
Začněte spolu mluvit, nechceme válku
ŠTĚPÁN CHÁB
Věčný koloběh lidstva. Silní muži tvoří bohatou a prosperující společnost. Bohatá a prosperující společnost tvoří slabé muže. Slabí muži tvoří úpadek a bídu. Úpadek a bída vede k válce. Válka tvoří silné muže, napsal kdosi, kdesi a v čemsi. Věčný koloběh lidstva.
Robert Fico na promluvě ke studentům řekl, že se bojí, skutečně bojí války. Poté, co jednal s polským, českým, maďarským a irským premiérem. Bojí se války. Pochopil tak míhající se informace, které kolem něho létají.
Mezi Evropskou unií a Ruskem neprobíhají diplomatické styky. Nejedná se. Neustále se jen křičí, uráží a trucuje.
Když vám kolabuje průmysl, energetika je v troskách, justice se změnila v další politickou sílu, státní dluhy požírají rozpočty a lidé ztrácejí víru v budoucnost, máte dvě možnosti: přiznat vlastní neschopnost, nebo ukázat prstem za hranice a říct, že za všechno může vnější nepřítel, musíme se semknout a utáhnout opasky. Válka je pro neschopné politiky tím nejpohodlnějším alibi v historii.
Za války se mrzačí, vraždí, ničí se všechno, co bylo s láskou, umem, vášní vybudované. Válka není dobrá. Válka pustoší zemi i duše lidí.
Nikdo nechce válku, ale tiše tu bestii vzýváme, voláme po ní, lákáme ji na roztrhaná těla svých dětí. Chřípí se nám rozšiřuje. Cítíme krev. Spravedlivě prolitou, s radostí prolitou, stejně radostně prolitou jako po roce 1914, kdy se všichni těšili a volali, že na Vánoce jsou doma. Krev prosakující do hlíny, do té proklaté prsti, které všichni říkáme domov, ač ho chápeme každý po svém. Představa války jako něčeho heroického, i když je doba hrdinství dávno v prachu. Na válečném poli už se jen cynicky plýtvá zdroji. Lidskými, technologickými, finančními.
A my jako ovce před jateční bránou bečíme – už to otevřete, už, už, už, už, dejte nám spravedlnost a otevřete tu bránu, nemůžeme se dočkat.
Za války děti brečí. Zapomenou se smát. Tak ten náš násilnický živočišný druh tvoří silné samce. Nenechá je v dětství smát, ale zatvrdit, trpět, zažít nenávist.
Bojím se, že se skutečně spustí válka. Při pohledu na to panoptikum politické neschopnosti ano, skutečně bojím. Že zase všechno vybudované začneme bezhlavě ničit, že veškerý pokrok zase přijde vniveč, protože už nechceme ani mluvit, naslouchat, chápat. Proč taky.
A naše vláda jede s proudem úpadku. Premiér sice sem tam v médiích nebo na nevýznamných konferencích vypočítavě pokřikuje o míru, ale hned za rohem se hlásí do válečných koalic a vyvolává strašidlo děsivého Ruska, s kterým, stejně jako ostatní, odmítá navázat diplomatické styky. Neklade Evropské komisi ultimáta, nevyžaduje, aby obnovila diplomacii s Ruskem a konflikt se prostě pokusila zastavit. Naše vláda se nechopila svého hlasu ze sedmadvaceti a neproměnila ho v hlas míru. Neudělala to. Evropou ani světem nezní – Česká republika se změnila, chce mír. Stále jsme v chumlu těch, kteří nekomunikují, zbrojí jako smyslů zbavení, nehledají cesty k tomu, jak celý konflikt pochopit a zastavit. Protože mír je vlastně… proruský. Kdo mluví o míru, podporuje Rusko. Aneb láska je nenávist, pravda je lež… však to všichni známe. Babiš se opět předvedl jako nemastná, neslaná ryba fialovského typu, která pro voliče, pouze pro voliče dělá politiku tolika azimutů, až to není politika, ale mrskání se v bahně bezradnosti a bezčasí, kde je hlavním cílem jediné – zalíbit se všem, a tedy se všem znechutit. Ale k takovému poznání dojde Babiš později. Volič doufám dřív.
A tak stojíme před bránou jatek a voláme, aby se otevřela, abychom konečně spatřili spravedlnost. Jenže bude to spravedlnost jatek. Ničeho jiného.
Silní muži volají po míru, to ti slabí chtějí válku.
Začněte spolu mluvit, neveďte nás na jatka.

Podle volebních výsledků a předvolebních průzkumů ve kterých ovčani preferují Pávka nebo vykelencovy STANaře to vypadá že ovce jsou buď tak hloupé a nevěří že by jejich hodnotoví eurolidumilové zatáhli do války nebo tu válku chtějí aby si s Rusáky vyřídili účty za Vrbětice a osmašedesátý.