27.9.2013
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Život píše příběhy: Proč podnikatelé končí?

Sdílejte článek:

Z DISKUSE NA PP 27|09|2013

Pod článkem “Podnikání v Česku? Jednou nohou v blázinci, druhou v kriminálu …” se objevily dva zajímavé diskusní příspěvky, které přibližují životní martyria poctivých českých podnikatelů. Přečtěte si zajímavé názory lidí, kteří se v naší zemi pokouší bojovat jako nezávislé osobnosti proti všeobecnému proudu eurosocialistických úchylek.

 

[ad#hornisiroka]

 

I.

 

Podnikáme od roku 1990.

Začátky jsou krušné, tak jsme to překonávali s vidinou toho, že se to zlepší. Tak svým způsobem člověk nějak tak otupěl, naučil se spoustu věcí si moc nebrat, spoustu věcí bez řečí překračovat, protože ví, že stejně nějaké meldování nemá cenu. Vlk se musí nažrat a koza zůstat celá. Jenže mám pocit, že ten vlk je čím dál žravější…v daních, zákonech, podmínkách pro podnikání…koza se nějak dusí.

 

A to nemluvím o státních a veřejných zakázkách!!!! Tam je to taky lahůdka! Pokud se nezúčastníte, máte sice v pohodě nervy, nemáte tik v oku a nakvašenou krev, ale nemáte ani možnost získat zakázku. Když se zúčastníte, výborným fenoménem je, že musíte podepsat spolu s nabídkou smlouvu, která je pro Vás ale velmi často nevýhodná…zase…buď podepiš a drž hubu nebo nepodepisuj a nemusíš se zúčastňovat. To, že smlouvy bývají velmi výhodné jen pro zadavatele, je nasnadě. Když už podepíšete, i s vědomím, že to není košér, ale budiž, nějak to překonáte, tak Vás většinou vyřadí, protože: zapomněli jste podepsat jednu stránku v nabídce, máte nabídku moc obsáhlou, máte nabídku moc stručnou, někdy se stane, že chtějí předchozí smlouvy s jinými subjekty, což už se ve Vás pění krev, ale moc na vybranou nemáte…. takže předkládáte smlouvy, které se netýkají konkrétní nabídky, pak máte moc obrazového materiálu, jindy málo, někdy jste nejlevnější, jindy nejste nejlevnější….a ze všeho nakonec zbude pocit, že jste za vola, protože děláte jen křoví a zakázka byla dávno přislíbena někomu konkrétnímu a vypsána jen pro oko. Pokud zrovna nejste ten typ, který by rozdával úplatky a jste zatvrzelí, že prostě tohle ne, že nedáte, tak prostě neprorazíte….

 

Závěr? Úplatek nedám, ani kdyby mi měla upadnout ruka a postihnout bankrot, snažím se dodržovat zadávací podmínky, i když skřípu zubama a vím, že je stále těžší prorazit…ale někdo prostě musí hrát fér a doufat, že se časem přidají další a další a že podmínky pro podnikání se změní. Změní k lepšímu, férovějšímu.

 

Jsem naivní? Asi ano, ale byla jsem tak vychovaná…současné prostředí nás nepoloží, ale ani na něm nijak horentně nezbohatneme…nikdy jsme stát nežádali o žádné příspěvky, dávky, podporu, platíme jak mourovatí na všechny strany…ale pokud se výrazně změní podnikatelské prostředí ještě k horšímu, tak spolu s ostatními sbalíme podnikatelské kufry a rozbalíme je někde za hranicema….Tak se nabízí otázka…kdo na tom pak bude hůř?

 

 

II.

 

Hned po revouci jsem jel do Německa mýt nádobí, abych si vydělal nějaké peníze na podnikání. Dvakrát jsem se tam ještě vrátil, protože mi tady pořád někdo nabízel práci, ale mě to táhlo domů. Po návratu jsem ještě podle vyhlášky 150 začal podnikat, ŽL jsem měl od zimy 1992. V roce 1993 jsem odmítl zůstat v USA, přestože mi tam pořád někdo nabízel hodně slušnou práci. Táhlo mne to pořád do ČR. V roce 1994 jsem vydělal první milion, o rok později prodělal první bankrot. Po nástupu Zemana k moci jsem byl v rámci akce čisté ruce (resp. v rámci „konkurenčního boje“) obviněn z asi 8 trestných činů (postupně; vždy, když se prokázalo, že to, z čeho jsem byl obviněn jsem nespáchal a spáchat nemohl, došlo k „překvalifikaci“ a kolotoč se roztočil opět), ale i to jsem přežil, i za cenu nenávratného a nevyléčitelného zdravotního postižení své přítelkyně (těhotnou policajti vyslýchali hodiny a hodiny, i když byla v pracovní neschopnosti, aby po 3 letech případ odložili ad acta). Postupně jsem z OSVČ vyrostl na dvě s.r.o., třikrát zcela změnil předmět podnikání (a učil s něco úplně nového), které – stejně jako za OSVČ – dobře fungovaly na volném trhu.

 

Jednu firmu jsem zavřel nedávno, druhou asi zavřu nyní. Už na to nemám. Jsem starý a nemocný člověk, který už nemá zapotřebí stále bojovat proti chobotnici = státu v různých jeho podobách, a ještě být za parazita. To fakt ne.

 

Neděkuji, odcházím. Pravděpodobně konečně přijmu nějakou nabídku ze zahraničí a vykašlu se tuhle Bohem zatracenou zemi, kde si občané stěžují na stát, ale pomoc proti němu hledají zase jenom u státu (místo u sebe). Kteří si stěžují, že mají hloupé a zlodějské politiky, ale v každých volbách si je zvolí znovu a znovu.

 

Nikdy nepochopím, proč lidé, kteří zažili diktaturu proletariátu, fronty na toaletní papír, šťávu, vložky, kakao, kteří půlku života šetřili na zastaralé auto, které se pak druhou půlku života marně pokoušeli držet v provozuschopném stavu, museli šetřit peníze pro šmelináře se státními byty, se státními pozemky, se státním majetkem… proč lidé, kteří zažili fungování společnosti s 95 % zdaněním dneska zase nadšeně budují Eurosocialismus, který lidem zakazuje svítit žárovkami, zakazuje pojmenovávat věci jejich jménem, zakazuje, přikazuje, dotuje, reguluje, centralizuje…

 

Čeština neobsahuje slovo, které by takovéto jednání vystihlo. Dostatečně vulgární slovo.

 

Dělat stále dokola stejné chyby bez ponaučení je výsadou hlupáků!

 

[ad#velkadolni]

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Jak vyběhnout s EET

    TOMÁŠ FLAŠKA “Už se to blíží,” jásá polovina národa. Samozřejmě ta nepodnikající. Závistivě je přeci potřeba poťouchle ty podnikající