Nafta za 2,50 eura: Evropa si sama organizuje vlastní chudobu

V Evropě? Za 1,50 eura za litr bychom mávali vlajkami.

A možná právě toto je ten nejhlubší skandál: Nakonec jsme začali považovat abnormální za normální.

Ropa je globální; účet je evropský

Rozdíl je ve státě.

U čerpacích stanic tvoří velkou část ceny spotřební daně a DPH. V závislosti na ročním období a zemi mohou představovat až 60 % toho, co motorista zaplatí. Daňový poplatník platí daň z pohonných hmot a poté DPH… vypočítanou z ceny, která již daň zahrnuje. Kaskádový daňový systém, naprosto přijatelný.

Když ceny ropy rostou, daně zůstávají. Když ceny ropy klesají, také zůstávají. Občané proto nikdy plně neprofitují z výkyvů trhu. Cena u čerpacích stanic není jen produktem nabídky a poptávky: spočívá na politickém základě.

Litr nafty se stal zdrojem daňových příjmů.

Energetická transformace, trestná verze

Uzavírání nebo oslabování rafinérských kapacit, stále dražší standardy, zpoplatňování uhlíkových emisí, zákazy nafty ve městech, cíle pro zmizení spalovacích motorů do roku 2030 nebo 2035: Evropa si kousek po kousku vybudovala systém, v němž se fosilní paliva musí stát vzácnými, a tedy drahými, aby omezila chování.

To je zvláštní pojetí ekologie: nenabídnout nejprve důvěryhodnou alternativu, ale nutit lidi platit za její absenci. Dopadá to na řidiče, který bydlí daleko od veřejné dopravy, na řemeslníka, jehož dodávka je jeho nástrojem, na prodejce, který jezdí po regionech, na dopravce, na farmáře i na zdravotní sestru, která objíždí.

„Přepněte na elektřinu,“ odpovídají kancelářští experti.

Nafta není jen rozmar příměstských oblastí

Drahá nafta nikdy nezůstává na čerpací stanici.

Je započítána do ceny chleba, ovoce, zeleniny, materiálů, dodávek, práce a služeb. Dříve či později se objeví v odhadu každého řemeslníka. Vláda  může předstírat, že inflaci právě objevila, ale už ji vložila do pokladen všech, kteří se podílejí na výrobě, dopravě a opravách.

Levná energie není luxus. Je podmínkou prosperity. Bez hojné a dostupné energie neexistuje konkurenceschopný průmysl, robustní zemědělství, mobilní střední třída ani skutečná suverenita.

Ale zatím neproměnili palivo v občanský převýchovný program

V Evropě se už nespokojíme s pouhým placením vysokých cen: říká se nám, že bychom z toho měli být rádi. Platit více je nyní vnímáno jako důkaz naší ctnosti. Vzdání se cestování je považováno za pokrok. Snižování naší životní úrovně je prezentováno jako nutná oběť v zájmu planety.

Výsledek je ohromující: Američané jsou pobouřeni cenou 1,50 eura za litr, zatímco Evropané byli vycvičeni k tomu, aby 2,20, 2,40 nebo 2,50 eura akceptovali jako novou normu.

Není to proto, že by Evropané nebyli schopni pochopit cenu energií. Je to proto, že jim bylo opakovaně řečeno, že ekonomické potíže jsou morálně přijatelné, pokud jsou označeny jako ekologické.

Možná bychom chtěli postupně snižovat naši závislost na uhlovodících. Toho však musíme dosáhnout vývojem seriózních, dostupných a konkurenceschopných alternativ – nikoli chudnutím těch, kteří nemají na výběr.

Cena 2,50 eura za litr není nevyhnutelná.