
Lze pomoci od osamělosti?
DANIELA KOVÁŘOVÁ
Osamělost není totéž jako samota. Samotu čas od času potřebujeme k zastavení, k promyšlení dalších kroků, k usebrání. Osamělost oproti tomu bolí, zraňuje, ubližuje, otupuje.
V osamělosti si často stýskáme po lidské společnosti, po pomoci, po spolupráci, po souhře, sounáležitosti, lásce, doteku, po účasti. Jenomže osamělost se šíří světem jako sociální nákaza a společnost hledá cestu, jak některým svým bližním od osamělosti odpomoci. Někdy ale ani jako problém není dostatečně vnímána. O to je pak zákeřnější. Pokud vám něco vadí, motivuje vás to ke změně. Můžete se ptát, jak to změnit. Můžete zkoušet různé rady, nápady, tipy, doporučení. Může si sám říci o pomoc. Kdo se propadá do osamělosti, aniž by si uvědomoval, že má problém, tomu je mnohem složitější pomoci.
Někdo ze čtenářů možná namítne: jen ho nechte, ať žije sám. Nemluvte jiným do života. Co na tom, že jsou lidé osamělí za dveřmi svých bytů, ve svých nemocničních pokojích, na svých chatách na koncích vsí? Proč by se do jejich samoty měl vůbec někdo plést? Jenomže právě v těchto věcech by se společnosti měla do života svých občanů plést. A možná i stát a některé jeho instituce. Už proto, že stát mnoha svými rozhodnutími za zahánění lidí do izolace může.
A v čem problém? Osamělost doloženě znásobuje vznik kardiovaskulárních nemocní, infarktů a mrtvic. Zvyšuje pravděpodobnost vzniku demence a Alzheimerovy nemoci. Osamělost vede k závislostem všeho druhu, k vyšší spotřebě psychofarmak, k sebepoškozování a k pokusům o sebevraždu. Osamělost zhoršuje léčení a hojení všech chorob, jizev a nemocí. Společnost rozbitá na osamělé jedince přináší závažné negativní externality, dopadající i na ty neosamělé. A nakonec: osamělí lidí dřív umírají. To nám má být jedno?
Co člověk nepoužívá, to zakrní. Co nevyužíváte opakovaně, o to dříve či později přijdete. Když bydlíte v bytě se ženou nebo s mužem, s rodiči či s dětmi, musíte se více či méně omezovat. Musíte druhému ustupovat, spolupracovat s ním, třeba jen na tom, abyste se domluvili, kdo se jak může roztahovat na kuchyňské lince, které nádobí je určeno pro jakou aktivitu, z kterého hrníčku se co pije. V domácnosti s druhým nejde nekomunikovat. I když se s rodinnými příslušníky čas od času nepohodnete, neustále se učíte komunikovat, obrušujete hrany, ustupujete, učíte se prosazovat svou a vyjít spolu. Když ale žijete sami, kupujete si jídlo a věci přes internet, pracujete z domova a snažíte se minimalizovat kontakt s lidmi, odnaučíte se s druhými jednat. Spoléhat na ně. A přestává být spolehnutí na vás. Když dlouhodobě nepoužíváme nějaký orgán, zakrní. Když nepoužíváme soužití, komunikaci, pospolitost, přestaneme druhé potřebovat. A oni nás.
Někde zřizují ministerstva pro osamělost a vládní zmocněni pak vymýšlejí, jak z opuštěného jedince učinit zase člověka společenského. Jinde se stavějí komunitní byty, studenty posílají k opuštěným seniorům, lékaři předepisují společné sociální aktivity, země podporují komunitní centra a obecní hospody. Architekti navrhují města s parky a lavičkami u sebe a všichni svorně konstatují, že společenský blahobyt má i své stinné stránky. Instituce jednou rukou demonstrují, jak jim záleží na pospolitosti, druhou rukou ji urychlují.
Žijeme v tak bohaté společnosti, že si můžeme dovolit žít sami, pracovat z domova, nakupovat online. Přestáváme spolu mluvit, protože se přestáváme potřebovat. A přestáváme být ochotni snášet náklady, které vzájemnost přináší. A tak se vzdáváme výnosů téhož.
Vedle blahobytu k současnému stavu odlidštěnosti přispívají sociální sítě. Učí nás, že si dokážeme vystačit sami. Umělá inteligence je tak milá, vstřícná a vždy připravená na rozhovor s námi, že jí už mnozí mladí lidé dávají přednost před svými vrstevníky. A tak se prohubuje desocializace.
Odlidšťování
Desocializace je důsledek procesu, kterým stát přímo i nepřímo, vědomě i plánovitě, explicitně i vskrytu rozbíjí vzájemnost a soudržnost. Individuální svobody tím neposiluje, naopak oslabuje schopnost lidí společně své individuální svobody hájit. Důsledkem je stav, v němž člověk ztrácí sociální návyky a mezilidské vazby. Jde o odcizení člověka ze společnosti. Osamělý jedinec postupně zapomíná, jak fungovat mezi lidmi, potrácí své sociální role (role rodiče, role zaměstnance, role partnera, manžela, souseda, kamaráda) a izoluje se. Desocializace je pomalý, plíživý a nebezpečný proces. Nebezpečný tím spíše, že neprobíhá za pozornosti bližních, ale v naprosté izolaci. A ještě ke všemu jej mnozí považují za klad. Konečně mohu žít sám, sama. Nikdo po mně (zdánlivě) nic nechce, nikdo na mě nemluví, nikomu se nemusím přizpůsobovat. Můžu si dělat, co naprosto chci, nebo si to aspoň myslím. Jsem však ve skutečnosti bezmocnou hříčkou v rukou sociálních inženýrů.
A najednou je tady začarovaný kruh. Když senior zůstane sám v bytě, třeba protože mu zemřel manželka, nikdo jej doma nenavštěvuje, nic ho ven za jinými netáhne. Pak ztratí motivaci vyjít z domu a jeho sociální dovednosti začnou atrofovat a pomalu vymizí. Podobně jako sval, který se nepoužívá. Náš senior nebo zavržený mladík se tedy začne cíleně stranit lidí, protože ví, že by s nimi stejně neuměl komunikovat. Podobnou cestou do bolestné osamělosti jsou závislosti a psychické poruchy, těžká deprese či propadnutí drogám nebo alkoholu. Ty často vedou k tomu, že člověk za sebou spálí všechny mosty, uzavře se do svého světa a okolí přestává rozumět. Osamělostí trpí i lidé propuštění z vězení nebo po dlouhodobé hospitalizaci, ženy na mnohaleté mateřské dovolené, zelené vdovy za vysokými ploty nebo mladí lidé generace singles, která se při práci z domova může uzavřít do online bubliny.
Proč to nenechat být
Kdo žije osaměle na vesnici, ten je na tom paradoxně lépe než samotáři ve městě. Ačkoliv se zdá, že města jsou lidskými mraveništi a není problém kohokoliv potkat, individualizace, omezené sobectví, nezájem a zaměření jen na svůj život činí samotu ve městě nesnesitelnější, než je ta na vesnici. Na venkově může někdo bydlet sám v domku a po většinu času osamotě okopávat cosi na zahradě. Ale jakmile vesnický člověk vyjde před vrátka nebo se vypraví do konzumu, vesnice jej pozorně sleduje a mnohem dřív než ve městě navazuje kontakt a komunikuje. Vesnice zaregistruje, že soused nevychází. Zajímá se, co s ním je, nabídne pomoc.
Ale lidé se odnepaměti stěhovali z vesnic do měst a tento trend pokračuje. Mnohé venkovské oblasti se vylidňují, sociální nákaza osamělosti tak narůstá. Samota je nový mainstream. Vskutku tu máme nový typ člověka, který nic nikoho nepotřebuje? Některé feministky to říkají nahlas. Samota je pohodlná, efektivní, svobodná, ochranitelská. V některých velkých městech už počet jednočlenných domácností přesáhl polovinu a stárnutí evropské populace jen problém zvýrazní. Dotkne se mnoha oblastí společnosti – zdravotnictví, sociální sféry, architektury, dodávky služeb i výrobků, cestování, dopravy, stavebnictví. Docela jinak se totiž vyrábí a nakupuje pro čtyřčlennou rodinu, která u nás byla donedávna standardem, a jinak pro jednotlivce, kterému tříkilový pytlík prášku na praní vystačí na deset let. Společnost se na tyto změny musí minimálně připravit, a politici s ní. A uvědomit si, do jaké míry je tento proces spontánní a do jaké míry je postrkován různými státními i polostátními institucemi.
Asi nereálné je přání, abychom byli schopni i resocializace – tedy návratu samotářů zpět do pospolitosti. Jenomže to je dlouhodobá mravenčí práce, s níž jsme u nás ještě vůbec nezačali. Tak proto jsme aspoň v Senátu nedávno uspořádali kulatý stůl na téma osamělosti a nyní ze všech příspěvků připravujeme sborník. Snad přinese i ponaučení. Že k dobrému lidskému životu druhé potřebujeme. Už jenom proto, že nás ti druzí učí pokoře, trpělivosti, schopnosti změnit perspektivu. Protože lidský druh vznikl jako společenský. Sám člověk neznamená nic. Teprve ve skupině a ve spolupráci zvládne a vydrží všechno.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
- Podle nejlepšího vědomí - 23.8.2026
- Thomas Paukner: Absolutní politická neschopnost … příběh města Prahy - 23.8.2026
- Co jsem si odvezl z Příčov - 23.8.2026

Dobé, i když ne zrovna veselé téma, ale konečně článek, který je lidsky normální, který není pokropen politickým rozdělením na MY a ONI, ale na Já – osamocen, přestože nejsem sám a ONI, kteří osamoceni.
Nejen kouření, ale i osamocení totiž zabíjí!
Sytý hladovému nevěří,
ale já si naopak nejvíc užiju, když žena sebere děti a jede na víkend k rodičům.
Kdy jsem doma sám, pohraju si na zahradě, večer si pustím dobrou hudbu, otevřu flašku, vrazím do huby doutník, a zasmradím ženě celý barák na měsíc dopředu.
Jo a já být sám, tak tříkilový pytlík prášku na praní mám asi na celý život, a v původním neporušeném obalu.
Ty, Ethanole, totiž vůbec nechápeš, a evidentně nechápeš mnohé další, protože na to nemáš, prostě nemáš, o čem a proč paní autorka píše. Nehodlám ti to objasňovat, podat jako pro nějakého debílka, protože i to by bylo pro tebe nepochopitelné a neuchopitelné.
Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se tvoje žena a děti k tobě nevrátily, ale tvoje paní bude zřejmě stejné krevní (rozumové vlastně nerozumové) skupiny, protože by si takového troubu nikdy nemohla vzít a ještě navíc se od něj nechat oplodnit a mít s ním děti.
Ty pytlíku v obalu!
Je mi tě líto.
A přeji ti najít v životě alespoň trochu malého štěstí.
Troubo
bohajeho, co ty seš za blbce.
Panebože, do čeho jsi to dal duši? Já vím, bez blbců by tady byla nuda.
Etchanol zase lže jako komunista. V jeho 76 letech posílá ženu a děti k rodičúm ??!! KOlik musí tak být let těm rodičům??!!
A na dobré doutníky v okrese Bruntál nemáš.
Tomu se říká klasický internetový exhibicionista. Prolhaný !!
Názdár Romane, ty stará zubařská vrtačko!
Tak co zdravíčko, slouží?
A co hlava, nezlobí?
A už se uklidni, co by to bylo,
no tak si zkrachoval a utekl před pacienty, kteří tě obviňovali z krádeží.
Naštěstí si to uhrál, nezavřeli tě.
Tak už se v tom něňahněj, a buď rád že si rád.
Už si zase ožralý Ládínku Ků n delo ?
Ethanol si plete účastníka diskuse GUSTA s jeho bývalým ošetřujícím lékařem.
V jeho věku už na víc: NEMÁ . Je to starý STBácko bolševický šrot.
Ach jo,
jak zoufale dopadl kdysi skvělý zubař.
Dnes je z tebe duševní troska.
Romane, jedovatá slina ti štěstí nepřinese, a trávíš jen sám sebe, to je marný boj.
Zase si pleteš jména a osoby. Stařecká demence? V tomto tvém věku nic neobvyklého.
Lhát, špinit a pomlouvat. Případně obviňovat, odsuzovat, popravovat !!
To je tvá kvalifikace.
Rukama NIC, Hlavou NIC.
Není divu, že jsi začal a skončil jako rudá krysa.
To je tvůj boj Romane
Zase a opět si pleteš jména a osoby. Ve tvém věku 76 let to není nic tak divného. Ale vystavovat to zde na „obdiv“ , to už divné JE !
Jen užitečný idiot režimu a jeho kašpárek. To je: KOMUNISTA Vladimír z okresu Bruntál.
Takže senátoři uspořádali „kulatý stůl“ a chystají „sborník“. Panečku! Za ty prachy, neber to! Kdyby se senátoři nepodíleli na likvidaci hospod a ožebračování důchodců, mohli osamělí senioři chodit pěkně na pivíčko (a viržinko), jako tomu bývalo vždycky. Ale co čekat od senátorky, která klidně nazve bezdětné ženy bezohlednými sobci……sborník….
nejlepšįm prostředkem proti osamělému stáří je fčasný odchod. Eutanazie je tu pro vás. Neosamíte a na důchodech se ušetří… 😄
Však také jo. Jen během posledních dvou dnů se zeuthanasovali dva lidé. Jeden se euthanasoval pod vlak a druhý pod tramvaj. A to jsou jen ti, o kterých se píše……
A „přišli na to“ na základě fám a nesmyslů záměrně šířených o mě
….Desocializace je důsledek procesu, kterým stát přímo i nepřímo, vědomě i plánovitě, explicitně i vskrytu rozbíjí vzájemnost a soudržnost. ….
„stát“ nejen rozbíjí, ale i dlouhodobě plánuje tohle rozbíjení, a to za podpory samotných rozbíjených
Je zajímavé jakpou starostlivost mají ti všichni ti političtí špinavci očlověka kterého svými prasárnami zbavili skutečných kamarádů pivního Bratrstva o žežulky cechu pavlačových nebo návesních drben,
Zdá se mi,že všichni bez rozdílu víty či sdtranické příslušnosti mají strach z většího množstní lisí stejných potřeb,
Ta mrzkáchátra jejijich voličů by mohla nakonec od nich účině požadovat splnění jejich předvolebních slibů.
Atak,nelitujíce statků a času svého za mizerných třicet let zlikvidovala v člověkku tvora stádního,aby jej změnila v tupé rezogmující hovádko,často snícím o polici či dranžíráku řezníkově,
ijmého této vražené sviňá*rě vymysleli.
Pravice,liderální demoGracie nebo progresivistický globalismusto zní přece vznešeně
Už více než třicet let od státního převratu se tato republika plná špinavců rasy politické snaží s podporou svých nohsledů zvaných novináři rozdělovat společnost tak aby bylo co nejvíc osamělých lidí, bo jak správně napsal Frigo, špinavci se BOJÍ většího počtu lidí pohromadě aby se náhodou nedomluvili a nevzali do rukou vidle a tak cíleně likvidují vše, co by vedlo ke sdružování, včetně venkovských a městských hospůdek za to nabízí přihlouplé pseudoaktivity, které člověka spíš otráví než zaujmou