
Jak se baví internet: Poslední den léta
EMA/AI
Žádám psychiatry aby urychleně zasáhli a pomohli Tomáši Zdechovskému, protože podle jeho výstupů má vážný problém.

„Tak jsem, chlapi, jedním vrzem přišel o dvě věci: jednak o panictví, jednak o zaměstnání zřízence na patologii.“












Úprava Archimeda:
Politik ponořený do průseru je nadlehčován silou rovnající se počtu a váze politiků namočených s ním.



















Poslední den léta
Léto se toho roku rozhodlo odejít se vší parádou.
Už od rána svítilo slunce tak usilovně, jako by chtělo všem dokázat, že září je jenom nedorozumění v kalendáři. Na návsi bylo třicet stupňů, asfalt se leskl, slepice chodily s otevřenými zobáky a pan Novák seděl před domem jen v kraťasech a pantoflích.
„Já vám říkám, zima letos nebude,“ prohlásil sebevědomě k sousedovi Dvořákovi.
Dvořák se podíval na nebe.
„To jsi říkal i loni.“
„A byla?“
„Byla.“
„No vidíš. Člověk se občas splete.“
Na poslední letní sobotu se místní hospoda U Kapra rozhodla uspořádat slavnostní „Rozloučení s létem“. Majitel hospody, pan Kratochvíl, nechal vytisknout plakáty, na kterých stálo:
POSLEDNÍ LETNÍ VEČER!
GRILOVÁNÍ – HUDBA – TANEC – PIVO
A MOŽNÁ I OHŇOSTROJ!
Slovo „možná“ tam bylo proto, že Kratochvíl ohňostroj zatím nekoupil.
Od čtyř odpoledne se zahrádka hospody začala plnit. Na grilu syčely klobásy, děti běhaly kolem stolů a místní kapela Veselí pozůstalí ladila nástroje.
Kapelník Franta držel kytaru a deset minut hledal důvod, proč nehraje.
„Nemáš ji zapojenou,“ upozornil ho někdo.
Franta se zamyslel.
„Výborně. Tak to máme první závadu odstraněnou.“
K šesté hodině dorazil také pan Novák. Přinesl nafukovací lehátko.
„Na co máš lehátko?“ zeptal se Dvořák.
„Když je poslední den léta, musí se využít naplno.“
„Ale tady není voda.“
Novák ukázal na dětský nafukovací bazének před hospodou.
„Je.“
Bazének měl průměr asi metr a dvacet a hloubku patnáct centimetrů.
Novák do něj položil lehátko.
Lehátko se nevešlo.
„To chce techniku,“ konstatoval.
Po pěti minutách techniky seděl uprostřed bazénku, lehátko měl omotané kolem pasu a tři děti ho polévaly plastovými konvičkami.
„Dovolená jako v Chorvatsku!“ volal.
„V Chorvatsku tě taky polévají děti konvičkou?“ zeptal se Dvořák.
„Když si dobře vybereš hotel.“
Večer pokračoval ve výborné náladě. Kapela zahrála několik písní, z nichž dvě byly dokonce stejné jako ty, které původně plánovala zahrát.
Kolem osmé začal Kratochvíl připravovat překvapení.
Ohňostroj.
Nakonec ho opravdu koupil. Od nějakého známého za mimořádně výhodnou cenu.
„Je to bezpečné?“ zeptala se jeho žena.
„Samozřejmě.“
„Četl jsi návod?“
„Prosím tě. Já už jsem v životě odpálil věcí.“
To jeho ženu příliš neuklidnilo.
Kratochvíl postavil krabici doprostřed louky za hospodou, zapálil knot a rychle odběhl.
Všichni čekali.
Nic.
Deset sekund.
Nic.
Dvacet sekund.
Pořád nic.
„Asi prošlý,“ řekl Novák.
Kratochvíl se začal opatrně přibližovat.
Vtom se z krabice ozvalo:
FŠŠŠŠŠŠ!
Kratochvíl udělal otočku, kterou by mu záviděl profesionální baletní soubor, a skočil za sud s pivem.
Z krabice vyletěla jediná světlice.
Vystoupala asi tři metry.
Pak zhasla.
Na louce zavládlo ticho.
„Tak to bylo ono?“ zeptal se někdo.
Kratochvíl vykoukl zpoza sudu.
„To byl zahajovací efekt.“
Krabice náhle zaburácela.
A pak to začalo.
Rachejtle létaly jedna za druhou, obloha zářila červeně, zeleně a zlatě. Děti křičely nadšením, dospělí tleskali a pan Novák, stále ještě s nafukovacím lehátkem kolem pasu, prohlásil:
„Vidíte? Léto ještě nekončí!“
Přesně v tom okamžiku začalo pršet.
Nejdřív pár kapek.
Potom pořádně.
Lidé utíkali pod střechu hospody, kapela zachraňovala aparaturu a Kratochvíl zoufale zakrýval gril.
Jen Novák zůstal stát venku.
Déšť mu stékal po obličeji.
Podíval se na oblohu.
Pak na lehátko.
A nakonec na ostatní.
„Výborně!“ zavolal. „Konečně máme i to moře!“
Za pět minut seděla polovina vesnice zase venku.
Někdo přinesl deštníky, někdo pláštěnku, někdo další rundu. Kapela přesunula zesilovače pod přístřešek a spustila další písničku.
A tak se s létem loučili až do půlnoci.
Když šel pan Novák domů, už nepršelo. Vzduch voněl mokrou trávou a byl znatelně chladnější.
Dvořák si zapnul bundu.
„Cítíš to? Podzim.“
Novák se otřásl zimou.
„Nesmysl.“
„Je dvanáct stupňů.“
„Letní noc.“
„Máš husí kůži.“
„To je dojetím.“
Druhý den ráno bylo osm stupňů.
Pan Novák vyšel před dům v kraťasech, podíval se na zataženou oblohu a rychle zase zalezl dovnitř.
Za chvíli vyšel znovu.
Tentokrát v dlouhých kalhotách a svetru.
Soused Dvořák se usmál.
„Tak co? Pořád léto?“
Novák se zamyslel a zapnul si bundu až ke krku.
„Samozřejmě.“
„A ten svetr?“
Novák se vážně podíval na souseda.
„To je letní svetr.“
A tím bylo oficiálně potvrzeno, že léto skončilo.
- Jak se baví internet: Poslední den léta - 12.9.2026
- AfD podala trestní oznámení na Merze - 12.9.2026
- Velká „automobilová lež“: Když ideologie vítězí nad fakty - 12.9.2026
