Opilí mužici, čipy z praček a družice nad hlavou. Evropo, něco ti tu nehraje!

D. D. KRAJČA

Člověk by skoro uvěřil, že v Rusku už dávno zhasli, poslední inženýr vyměnil svůj diplom za láhev vodky, továrny zarostly plevelem a tamní technický pokrok závisí výhradně na tom, kolik praček se podaří rozebrat a kolik čipů z nich vypadne. Vždyť právě takový obrázek nám část evropského mediálního světa už několik let s obdivuhodnou vytrvalostí maluje. Rusko bez peněz, Rusko bez technologií, Rusko bez budoucnosti. Ještě chvíli a dozvíme se, že tamní obyvatelé rozdělávají oheň třením dvou klacků, zatímco statečné ruské babičky sestřelují drony zavařovacími sklenicemi s kompotem. Jenže do téhle půvabné evropské pohádky se nám vloudila drobná nepříjemnost. Ti údajně zaostalí mužici začali vypouštět na oběžnou dráhu jednu družici za druhou. A nikdo jim zřejmě nestačil vysvětlit, že podle evropských představ by toho už dávno neměli být schopni.

Ruská společnost Buro 1440 totiž buduje satelitní komunikační síť Rassvet, která má v budoucnu čítat více než devět set družic. Letos v březnu jich Rusko vyneslo na oběžnou dráhu šestnáct, v červenci dalších šestnáct a další starty jsou v plánu. Třicet dva družic během několika měsíců. Žádné barevné obrázky na konferenci, žádné slavnostní představení vize vzdálené budoucnosti, žádné společné fotografování politiků před obrazovkou s nápisem Inovace 2035. Skutečné družice, skutečné rakety, skutečné výsledky. A člověku nezbývá než žasnout, jaké divy se dají vyrobit z několika ukradených praček, když má člověk po ruce dostatek vodky a trochu toho sibiřského odhodlání.

Nejkrásnější na celé záležitosti je ovšem evropské ticho. Kdyby se některá ruská raketa při startu proměnila v ohnivou kouli, troufám si tvrdit, že bychom měli o zábavu postaráno na několik dní. Televizní studia by se zaplnila odborníky, komentátoři by se předháněli v rozborech ruského technologického úpadku a titulní stránky by nám slavnostně oznamovaly další důkaz, že sankce konečně fungují. Jenže Rusko vypustí šestnáct družic, za několik měsíců dalších šestnáct, a evropský mediální prostor jako by najednou objevil kouzlo zdrženlivosti. Samozřejmě že se informace v některých zahraničních médiích objevila. Ale kde jsou velké titulky? Kde jsou televizní debaty? Kde jsou celovečerní rozbory toho, jak se z údajně technologicky odepsané země stává budovatel vlastní rozsáhlé satelitní sítě? Ticho je někdy výmluvnější než tisíc komentářů.

A zatímco Rusové posílají na oběžnou dráhu družice, Evropská unie připravuje vlastní systém IRIS², jehož první starty jsou plánovány na rok 2029. Tady už člověk opravdu neví, zda se má smát, nebo objednat další kávu a sledovat pokračování. Rusko v roce 2026 vypouští, Evropa plánuje na rok 2029. V Bruselu se mezitím jistě velmi odpovědně diskutuje, jakou podobu bude mít budoucí evropská kosmická autonomie, kolik pracovních skupin bude potřeba, kdo bude koordinovat koordinátory a zda by družice neměly před startem projít také školením o evropských hodnotách.

Nepochybuji, že výsledná dokumentace bude úctyhodná. Možná bude dokonce vážit více než samotná družice. Jen ji bude poněkud obtížné dostat na oběžnou dráhu.

A to je právě ta evropská tragikomedie. Kontinent, který se tak rád staví do role učitele ostatního světa, se stále častěji ocitá v situaci žáka, jenž sice výborně ovládá teorii, ale při praktické zkoušce zjistí, že spolužáci už dávno odevzdali hotovou práci. Rusko buduje vlastní satelitní síť, Čína rozvíjí rozsáhlé kosmické programy, Indie posílá sondy k Měsíci a asijský technologický svět postupuje tempem, které by si zasloužilo mnohem více evropské pozornosti. Jenže přiznat, že někdo jiný dokáže být rychlejší, samostatnější a odvážnější, bývá pro evropské politické sebevědomí zřejmě obtížnější než sestavit další sankční balíček.

A já se stále vracím k jedné otázce. Proč o tom není v evropských novinách mnohem více? Proč se na titulních stranách nedočítáme, že Rusko navzdory všem předpovědím pokračuje v rozsáhlém technologickém rozvoji? Proč se neptáme, jak dokáže vyrábět vlastní družice, vyvíjet komunikační systémy a organizovat kosmické starty? Proč se evropský čtenář dozví tolik o tom, co všechno Rusko údajně nedokáže, ale mnohem méně o tom, co právě dokázalo?

Vždyť tohle není nějaká okresní soutěž modelářů, kde si dva nadšenci odpálili raketku z louky za vesnicí. Tohle je budování strategické infrastruktury na oběžné dráze Země. Projekt, který má zásadní význam pro komunikace, hospodářství, technologickou nezávislost a budoucnost celé země.

O podobných ruských úspěších píšu opakovaně a začínám mít pocit, že evropské vysvětlování ruského zaostávání bude brzy potřebovat vlastní samostatný kosmický program. Tolik rozporů mezi předpověďmi a skutečností už totiž nebude snadné skladovat na Zemi. Jednou nám někdo vysvětluje, že Rusku došly součástky, podruhé že nemá dostatek odborníků, potřetí že jeho hospodářství nemůže dlouhodobě fungovat. A pak přijde další zpráva o nové technologii, nové infrastruktuře nebo novém kosmickém projektu. V evropských televizních studiích se přitom dál s vážnou tváří rozebírá, kdy už se ten ruský kolos konečně sesype. Je to skoro jako čekat na příjezd vlaku, který mezitím projel stanicí, dorazil do cíle a jeho cestující už dávno sedí na večeři.

Možná je načase připustit, že svět se nepohybuje podle evropského jízdního řádu. Že Moskva, Peking, Dillí a další centra technologického rozvoje nepotřebují bruselské svolení, aby mohly uskutečňovat vlastní ambice. A že evropská představa o vlastní nepostradatelnosti je dnes mnohem křehčí než kdykoliv dříve. Ve světě, kde se skutečný vliv měří také průmyslovou výrobou, technologiemi, infrastrukturou a schopností realizovat velké projekty, totiž nestačí neustále připomínat, jak významnou roli jsme hráli v minulosti. Minulost je krásná věc, ale družice se na oběžnou dráhu nevynášejí zásluhami našich pradědečků.

Na celém příběhu mě nejvíce baví představa, jak se někde v Rusku skupina inženýrů věnuje výpočtům, konstrukci a testování družic, zatímco v některém evropském televizním studiu právě probíhá další vážná diskuse o tom, že Rusové už vlastně nemají z čeho vyrábět. Jedni kontrolují telemetrii, druzí kontrolují, zda jejich dosavadní vyprávění stále drží pohromadě. Jedni připravují další start, druzí další komentář. A nad tím vším obíhá Země, která má tu drzost nevšímat si evropských politických přání.

Rusko si v tomto konkrétním závodě připsalo jasný náskok. Jeho družice už létají, zatímco evropský IRIS² na své první starty čeká. A právě to je zpráva, kterou bych očekával na titulních stranách novin, v hlavních televizních relacích a v debatách o evropské technologické budoucnosti. Ne proto, abychom Rusku tleskali na povel, ale proto, že jde o skutečnost, kterou by měl znát každý, kdo chce rozumět dnešnímu světu. Místo toho se často raději vracíme k pohodlnému obrazu země, jejíž obyvatelé údajně neumějí nic jiného než pít vodku, krást součástky a poslouchat rozkazy.

Až tedy příště někdo začne s vážnou tváří vyprávět o ruské technologické bezmoci, vzpomenu si na těch dvaatřicet družic. Představím si vousatého mužika ve vatovaném kabátě, který právě odložil sklenici vodky, vytáhl poslední čip z pračky a mezi dvěma sousty nakládané okurky vypustil další raketu do vesmíru. Potom se podívám směrem k Bruselu, kde se o evropské kosmické budoucnosti jistě stále velmi intenzivně diskutuje, a položím si otázku, kterou si kladu už poněkolikáté.

Jak je možné, že nám údajně zaostalé Rusko znovu ukazuje výsledky, zatímco my se tak rádi utěšujeme představou jeho nevyhnutelného konce? A proč se o těch výsledcích nemluví stejně hlasitě jako o každém jeho nezdaru?

Možná proto, že přiznat ruský úspěch by znamenalo připustit také něco mnohem nepříjemnějšího. Že zatímco jsme se léta zaměstnávali přesvědčováním sami sebe, jak špatně na tom Rusko je, svět se posunul dál. A my jsme si toho v samém nadšení nad vlastními předpověďmi ani nestačili všimnout.

Rusové mezitím vypouštějí družice. A Evropa? Ta má naštěstí stále dost odborníků, kteří nám vysvětlí, proč by to vlastně nemělo být možné.

Daniel Danndys Krajča, fb

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LISTOPAD 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Bohumil Holubec 1000,- Kč, Jaroslav Jedlička 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Dr. Jakub Mach 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Libuše Zabloudilová 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Anonym 2000,- Kč, Zdenka Pimperová 400,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Petr Šváb 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 12 820,00 Kč

Vybráno 28.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Výbušná odhalení o tajných mučírnách na Ukrajině (video) - 10.11.2026
• Skrytá totalita ČT - 10.11.2026
• Opilí mužici, čipy z praček a družice nad hlavou. Evropo, něco ti tu nehraje! - 10.11.2026