Od Topolánka přes Fialu až k beztvarému pelmelu. Proč ODS míří ke dnu a výměna Kupky to nespasí

Martina Kupky je ale v tomto ohledu nutné se zastat. Je symptomem nemoci, nikoliv nemocí samotnou, která u voličů způsobila autoimunitní reakci. ODS se totiž spolehlivě zlikvidovala sama a ve snaze zahubit sama sebe pokračuje. A není to jen její nedávnou vládou, která se pod vedením Petra Fialy poroučela především proto, že zásadně dělala, co slíbila, že dělat nebude a naopak se nečinila, když slíbila, že činit něco bude.

Zvýšením daní a starostí více o cizí země než vlastní počínaje, zvýšením poplatků za veřejnoprávní média, kampeličkou, bitcoiny, Dozimetrem a nadáváním lidem s jiným názorem konče. Vše ale začalo už dříve. Zaznívají hlasy, že prý je potřeba někdo, jako byl Mirek Topolánek. Nebyl to ale on, jehož pověst utrpěla řadou afér, až mu zlomily vaz výlet s lobbisty do Toskánska nebo nahé fotky ze Sardinie či rejdy lidí kolem něj, za což si jeho blízký spolupracovník odseděl své nebo prostředníček v Poslanecké sněmovně?

Mimochodem, italský fotograf, který fotky pořídil, následně řekl, že vznikly náhodou, nevěděl ani, koho na Sardinii fotí a rozostřené obličeje identifikoval sám hostitel Berlusconi. V případě Toskánska se také vyšetřovalo zapojení civilní rozvědky. Nezapomínejme na dokonání solárního tunelu v Topolánkově éře. Prsty v jeho hloubení do kasy peněz daňových poplatníků měli i sociální demokraté. Už jsou za hranicí politické významnosti a ODS směřuje za nimi.

Kdo a co ODS je

V dané době také dobíhaly hříchy divoké privatizace, v níž se rozprodalo skoro vše cenné, co v zemi bylo a nebylo přibité. Už tehdy, kdy se ODS zošklivěla řadě voličů, začal pád. Vše vyvrcholilo zásahem policie na Úřadu vlády za Petra Nečase. Následně v souladu s teorémem ODS opět platilo, že když je ODS u vlády, po jejím konci o ni voliči pořádně dvě volební období nezavadí. Jestliže tedy nyní ODS padá, je to proto, že s sebou vláčí pořádný balvan předchozích špatných rozhodnutí i zpupnosti.

V stávající situaci nikdo neví, kdo a co ODS je. Uveďme si příklad. Dejme tomu, že by jasně převážilo liberální křídlo typu Evy Decroix. Řadě voličů by to nevonělo, ale část by se připojila. Nebo by převážila část, kterou reprezentují představitelé staré ekonomické školy ODS, pánové Munzar, Haas a Skopeček. Opět, nějaká ta procenta by se našla. Případně by bylo možné, že se uchytí lidé kolem Pavla Drobila, kteří by rádi euro a více EU. I to by si mohlo najít své příznivce. Stávající ODS je ale ideově beztvarý pelmel. Je to beztvarost a je těžko najít lákadlo, proč stranu modrých ptáků volit.

Kupka je symptom nemoci

Ti, kteří nadávají Martinu Kupkovi, na to mají plné právo, protože svobodný názor je nade vše. Je to ale křik na zrcadlo, že obraz v něm je křivý. Je to hodnocení stejně stálé, jako odraz v potoce. Intelektuální a politická poctivost, strategické uvažování a ochota podívat se na vlastní chyby, to by ODS ještě mohlo zachránit. Prvoplánové nasazování na Martina Kupku je jen výraz neschopnosti sebereflexe. Nepomáhají ani rady profesora politologie Fialy, který v politické praxi byl tak úspěšný, že skončil jako řadový poslanec. Například jeho slova, že každý názor občana nemá stejnou váhu, protože jsou lidé lepší a horší, připomněl, proč je bývalá vláda jako celek v opozici. Martin Kupka je zkrátka a dobře pouze symptom nemoci, která má kořeny hluboko v minulosti.

Nakonec, kdo z tradičních voličů by si pomyslel, že barvy ODS bude hájit expirát Lipavský, který byl pirát, dokud to neslo funkci ministra. Celkově je ale sympatičtější činění těch, kteří drží basu a zkouší to s jedním předsedou do poslední chvíle.

Nabízí se úvaha, zda by to bylo jiné, kdyby se předsedou stal někdo jiný než Martin Kupka? Nebylo, protože by pořád všichni uvažovali, jaké by to bylo, kdyby se Martin Kupka, který je trochu Petr Fiala a trochu ne, stal předsedou.

Charakteristické pro dnešní ODS je jednání kolem sektorové daně na rafinerie. Zatímco Jan Skopeček řešil ekonomiku, Martin Kupka putoval myšlenkami od ministerstva obrany až k cvičení v Polsku. Tým soudruhů kapitalistů hledá chybu v trenérovi, místo aby se zamyslel nad svou hrou a taktikou. Smutné, ale poučné. I v tom, že každá strana na vrcholu si musí dávat pozor, aby hlavy omámené vítězstvím neztratily vědomí, že pýcha předchází pád a je třeba myslet vždy na své jádrové voliče.