
Nabonzujeme to v Bruselu aneb vzpomínají Nerudová a spol. na školní léta?
KAROLINA STONJEKOVÁ
Na školách byly vždy dvě skupiny dětí, které kolektiv obecně neměl příliš v lásce: šprti a žalobníci. Vůbec nejhorší pak byla kombinace obojího, což nebylo nijak neobvyklé. Na druhou stranu – když si šprtské žalobnictví ponecháte až do dospělosti, může vám to otevřít docela zajímavou kariéru. Třeba v Evropském parlamentu.
Čeští europoslanci z frakce EPP a Zelených navrhli tento týden zařadit na jednání Evropského parlamentu bod „Svoboda médií a právní stát v České republice“. Nebudeme slušní a řekneme jména, která ostatně nejsou ani trochu překvapivá: Nerudová, Farský, Niedermayer, Kolář, Zdechovský a Gregorová. Šestice snaživých žalobníčků, kteří se z podivné směsice vlastní politické neschopnosti a šprtské snaživosti rozhodli přenést ryze domácí politickou bitvu na půdu EP.
Snaha je to pěkná, ale faktem je, že co bude, nebo nebude stačit lidem na náměstí, je celkem fuk, anžto v demokracii nerozhodují lidé v ulicích, nýbrž lidé u uren. A tam zazněl vox populi celkem jednoznačně: koncesionářské poplatky zrušit.
Je pozoruhodné, že zatímco za minulé vlády byli lidé v ulicích považováni za otravný hmyz, který se v hejnu slétne a protivně zabzučí (ale jinak ho můžeme směle ignorovat), nyní jsou „touhy ulice“ dokonce relevantním argumentem při debatě v EP. Ale to nechme stranou…
Pomůže starší brácha proti voličům?
Daleko zajímavější je sledovat jak ti, kteří se jinak označují za demokraty, obcházejí demokratické rozhodnutí voličů a namísto, aby „špinavé prádlo“ prali doma, iniciují jeho veřejné máchání na evropské úrovni.
Je to dvojnásob zajímavé proto, že vlastně hledáme ochranu demokracie u instituce, která přitom sama trpí gigantickým demokratickým deficitem. Instituce, jež navíc prostřednictvím nařízení EMFA chystá naprosto bezprecedentní zásah do fungování médií a jejich nezávislosti – ač formálně předstírá opak.
Vůbec nejzajímavější potom je přesvědčení, že nejsme-li schopni si nějakou politickou bitvu vybojovat doma, obrátíme se na „staršího bráchu“ do Bruselu, vylijeme si před Evropou srdíčko a brácha tu bitvu vybojuje za nás – dokonce proti většinové vůli českých voličů.
Jak je vidět, některé nešvary se v toku času příliš nemění, protože už v dobách Rakouska-Uherska byli Češi nechvalně známí svou ochotou práskat a donášet.
Zkrátka, jak se praví v oblíbené komedii: „Ne, že bych udávala, ale hlásit se to musí.“ V mládí dozoru na školní chodbě, na stará kolena zase osazenstvu v Bruselu…
IPRIMA.CZ
- Nabonzujeme to v Bruselu aneb vzpomínají Nerudová a spol. na školní léta? - 15.11.2026
- Lepšočlověk a srážka s realitou - 15.11.2026
- Letná 2026 - 15.11.2026
