
Budou ze škol bioplynové stanice?
STANISLAV KORITYÁK
Když ministr pro sport Boris Šťastný ohlásil zrušení nové výživové vyhlášky, moc jsem tomu nevěřil.
Na prosazení této vyhlášky totiž několik let pracovala v personálně propojeném šiku silná nezisková, ale i zisková lobbya společně s „odborníky“ (to jsou ti, kteří mají názor shodný s prosazovaným záměrem) tlačili „dobrou věc“ vpřed, bez ohledu na výhrady mnoha rodičů. Ovšem když tatáž informace zazněla z úst Andreje Babiše, Roberta Plagy a Adama Vojtěcha, začal jsem mít důvod k mírnému optimismu. Ze škol po navýšení povinných kvót na množství luštěnin ve stravě dětí asi bioplynové stanice přece jen nebudou.
Kečup jako zelenina? Tvrdá manipulace
Není divu, že okamžitě po oznámení záměru udělat v výživové vyhlášky pouze dobrovolnou nabídku, začala tvrdá dezinformační kampaň mainstreamových médií, spolupracujících s lobbistickými skupinami.
Cituji z článku: „…kečupem, který by se mimochodem stejně jako podle starých pravidel započítával do čerstvé zeleniny“. Těmi „starými pravidly“ má být nejspíš dosud platná vyhláška č. 107/2005 Sb. Doložením tvrzení se ani jeden z autorů neobtěžoval.
Toto tvrzení je naprosto lživé a manipulativní. V platném znění vyhlášky č. 107/2005 Sb. se o kečupu vůbec nepíše. Najdeme tam pouze rajčatové protlaky, což je něco zcela jiného než kečup. Vyhláška vyžaduje, aby každé denní jídlo obsahovalo „zeleninu nebo ovoce“, přičemž do kategorie „zelenina a ovoce“ lze započítat kompoty, sterilovanou a mléčně kvašenou zeleninu, a to maximálně do výše 15 % požadovaného plnění.
Co má nová výživová vyhláška společného s Minářovými večerníčky?
Pokud si odkaz na vyhlášku rozkliknete (je krátká), hned po textu vyhlášky následují tabulky potravin určených pro stravování dětí – doporučuji si je přečíst. Považuji za lepší čerpat ze zdrojových dokumentů, než přebírat nesmysly „nastudované“ na sociálních sítích, kde se o kečupu jako zelenině opravdu dočteme – stejně jako pan Mačí s paní Najvrtovou.
Někde to tak je. Ale ne u nás. Třeba v USA jsou brambory a rajčata nejoblíbenější zeleninou – v podobě hranolek a kečupu. U nás to tak není ani za staré špatné vyhlášky. Pokud jste se do ní podívali, zjistili jste, že tam najdete i potraviny jako bulgur, tofu, luštěniny, ryby, nebo „tempeh“. Netuším, co to je. Ale tuším, že stávající vyhláška není málo pestrá.
Problém je v tom, že progresivci na Ministerstvu školství a na Ministerstvu zdravotnictví přetáhli strunu a vyvolali u veřejnosti odpor, který sice nemá mediální podporu, ale k uším Andreje Babiše se dostal. Děkuji za to.
Je to obdobná situace jako u poplatků za veřejnoprávní média. Kdyby Fialova vláda neuzákonila povinnost platit poplatky za ČT každému, kdo vlastní chytrý telefon, nestaly by se poplatky „tématem“ a dnes by o nich nikdo nediskutoval. Totéž lze říci o výživové vyhlášce. Kdyby aktivisté netlačili na pilu, mohli jsme mít rozumnou, ale závaznou vyhlášku. Jak praví české přísloví: „Kdo chce víc, nemá nic.“
A co děti – chutná jim?
To je asi nejdůležitější otázka celé diskuze o podobě školního stravování. Když kuchaři liberecké Základní školy Husova na přelomu září a října zkoušeli vařit podle připravovaných výživových standardů, brzy narazili na tvrdou realitu. Děti jídla odmítaly a vracely, počet vydaných obědů klesl.
V liberecké škole ale naráželi zejména na požadavky ohledně luštěnin. Paní ředitelka Blanka Reindlová přiznala, že je nedokázali naplnit ani přesto, že jejich kuchaři mouku k zahušťování omáček vůbec nepoužívají a sází místo ní na rozmixované luštěniny nebo zeleninu. „Ta míra byla tak vysoká, že se to nedalo vůbec naplnit,“ vysvětlila.
Obdobně dopadly pokusy s aplikací nové výživové vyhlášky na ZŠ v Sadské. Paní ředitelka Blanka Žánová se vyjádřila jednoznačně: „Loni jsme týden zkoušeli vařit podle nového jídelníčku. Polovina dětí si ale obědy odhlásila a radši chodila na kebab.“
Je nesmysl si myslet, že je chyba na straně dětí. Děti jsou zvyklé na určitá jídla a nemám tím na mysli „smažák“ a hranolky. Děti jsou zvyklé, že svíčková má nějakou chuť, bramborová polévka má nějakou chuť a ani buchty s mákem nelze přetvážet k obrazu modernímu.
Když pod tlakem vyhlášky začnou školy do tradičních jídel přidávat ingredience, které tam nepatří, nebude to ono. Řízek z čočky s cizrnou děti jíst nebudou, i kdyby byl velký jako záchodové prkénko Ministra zdraví motorkáře Tomáše Šebka, účastníka slavného zájezdu Petra Pavla do Maroka.
Jídlo je součástí kultury, a tedy i výchovy
Že lze pomocí změn jídelníčku měnit stravovací návyky a kulturní identitu dětí, je nesporné. Pokud je dítě zvyklé, že pořádné české jídlo je „knedlo, vepřo, zelo“, je to součást jeho kulturního vzorce. Je to součást jeho historie a také kulturního odkazu našich předků. Ne náhodou hovoříme o vietnamské kuchyni, francouzské kuchyni atd.
Pokud dovolíme, aby se stravovací kulturou našich dětí stal „Mekáč“ nebo KFC (Korityak Fried Chicken), ničíme tím svůj kulturní odkaz. Turistu z Afriky, který přijede do zchudlé Evropy, nebude zajímat keňský národní hamburger, ale to, čím je naše strava osobitá a typická, její kulturní přesah.
Proto je nezbytné stanovit, aby alespoň část jídel podávaných ve školních jídelnách byla tvořena jídly, spadajícími do zlatého fondu české gastronomie. Obdobně, jako je v některých zemích chráněn ve veřejnoprávních médiích národní jazyk a kinematografie, například ve Francii. Ta stejně jako Itálie považuje národní kuchyni za regulérní součást národního dědictví. Itálie jde tak daleko, že usiluje o zařazení italské národní kuchyně mezi kulturní dědictví UNESCO.
Jídlo jako součást inkluze
To je druhá strana faktu, že jídlo je součástí kultury. Je součástí výchovy, a proto umožňuje přetvářet stravovací a kulturní návyky dětí. Uvedu opět příklad z Itálie. V italských školních jídelnách začalo pomalu, ale jistě z talířů dětí mizet vepřové maso.
Mohli bychom to považovat za náhodu, pokud bychom nevěděli, že deset procent italských žáků je muslimského vyznání. A teď je otázka. Mají se původní obyvatelé přizpůsobit nově příchozím v souladu s pravidly inkluze, nebo by příchozí měli přijmout kulturu, která se o ně postarala? Odpovězte si sami.
Zastupitelka města Piacenza Sara Soresi tento trend popsala naprosto přesně: „Krok za krokem vyprodáváme vlastní tradice, abychom se přizpůsobili zvykům lidí, přicházejících z jiných zemí. Je smutné sledovat, jak ve jménu inkluze po kouscích umazáváme to, kým jsme.“
Změna myšlení dětí, ale i dospělých je druhou polovinou úkolu inkluze. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že k nám do školy (ne té současné) chodili lidé z neziskovek a „učili“ učitele, jak pracovat ne se „speciálním žákem“, ale s třídou. Byly to vyložené manipulace a citové vydírání typu: „Vy nevíte, proč se tak chová – nevíte, čím si prošel…“, „Jak myslíte, že se cítí?“, „Co byste měli udělat, aby se cítil lépe?“
Paní Soresi správně pochopila, že inkluzivní ideologie nemá jen „pomáhat“, ale také formovat myšlení lidí okolo specifické osoby. To je fakticky využito jako pomůcka k formování postojů ostatních dětí ve třídě.
Chcete se zúčastnit podpisové kampaně?
Pokud byste se chtěli zapojit do podpisové akce za zachování progresivistické stravovací vyhlášky, máte možnost. Lobbistická politická neziskovka nazvaná Ministr zdraví (na Linked In sama nabízí politické poradenství), jejímž zakladatelem je Tomáš Šebek, přítel po boku komunistického kolaboranta Petra Pavla, vypsala na svém webu petici za zachování nové stravovací vyhlášky.
Nesouhlasíte? Nevadí. Navštivte stránky Ministra zdraví! Dozvíte se mnoho zajímavého. V textu pod peticí zjistíte, že tato politická neziskovka tvrdí, že „rodiče ztratí oporu pro stížnosti, školní inspekce nebude mít co kontrolovat a jídelny přijdou o legislativní štít proti agresivnímu tlaku dodavatelů levných polotovarů“, ovšem v její správní radě sedí paní Zuzana Volková, ředitelka firmy Primirest, která děti prokazatelně krmí polotovary. Jak to mám chápat? Kozel zahradníkem? Anebo je cílem vytvořit ve stravování dětí takový „guláš“, že školy raději předají své jídelny nadnárodním korporacím?
Nebo se mám soustředit na druhou větu sdělení: „Rozhodnutí má padnout bez ohledu na data – v době, kdy jídelny na nový systém již úspěšně nabíhají a probíhá analýza implementace.“ Všude? Nebo v Primirestu? Ani primirest nezapomíná, že jídlo je součástí vzdělávání dětí – podívejte se na jejich jídelníčky, plné tradiční české kuchyně.
Ovšem na stránkách Ministra zdraví najdete i jiné zajímavé osobnosti. Třeba Elišku Selinger, která se mimo jiné zaměřuje na „udržitelné stravování“ Co to je? To vám nejlépe vysvětlí na Univerzitě Karlově.
Zdroje: Seznam Zprávy (ZDE a ZDE), Náš region ( ZDE), Primirest (ZDE a ZDE), Zákony pro lidi (ZDE), USDA (ZDE), idnes.cz (ZDE), iiccim.ir (ZDE), linkedin.com (ZDE a ZDE), Ministr zdraví (ZDE), Udržitelný rozvoj UK (ZDE)
- Jak se baví internet (speciál): Musíme zachránit Českou televizi a rozhlas! - 17.11.2026
- Budou ze škol bioplynové stanice? - 17.11.2026
- Ne Okamura, ale Babiš si bude muset udělat v ANO pořádek - 17.11.2026
