
Kanibalizace svobody
ŠTĚPÁN CHÁB
Eurokomisařka pro technickou suverenitu, bezpečnost a demokracii Henna Virkkunenová. To je krásná funkce. Zní honosně. A právě z této funkce a od této Henny Virkkunenové přišla informace o tom, jak se bránit dalším Ceutám. Bojem proti dezinformacím.
„Platformy musí jednat rozhodně v udržování integrity digitálního prostoru, zejména během krizových situací,“ míní eurokomisařka po oznámení, že se celá Evropská komise setkala se zástupci Meta a TikToku, kde jim tloukla do hlav klíny svých směrnic a norem.
A přišla s oznámením, jak přesně se mají sociální sítě při krizích chovat. „Sledování musí být zvýšeno, spolupráce s ověřovateli faktů musí být posílena,“ napsala. Potírat dezinformace za pomoci ověřovatelů pravdy. Tedy za pomoci tzv. factcheckerů, které nikdo nevolil, nemají žádnou demokratickou odpovědnost, a přesto fungují jako moderní kádrová komise, která určuje, co občan smí a nesmí vidět. Krásná doba, která s sebou nese svá krásná řešení.
Unijní bič na postihování pravdy i nepravdy se jmenuje DSA. Pod vznešenou nálepkou ochrany digitálního prostoru dává úředníkům v Bruselu do ruky tlačítko pro nepohodlnou realitu. Když se realita nehodí do ideologických tabulek, stačí ji prohlásit za krizovou situaci a nařídit algoritmům, aby ji zametly pod koberec. Tak jak to, že Ceuta tak vybuchla? Asi v tom bruselští ještě neumí tak chodit, nebo byly sociální sítě malinko vzdorovité. Však to byla od zavedení DSA první taková krizovka a stroječky ticha ještě nejsou promazané tukem praxe.
Nevadí, že se začal unijní císař už zase procházet nahatý a předstíral, že je zahalen do pláště své pevné migrační politiky, která na území Evropské unie nepustí už ani jednoho nelegálního uprchlíka. Jde o zjevené. Jde o ty lidi s chytrými telefony, kteří na Ceutě točili to, co by snad ani nemělo být natočené. Natož aby se to zveřejnilo a aby se to šířilo rychlostí požáru založeného ve Francii zlolajnou klimatickou změnou (se čtyřmi stovkami spolupachatelů z živočišného druhu Homo stultus stultus, tedy, pro našince, živočišného druhu člověka blbého na kvadrát).
A tak Henna Virkkunenová zažila jakési božské vytržení. Zjevila se jí svatá unijní a našeptala jí do uvědomělého sluchovodu, kudy by se měla vydat i jí svěřená říše stran svobody a demokracie.
Pokud nastane krizová situace, bylo by dobré sáhnout pro inspiraci do totalitních praktik a trochu, jen trošilinku přiškrtit ten zlotřilý proud informací. Aby se některé z informací nešířily po rozvalinách naší někdejší na svobodě a otevřenosti postavené civilizace a nezpůsobovaly újmu brblání nevolnické kastě, kterou je, pro ten pořádek, třeba nazývat občany. Protože informace znepokojují. Obzvláště ty znepokojující. A mohlo by se po nějaké takové krizové situaci stát, a to by si jistě nikdo z nás nepřál, že by se po krajinách Evropské unie ozval smích doprovázený mnohým voláním o tom, že císař už je zase nahatý a že by se mu z té psychiatrické léčebny Evropské komise měly zarazit vycházky.
Žel, žijeme tam, kde žijeme. Po amerických prezidentských volbách vystoupil Mark Zuckerberg s vášnivým a dlouho očekávaným prohlášením, že Facebook končí s rolí policajta, přestane likvidovat profily těch, kteří se zpronevěří té jedné jediné pravdivé pravdě, stane se opět Hyde Parkem, kde si může každý bez omezení plkat, co chce. Pro USA to možná platit začalo. Jenže u nás? U nás se pokračuje s nezměněnou intenzitou v tom, z čeho je svobodomyslnému člověku nutně na zvracení.
Proč? Zatímco v USA chrání svobodu projevu První dodatek Ústavy, v Evropě nad americkými giganty i národními ústavami členských zemí visí ze strany Evropské komise hrozba pokut až do výše 6 % celosvětového ročního obratu sociálních sítí. Proto Meta a TikTok v Bruselu srazí paty a raději zapnou cenzurní filtry, než aby platily miliardové sankce. Svoboda slova v Evropě má zkrátka konkrétní cenovku vypsanou v eurech. A my jsme to dopustili. (Čímž netvrdím, že v USA je to všechno v pořádku, jen to asi umí lépe předstírat).
Zaskočme si pro ilustraci do Německa. Tam se do prostoru vyjevilo přes tisíc právníků, kteří v otevřeném dopisu požadují, aby se zakázala strana AfD. Protože je podle nich protidemokratická. Otázka, která musí zaznít – změní to miliony jejich voličů na nadšené zastánce systému, proti kterému chtějí volit a který je zavedl do rozpadu průmyslu, sociálního smíru a Německa jako motoru Evropy? Budou po zákazu AfD volit nynější vládní koalici? Nebo tím právníci vyvolají skutečného ducha jistého Adolfa, který se pak nezakecá?
Podobné zákazy vedou většinou k opaku zamýšleného. Po zákazu AfD by se Německo změnilo. Velmi by se změnilo. A stejně tak se začne měnit vztah k Evropské unii, pokud ta bude tlačit do prostoru povinné ticho. Vždyť svoboda a demokracie by měly stát na tom, že chceme, aby zaznívalo, že císař je nahý, když se nám tu producíruje bez trenýrek. Právě to nás posouvá kupředu. Nebo už to neplatí a lepší je nic nevědět, nic neznat a své vyvolené pouze nekriticky zbožňovat? To pak může přijít povinné vyvěšování vlajek a pochody na prvního máje. A kádrování. A prověrky. A zatržený kariérní postup. A zákaz dětem raubířů studovat. Ne-li něco daleko horšího. Všechno už jsme to vyzkoušeli a k ničemu dobrému to nevedlo.
- Kanibalizace svobody - 12.8.2026
- Lov pokračuje, strach existuje - 12.8.2026
- Eva a Jirka aneb Mladá láska v ODS s příchutí bitcoinů - 12.8.2026

Komisařka. Žena. To je pro tyto nesmyslné funkce typické.