
Podivná shoda mezi současnými plány EU na podporu válčící Ukrajiny
MICHAEL SVATOŠ
Podivná shoda mezi současnými plány EU na podporu válčící Ukrajiny, a prvními skrytými přípravami Rakouska-Uherska na rozpoutání I. světové války! Aneb, proč mají nyní pracující Evropané opět začít konzumovat méně “nezdravé mouky a masa”? A proč mohou spekulanti beztrestně drasticky zvyšovat ceny energií, bydlení a potravin? A proč se zase podporuje masová imigrace? A další šokující nápadně shodné detaily nynější politiky Bruselských komisařů a někdejších Habsburků.
Motto: „Šílenství je dělat stále totéž a očekávat různé výsledky.“ (Autor neznámý, velmi často mylně připisováno Albertu Einsteinovi, nejpravděpodobnější autor americká autorka detektivek Rita Mae Brownová)
V rámci svých skrytých příprav na I. světovou válku, už pár let před jejím vypuknutím, Rakousko-Uhersko několika úředně byrokratickými a finančně spekulativními státními opatřeními vyvolalo mimořádnou drahotu. A v jejím důsledku drasticky srazilo spotřebu masa a bílé mouky konzumovaných především rakouskou a českou nižší střední a dělnickou třídou. A maso a mouka se staly pro pracující a zaměstnance prakticky nedostupné. A pomocí masivní imigrace vyvolalo ve městech, která byla budoucími centry výroby zbraní a válečných potřeb, extrémní bytovou tíseň.
Dobový habsburský pro-vládní tisk přitom šířil různá doporučení, že dělníci a nižší zaměstnanci mají konzumovat méně “bílé mouky” a “nezdravého masa”, a pojídat více zdravých a levných “luštěnin”. A uskromnit se v bydlení. A nepodléhat různým štváčům, kteří zneužívají náhlé drahoty potravin, i bydlení ke svým buřičským agitacím, a rozvratnickým aktivitám. A další nesmysly.
A nikomu z tehdejších habsburských pisálků přitom nijak nevadilo, že tato extrémní předválečná drahota potravin přišla v době zcela mimořádných zemědělských úrod, a byla způsobena státními byrokratickými opatřeními na ochranu hlavně maďarských a rakouských potravinových spekulantů.
Viz: Stenografický záznam: -Zemský hejtman Vorarlberska, Adolf Rhomberg, 25. září 1911 na zasedání místního Parlamentu:
“Rozsáhlé a neustále rostoucí zvyšování cen nejzákladnějších potravin, které již v loňském roce představovalo hluboký a mimořádně závažný problém a těžce zatěžovalo zejména zemědělce, řemeslníky a dělníky, se od našeho posledního řádného jednání stalo ještě nesnesitelnějším, ba prakticky nedostupným pro všechny vrstvy obyvatelstva. Za pouhý rok se totiž nejen ceny masa, a pozoruhodně, navzdory velké a hojné úrodě obilí v Maďarsku, také ceny chleba a mouky ještě více zvýšily, ale v důsledku nejsofistikovanějšího navyšování cen lichvářskými kartely, kalkulovaného výhradně pro jejich vlastní maximální zisk, prudce vzrostly i ceny cukru, ropy (v textu záznamu použito slovo – Petroleum), a dalšího téměř všeho nepostradatelného spotřebního zboží, a to zcela neodůvodněným způsobem.”
Rhomberger přitom nebyl žádný tehdejší “pokrokový sociální demokrat”, nebo “anarchistický buřič”. Ale tehdy zcela konzervativní rakousko-habsburský křesťansko-sociální politik a příslušník vládnoucí habsburské elity. A přesto ve svých dalších poznámkách pečlivě analyzoval, že tyto násilné hladové nepokoje, a násilné nepokoje spojené s ničením veřejných majetků, vyvolané “náhlým zoufalým nedostatkem bytů v průmyslových centrech“, které byly způsobené masivním přistěhovalectvím, se najednou a současně objevily v Anglii i ve Francii a v celé tehdejší Západní Evropě. Tedy v zemích, které se právě tehdy začaly skrytě připravovat na rozpoutání I. světové války.
Adolf Rhomberg byl dokonce spolumajitelem velké textilní firmy Herrburger & Rhomberg, a zřejmě proto v Parlamentu tehdy přednesl i tato slova, kterými tvrdě útočil na násilné činy tehdy vzbouřených desítek tisíc dělníků – “zatímco na druhé straně byly domy nechvalně známých cenových machrů a lichvářů velmi pečlivě (těmito buřiči) ušetřeny”. A o to důležitější jsou jeho parlamentními stenografy zaznamenaná slova, že?
Naopak pro habsburští pisálci, tehdy ve svých článcích požadovali nejpřísnější tresty pro ty buřiče, kteří brutální zásahy vojska proti hladovým lidem při tehdejších hladových bouřích přežili, a byli chyceni. A tehdejší ministr vnitra von Hochenburger dokonce v tisku běsnil, když budou chycení buřiči a buřičské děti trestními soudy mírně potrestáni, osobně jim drasticky zvýší tresty. Za nejkřiklavější případ tehdejší zvůle se dnes považuje trest uložený Karlu Nowakovi. Ten dostal 6 měsíců nucených prací, za to že vojákům na náměstí řekl: “Pokud jste rozumní lidé, až bude vydán rozkaz ‚střílet‘, nebudete střílet po nás, ale do vzduchu.“. A byl proto odsouzen za: “za podněcování k neposlušnosti“. A je tak i dnes krásně vidět, že trestání za tzv. “podněcování” bylo už tehdy u byrokratů, zejména Rakušanů, mimořádně oblíbeno.
Rakousko-Uherské soudy tehdy vynášely rozsudky nad pochytanými buřiči zcela bez důkazů, a práva obhajoby byla i podle tehdejších procesních práv nezákonně oklešťována. Stačilo jediné písemné hlášení “tajného policejního agenta Springera”, který u soudu ani nemusel svědčit, a svědectví řezníka Krause, že může pouze dosvědčit, že okno řeznictví bylo rozbito bezprostředně po rozbití okna v tramvaji, ale kým nijak netuší, a číšník Franz Frida, kterého tajný agent Springer ve svém hlášení označil za pachatele, byl odsouzen na 1 rok. Tehdy se vyneslo 90 rozsudků podle stejného scénáře. Hod kamenem = 1 rok. Důkazem byly takřka vždy pouze písemná hlášení “tajných anonymních policejních udavačů”.
Tehdejší demonstranti přitom často neměli ani na nájem postele v místnosti pro 8 spáčů, a byli proto majiteli nemovitostí organizovaně a právně děleni na noční podnájemníky, a denní podnájemníky, a všichni se v pronajatých postelích podle hodin střídali. Majitel tehdy mohl každého nájemníka bez udání důvodu okamžitě vyhodit, a ten se musel byt, a nebo pronajatou postel do 14 dnů opustit. (Veškeré spekulace s cenami potravin a masa prováděné rakousko-uherskou byrokracií těsně před začátkem války jsou historicky srozumitelně popsány v němčině zde, a autor je rakouský historik.)
Shoda těchto historických událostí probíhajících v Evropě těsně před rozpoutáním I. světové války se současnou politikou EU je však šokující.
Rakousko-Uhersko, aby financovalo své rostoucí zbrojní výdaje, od roku 1911 cíleně zvyšovalo inflaci, a spotřební daně, a omezovalo dovoz potravin, typicky masa z Argentiny. To vyvolalo tehdejší předválečné hladové bouře. Navíc Rakousko-Uhersko vnitřními opatřeními zvýhodňovalo export předražených maďarských potravin do Čech i Rakouska na úkor své vlastní české a rakouské zemědělské produkce. Důvodem byla vnitřní stabilita Maďarska a jeho vládnoucích šlechtických rodin ovládajících zemědělství.
EU včera zveřejnila tzv. Attalův plán, a podle něj se má EU rozdělit “na dvě různě rychle se rozvíjející části”, ale rozvoj té lepší vybrané části má být financován společnými dluhy celé EU. A zároveň má v EU dojít k fúzi firem v oblasti telekomunikací a finančních služeb. A zároveň mají být v EU odstraněny všechny obchodní bariéry v rámci celého bloku.
Po technické stránce je Attalův plán pouze ekonomicko-politický systém praktikovaný Rakouskem-Uherskem v době těsně před I. světovou válkou. Kdy průmyslově a finančně pokročilá, vybraná část Rakouska-Uherska, Rakousko ovládalo průmyslový trh slabší své části Uherska. Nyní má být v EU pokročilý průmysl rovněž soustředěn ve vybrané části EU. A ta má navíc ovládat i finančně nejvýnosnější části ekonomiky EU, (vybrané i nevybrané), finance a telekomunikace. Daně a zisky se tak budou soustřeďovat ještě více než dnes ve vybrané části EU, a společnými dluhy budou rovnoměrně zatíženy obě části EU. Shoda obou historických situací je naprosto dokonalá.
Dále EU už 11. března 2026 zveřejnila první konkretizovaný náčrt plánu, který má Evropany donutit přestat jíst nezdravé maso, a nadměrně se přejídat. Cíle má být dosaženo snížením dotací na zemědělství, a uvalením poplatků na potraviny, hlavně na maso. Jde tedy o typické rakousko-uherské zdražování potravin daněmi a spekulacemi, aby se lid živil “zdravěji”. Argumenty jsou stejné. Získané, půjčené a na produkci potravin ušetřené peníze mají stejně jako v případě někdejšího Rakousko-Uherska plynout na zbraně, respektive na válku na Ukrajině, viz dnešní ranní plán EU. Opět shoda.
Pokud se týče Rakousko-Uherské krize bydlení vyvolané masovou imigrací do velkých měst, která se připravovala na růst válečné výroby, současnou dostupnost bytů napříč EU, vyvolaná imigrací převyšující už roky výstavbu nových bytů, netřeba nijak rozepisovat. Opět shoda. Navíc EU prý chystá další imigraci, podle experta.
O různých EU energo-šmejdech a dalších EU překupnících, včetně spekulantů s poplatky ETS-1 a ETS-2 jsem nepovažoval za nutné dnes podrobněji psát. Shoda s Rakousko-Uherskem opět dokonalá.
Robert Fico včera varoval, že válka na Ukrajině se hrozí vymknout kontrole. Shoda posledních plánů EU s posledními předválečnými přípravami Rakouska-Uherska na I. světovou válkou je také podivuhodně shodná. A to obojí nevěští nic dobrého.
Dnešní analýza je pouze první nástřel, podrobněji budu argumentovat asi u Petra Hájka, nebo u Petra Bureše, či na Svobodném rádiu. Dnes se mi totiž teprve kolem 2. hodiny ráno, ta naprosto dokonalá šokující shoda současných plánů a opatření nynějšího Bruselského komisariátu, a někdejšího Rakouska-Uherska, při jejich válečných přípravách oddělených 115 lety, najednou začala rodit v hlavě.
- Politická nula! - 17.10.2026
- „Malý“ rozdíl - 17.10.2026
- Thomas Paukner: Sebevražda Evropy v přímém přenosu - 17.10.2026

Jo, zajímavé je, že mně ta protiruská rétorika připomíná rétoriku r. 1914 – a to napříč zeměmi. R-U, Německo, Británie, Rusko, USA (ty až od r. 1917), všechny zuřily proti barbarskému protivníkovi a slibovaly, že ho utlučou čepicemi. Pro všechny to znamenalo konec jejich světa. Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl: tehdy tu rétoriku a proválečné nadšení sdílely široké vrstvy, kdekdo se hrnul na frontu (s výjimkou Čech, my jsme bojovat nechtěli, ale museli). Myslím, že tohle, ten nedostatek široké základny, činí podstatný rozdíl. Ta tenká vrstva placených libtardů to nespasí.
Těžko říct, jestli tehdy bojové nadšení sdílely široké vrstvy. Dneska známe jenom tehdejší mainstream. Lidi šli do války, protože neviděli alternativu a byli zvyklí poslouchat. Neexistovaly žádné sociální sítě, žádná TV ani rádio, telefonů (pevných linek) málo, nebylo srovnání a příklady, lidi měli menší rozhled. Kdyby se vzepřeli, tak je zavřou nebo popraví a nikdo kromě pár set čtenářů novin se to nedozvěděl.
K těm davům – podívejte se do Mošnova na ty oslavy zločinecké organizace, která vyvražďuje lidi! Všichni, co tam jedou obdivovat „hračky“ na zabíjení ať rovnou narukujou a tahnou na Ukrajinu, když se jim to tak líbí!
To víte, Češi jsou velcí bojovníci. Gaučoví.
Hlavně proti Russssssku.
Ne, stačí si pročíst současnou literaturu, ta rozdychtěnost bojovat se nese celým světadílem. Celá třída gymnazistů včetně E.M.Remarqua, hlásící se na frontu; rozmrzelost Britů, že vláda z války vycouvá, pohrdání slečinek k muži, který se nehlásil dost nadšeně (bílé pírko), horlivost Apollinaira, který vůbec Francouz nebyl, vstoupit do francouzské armády. Dokonce i zapálenost dětí: „Už i Nový Zéland vyhlásil našemu císaři válku! Takové štěstí!“ ze vzpomínek Klause Manna, synka pozdějšího mírového Thomase Manna. Oni neměli představu, válka pro ně byla hrdinná póza. Celková nálada ve společnosti byla proválečná. To dnes – bohudík – chybí.
Doufejme, že plány EU s Ukrajinou co nejdřív vyřeší Putin.
my nepotřebujeme vyřešit ukrajinu. My potřebujeme vyřešit Brusel. A ten musíme vyřešit v Praze.
To je pravda, ale s ojrovoličema to je neřešitelné. Většina lidí potřebuje tu válku, aby jim docvaklo. Druhá nejlepší možnost proto je, že ten problém z vnějších důvodů zmizí.
no, bohužel furt platí, že nejlépe se odráží od dna.
Pád Ukrajiny pomůže vyřešit Brusel.
Jenom nacisti se bojí Ruska.
Pro nás to bude horší než WW1, protože nebude jídlo, nikdo ho nedoveze.Slepice si preventivně zatím nechávám.Pokud jde o maso, dřív byly všude králíkárny a aspoň něco bylo.Teď už bych měla pochybnosti. Libtardní vegani na tom budou zřejmě špatně.