Totalitní estébácké praktiky, nebo jen další úlet europoslankyně Nerudové?

Přestože od summitu NATO v turecké Ankaře uplynulo již 14 dnů, stále se v mediálním prostoru řeší předběžné opatření Ústavního soudu, který nařídil vládě, že součástí české delagace na summitu musí být i prezident Petr Pavel (zatímco Babišova vláda se již dříve usmesla na tom, že členy delegace budou pouze premiér, ministr zahraničí a ministr obrany).

Po pondělním zasedání vlády totiž referoval ministr spravedlnosti Jeroným Tejc přítomné novináře o tom, že kabinet navrhne Ústavnímu soudu, aby zamítl nebo odmítl kompetenční žalobu prezidenta Pavla, a navíc požádala o vyloučení soudce-zpravodaje Pavla Šámala z dalšího řízení. Podle Tejcových slov šlo ze strany ústavních soudců při vydání předběžného opatření o bezprecedentní projev aktivismu (viz odkaz zde).

Jak se dalo očekávat, opoziční politici tohle Tejcovo prohlášení vesměs kritizovali a například jeho předchůdkyně v křesle ministra spravedlnosti, Eva Decroix z ODS, ho vyzvala k rezignaci. Vůbec nejostřejší vůči Babišově vládě ovšem byla europoslankyně za STAN Danuše Nerudová. Ta na síti X konkrétně napsala: „Moc soudní je v každé demokratické společnosti nezávislá. Vládě nepřísluší jakkoliv ji zpochybňovat a už vůbec ne do ní zasahovat. Toto jsou totalitní estébácké praktiky,“ (viz odkaz zde).

Tato bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně, která v roce 2023 kandidovala na úřad prezidenta České republiky a o rok později se toužila stát českou eurokomisařkou, je svými ostrými či kontroverzními výroky známa. „Proslavila“ se například svým výrokem v televizní debatě, že nás na konci druhé světové války osvobodili Američané, a Rusko rozhodně ne. V nedávné televizní debatě v České televizi pak na europslankyni za ANO Jaroslavu Jermanovou zaútočila v reakci na její skákání do řeči slovy: „Paní Jermanová, já myslím, že to zvládnou některá zvířata, někdy mluvit, někdy nemluvit, tak to zvládnete i vy,“ (viz odkaz zde).

A její výše zmíněná slova o „totalitních estébáckých praktikách“ nelze hodnotit jinak, než jako další úlet této brněnské političky. Při soudních sporech je přece běžné, že je jedna ze stran se závěrem soudu nespokojená a že případně navrhne i vyloučení některého z členů soudního tribunálu pro podjatost (jestli je její žádosti vyhověno, je samozřejmě věcí druhou). Sklon k totalitním praktikám by mělo naopak to, kdyby se nikdo nesměl vyjadřovat k rozhodnutí Ústavního soudu a měl ho automaticky brát jako „svaté“.

V závěru mého dnešního blogu bych se ještě vyjádřil ke kritice ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce ze strany některých kolegů blogerů. Například bloger Tomáš Vodvářka ve svém včerejším článku s názvem „Vlhké sny Jeronýma Tejce“ připomíná jeho účast v takzvaném lánské puči v roce 2013, kdy se část politiků ČSSD tajně sešla s prezidentem Zemanem a pokoušela se tehdy dojednat, aby se po vítězných sněmovních volbách nestal premiérem Bohuslav Sobotka, ale jeho konkurent Michal Hašek. Tejc, stejně jako ostatní účastníci schůzky v Lánek, svoji účast na ní nejprve popírali, což pan Vodvářka okomentoval v závěru svého blogu slovy: „Tento lhář je ministrem spravedlnosti, což je jednak oxymorón a jednak neskutečný bizár naší současné politické scény“.

Tak by mě zajímalo, zda byl pan Vodvářka stejně kritický například i k ministru práce a sociálních věcí v bývalé Fialově vládě Marianu Jurečkovi, který v prosinci 2023 veřejně lhal o tom, jak dlouho pobýval na předvánočním večírku svého úřadu v den tragické střelby na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Případně, jak často byl kritický k tehdejšímu ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi, kterému zlomila vaz až těsně před sněmovními volbami v roce 2025 bitcoinová kauza.