Kdo se bojí české hymny?

D. D. KRAJČA

Jsou okamžiky, kdy člověk přestává přemýšlet nad tím, jestli se mu něco zdá, a začne si klást otázku, kam až jsme se jako společnost dostali. Přesně takový pocit jsem měl při sledování dění kolem Mistrovství světa v hokejbalu v Ostravě. Jaromír Nohavica byl součástí slavnostního zahájení šampionátu, vystoupil před domácím publikem a zcela přirozeně patřil k významným tvářím akce. To samo o sobě nikoho nepřekvapilo. Překvapení přišlo až později.

Je vhodné připomenout jednu důležitou skutečnost. K tomu, o čem píšu, nedošlo během samotného zahajovacího ceremoniálu. Stalo se to až před utkáním Česko–Finsko ve chvíli, kdy zazněla česká státní hymna v podání Jaromíra Nohavici. V hale ji slyšely tisíce lidí. Slyšeli ji hráči, rozhodčí, pořadatelé i diváci. Jen televizní divák, který sledoval vysílání České televize, o ni přišel. Ve chvíli, kdy Nohavica začal zpívat, živý přenos zmizel. Místo hymny se objevila znělka šampionátu a jiný obrazový obsah. Jakmile hymna skončila, vysílání se opět vrátilo k dění na stadionu.

Nešlo o archivní záznam. Nešlo o dodatečně upravený sestřih. Nešlo o technickou opravu po odvysílání. Šlo o živý přenos. O rozhodnutí učiněné v reálném čase. Někdo musel vědomě rozhodnout, že právě tuto část programu diváci neuvidí. Někdo musel usoudit, že česká státní hymna zpívaná jedním z nejznámějších českých písničkářů je něco, co není vhodné vysílat. A právě zde začíná problém, který je mnohem větší než samotný Jaromír Nohavica.

Každý může mít na jeho osobu vlastní názor. Někdo jeho tvorbu miluje, někdo ji nemá rád. Někdo s ním souhlasí, jiný nesouhlasí. To je normální. Tak funguje svobodná společnost. Nenormální je okamžik, kdy se veřejnoprávní médium začne chovat způsobem, který připomíná filtraci reality podle toho, kdo je zrovna považován za dostatečně přijatelného a kdo už ne.

Jaromír Nohavica není zakázaný umělec. Nebyl odsouzen za žádný trestný čin. Není na žádném seznamu zakázaných osob. Organizátoři mistrovství ho pozvali, aby zazpíval českou státní hymnu. A přesto se našel někdo, kdo rozhodl, že televizní diváci tuto část programu vidět nemají. To není drobná programová změna. To je zásah do reality, kterou veřejnoprávní televize měla povinnost přenášet takovou, jaká byla.

Nejvíce mě na tom rozčiluje pokrytectví. Roky posloucháme přednášky o svobodě slova, pluralitě názorů, demokracii a otevřené společnosti. Jakmile však přijde konkrétní situace, najednou se ukáže, že některé osoby jsou zřejmě natolik nežádoucí, že je třeba před nimi diváka chránit. Před českým písničkářem. Před českou hymnou. Před okamžikem, který byl součástí oficiálního programu světového šampionátu.

Právě proto se nelze divit lidem, kteří v podobných situacích ztrácejí důvěru v Českou televizi. Veřejnoprávní médium má být službou občanům. Má přenášet realitu, nikoliv ji upravovat podle představ lidí, kteří právě sedí v režii nebo ve vedení. Má informovat, nikoliv vychovávat. Má ukazovat skutečnost, nikoliv rozhodovat, která část skutečnosti je pro občana vhodná a která nikoliv.

A zde se dostávám k otázce koncesionářských poplatků. Pokud se Česká televize chce chovat jako soukromé médium, které si samo vybírá, koho ukáže a koho ne, koho pustí na obrazovku a koho z ní odstraní, pak ať se také financuje jako soukromé médium. Ať soutěží na trhu jako ostatní komerční televize. Ať si sama vydělá na svůj provoz a ať si její vlastníci určují programovou politiku podle svého uvážení. To je jejich právo.

Co však podle mého názoru není v pořádku, je situace, kdy médium financované povinnými platbami občanů začne vystupovat jako ideový filtr společnosti a současně požaduje zvláštní ochranu, privilegované postavení a veřejné peníze. Veřejnoprávní instituce má mnohem vyšší odpovědnost než soukromá firma. Pokud tuto odpovědnost přestane plnit, začíná sama zpochybňovat důvod své existence.

Nejde o Jaromíra Nohavicu. Dnes je to on. Zítra to může být kdokoliv jiný. Podstata problému nespočívá ve jménu člověka stojícího na ploše stadionu. Podstata problému spočívá v tom, že si někdo začíná osobovat právo rozhodovat, jaká část reality bude občanům ukázána a jaká bude odstraněna. A přesně proti tomu by měla být demokratická společnost mimořádně citlivá.

Pokud jsme se dostali do stavu, kdy je třeba českého diváka chránit před českou hymnou zpívanou českým písničkářem na mistrovství světa v českém městě, pak není problémem Jaromír Nohavica. Problém je někde úplně jinde. A právě to považuji za mnohem nebezpečnější než jakýkoliv názor, který kdy kterýkoliv umělec vyslovil.

Daniel Danndys Krajča, FB

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ČERVEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, ing. Antonín Zlínský 1000,- Kč, Jaroslav Jedlička 200,- Kč, Pavel Komínek 300,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, ing. Jaromír Válek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Zdeněk Frič 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Anonym 100,- Kč, Anonym 150,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Marek Polášek 500,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 15 110,00 Kč

Vybráno 33.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Macinkovi nesahají ani po kotníky - 22.6.2026
• Kdo se bojí české hymny? - 22.6.2026
• Návrh pro zaměstnance ČT a ČRo, návrh pro opoziční poslance a jedna drobná reminiscence - 22.6.2026

(16 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...