Petr Macinka připomněl, že na stejné konferenci před dvěma lety hovořil o odvaze, kterou bude potřebovat příští česká vláda při prosazování změn v Evropské unii. Tehdy podle svých slov netušil, že v ní sám usedne jako vicepremiér a ministr zahraničí. Nyní však zdůraznil, že samotná odvaha nestačí a skutečným měřítkem úspěchu vlády budou konkrétní výsledky.
Značnou část vystoupení věnoval kritice evropské byrokracie a takzvané agreed language, tedy předem dohodnutých formulací, které se podle něj opakovaně přebírají do diplomatických dokumentů. Macinka tento způsob vyjadřování označil za „evropskou novořeč“ a ironicky poznamenal, že zatímco evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost, úředníci neopomíjejí požadavky na genderově citlivou transformaci. „Evropský průmysl ztrácí konkurenceschopnost, ale my už teď aspoň víme, že až definitivně zkrachuje, bankrot bude genderově vyvážený,“ prohlásil.
Ministr zároveň zdůraznil význam spolupráce zemí Visegrádské skupiny. Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko podle něj spojuje nejen podobná hospodářská situace, ale především zkušenost s komunistickou diktaturou. Právě ta podle Macinky vede středoevropské země k větší obezřetnosti vůči snahám určovat, které názory jsou správné a před jakými informacemi je třeba občany chránit. Současnou Evropskou unii přitom výslovně neztotožnil s někdejším komunistickým režimem.
Dalším terčem jeho kritiky se staly návrhy na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na úkor jednomyslnosti. Právo veta podle něj není pouhou procedurální překážkou, ale důležitou pojistkou národní suverenity. Připomněl také rozdílné hospodářské podmínky evropských států, například dopady emisních povolenek na české a slovenské domácnosti ve srovnání s bohatším Lucemburskem. „Stejná pravidla totiž automaticky neznamenají spravedlivé podmínky,“ uvedl s tím, že česká vláda další omezování jednomyslnosti zásadně odmítá.
V závěru Macinka připomněl, že Evropa existovala dávno před Evropskou unií a bude existovat i po ní. Zdůraznil však, že cílem české vlády není evropskou spolupráci rozbíjet, nýbrž měnit její fungování. „Evropa není totéž, co Evropská unie. A Evropská unie není totéž, co Evropská komise,“ prohlásil. Svůj projev uzavřel připomenutím rozdílu mezi opoziční kritikou a vládní odpovědností: „Odvaha v opozici znamená nebát se říkat nepříjemné věci, zatímco odvaha ve vládě znamená nebát se podle nich jednat.“