Pře
20.11.2026
Kategorie: Ekonomika448 přečtení

Dva rozdělené státy?

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Divný to svět. Ženy mají nižší důchody, protože si spoří až poté, co odrostou děti a jim zbude něco málo na účtu, co by šlo investovat do starých kolen. Na rozdíl od mužů. Ti si šetří lépe a soustavněji. A mě u čtení takového průzkumu rotovalo hlavou – to jsou muži a ženy oddělené státy?

Zpravodajský server iDnes publikoval výsledky průzkumu agentury Kantar pro investiční společnost Amundi. Z něho vyplynulo, že 51 % mužů si připravilo dostatečný finanční polštář pro stáří. Oproti tomu jen 39 % žen je na tom stejně. Cítí, že stáří může udeřit, protože na něj prostě mají našetřeno, nainvestováno. Prostě stáří bude krásné. Plné spoře oděných mladých lidí, kteří budou těmto šťastným důchodcům s plínou na inkontinenci nosit i malibu koktejl někde na pláži pod palmami.

Mně to přijde trochu divné. Muž a žena zpravidla tvoří rodinu. Mají děti. Z průzkumu jako kdyby vyplývalo, že pouze ženy investují do dětí, zatímco muži své přemrštěné výplaty investují do vlastního stáří a spoření a na děti tak zvysoka kašlou. Nemají společné hospodaření? Neřeší spolu své stáří? Nesedí spolu u stolu a neříkají si – musíme koupit tohle, tamto, první dítě potřebuje tohle, druhé dítě zase tohle? Musí se zaplatit nájem, energie, tohle jde na jídlo, tohle na kroužky, tohle na… co já vím, na co ještě?

Nebo je to tak, že žena dává peníze do dětí a muž do sebe a pro sebe? Tak to přece nemůže fungovat. Nebo to tak někde funguje? To by nedávalo smysl, nemůže to tak fungovat. Vždyť rodina, domácnost, to je přece jeden balík peněz, jeden balík lásky, jeden balík péče o všechny v domě. Pokud to tak nefunguje, tak je něco ale úplně špatně. Ale třeba je průzkum jen vyjádřením korporátního pohledu na svět a na život.

Vláda Petra Fialy, dej jí pánbu klidné a hlavně věčné spočinutí, v Jurečkově důchodovém navyšování let odchodu do penze zavedla i jednu dobrou věc. Sdílení sociálního pojištění mezi manželi. Hned jak jsem se to dočetl, běžel jsem se podívat, jak to vyřídit. Má krásná a moudrá paní je v domácnosti, na důchod jí jde kulové. Hned jsem si řekl, že jí dám tři čtvrtiny mých plateb. Já odkráčím na hrobnickou lopatu dlouho před přiznáním důchodu, ona ne. Měla by tak trochu, aspoň trochu jistoty. Přetěšil jsem se, nešlo to. Ještě to nebylo zavedené, jen plánované. Pak jsem na to šťastně zapomněl. A teď si vzpomněl. Naštěstí. Novota bude platit od 1. ledna 2027. Okamžitě se na ni přihlásím, okamžitě na mou paní převedu maximum možného. A jak jsem se teď dočetl, jde sdílení podělit přesně padesát na padesát. Tedy půl na půl. Udělám to hned. Protože tak to, doufám, chodí ve většině domácností. Odjakživa chodilo. Rodina je jeden organismus. Ne rozdělené státy.

Průzkum agentury Kantar pro Amundi moc nechápu. Skutečně nechápu. Přece nemůže existovat rodina, kde si muž spoří na stáří, do dětí neinvestuje první poslední, a přitom sleduje svou ženu, která má menší výplatu, tu přesto protáhne pouze přes své děti a na stará kolena si neodkládá nic. Ne, možná nějaká bizarní výjimka, ale určitě ne pravidlo. Doufám, proboha.

Ale nakoukněme na věc z trochu jiného úhlu. Průzkum se zaměřil na to, jak si lidé šetří, jak investují, aby měli důchod, jak se patří malovaný. Všimněme si té normalizace toho, že vedle toho, že člověk platí až absurdní sumy za sociální pojištění, tedy ono mytické odkládání na důchod, je zároveň nucen si odkládat i na investice a spořící fondy. Jinak v důchodu nevyžije.

Nepřiznané přiznání – lidi, šetřete si, stát vaše peníze, váš lidský kapitál, prokaučoval. Nezvládl počítat s demografickou křivkou, neuměl si spočítat vlastní možnosti, nedokázal před dvaceti lety lidem oznámit jednoduchou pravdu – neumíme to, kapitalismus prožral vaše možnosti i vaši budoucnost, my tomu neuměli zabránit nebo to kormidlovat tak, aby to nenajelo na ledovec, důchodový systém je pasé, kdo si nenašetří, skončí v chudobinci. Asociálnost je naše heslo. Asi jako v těch rodinách, kde si fotři sobecky spoří na důchod a své manželky nechají na holičkách někde v chudobinci.

A ještě poslední poznámka. Průzkum mluví i o „nevyužitém pracovním potenciálu matek, který stojí stát miliardy – přichází o daňové výnosy a zároveň mu bobtnají výdaje na sociální dávky“. Já si nebudu brát žádné servítky a napíšu to bez obalu. Pohrdám, z duše a strašlivě pohrdám takovým přemýšlením, takovou kalkulací. Nevyužitý pracovní potenciál matek. Nečetl jsem odpornější větu. Nečetl. Postrádá lidskost, postrádá cit, postrádá rozum i logiku. Je to věta jako z účtárny nějakého pracovního lágru. Jděte s něčím takovým do kelu.

Mateřství je, do psí nohy, to nejhodnotnější, co ženy mohou celé společnosti darovat. A jsou za to zařazované do zrůdných kolonek nevyužitého pracovního potenciálu. Fuj. Třikrát fuj. Styďte se, vy účetní pracovních lágrů. Slovník o nevyužitém pracovním potenciálu matek pochází z mentálního světa, kde člověk nemá žádnou jinou hodnotu než jako daňová jednotka u pásu. Máma, která se stará o domov, učí děti mluvit a drží rodinu pohromadě, je pro tyto experty parazit, který stojí stát miliardy. Ale kdyby své děti odložila do státního odkladiště a šla obsluhovat v korporátu zákaznickou linku, rázem by byla uvědomělou budovatelkou.

Chorobný pohled na svět, kde je rodina chápaná jen jako překážka v tvorbě zisku. Vždyť ta lačnost po zisku, ta odporná lačnost po lidském životě umístěném u pásu v pracovním lágru, ta nás dovede až do zdi vymírající populace. Fuj, stokrát fuj.

A ještě jedna poslední poznámka. Stát má matky odměňovat, chránit, nedopustit, aby měly důchody na hranici nebo dokonce pod hranicí přežití. Nemůže je trestat za to, že mají a měly děti. Protože… simsala bim… pak ty děti ani nebudou chtít a porodnost půjde do prioru.

Jako skutečně jsme tak sociálně tupá civilizace? Budeme uvažovat v mantinelech nevyužitého pracovního potenciálu matek a rodiče budeme dělit na dva rozdělené státy? Něco prostě do ekonomických tabulek narvat nejde.

A už ale úplně poslední poznámka, tentokrát faktická. Amundi je největší správce aktiv v Evropě (v České republice masivně distribuuje podílové fondy přes Komerční banku). Průzkumy, které si investiční fondy zadávají u agentur jako Kantar, mají jediný komerční cíl: vystrašit specifickou cílovou skupinu (v tomto případě ženy), vytvořit pocit méněcennosti a viny („málo investujete, budete mít bídný důchod“) a vzápětí jim nabídnout „řešení“ v podobě pravidelného nákupu podílových fondů s poplatkem za správu.

Ten cynismus doby nejde víc ukázat. Mor a choleru na vás.

Redakce

Sdílejte článek:
448 přečtení
(8 votes, average: 5,00 out of 5)
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.