
Jak skutečně zlepšit státní rozpočet
DAVID MARTÍNEK
Poslední nedělní televizní debata definitivně utvrdila v dojmu, že formát TV debat se pro složitá témata, jako je státní rozpočet, snahy o obnovení ekonomického potenciálu země nebo infrastrukturního rozvoje státu jednoduše nehodí. Důvodem je, že stěsnat rozsáhlá data a souvislosti do kompenzovaného výkladu, kdy se navzájem překřikuje opozice, vláda i moderátor jednoduše nejde. Formát televizních duelů, který se objevil v r. 1960 z iniciativy marketingových poradců prezidentské kampaně Richarda Nixona a J. F. Kennedyho, se dnes nejspíše definitivně přežil.
Myslím si, že dnes potřebujeme spíše koncentrované a přesné výklady, z nichž se dá dopředu pochopit, jakým způsobem se bude odvíjet nejbližší budoucnost. A zároveň pochopit, jak vlastně princip státního rozpočtu funguje a jaký má dopad na reálné životy lidí.
Od plytkých televizních debat a překřikování na sociálních sítích přejděme k tomu, naučit se vnímat čísla, data a fakta. Dobře se orientovat v obsáhlých zprávách, vydávaných jednotlivými ministerstvy. Jsou k dispozici a názor si může udělat každý. Zkusím se proto dnes vrátit, v úvaze, ke státnímu rozpočtu na rok 2027.
𝗦𝗰𝗵𝗼𝗱𝗲𝗸
Plánovaný schodek státního rozpočtu pro rok 2027 ve výši 389 miliard korun představuje druhý nejhlubší deficit od roku 1989. Rozpočet, dlužno dodat, vznikal za situace, kdy se ekonomika pomalu vzpamatovává z cenových šoků, vyvolaných energetickými a politickými krizemi a válkou na Ukrajině.
Nechci být pochmurným prorokem, situace v Jemenu, Hormuzském průlivu, napětí kolem Iránu, pokračující válka na Ukrajině, stejně jako pohled na cenovky u benzínových pump nevěští příliš růžové perspektivy.
Energie, ropa, plyn bude dál zásadním způsobem ovlivňovat vývoj cen i ekonomiky a právě tento typ faktorů, pokud nám jde skutečně o prosperitu a růst, by měl být předmětem ryze pragmatických úvah, spojenectví a rozhodnutí, jak se pohybovat v tomto turbulentním prostoru.
Vláda, dodám, přebírala zemi s třicetiprocentním propadem reálných mezd, hrozbou kolapsu ve zdravotnictví a cejchem druhé nejdražší energie v Evropské unii. Aby toho nebylo málo, resort financí musel okamžitě sanovat účetní machinace v hodnotě přes 50 miliard korun, které v rozpočtu zanechal bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura. Plus skryté dluhy, které jednoduše přesunul mimo rozpočet kapitol.
𝗥𝗼𝘇𝗽𝗼𝗰̌𝘁𝗼𝘃𝘆́ 𝗺𝗲𝗺 𝘃𝗲𝗿𝘀𝘂𝘀 𝗿𝗲𝗮𝗹𝗶𝘁𝗮
Celková bilance státního rozpočtu činí 2 189 173 791 455 Kč. Tolik stát plánuje získat na příjmech.
Na výdajích plánuje utratit a investovat 2 578 173 791 455 Kč. Tolik bude stát provoz státu v r. 2027.
Schodek rozpočtu tedy činí -389 000 000 000 Kč.
Schodek 389 miliard je velký. Beze sporu. Číslo se stalo bezprostředně memem veřejných debat.
Schodek vyvolal ostrou nevoli a podle průzkumu agentury Median s ním nesouhlasí více než 62 % respondentů, včetně vládních příznivců. Češi prostě neradi vidí dluhy. Jsme řádná, konzervativní země, kde zadlužení není vnímáno jako legitimní provozní nástroj k financování rozvoje, ale jako spolehlivá cesta k úpadku.
Opoziční představitelé jako Kupka, Fiala nebo pirátský Hřib spustili pokřik o „rozpočtovém armagedonu“. V debatách, bohužel, jaksi poněkud pozapomněli na svou vlastní katastrofickou režii státu, vládní schodky a dluhy Fialovy vlády ve výši 1,82 bilionu korun. Připomenu, pro příklad, že po Stanjurově kreativním účetnictví zbyly v rozpočtu díry jako podfinancování dopravní infrastruktury ve výši 100 miliard korun.
Namísto věcné diskuse a hledání cest opozice provozuje dramatizaci a politikaření. Ne politiku. Rozpočet, připomenu, shodil ze stolu prezident Pavel a opozice využila situaci k tomu, aby předvedla politický spektákl v podobě opakovaných pokusů o vyslovení nedůvěry vládě.
Pokrčím rameny. Být mizerný ve vládě a zároveň mizerný i v opozici je svého druhu výkon.
𝗦𝘁𝗮́𝘁 𝗷𝗲𝗱𝗲 𝗻𝗮 𝗵𝗿𝗮𝗻𝗲̌
Stručně řečeno.
Na provoz státu v roce 2027 potřebujeme 2,578 bilionu korun.
Naprostá většina příjmů, které český stát sám vybere, padne na mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Tedy na penze, sociální transfery, platby za státní pojištěnce a platy lidí, bez kterých stát nefunguje. Policistů, hasičů či učitelů.
Celkový podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů činí za rok 2026 96,4% a v příštím roce půjde už o 𝟵𝟳%. To znamená, že na jakýkoliv volný rozvoj a nepředvídané události zbývají státní pokladně z vlastních zdrojů pouhá 3 %. A protože se z rozpočtu musí uhradit i běžný chod úřadů a ministerstev, na strategické investice jako jsou dálnice, železnice, jaderná energetika nebo modernizace nemocnic příliš mnoho nezbývá. Všechny tyto velké rozvojové projekty se proto musí financovat čistě na dluh a z dotačních programů.
A abychom byli důslední. Podíl nejtvrdších mandatorních výdajů ze zákona směřuje čistě na sociální transfery. Na důchody a sociální dávky, které tak činí 74,2% příjmů státu.
Samotné sociální výdaje a penze tak spolykají téměř 𝘁𝗿̌𝗶 𝗰̌𝘁𝘃𝗿𝘁𝗶𝗻𝘆 všech vlastních příjmů republiky.
𝗩 𝗱𝗲𝘁𝗮𝗶𝗹𝘂
Když se na čísla podíváme ještě podrobněji, na nejdůležitější kapitoly, zjistíme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je suverénně největším příjemcem z rozpočtu. Rozpočet na důchody a sociální síť spolyká celkem 𝟭 𝟬𝟮𝟲 𝗺𝗶𝗹𝗶𝗮𝗿𝗱 𝗞𝗰̌.
Z toho většina padne na 𝗽𝗲𝗻𝘇𝗲. Na starobní a jiné penze stát věnuje 𝟳𝟱𝟭,𝟮 𝗺𝗶𝗹𝗶𝗮𝗿𝗱𝘆 𝗞𝗰̌.
Většina, cca 736 mld. Kč je financována právě skrze rozpočet MPSV, zbytek tvoří důchody ozbrojených složek v kapitolách Vnitra a Obrany. Výdaje na penze meziročně porostou o dalších 19,2 miliardy.
Příspěvky na péči a sociální služby dosahují rekordních 30 miliard Kč a na příspěvky na péči je plánováno 49,5 miliardy Kč. Mimo tyto položky pak stát v rámci agendy trhu práce rozděluje přibližně 13 až 14 miliard Kč na podpory v nezaměstnanosti a aktivní politiku zaměstnanosti, rekvalifikace a podporu zkrácených úvazků.
Do školství a vzdělávání zamíří 287,9 miliardy Kč. Z toho historických 48,8 miliardy dostanou přímo veřejné vysoké školy.
Na policii, hasiče a chod úřadů vnitro získá 123,2 miliardy Kč.
Ministerstvo obrany dostane 191 miliard, celkově ale na obranu státu napříč kapitolami míří 195 miliard Kč. Armáda a obrana poprvé v historii splní závazek vůči NATO na 2 % HDP.
Na obsluhu státního dluhu, tedy na úroky za dluhy, nastřádané za minulých vlád v roce 2027 poputuje astronomických 𝟭𝟮𝟵,𝟵 𝗺𝗶𝗹𝗶𝗮𝗿𝗱𝘆 𝗞𝗰̌.
Balík na platy učitelů, policistů nebo úředníků nenajdete rozepsaný pod konkrétními ministerstvy. Celý balík peněz na platy ve veřejné sféře, přibližně 36 až 40 miliard Kč, je prozatím schován v rozpočtové rezervě pod Všeobecnou pokladní správou, která tak narostla na 318,5 miliardy.
Odtud se nyní v září rozděluje na konkrétní tarifní třídy.
𝗦̌𝗸𝗿𝘁𝗮𝘁 𝗻𝗲𝗯𝗼 𝗶𝗻𝘃𝗲𝘀𝘁𝗼𝘃𝗮𝘁?
Vláda mohla udělat dvě věci. Razantně seškrtat výdaje a dostat tak ekonomiku, důchody i domácnosti, státní zaměstnance, vojáky, učitele, hasiče a jejich každodenní fungování do problémů. Nebo vsadit na investice a postupný, generický růst. Vláda namísto plošných škrtů rozhodla jinak. Konstruktivně a prakticky, s jasným cílem stimulovat ekonomiku. Dostanou přidáno prakticky všichni.
A zároveň, rekordní sumy půjdou na investice.
Na platy ve veřejné sféře půjde meziročně o 36 mld. Kč více. Lidé ve službách, tedy policisté, hasiči, učitelé i úředníci, si polepší o 5 až 9 %. Růst platů tak výrazně překoná inflaci. Nová platová reforma navíc zabrání tomu, aby tarify půl milionu zaměstnanců klesly pod úroveň zaručeného platu.
Na důchody půjde o 19,2 miliardy více, než v přechozím roce.
Porostou jak důchody, tak minimální mzdy. Vláda tlačí na levnější hypotéky, ulevuje živnostníkům a zvýhodňuje penzijní spoření. Rodinám a studentům pomohou dál fungující úlevy jako školkovné nebo sleva na studenta.
𝗦𝘁𝗮́𝘁 𝗯𝘂𝗱𝗲 𝗺𝘂𝘀𝗲𝘁 𝘀̌𝗲𝘁𝗿̌𝗶𝘁 𝗮 𝗼𝘀𝗲𝗸𝗮́𝘃𝗮𝘁 𝘃𝘆́𝗱𝗮𝗷𝗲
Zároveň vláda bude muset, dříve či později, provést důslednou redukci jak ve výdajích, tak v obsluze státu. Jakou je například aktuálně zvažované snížení podpor v prvních dvou měsících ze současných 80 % na 65 % čistého výdělku.
Tímto krokem, doprovázeným snížením maximálního stropu dávky, plánuje stát z rozpočtu ušetřit 4,5 až 5 miliard korun ročně. Cílem je pochopitelně zvýšit motivaci lidí k rychlejšímu návratu do práce. Podobně je tomu u úvah kolem karenční doby.
Jsem přesvědčen, že redukce by měla primárně zasáhnout i samotný stát. Konkrétně tabulková místa na úřadech, ministerstvech, krajích i obcích. Úřad vlády dal v té věci jasný signál, kdy se zbavil 100 tabulkových míst a přesunul 322 úředníků na jejich funkční pozici.
Cesta vede jak přes neobsazování pozic po odchodech do důchodu, tak přes nekompromisní tlak na digitalizaci, rušení a slučování agend. Podobně, jako je Havlíčkem provedené vzorové sloučení vládních agend CzechInvestu, CzechTrade a Czech Tourist do silné a koncentrované podoby agentury CzechBussiness, zastupující zájmy státu v oblasti obchodu, ekonomické diplomacie i turismu.
Stát by měl přestat financovat takzvané „mrtvé duše“, tedy dlouhodobě neobsazená tabulková místa, sloučit duplicitní úřady pod jednu střechu a centralizovat podpůrné služby jako účetnictví, IT systémy a IT správu, ve které vehementně postupuje.
𝗝𝗮𝗸𝘆́ 𝗺𝗮́ 𝘀𝗺𝘆𝘀𝗹 𝘁𝗮𝗸𝘁𝗼 𝘀𝘁𝗿𝘂𝗸𝘁𝘂𝗿𝗼𝘃𝗮𝗻𝘆́ 𝘀𝘁𝗮́𝘁𝗻𝗶́ 𝗿𝗼𝘇𝗽𝗼𝗰̌𝗲𝘁?
𝗩𝗿𝗮́𝘁𝗶𝘁 𝗽𝗲𝗻𝗶́𝘇𝗲 𝗱𝗼 𝗲𝗸𝗼𝗻𝗼𝗺𝗶𝗸𝘆
Namísto škrtů chce vláda vrátit co nejvíce peněz do ekonomiky a do kapes lidí.
Větší prostor pro cirkulaci peněz má potenciál vytvořit potřebný polštář pro domácnosti, živnostníky i firmy. Po letech obezřetného šetření na horší časy to společnosti konečně umožní návrat k normálnímu fungování.
K běžným nákupům, investicím do bydlení a k plánování stabilní budoucnosti.
Po letech odkládání výdajů mají lidé nyní ideální čas investovat do zlepšení kvality svého života. Nahrává tomu i pozitivní vývoj na trhu práce, kde rostou výdělky. Průměrná mzda v zemi vystoupala na 51.996 korun. Nominálně se průměrný výdělek zvýšil o 6,4 %, a protože je inflace v současnosti nízká, rostou mzdy i reálně, konkrétně o 4,3 %.
Lidem to přináší prokazatelně vyšší kupní sílu.
Za Fialy přiškrcená ekonomika nedávala šanci na růst.
Rozpohybovaný oběh financí nyní naopak postupně podpoří spotřebu, nákupy domácností i investice podniků. Takto se postupně a opatrně rozpohybovává ekonomika.
𝗜𝗻𝘃𝗲𝘀𝘁𝗼𝘃𝗮𝘁 𝗽𝗲𝗻𝗶́𝘇𝗲 𝗱𝗼 𝗶𝗻𝗳𝗿𝗮𝘀𝘁𝗿𝘂𝗸𝘁𝘂𝗿𝘆
Kabinet zároveň plánuje významné investice pro oživení ekonomiky. Návrh rozpočtu přináší rekordní kapitálové výdaje 289,6 mld. Kč. A to i za situace, kdy stát čelí definitivnímu konci Národního plánu obnovy a výpadku z fondů EU, z nichž mezi lety 2021-2026 vyčerpal bezmála 200 mld. Stát výpadek kompenzuje z vlastních národních zdrojů a na prorůstové investice půjde o 47,7 mld. Kč více než loni.
Klíčový rozpočet SFDI poroste na rekordních 180 mld. Kč (+10,6 mld. Kč). Bez těchto peněz by nebylo možné dobudovat páteřní dopravní síť do roku 2033. Miliardy potečou do silnic, dálnic i železnic.
Věda a výzkum dostávají rekordních 45 mld. Kč, historických 48,8 mld. Kč míří do vysokého školství a roste podpora startupů.
Stát investuje do zdravotnictví. Do nemocnic, výzkumu, léčebných technologií a léčby přiteče o 50 mld. Kč více, což po čtyřech letech ztrát konečně stabilizuje a revitalizuje systém.
Nakonec armáda a zbraně. Vůbec poprvé v historii Česko splní závazek vůči NATO. V kapitole Ministerstva obrany je alokováno 191 mld. Kč, a celkově na obranu státu míří 195 mld. Kč.
(Speciálně z této kapitoly nadšen nejsem. Za socialismu patřilo Československo do elitní desítky největších zbrojních exportérů na světě, přičemž v produkci obrněné techniky bylo v 80. letech dokonce třetí na planetě, hned za USA a SSSR. Namísto 2% HDP, určených pro americké a západní zbrojovky by se mělo Česko vrátit k vlastní produkci.)
Zároveň stát definitivně změnil kurz v otázce energií.
Psal jsem o tom v minulém textu. Tak jen stručně. Letitý miliardový tunel v podobě solárních a obnovitelných zdrojů (POZE) doklopýtá do konce podle stanovených pravidel. Namísto dalšího dotování solárního boomu státní peníze začnou směřovat primárně do dostavby Dukovan a výstavby modulárních reaktorů.
Republika dostaví dálnice, železnice, nemocniční pavilony i nová vodní díla. Odbrzdí rezidenční výstavbu a oseká byrokracii pro nové průmyslové objekty. Tento investiční tlak ve střednědobém a dlouhodobém horizontu přinese tvorbu pracovních míst a zaměstná stovky až tisíce firem. Souběžně, stát vyinkasuje z nastartovaných vládních investic zvýšené příjmy na daních, DPH, spotřebních daních a odvodech z nově vytvořených pracovních míst.
𝗔𝗺𝗯𝗶𝗰𝗶𝗼́𝘇𝗻𝗶́, 𝗮𝗹𝗲 𝗿̌𝗶́𝘇𝗲𝗻𝗮́ 𝘁𝗿𝗮𝗷𝗲𝗸𝘁𝗼𝗿𝗶𝗲
Vláda jednoduše sází na to, že pokud nechce nechat Česko zamrznout v ekonomické stagnaci, dočasně hlubší schodek zkrátka nemá alternativu. Cílem téhle strategie je nastartovat růst HDP.
Podle oficiálních odhadů, které vláda přikládá k rozpočtu, mluví čísla jasně:
Za celý rok 2026 by měla ekonomika růst o 1,9 %. V roce 2027 zrychlit na 2,4 %. Podobné tempo kolem 2,5 % by měla mít v roce 2028 a v roce 2029 by měla být 2,4 %. Trend, který by si měla udržet i v dalších letech.
A co sekery v rozpočtu? V roce 2027 naroste dluh o -389 miliard korun (-3,5 % HDP). Díky rozjetým investicím, reformám a tažení proti šedé ekonomice v dalších letech schodky začnou klesat. V roce 2028 se tempo zadlužování zpomalí na -360 miliard (-3,2 % HDP) a v roce 2029 na -250 miliard korun (-3,1 % HDP). Dluhy ale i tak porostou.
Babiš, Schillerová ani Havlíček neslibují vzdušné zámky ani zázraky na počkání. Když se na to díváme střízlivýma očima, je to střední cesta. Cesta, jak nastartovat potenciál státu a zároveň, krok za krokem, bez zbytečného hazardu, postupně uzdravovat veřejné rozpočty. Jde se zkrátka cestou opatrných kroků s vzájemnou synergií.
𝗩 𝗽𝗼𝗿𝗼𝘃𝗻𝗮́𝗻𝗶́ 𝘀 𝗘𝘃𝗿𝗼𝗽𝗼𝘂
Zatímco zbytek Evropy se potácí v problémech a eurozóna letos podle predikcí poroste jen o 0,9 %, Česko postupně revitalizuje. Navržený deficit 3,5 % HDP se drží pod očekávaným průměrem zemí EU, který je na úrovni -3,6 % HDP.
Pohled k sousedům ukazuje, že v porovnání s nimi držíme rozpočtovou disciplínu na lepší úrovni. Polsko má deficit -6,3 % HDP. Slovensko hospodaří s deficitem -5,4 % HDP. Německo i Rakousko padá na schodek -4,1 % HDP.
Stát mezitím startuje ekonomickou diplomacii a posiluje národní výdaje na vědu a výzkum. 45 miliard korun. Doma se zaměřuje na podporu technologických firem a startupů. Zásadní reforma čeká i vysoké školství, které dostane historických 48,8 miliard korun, kde ale stát bude nekompromisně vyžadovat prokazatelné výsledky.
𝗥𝗶𝘇𝗶𝗸𝗮 𝗿𝗼𝘇𝗽𝗼𝗰̌𝘁𝘂
Vzhledem k vývoji cen za ropu, zemní plyn a energie, situaci v Hormuzském průlivu, napětí kolem Iránu a pokračující válce na Ukrajině může stát i Evropa projít neočekávanými otřesy. Dnešní aktuální stav vývoje cen ropy říká, že cena komodity vystřelila na 107 USD za barel. Za kritickou mez je považována cena kolem 80 USD za barel.
Podobně jako během Covidu, kdy měla vláda Andreje Babiše našlápnuto k výraznému rozmachu, může přijít vnější událost, která by silně otřásla rozpočty. Nedostatek zpracovatelských kapacit, přerušené distribuční trasy či boje na
Blízkém východě, které by ohrozily plynulé dodávky, pokud by skutečně nastaly v zásadním rozsahu, by měly potenciální kaskádový vliv na ekonomiku.
Vláda Andreje Babiše by se tak namísto rozsáhlého proaktivního programu rozvoje země musela věnovat hašení geopolitických požárů.
Tady by ale bylo asi nejlépe nečekat na evropská řešení, ale v rámci V4 organizovat naprosto bezprecedentní kroky v dodávkách surovin, zajišťující stabilitu ekonomiky na dlouhé roky dopředu. A ano, mluvíme o Rusku.
𝗖𝗲𝘀𝘁𝗮 𝘇 𝗽𝗮𝘀𝘁𝗶: 𝗦𝘁𝗮́𝘁 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗶𝗻𝘃𝗲𝘀𝘁𝗼𝗿, 𝗻𝗲 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝘃𝗲̌𝗰̌𝗻𝘆́ 𝘂́𝗰̌𝗲𝘁𝗻𝗶́
Pokud se chceme jako země pohnout z místa, musíme investovat, vydělávat a zmenšovat dluh. V dalším článku, který přijde za dva dny, navrhuji, jak hrozivé schodky postupně umenšovat.
Debata ekonomů i politiků se neustále točí v kruhu kolem zvyšování daní, návratu k superhrubé mzdě, škrtání a restrikcí.
Uvažuji jinak. Stát má podle mě velké rezervy v možnostech. Měl by využívat silného potenciálu vlastních lidí, stavět a budovat a investovat ještě více. Převzít do správy celé strategické oblasti.
Často se říká, že stát je špatný hospodář. Není to pravda.
Na světě existují obrovské, prosperující korporace, které patří státům a tvoří klíčovou část jejich nedaňových příjmů.
Touhle cestou bychom se měli vydat také. Digitalizace, redukce byrokracie, slučování agend, potírání šedé ekonomiky a cílené státní investice, to všechno dává smysl. Ale co se na věc podívat ještě úplně jinýma očima?
Právě rozsáhlé státní investice mimo ty, které již byly ohlášeny, by měly fungovat jako další motor naší ekonomiky. V dalším článku se zamýšlím nad tím, jaké investice by mohly nakopnout českou ekonomiku. S cílem dostat se mezi deset nejlepších ekonomik na světě. V paritě kupní síly na obyvatele (GDP per capita). Jako Lichtenštejnsko, Singapur, Irsko či Lucembursko.
Sledujte to.
fb
Latest posts by Redakce (see all)
10 komentářů

Jak skutečně zlepšit státní rozpočet
– – – – –
– nekrást
– nebrat úplatky
– nehrát malou (nebo velkou) domů
– dosazovat na odpovědná místa schopné lidi a ne kamarády
– zbavit se mafiánů a zlodějů
– odříznout kmotry, sponzory a lobbisty
Jenže ONI v této zemi vládnou. Jsou neomalení, nenažraní, je jich hodně a od huby si dobrovolně neodtrhnou. A sami se nepotrestají. Jsou ve většině.
Na státní kasu je napojeno až příliš mnoho tasemnic a larev. Když tento počet překročí své limity, tak nikdo nezastaví tlak těchto pijavic. Jsou bohatí, zajištění, spokojení a nechtějí své zdroje ztratit. nechce se jim podnikat – chce se jim žít podle nastavených zvyklostí. To je důvod zadlužené státní pokladny. Řešení je jen jedno – okamžitě zkrátit výdaje ve všech kapitolách o cca 15% a to PLOŠNĚ !!! Až na důchody !!! Důchodce nelze nahnat do práce, jsou bezbranní. Dokonce bych zrušil i výsluhy – to je tragický mandatorní výdaj.
Pokud Šilerka nepochopí, že jsou nutné plošné škrty, pak to dokazuje, že i současná vládní garnitura je pod tlakem pijavic a parazitů a je na ně silně napojena. Takhle se stát dluhů nikdo nezbaví a to nezastaví ani potřebné investice. Otázka je, co ty investice představují – je to hlavně zdroj obživy řady těch pijavic !!!
Důchodový účet oddělit od rozpočtu, jako to bylo před Klauzem. V rozpočtu zrušit všechny automatické valorizace podle inflace, který si tam v posledních letech propašoval kde kdo. Mně taky nikdo automaticky nezvyšuje plat podle inflace. Pak úplně škrtnout zbytečné výdaje (grýn dýl, polit. neziskovky, Ukrajina, dotace soukromému sektoru, zbytečné zbraně jako F-35). To by pravděpodobně stačilo pro vyrovnaný rozpočet. Pokud ne, tak plošně škrtat každý rok třeba 5%, dokud by to nestačilo.
Kecy. Digitalizace byrokracii neredukuje, ale právě naopak! Autor je jenom teoretik a nemá žádné zkušenosti. A chtěl by zase „nakopávat“ (idiotské slovo pro něco pozitivního), není náhodou Pirát? Ti taky pořád chtějí něco nakopávat. Já bych s chutí nakopnul je.
Navázat platy politiků: poslanců a senátorů na průměrný plat. Nezvyšovat jim je neustále, Proč? Je přece potřeba šetřit. Korunka ke korunce …
Ministři za první pololetí roku 2026 rozdali odměny v celkové výši 368.9 milionu Kč. Za celý rok to bude určitě už téměř celá miliarda.
Tak tady by se také dalo ušetřit, alespoň půl miliardy (za rok).
A tak postupovat kapitolu po kapitole. Řeči, že jsou to malé částky, neobstojí. Dohromady to dá slušný balík.
Zdanit nadnárodní korporáty co u nás podnikají a daně platí jinde, hlavně hytlermarkety které ročně inkasují miliardy daně posílají do domovské země u nás nenechají ani korunu a ještě nám sem vozí místo portavin odpad, následně důsledně seškrtat domácí tasemnice přisáté na státní kasu a hlavně milí papaláši přestat už konečně KRÁST
V detailu úplně chybí klíčový demotivační faktor – dávky rodinám, kde nikdy nikdo nemákl a ve statistikách nezaměstnanosti nejsou. To jsou ty různé sociální pomoci a podobně, které umožňují lepmlům mít měsíční rozpočet vysoko nad srovnatelnou rodinou, kde oba pracují. Tohle se dá prakticky ze dne na den škrtnout, protože to nenese nic dobrého. Naopak stupidní úvahy o dalším snižování podpory v nezaměstnanosti jen dále sníží už tak mizernou pružnost pracovního trhu, protože ze zaměstnanců udělají zas o něco víc rukojmí zaměstnavatelů.
Dále v detailu naprosto chybí rozbor povinných doplatků k unijním dotacím na destrukci ekonomiky. Jejich škrtnutí by mělo pozitivní efekt hned dvojí: jednak by se přestalo s projekty, které zemi poškozují a jednak by se i ušetřilo. A budou to nějaké stovky miliard.
Pak jsou tu ty důchody… Skoro všichni dnešní důchodci 35 let hlasují ve volbách pro život na úkor svých vnoučat, pak pravnoučat a dnes ještě o generaci dál. Nevím, proč by za jejich stupidní rozhdoování měly nést odpovědnost generace, které se ještě ani neměly komu narodit! Takže v důchodech vidím velký potenciál, byť nutně navázaný na změny zákonů.
A pak je tu druhý pohled. Za Klause byly rozpočtové schodky v řádu jednotek miliard a už to se zdálo být moc, protože se stát zadlužoval. Zeman přidal nulu a nastavil nový standard, kterého se vlády držely až do roku 2019. V roce 2020 se vylhala fůra nesmyslů a provedlo se další doplnění nuly, z nějž je zjevně zase nový standard. Takže stačí prostě škrtnout všechno, co tu do roku 2020 nebylo – Bureš s Dluženou vědí určitě naprosto přesně, případně poslouží zpráva NKÚ kde je 970 miliard z kovidového tunelu celkem detailně rozpracováno – to je ta část, která se ani na kovid ukecat nedala!
Pak tu máme obrovské množství úřadů, jejihž jediným smyslem je buzerace malých a středních podnikatelů + výběr úplatků od těch velkých. Zrušit zákony na jejihž základě existují a propustit bez náhrady – ti lidé v těch úřadech si musí být vědomi toho, že se z praktického hlediska podílejí na sabotáži a tudíž by měli být vděční za to, že nepůjdou před soud. Výsledkem bude nepochybně poměrně rychle růst ekonomické aktivity a s ním i růst daňových výnosů. Představa, že tohle všechno se táhne ze 3% je nesmysl, takže v tom rozboru jsou zásadní chyby a provoz těchto sabotérů autor článků považuje za (kvazi)mandatorní.
Dále tu máme daně, které jsou tak vysoké, že se jim v rámci možností vyhýbají prakticky všichni. Výsledkem je jednak snížená představa státu o skutečné ekonomické aktivitě a jednak útlum ekonomické aktivity. Pokud by za jakéhokoliv feudála přesáhlo agregátní zdanění práce 1/3, tak by přišla selská bouře a panovníka smetla i sebelepší rytíře by umlátili čepicema. My máme 2/3 a nikdo se nebouří, ale trh to totálně paralyzuje, lidi se nikam neposouvají, nemají na relaxaci a tím se stupňuje i tlak na výdaje ve zdravotnictví.
Obecně jsme prokazatelně dávno za vrcholem Lafferovy křivky, reálné daňové výnosy klesají 20 let v kuse a jediné, na co se politici zmáhají je zvyšování daní.
Dalším bodem je dedigitalizace. Co stát nedokáže uřídit v papírové podobě, to prostě nemá vůbec řešit a už vůbec s tím nemá obtěžovat lidi. Digitalizace vedla pouze ke zvýšení byrokratické zátěže občanů, protože rostoucí počet úředníků s VT dokáže zpracovat více informací – ale lidi to jejich podávání stojí rok od roku víc a víc. Strana, která bude mít jako prioritu tvrdou dedigitalizaci státní správy má pravděpodobně můj hlas nezávisle na zbytku programu.
A jak zmiňuje třeba Alice v diskusi…v drtivé většině kapitol jsou nadhodnocené nesmysly, vyhozené peníze za absurdia. Nevěřím, že by se v provozních výdajích nedalo ušetřit víc než 50% – kdo někdy pracoval ve státní správě a utekl od toho dobře ví, že práci pro jednoho dělá často celá kupa lidí a ještě to dělá blbě. Kdo neutekl a je v takovým úředníkem, ten má pocit, že se může předřít – ale to je jen jeho hluboký omyl.
Každopádně, vůbec netuším, kde bylo těch zmíněných 60% populace nespokojené se schodkem při posledních volbách. 99% aktivních voličů jasně deklarovalo, že si přejí tento stát zničit a dalším generacím nechat jen oči pro pláč.
Nějak jsi zapomněl na nejlepšíího ministra financí ve vesmíru Kalouska. Asi se nehodí, že právě on začal stamiliardové schodky, co?
Zaujala mě věta:“…ekonomika se pomalu vzpamatovává z cenových šoků, vyvolaných energetickými a politickými krizemi a válkou na Ukrajině.“…….Všechny tyto krize jsme si způsobili sami naší servilností k EU.
Za velmi zajímavý považuji nápad dodržet idiotský slib 2% na zbrojení, ale zbrojit z vlastní produkce. Velmi dobré!