
Připraven zasáhnout
TP
Petr Pavel se dnes rád stylizuje do role morální autority, obránce demokracie a člověka, který je připraven položit život za svobodu. Když se ale podíváme do jeho vlastní minulosti, objevíme příběh, který má k této pečlivě budované image pořádně daleko.
Píše se 17. listopad 1989. V Praze se schyluje k událostem, které změní dějiny Československa. Na Národní třídě jsou brutálně biti demonstranti, komunistický režim začíná ztrácet kontrolu nad situací a armáda se připravuje na možnost zásahu proti vlastním občanům.
A kde je Petr Pavel?
V Praze. Jako kapitán Československé lidové armády, člen KSČ a frekventant postgraduálního zpravodajského kurzu pod Zpravodajskou správou Generálního štábu. Tedy vojenskou rozvědkou komunistického Československa.
Nebyl náhodným kolemjdoucím. Byl profesionálním vojákem režimu, který právě rozhodoval o svém dalším přežití.
Vojenské struktury byly připraveny na případné nasazení a od 24. listopadu byly v pohotovosti – v pohotovosti byl i voják Pavel. Nebo chcete-li Pavel Pávek, takové bylo jeho krycí jméno. Tento příspěvek píši zejména právě kvůli tomuto podstatnému faktu – nevzdělanci často v komentářích hloupě zmiňují, že byl voják a ne člen Lidových milic a proto nebyl připraven k zásahu.
Ne. Právě proto, že byl voják, byl připraven zasáhnout – shodou okolností armáda nakonec nezasáhla, avšak byl v pohotovosti. Jinak by lidem, kteří mu na národní třídě včera provolávali slávu, rozdával rány obuškem i soudruh Pavel.
A teď se podívejme na další zajímavosti z jeho minulosti.
Soudruh Pavel a jeho přátelé ze Sovětského svazu
V roce 1987, tedy pouhé dva roky před sametovou revolucí, sepsal Petr Pavel vlastní životopis. Nejde o žádný nepřátelský pamflet ani o výmysl politických odpůrců. Jde o jeho vlastní rukopis.
A co v něm píše o srpnu 1968?
„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu.
Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace.“
Povšimněme si těch slov. Přátelé ze Sovětského svazu. Návštěva. A dokonce posměch spolužáků, který ho měl v jeho oblibě těchto „přátel“ ještě utvrdit.
Samozřejmě, Pavel byl v roce 1968 malým chlapcem. O jeho tehdejších postojích proto nelze mluvit jako o postoji dospělého člověka.
Jenže tento životopis nepsal v šesti letech. Psal ho v roce 1987 jako dospělý profesionální voják, který už několik let sloužil v armádě a byl členem komunistické strany.
A právě to je podstatné.
Pavel dnes vystupuje jako nekompromisní morální soudce ostatních. Pokrytectví? Minimálně velmi nepříjemný rozpor.
Komunista, který objevil demokracii
Petr Pavel vstoupil do KSČ v roce 1985. Přihlášku podal už v únoru 1983, ještě během studia na vojenské škole. Ve straně zůstal až do listopadu 1989. V závěru osmdesátých let dokonce zastával funkci předsedy základní organizace KSČ.
Nebylo to tedy jen nějaké formální členství v občanském sdružení. Byl součástí politické organizace, která řídila totalitní stát, potlačovala svobodu a pronásledovala své odpůrce.
Po revoluci se ovšem poměry změnily. A s nimi i politická orientace některých lidí.
Pavel dnes vysvětluje, že tehdy režim považoval za nutné zlo a že se následně poučil. Jak oddaný a prověřený soudruh však musel být, aby ho rozvědka vybrala do svého elitního kurzu? …
Další zajímavá kapitola se týká osobního vojenského spisu uloženého ve Správním archivu Armády ČR v Olomouci.
Seznam Zprávy v prosinci 2022 informovaly, že archiv obsahuje širší osobní spis Petra Pavla mapující jeho vojenskou kariéru. K jeho zpřístupnění badatelům je zapotřebí Pavlův souhlas. Pavel jeho zveřejnění odmítl s vysvětlením, že obsahuje také soukromé informace.
A tady se nabízí legitimní otázka.
Proč člověk, který dnes reprezentuje Českou republiku a rád zdůrazňuje svou morální integritu, nechce umožnit nezávislé prověření kompletního osobního spisu své vojenské kariéry? Co v něm asi skrývá?
Prezident by měl chápat, že důvěra se nedá vynutit. Musí se budovat transparentností.
A co údajný vázací akt GRU?
Do celé kauzy vstoupil také bývalý spolužák Petra Pavla ze zpravodajského kurzu Pavel Beneš, který opakovaně zpochybňoval prezidentovu interpretaci tehdejší přípravy.
V souvislosti s jeho svědectvím vystoupil také bývalý vojenský prokurátor a advokát Miroslav Kříženecký. Ten ve zveřejněném videu tvrdil, že existuje vázací akt Petra Pavla pro ruskou vojenskou rozvědku GRU.
Jde o mimořádně závažné tvrzení, které Pavel nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil.
Přesto je namístě ptát se, zda byly všechny okolnosti jeho předlistopadového působení skutečně dostatečně objasněny.
Zvlášť když se jedná o člověka, který dnes zastává nejvyšší ústavní funkci v zemi.
Z bývalého komunistického funkcionáře se i přesto stává samozvaná morální autorita, která poučuje ostatní o demokracii, hodnotách a správném přístupu k minulosti.
Když se to hodí, je jeho komunistická minulost pouhou mladickou chybou. Když se to nehodí, mají být všichni ostatní podrobeni morálnímu přezkoumání.
To je přesně ten druh pokrytectví, který by neměl zůstat bez povšimnutí.
Demokracie potřebuje paměť. A prezident by měl být posledním člověkem, který od občanů žádá, aby na jeho minulost zapomněli.
Včera lidé tleskali bývalému sovětskému rozvědčíku, který byl připraven je 17. listopadu vzít pendrekem, třeba i střílet, pokud by dostal rozkaz. Tleskali dost možná i člověku, jehož vázací akty u GRU dřímají v Moskvě.
A tak si tu žijeme.
FB
- Připraven zasáhnout - 20.11.2026
- Proběhl 37. Ramstein. Slet podporovatelů války - 20.11.2026
- Dozvuky posledních dní - 20.11.2026

PePa je prý připraven položit život za svobodu.
To asi těžko, když se i na Národní bojí přijít bez suity „goril“.
Někdo tady dříve uvedl pojem morální maják z tryskáče.
To se mi moc líbí, to je vypovídající.
Pro ty blbečky, kteří tam vyvřeskovali je Pavel jako Havel. Až sem jsme se dostali. Jeden neví, jestli se má smát, nebo brečet. Možná spíš kašlat na 89. a připomínat si stále více 39.! nenávisti je ve společnosti ke konzervativcům ze strany těch fanatiků slepě obdivujících rozvědčika tolik, že se bojím, aby se ten 39. rok v nějaké formě neopakoval.