
Pane Vetchý, koště do ruky
D. D. KRAJČA
Pane Vetchý, děkuji Vám za Vaši osobní statečnost a především za odhodlání bojovat s komunisty dokonce i v době míru. Člověk musí ocenit zejména dokonale zvolený historický okamžik. Bojovat s komunistickým režimem sedmatřicet let poté, co přestal existovat, má totiž jednu nespornou výhodu: komunismus už se nemůže bránit. Nevyhodí Vás z práce, nezakáže Vám povolání, nezavře Vás, nevyslechne a nezničí Vám kariéru. Je to protivník téměř ideální, mrtvý, poražený a bezpečně uložený v učebnicích dějepisu. Do takového nepřítele se seká mečem opravdu nádherně.Jenže když už jste ten meč vytasil, byla by škoda zůstat stát někde v podhradí.
Staré pravidlo říká, že schody se zametají shora dolů, takže předpokládám, že Vaše velká protikomunistická očista začne pěkně nahoře, na Hradě, u hradního pána, a potom se můžete vydat do podhradí třeba k paní politrukové. Jinak by totiž mohl vzniknout nepříjemný dojem, že nám nevadí komunistická minulost jako taková, ale pouze komunistická minulost těch lidí, které jsme si právě zařadili do nesprávné politické přihrádky. A to už není zásadovost. To je velmi praktický způsob třídění životopisů.
Největší půvab celé věci se však objeví teprve ve chvíli, kdy se člověk podívá do doby, kdy proti komunistickému režimu skutečně bylo možné bojovat. Tehdy jste, pane Vetchý, nevedl svůj velký zápas s komunismem, nýbrž svou hereckou kariéru. A vedl jste ji pilně. Filmový přehled uvádí v osmdesátých letech jednu Vaši roli za druhou, od Sestřiček přes Jak básníci přicházejí o iluze, Lásku z pasáže a S čerty nejsou žerty až po Dům pro dva a další snímky.
Na tom není vůbec nic špatného. Herec hrál, horník fáral, soustružník soustružil a většina národa se snažila nějak žít.
Jen je potom dobré zachovat jistou skromnost při pozdějším oblékání hrdinského brnění.
Nikdo po Vás totiž nemůže spravedlivě požadovat, abyste byl v osmdesátých letech disidentem. Stejně tak ale není nutné po roce 1989 zpětně vyrábět hrdinství tam, kde se tehdy odehrával docela obyčejný profesní život. Skuteční odpůrci režimu totiž často nechodili z role do role. Někteří chodili od výslechu k výslechu, jiní od jednoho zákazu k druhému a další se ke své profesi vůbec nesměli přiblížit. Právě proto má dnešní hřímání proti komunismu v podání člověka, jehož herecká kariéra se rozvíjela i za normalizace, tak dokonale absurdní příchuť. Ne proto, že jste tehdy hrál. Ale proto, že dnes z bezpečí roku 2026 zní bojová polnice podstatně hlasitěji než v době, kdy za její troubení mohl člověk skutečně zaplatit.
Odvaha má totiž jednu zatraceně nepříjemnou vlastnost, pane Vetchý. Nedá se zpětně dabovat.
Můžete po letech přidat hlas, hudbu, dramatickou pauzu i správně nasvícený výraz. Nemůžete však přetočit scénu, která už se odehrála. A dějiny jsou v tomto směru mizerný režisér, odmítají druhé klapky.
Proto Vám Vaše odhodlání bojovat s komunisty neberu. Naopak. Jen když už jste po tolika letech popadl koště, zameťte s ním opravdu celý ten zatracený schod. Shora dolů, bez politických výjimek a bez pečlivého obcházení těch, jejichž minulost se dnes zrovna nehodí připomínat.
Jinak z toho nezůstane boj s komunismem, ale obyčejná fraška.
A Vy jste příliš dobrý herec na to, aby si divák nevšiml, když se přehrává.
Daniel Danndys Krajča, FB

pěkné a výstižné, ale myslím že po filmovém otci Kvida vše sklouzne, oni o sobě nepochybují a že jich takových je, pokud by náhodou pochybnosti přišly, tak mají jednoduché vysvětlení, vždyť to byla jen role, za roli je velmi jednoduché skrýt cokoliv, navíc když to ještě nese užitek
Kde Vetchý nehrál, ale byl sám sebou je pohádka Nebojsa. Tu stačí vidět a máme Vetchého jak na dlani :-)))