Konec jedné diskontní éry?
LUKÁŠ KOVANDA
Německé REWE zvažuje prodej sítě Penny, pro Česko by to byl největší maloobchodní třesk posledních desetiletí; hrozí zdražování potravin.
Tuzemskou maloobchodní scénou otřásá spekulace, která může v základech proměnit to, jak, kde a za kolik Češi nakupují své každodenní potraviny. Prestižní italský deník Corriere della Sera, který se dlouhodobě opírá o spolehlivé insider informace z milánských finančních kruhů, dnes přišel se zprávou, že německý kolos REWE Group vážně uvažuje o prodeji celé své mezinárodní sítě diskontů Penny Market. Zpráva sice vznikla na Apeninském poloostrově, kde jsou tamní investiční bankéři podle všeho pověřeni přípravou obří transakce, její epicentrum by však leželo mnohem severněji. Konkrétně v České republice. Pro tuzemský trh by totiž odchod značky Penny znamenal největší maloobchodní zemětřesení za posledních dvacet let, které by přímo zasáhlo miliony peněženek českých spotřebitelů.
Abychom pochopili širší kontext této zvažované megatransakce, musíme se podívat na strategické uvažování v kolínské centrále REWE. Segment potravinových diskontů v Evropě prochází zásadní kapitolou své dosavadní evoluce. Trhu nekompromisně vládne německá konkurence v podobě dravého dua Lidl a Kaufland ze skupiny Schwarz Gruppe. REWE se evidentně dostala do bodu, kdy si musí přiznat, že držet krok s tímto válcovacím strojem vyžaduje enormní kapitál s nejistým výsledkem. Strategie německé matky se proto zjevně obrací k pragmatickému byznysu. Prodá-li Penny jako celek, získá astronomický objem hotovosti, kterou může okamžitě nalít do rozvoje svých klasických supermarketů, tedy v českém případě do řetězce Billa. Supermarkety nabízejí vyšší marže, lepší prostor pro budování prémiových privátních značek a snazší cestu k digitalizaci, která je pro budoucnost maloobchodu klíčová.
Zásadní informací pro tuzemský kontext je, že v Miláně se nepeče žádný lokální výprodej italských prodejen, nýbrž globální transakce. Zpráva jasně mluví o prodeji celého řetězce Penny Market. A právě v tomto balíku mezinárodních poboček představuje Česká republika ten nejzářivější klenot. Zatímco na domácím německém trhu nebo v Itálii musí Penny svádět vyčerpávající bitvy o každý kousek tržního podílu, v Česku je situace diametrálně odlišná. Česká republika je pro Penny vůbec největším a nejziskovějším zahraničním trhem. S více než 430 prodejnami zde disponuje nejhustší maloobchodní sítí v zemi. Generuje stabilní miliardové zisky a má vybudovanou silnou pozici zejména v regionech a menších městech, kde lidé na diskontní nakupování slyší nejvíce. Pro jakéhokoli globálního kupce, například pro obří americké fondy soukromého kapitálu, by byla česká divize hlavním motorem a nejlákavější kořistí celé akvizice.
Co by však tento krok znamenal pro českou kotlinu v praxi? Vývoj by se odvíjel od tří základních scénářů, z nichž každý přináší pro českého zákazníka i ekonomiku zcela jiný výsledek.
Prvním scénářem je příchod čistě finančního investora, tedy soukromého kapitálového fondu. Tyto fondy nekupují firmy proto, aby měnily cedule na prodejnách. Chtějí funkční stroj na peníze. Pro běžného českého zákazníka by se v takovém případě nezměnilo téměř nic. Prodejny by dál fungovaly pod logem Penny, ale uvnitř by nastala manažerská revoluce orientovaná na brutální ořezávání nákladů, optimalizaci logistiky, masivní digitalizaci a přípravu firmy na další prodej s tučným ziskem v horizontu pěti až sedmi let.
Druhý scénář je pro český trh nejnebezpečnější a představuje ho situace, kdy by po síti Penny zatoužil některý ze stávajících velkých hráčů působících v České republice, například Albert, nebo dokonce Lidl či Kaufland. V tu chvíli by musel zasáhnout Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud by totiž došlo ke spojení jedničky v počtu prodejen s dalším dominantním hráčem, vznikl by monstrózní kolos, který by trh zcela ovládl. Antimonopolní úřad by takovou fúzi buď rovnou zablokoval, nebo by ji podmínil odprodejem desítek či stovek prodejen v regionech, aby nedošlo k dalšímu potlačení konkurenčního prostředí. Pokud by takový scénář prošel, pro českého spotřebitele by to znamenalo citelné oslabení přínosné konkurence a ve výsledku velmi pravděpodobně další tlak na růst cen potravin, které jsou už tak v Česku dlouhodobým politickým a společenským tématem.
Třetím a „divácky“ nejatraktivnějším scénářem je příchod zcela nového strategického hráče ze zahraničí. Pro řetězce, které na českém specifickém trhu dosud neoperují, představuje případný prodej Penny jedinečnou, jednou za generaci se opakující příležitost, jak do Česka vstoupit okamžitě ve velkém stylu a s obří tržní silou. Mohlo by jít o polský diskontní řetězec Biedronka, francouzský gigant Carrefour nebo německé Aldi. Příchod takového hráče by znamenal totální překreslení mapy českého maloobchodu. Nový majitel by přinesl zcela novou korporátní kulturu, odlišný koncept prodejen a hlavně masivní obměnu sortimentu.
Právě sortiment a vztahy s domácími dodavateli by v případě prodeje zažily zásadní otřes. Penny Market v České republice dlouhodobě staví svou marketingovou i obchodní identitu na těsném sepětí s českými zemědělci a potravináři. Privátní značky dnes tvoří bezmála polovinu celkových tržeb řetězce a velká část z nich pochází z domácí produkce. Pokud by Penny koupil nový zahraniční vlastník, například zmiňovaná polská Biedronka, lze očekávat, že by se do českých regálů začaly masivně valit levnější potraviny ze zahraničních distribučních center nového majitele. Pro české potravináře, kteří jsou již dnes pod obrovským tlakem, by to byla tvrdá rána, neboť by ztratili jednoho z největších odběratelů v zemi.
Zároveň by se rozpadla dosavadní nákupní aliance mezi řetězci Billa a Penny, které dosud pod křídly REWE vystupovaly vůči dodavatelům v mocenském bloku. Tento „rozchod“ by mohl paradoxně českým dodavatelům v jedné věci pomoci, neboť by místo jednoho obřího vyjednavače měli před sebou dva samostatné subjekty, což by mohlo mírně vylepšit jejich vyjednávací pozici. Na druhé straně, pro devět tisíc zaměstnanců (včetně brigádníků) českého Penny by prodej znamenal měsíce nejistoty. Ačkoli pokladní a skladníci na prodejnách by se o práci bát nemuseli, protože lidi v provozu potřebuje každý vlastník, na centrále firmy a v obřích logistických centrech, jako jsou Radonice, lokalizované poblíž Prahy, by se nepochybně propouštělo z důvodu duplicity funkcí a sjednocování řízení.
Příběh z italského Corriere della Sera je tak sice zatím ve fázi zvažování, ale pro Českou republiku už teď představuje varovný signál, že éra stabilního rozložení sil na našem nákupním trhu se možná nezadržitelně chýlí ke konci.
LUKASKOVANDA.CZ
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2026:
*****************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jaromír Válek 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Jiří Viselka 200,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ladislav Konopka 2000,- Kč, František Burda 50,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Zora Kudelková 200,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Tomáš Dvořák 1000,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Miroslav Meder 500,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč
Celkem za měsíc: ... 21 360,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Státní socialistický fašismus
KAREL KŘÍŽ 21|08|2014 Po stránce sociálního inženýrství je jen jediný malý rozdíl mezi socialismem bolševického typu, který jsme zažívali
Stát proti chudým XXXIII: Koncesionářské...
FVL Koncesionářské poplatky se platí povinně, pokud jste vlastníkem televizního nebo rádiového přijímače. Tato platba zajišťuje, že máme k
Po té slavné sametové revoluce šlo vše do hajzlu, nejprve co mělo hodnotu se prodavo pak pani politici rozdělili Československé na dva staty pak se do Česka nahrnulo prý investoři ze zahraničí tím pádem Česko přišlo úplně o vše ! Je zajímavé že Polsko si ubranilo jak obchody i zemědělskou půdu ! Česko je takové Turecké hospodářství, vše jsme měli ale dnes nemáme vůbec nic.