Čeho se bojí v ČT?

PL

Financování veřejnoprávních médií, podoba koncesionářských poplatků a stav české žurnalistiky se opět ocitly v centru pozornosti mediálního analytika Petra Žantovského. V ohlédnutí za mediálním děním otevřel otázku, zda by Česká televize neměla projít radikální transformací, připomněl historické paralely s krizemi z minulosti a varoval před nebezpečnými trendy v současném veřejném prostoru.

Podle mediálního analytika Petra Žantovského se v současné době očekávaně kumuluje aktivita pracovníků České televize, kteří protestují proti záměru vlády převést financování veřejnoprávních institucí pod státní rozpočet. Žantovský připomíná, že takové uspořádání má většina členských zemí Evropské unie, aniž by byl detekován negativní dopad na nezávislost nebo objektivitu tamních veřejnoprávních médií. „Je to v podstatě jenom administrativní přesun z jedné kapsy do druhé kapsy a pod veřejnou kontrolu,“ uvedl odborník na oblast médií.

Veřejná kontrola prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ), která by mohla odhalit detaily o hospodaření, je podle něj tím, čeho se v České televizi obávají nejvíce. Současnou situaci přirovnává ke krizi z přelomu let 2000 a 2001, jež začala odvoláním ředitele Dušana Chmelíčka a následnou volbou ředitele Jiřího Hodače. „Byl do nějakých asi tří týdnů svými vlastními zaměstnanci vystrnaděn z televize, víceméně donucen k abdikaci a ta potom vedla k další politické tortuře v České televizi a ke změně zákona o volbě radních a ustavení nejprve dočasného ředitele Jiřího Balvína, a potom byly normální volby. V regulérní volbě uspěl Jiří Janeček,“ připomněl Žantovský.

Největší roli podle něj sehráli lidé známí z televizní obrazovky, od bavičů typu Jana Krause až po Michala Kubala, který dnes má v té televizi významnou funkci. „A spousta dalších lidí se nám prošla touto obrazovkou a vykřikovala neustále něco o svobodě slova,“ podotkl mediální analytik.

Připomíná mu to dnešní situaci. „Oni se nepochybně poučili ze svých tehdejších činů. Nevím, jestli se poučili ze svých chyb, ale vím jistě, že ta motivace je stejná jako byla tehdy. To znamená finanční. Utrácely se tam miliardy. Dnes se jich tam utrácí mnohem více na různé různé projekty. Já to nechci nějak shazovat, snižovat, ale tyto projekty vzbuzují často otazník nad slovem veřejnoprávnost,“ sdělil Žantovský.

„Zmínil triviální komerční detektivky, kterých si můžeme koupit z Německa nebo Rakouska dvanáct do tuctu a za pakatel, za menší peníze než za jaké je tady vyrábíme pod veřejnoprávní slupkou a tvrdíme o tom, že je to svoboda slova. Ne, jde jenom o peníze, o nic jiného,“ zdůraznil expert.

Podotkl, že s penězi je samozřejmě spjata politika. „Tehdy to byla politika proti opoziční smlouvě, boj proti Zemanovi a Klausovi. Dnes je to politika proti současné vládní koalici ANO, SPD a Motoristů. Situace je absolutně na chlup stejná. Oni se přece ani tehdy nevyrovnali s porážkou ve volbách v roce 1998 a do dvou let tam byla ta krize. Ty malé strany, jednociferné, ať už to byli lidovci, Unie svobody, kde kdo, nikdy nepochopily, proč se dělá politika. Vždycky chápali politiku jenom jako byznys a jako příležitost ke zbohatnutí. Mám pocit, že ty dnešní strany dnešní opozice jsou na tom dosti podobně a velmi těžko bych tam hledal osobnosti, kterým opravdu jde o to, co je politika, to znamená blaho obce,“ řekl Žantovský.

Připomněl slavný citát: „Za vším hledej peníze.“ A kriticky se vyjádřil k některým vystoupením v pořadech České televize, například k vyjadřování Alexandra Mitrofanova. „Dneska už se vyjadřuje jako absolutní žumpa ve smyslu, že národ je plný blbců, pitomců, kteří ničemu nerozumějí, vládnout mají ti chytří. Kteří to jsou, to si domyslíme velmi snadno. Přičemž pan Mitrofanov samozřejmě je adresný, napichuje si na své pomyslné šípy nejenom mezinárodní politiku, Putina a Trumpa a tak dále. Zejména Putina, protože jako Rus má se Sovětským svazem na věčné časy nějaký problém. Do stejného pytle hází pochopitelně naše vrcholné politiky, počínaje premiérem přes ostatní koaliční koaliční partnery. Toto je prosím podáváno jako veřejnoprávní publicistika,“ sdělil analytik.

Podivuje se rovněž k tomu, že v diskusích často chybí řádná oponentura ze strany moderátorů. Podle jeho slov někteří novináři a tvůrci otevřeně vyhrožují vládě a zapomínají na základní kodexy svých institucí.

Zmínil „výkřiky“, ať už na sítích nebo kdekoli jinde, různých „pánů Moláčků“ a „paní Řezníčkových“ a dalších, kteří „vyloženě vyhrožují vládě“. „Je to něco tak nemorálního, že se fakt panu Chudárkovi divím, že si nenastuduje kodex své instituce a zákon o své instituci a nezamyslí se nad těmito dvěma dokumenty,“ konstatoval Žantovský.

V souvislosti s blížícími se volbami a nadcházejícím zasedáním Rady Českého rozhlasu, jejímž je členem, se pozastavuje nad tím, jak na vývoj v médiích zareaguje vedení rozhlasu v čele s generálním ředitelem Reném Zavoralem a členové rady. Zásadní otázkou podle něj zůstává, zda veřejnoprávní média plní svou roli v rámci demokratického systému a slouží společnosti, nebo zda se od této mise odchylují.

„Jsem opravdu velmi zvědav, jak bude reagovat pan generální ředitel Zavoral a kolegové, kteří přece všichni jsou soudní, jsou to inteligentní, vzdělaní lidé. Všichni vědí, že rada není od toho, aby dělala propagandu nebo kryla propagandu tak, jak to teď dělá Česká televize, prostřednictvím toho Mitrofanova například. Vyzývám kolegy, aby se nad tím dopředu zamysleli. Tohle přestává být legrace, tohle už není kočkování, že někdo má rád tuhle partu a někdo tamtu. To je o tom, jestli uznáme výsledky voleb, jestli uznáme demokratický systém v této zemi a jestli hodláme dále jakožto veřejnoprávní zaměstnanci sloužit lidem, ne sobě a své kapse. Ta není tak důležitá, i když samozřejmě každého zajímá. Ale podstatné je, co rozhlasový nebo televizní redaktor dělá pro to, aby se v této zemi upevňovala demokracie,“ zdůraznil expert na oblast médií.

Žantovský dále rozvíjí téma mediálního honu na lidi a v této souvislosti připomíná verše slavného českého básníka Josefa Kainara: „Je to o tom, jak lidi uštvou toho, koho uštvou.“

Tento verš se mu vybaví vždy, když se dočítá o posunu v procesu s doktorem Janem Cimickým. „Paní Fabiánová, dcera jedné zpěvačky, ho před pár lety, když byl ještě prezidentem Miloš Zeman, nařkla z toho, že ji sexuálně zneužíval. Bylo to v souvislosti s tím, že Zeman se rozhodl Cimickému udělit státní vyznamenání za zásluhy o českou medicínu a popularizaci spousty inovativních psychiatrických metod, například arteterapie,“ uvedl analytik.

Tato kampaň byla podle něj vedena s jednoznačným cílem, kterým nebyl samotný Cimický, ale hlava státu. „Bylo potřeba na Zemana vyndat nějaký kompromitující materiál. To, že Zeman se rozhodl dát metál Cimickému, je samozřejmě velké sousto pro naše nemasožravé rostliny zvané média,“ konstatuje Žantovský s tím, že ačkoliv se psychiatr zachoval rozumně a státní vyznamenání se rozhodl nepřevzít, kampaň přesto neustala, pokračovala a gradovala.

Z Cimického se podle něj v médiích rázem stal symbol jakéhosi perverzního a úchylného Drákuly, který kudy chodí, tudy páše zlo, dští síru a div, že mu z uší nevytéká krev. „Když si přečtete mediální reflexe za těch několik let, co se to táhne, tak si dejte za sebe všechny ty výkřiky našich skvělých novinářů svobodomyslných, hlavně ‚jedním metrem všem měřících‘. Nutně se vám musí udělat špatně, protože vám dojde, že média tady absolutně zneužívají svoji moc šířit, v podstatě monopolně, nějaké ‚pravdy‘ nebo nějaké ‚teze‘. A potom podle toho Kainarova verše uštvat toho, koho uštvou. Tady se rozhodli uštvat známého psychiatra. Proč? Protože byl známý. To je přece jasné. Nejprve byl motivem Zeman, potom byl motivem fakt, že doktor Cimický se dokázal prosadit v médiích tehdejších, nepolitických, samozřejmě, spíše zábavných nebo odborných nebo diskusních a požíval tam obrovskou autoritu,“ řekl Žantovský.

Poukázal na dřívější postavení Jana Cimického v médiích, kde vystupoval jako oslavovaná celebrita, využíval svou obrovskou autoritu v zábavných i odborných pořadech a těšil se zájmu novinářů. Mnohokrát prý v zákulisí slyšel, jak si redaktorky špitaly, že točí s Cimickým a že je třeba pozve na víno. Dnes je však podle něj člověkem na odstřel, k němuž se média chovají zcela odlišně. „Zvedá se mně z toho žaludek,“ podotkl analytik a dodal, že pokud se psychiatr dopustil něčeho špatného, má být řádně souzen, avšak celá tato hysterie a štvanice kolem jeho osoby je odporná a vypovídá o tristním stavu současné české žurnalistiky. Rozuzlení případu přišlo v pátek, kdy Městský soud v Praze zamítl odvolání Jana Cimického a potvrdil mu pětiletý trest odnětí svobody, který si vyslechl v dubnu u Obvodního soudu pro Prahu 4. Verdikt je pravomocný.

Měla by se Česká televize zprivatizovat?

Debata o koncesionářských poplatcích nabývá nových obrysů poté, co se k financování veřejnoprávních médií vyjádřil poslanec, ekonomický a rozpočtový expert Motoristů sobě Vladimír Pikora. Jak uvedl mediální analytik Žantovský, Pikorův návrh sice není oficiálním stanoviskem jeho strany ani ministerstva kultury, avšak otevírá prostor pro diskusi. Pikora přišel s myšlenkou takzvaného hybridního financování, které by kombinovalo státní materiální zázemí s tržním modelem. Instituce by disponovaly potřebnými budovami, avšak samotný program by si diváci kupovali po vzoru známých streamovacích platforem. Jako příklad posloužil Netflix, který je v Česku široce známý, uživatelsky vstřícný a disponuje rozsáhlými archivy vlastní i historické tvorby.

Zavedení dobrovolného odběru namísto zákonné poplatkové povinnosti by však podle analýzy přineslo zásadní otazník ohledně skutečného zájmu veřejnosti. Ukázalo by se, kolik lidí by si programy reálně objednalo. V této souvislosti připomněl situaci kolem zákona o církevních restitucích z roku 2013, kdy většina církví úpěnlivě bojovala za zachování dosavadního financování ze státního rozpočtu namísto finanční nezávislosti.

„Církve tehdy zoufale bojovaly, až na výjimky, jako byli třeba baptisté, o to, aby zůstal zachován dosavadní stav navázání církví na stát, což sice jakože v uvozovkách lehce ‚znesvobodňovalo‘ ty církve, ale zase vzhledem k atmosféře ve společnosti si umíte představit, že si tady nikdo nedovolil církvím sáhnout na žádnou pravomoc. Sypali jsme jim ze státního rozpočtu spoustu peněz a dosud sypeme, ještě budeme řadu let platit. Podstata toho zákona je hodně divoká. Koneckonců konců byl to jeden z důvodů pádu Nečasovy vlády,“ podotkl Žantovský.

Podle Pikorova konceptu by „český Netflix“ fungoval jako účinný „průzkum bojem“. „Ukázal by reálnou poptávku po produkci veřejnoprávní televize. Ukázalo by se, kterým oblastem má smysl se věnovat a které lze opustit. Zábavné pořady, taneční soutěže či vážnější žánry by klidně mohly zůstat v nabídce komerčních televizí, které mají zájem to vysílat, protože na to nalepí nějakou reklamu,“ objasnil analytik.

Nakonec by se podle jeho slov ukázalo, že o produkci České televize by stál jen úzký okruh lidí, které zajímá politika, zajímají se o stav věcí kolem sebe, o stav společnosti. „Televize se musela podle toho chovat. Informovat korektně a nestranně. To ovšem nedělá a neumí. To je zcela zjevné každému, kdo si ji kdykoliv pustí,“ konstatoval Žantovský a dodal, že Pikorův nápad pravděpodobně nedojde naplnění.

Potom připomněl, že již v letech 2008 až 2009 za vlády premiéra Mirka Topolánka se na semináři v Senátu diskutovaly podobné varianty. Tehdy například ekonom Pavel Kohout přišel s radikálním návrhem na privatizaci televize. „Na semináři v Senátu nahlas pronesl myšlenku, o které by dneska asi všichni televizní milci omdlívali, a to, že by se měla televize zprivatizovat per partes, protože dělá byznys, dělá kšefty, dělá zábavu a v podstatě velmi málo dělá to, co dělat opravdu má podle zákona,“ sdělil mediální expert.

Současně tehdejší představitelé uvažovali o tom, že by se vybrané služby daly outsourcovat. „Jak tehdy argumentovala Miroslava Němcová, některé typy pořadů, jako jsou zpravodajství z katastrof, z povodní, různá varovná hlášení, by se měly outsourcovat v nějakém tendru,“ uvedl Žantovský.

Už tehdy byly podle něj soukromé televize na tom tak technologicky, personálně a profesionálně tak dobře, že by dokázaly stejné pořady vyprodukovat pro stát na zakázku za zlomek toho, co stojí Česká televize. „Dnes už jsme dál, už jsme blíže těm zářným zítřkům. Jenom nevíme, jak budou vypadat. Tak si počkejme, za chviličku budou volby, strany se budou kolem těch voleb nějak vyjadřovat. Jak se k připravovanému vládnímu zákonu postaví média a jak dopadnou nadcházející volby, ukáže nejbližší budoucnost,“ uzavřel Žantovský.

PL

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Michal Fleišer 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jiří Duda 200,- Kč, Martin Ondráček 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jana Gunterová 300,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Hana Tvarohová 500,- Kč, Karel Urban 200,- Kč, František Burda 50,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, ing. Darek Brzobohatý 1000,- Kč, Anonym 200,- Kč, Zdeněk Hanwald 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Mgr. Luděk Tesařík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 19 320,00 Kč

Vybráno 43.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Zelensky se snaží prezentovat propad vývozu obilí jako ekonomický přínos - 20.9.2026
• Štít demokracie, nebo Štít demagogie? - 20.9.2026
• Čeho se bojí v ČT? - 20.9.2026