Důchodce označil za zloděje. Blbec ze zámku?
D. D. KRAJČA
Jiří Lobkowicz. Jméno, které samo o sobě zní jako tichý šepot šlechtického archivu, potomek starého rodu, muž spojený se zámky, vinicemi, lesy, restitucemi a majetkem, jehož historie sahá hluboko do minulosti. A právě člověk s takovým rodokmenem se rozhodl vystoupit ze svého společenského patra a oznámit národu, že „důchodci rozkrádají budoucnost, ve které už nebudou žít“, že „volí minulost“ a že za to my ostatní zaplatíme budoucností svých dětí.
Přiznávám, že podobná slova bych čekal od anonymního internetového mudrce po šestém pivu, nikoli od člověka, jehož příjmení má evokovat noblesu, vzdělání a historickou paměť. A právě historická paměť je v tomto případě mimořádně půvabná věc, protože málokdo je s minulostí svázán pevněji než šlechtic.
Možná jsem staromódní, ale člověk, jehož společenské postavení, jméno a značná část rodového příběhu stojí právě na minulosti, by měl být při obviňování druhých z toho, že „volí minulost“, zatraceně opatrný. Minulost je totiž zvláštní dáma. Když z ní vyrůstá rodokmen, zámek, les, vinice nebo restituční nárok, bývá posvátná, je třeba ji ctít, napravovat její křivdy a vracet věci do původního stavu. Jakmile ale minulost představuje čtyřicet nebo pětačtyřicet let práce obyčejného člověka, který dnes pobírá důchod a dovolí si volit jinak, než by si představovala společenská smetánka, začne být najednou obtížným zavazadlem, které údajně překáží budoucnosti. Moje minulost je dědictví, vaše minulost je problém. Moje historická práva respektujte, svoje odpracované roky příliš nepřipomínejte.
Feudalismus nám sice oficiálně skončil, ale některé způsoby uvažování mají, zdá se, životnost kvalitního zámeckého nábytku.
Důchodce přitom není žádný zloděj budoucnosti a jeho penze není milodar, který mu mladší generace ze své bezmezné dobroty každý měsíc vhodí do natažené čepice. Dnešní senioři po desetiletí pracovali, odváděli daně a pojistné a financovali průběžný systém, z něhož se tehdy vyplácely penze jejich rodičům a prarodičům. Současně vytvářeli hodnoty, na nichž stojí dnešní společnost, pracovali v nemocnicích, školách, továrnách, hutích, dolech, zemědělství, dopravě, obchodech i kancelářích, stavěli domy, silnice, železnice a elektrárny a především vychovali generaci, která dnes pracuje a financuje systém stejně, jako jej kdysi financovali oni. Tak funguje průběžný důchodový systém. Není to osobní kasička, do které si každý ukládá bankovky se svým jménem, nýbrž společenská dohoda mezi generacemi.
O tom, zda je tato dohoda při současné demografii dlouhodobě udržitelná, se samozřejmě bavit můžeme a dokonce musíme. Můžeme diskutovat o valorizacích, věku odchodu do důchodu, porodnosti, odvodech, příjmech systému, jeho reformě i o tom, jakou část odpovědnosti má převzít jednotlivec. To všechno jsou legitimní otázky a rozumná společnost před nimi nesmí zavírat oči. Jenže mezi větou „musíme reformovat důchodový systém“ a větou „důchodci rozkrádají budoucnost“ neleží ekonomický detail, nýbrž propast elementární slušnosti. První věta otevírá diskusi, druhá ukazuje prstem na miliony lidí a dělá z nich viníky jen proto, že zestárli.
A právě tady mě ten výrok začíná skutečně vytáčet. Důchodce totiž není statistická položka v tabulce ministerstva financí. Je to naše máma, táta, babička nebo děda, člověk, který nás vodil do školy, opravoval nám kolo, vstával ráno do práce, sloužil noční, tahal materiál, seděl za volantem, učil děti, ošetřoval nemocné, stál u pásu nebo celý život počítal každou korunu, aby rodina nějak fungovala. Jsou mezi nimi samozřejmě lidé bohatí i chudí, pracovití i líní, chytří i hloupí, laskaví i protivní, protože stáří není charakterová vlastnost. Ale udělat z celé generace podezřelou skupinu, která nám údajně rozkrádá budoucnost, je stejná intelektuální lenost jako odsuzovat jakoukoli jinou část společnosti podle data narození.
Ještě odpudivější je představa, že jejich demokratické právo začíná být problematické ve chvíli, kdy volí jinak, než by si přála část mladší a údajně osvícenější společnosti. Důchodce má ve volbách jeden hlas, stejně jako student, podnikatel, profesor, uklízečka, milionář i šlechtic. Demokracie totiž zatím nezná volební lístek se zlatým okrajem pro lidi s lepším rodokmenem a obyčejný papírek pro poddané. Jestli někomu vadí, jak senioři volí, může je přesvědčovat, argumentovat, diskutovat s nimi a snažit se pochopit, proč svět vidí jinak. Nemůže však jejich hlas morálně znehodnotit jen proto, že se mu výsledek nelíbí. Přesně v tom okamžiku totiž končí demokracie jako princip a začíná demokracie jako privilegium těch, kteří zrovna volí „správně“.
Možná by proto panu Lobkowiczovi prospělo na chvíli opustit svět velkých slov o budoucnosti našich dětí a sestoupit z pomyslného zámeckého schodiště do úplně obyčejného českého života. Zkusit měsíc zaplatit z průměrné penze bydlení, energie, jídlo, léky, dopravu a všechno ostatní a potom si spočítat, kolik prostředků ještě zbývá na ono velkolepé „rozkrádání budoucnosti“. Možná by zjistil, že většina českých seniorů žádnou budoucnost nerozkrádá, nýbrž se pouze snaží důstojně prožít přítomnost, která jim po desetiletích práce zůstala. A možná by také zjistil, že stáří není nějaký exotický sociální problém, který se týká cizích lidí. Je to, bude li mít člověk štěstí, budoucnost každého z nás.
Na celém výroku mě proto nakonec nedráždí ani tolik ekonomická negramotnost nebo politická zkratka jako ten starý známý pach elitářství, který se evropskými dějinami táhne po staletí. Je to představa, že někde nahoře existují lidé, kteří vědí lépe, co je dobré pro ty dole, a pokud se lidé dole rozhodnou jinak, je chyba samozřejmě v nich. Dříve se jim říkalo poddaní a jejich názor nebyl příliš důležitý, dnes se jim říká voliči, což je pro některé samozvané elity zjevně mnohem nepříjemnější, protože ten protivný důchodce z paneláku má ve volební místnosti úplně stejnou moc jako muž s erbem nad krbem.
Feudální privilegia jsme odstranili, ale feudální reflex přežívá překvapivě dobře. Už se sice nevybírá desátek a poddaný nemusí smekat čepici, když kolem projíždí vrchnost, zato se mu čas od času vysvětlí, že příliš stojí, příliš dlouho žije, špatně volí, nerozumí modernímu světu a svou samotnou existencí ohrožuje budoucnost mladších. Kulisy se změnily, koně vystřídaly sociální sítě a zámecký balkón chytrý telefon, ale pocit některých lidí, že společenská výška automaticky znamená také výšku morální, zůstává až komicky zachovalý.
Jenže erb není argument, rodokmen není charakter a zámek není diplom z moudrosti. Slavné příjmení může být zajímavou součástí historie rodiny, ale nedává jeho nositeli větší právo rozhodovat o hodnotě ostatních lidí. Člověk může mít předky namalované v životní velikosti, několik století rodinné historie a dostatečně dlouhý rodokmen na to, aby se nevešel na jídelní stůl, a přesto může napsat větu, která je jednoduše hloupá, nespravedlivá a arogantní.
Noblesa totiž nikdy nebyla otázkou počtu erbů na stěně, ale způsobu, jakým se člověk chová k těm, kteří žádný erb nemají.
Nezlobte se tedy, pane Lobkowiczi, ale když označujete důchodce za lidi, kteří nám „rozkrádají budoucnost“, nepůsobíte na mě jako hlas moderní Evropy. Naopak v tom slyším ozvěnu velmi starého světa, v němž nahoře seděla vrchnost a dole měli být lidé vděční, poslušní a pokud možno zticha. Jenže právě tento svět skončil a naštěstí skončil tak důkladně, že dnes má bývalá uklízečka, horník, zdravotní sestra nebo důchodce z paneláku ve volbách úplně stejný hlas jako potomek jednoho z nejslavnějších šlechtických rodů. Možná právě tato malá demokratická drzost některé lidi stále podvědomě dráždí.
Nedávno jsem napsal, že jsme svoje děti možná vychovali blbě, a po podobných výrocích mám pocit, že jsem byl ještě příliš mírný. Nemyslím tím, že by měl někdo komukoli skutečně dávat facku, protože násilí z pitomého výroku chytrý neudělá, ale kdysi existovala alespoň pomyslná facka společenská. Existovala hranice, za kterou se prostě nechodilo.
Na mámu, tátu, babičku a dědu se nesahalo, mohli nás štvát, mohli mít názory z jiné galaxie a mohli volit kohokoli, ale když je někdo veřejně ponižoval, člověk se ozval, protože vedle všech módních slov o respektu existovalo ještě jedno staré, obyčejné a dnes trochu zapomenuté slovo, úcta.
Dnes místo té pomyslné facky často přijde lajk, místo odporu sdílení a místo prosté věty „tohle už jste, pane, přehnal“ se začne učeně mudrovat o generační odpovědnosti. Možná jsme tedy opravdu něco zanedbali, když jsme část mladších naučili mluvit celé hodiny o důstojnosti, toleranci, respektu a lidských právech, ale zapomněli jsme dodat, že tato vznešená slova platí také pro starého člověka, který hodí do urny jiný lístek než oni.
Můžeme se přít o důchody, reformy, politiku i budoucnost této země a můžeme se hádat třeba do rána. Jednu věc bych ale odmítl přijmout jako nový společenský standard, že z našich rodičů a prarodičů budeme dělat zloděje jen proto, že zestárli a jejich politické názory se někomu nahoře nelíbí. Pokud Vám, pane Lobkowiczi, opravdu připadá, že právě tito lidé rozkrádají budoucnost, zkuste někdy na chvíli odložit erb, rodokmen i tu pomyslnou společenskou výšku a sejít mezi ně. Třeba zjistíte, že pod zámeckými zdmi nežijí poddaní, nýbrž občané.
A to je pro feudála vždycky nepříjemné zjištění.
Daniel Danndys Krajča, fb
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc SRPEN 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Vladimír Libánský 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Anonym 50,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Jiří Duda 400,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Anonym 100,- Kč, Ludmila Karská 150,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Jiří Obermaierr 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jiří Ptáček 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Libor Heidler 200,- Kč, Anonym 150,- Kč, Anonym 300,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Martin Hrunek 200,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Anonym 700,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč
Celkem za měsíc: ... 20 340,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Podobné příspěvky
Vít Rakušan pokračuje ve své vlajkové m�...
JANA MARKOVÁ Na základě blížícího se výročí 17. listopadu nechal ministr vnitra vyměnit banner s ruským prezidentem Vladimirem Putinem
Politici hrají ruletu se zdravím
MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ V uplynulých dnech se lehce rozvířily vody kolem bizarního výběrového řízení pro orgány řídící krajské nemocnice v
Dobře jste to napsal Dando.
Rádoby šlechtický chuj, falos! 🤮
Lobkowitz se vždycky choval jako blbec. Teď to svým výrokem potvrdil. Jeho myšlení zamrzlo ve feudalismu, v době vlády vrchnosti nad poddanými. Do té by se moc rád vrátil
takýmto idiotom s modrou krvou opäť znárodniť havlovými reštitúciami nakradnutý majetok a zobrať volebné právo, potom nech už si bľabocú ako chcú!
EU se převelice snaží o refeudalizaci společnosti. No a tenhle zmrd cítí příležitost a tak štve mladé proti starým, aby si z těch mladých vychoval vlastní poddané!
Nikdo nebude nic vlastnit a šlechta bude šťastná!
Správný postřeh. Ale tupým ojroovcím to neříkejte.
Křížením šlechtických rodů má za následky degeneraci. Tento zatvrdlý šlechtic je toho důkazem. Degenerace se přenáší po mnoho století, dokud tato vzniklá větev nevyhyne po meči. Štítili se „chudiny“, tak šukali mezi sebou
Ano, ale hlavně ženitba a vdavky byly i mezi příbuznými kvůli udržení si moci a vlivu. A na rozšíření moci a vlivu ženili a provdávali do jiné sféry moci. Mnozí panovníci si tak rozšiřovali i svá panství atd.. Pijack, „šukali mezi sebou“, byl jsi u toho? Já taky ne, ale říká se to o nich a že proto degenerace. Ale není to ničím podloženo, měli právě oni mnoho levobočků, kteří se dostali k moci a mnozí nešlechtici se do šlechtického rodu přiženili, či do něj za různých okolností bývali i povýšní atd. atd.. Těbůh.
Jen se podívejte na Habsburky a jejich křížení až téměř do inbredního stavu. Taky podle toho vypadali.
… a kolik že vlastně bylo těch „Popelů“ von Lobkowicz?
Když někoho spálí v kremační peci, zbude z něho popel a je fuk, jestli měl krev modrou nebo jinou. Žádný šlechtic si majetek na „věčnost“ nevezme, stejně jako howno od princezny smrdí stejně jako howno od bezdomovce…
Pan „šlechtic“ si možná tohle neuvědomuje…
Kdo s kým a proč – tohle si zapisovat po staletí není jen pro zábavu. MAJETEK! Majetek si hlídat, to je hlavní smysl těchto linií, proto se křížili mezi sebou a když se vsunul kdosi zvenčí, tak musel přitáhnout majetek na haldu.
Příbuzenský chov způsobuje některé nevratné poškození genomu, takže i např. hrabivost se stává posedlostí generace za generací. Ta se může projevit i nečekaně upřímným prohlášením s obavou o budoucnost.
Svou.
👍👍
Jestli zde žil pak jistě mà nàrok na důchod. Jaký tedy mà vyměřený dúchod, tak múže zkusit z néj žít. Za co dostal nějakou restitucí a proč? Ano, zasloužil se o nàvrat režimu který vyhovuje jeho nàroku na bezpracný příjem.
No, je vidět, že se šlechta nepoučila a zastává pořád ty stejné postoje….dneska už chápu, proč tenkrát lidi volili komunisty. Zůstat tady šlechta, tak jsme všichni otroci a bezdomovci. Štvou mladé proti starým, tak bude nutné mladým vysvětlit, proč to dělají, a že jim šlechta důchody neposkytne, ale po té, co sehrají roli užitečných idiotů, je odkopnou a ještě získají jejich majetek. Pán von cosik je finančník, tak by jistě chtěl, abychom měli naprosto nedostupné vlastní bydlení…nakonec, už se přeci někteří finančníci nechali slyšet. Dokonce se někteří finančníci nechali i slyšet, že voda není lidské právo, ale měli bychom za ni někomu (komu asi??!!) platit….tak přemýšlím, zda i za tu, kterou obsahuje naše tělo!!!!
Doufejme ze tohoto šlechtického vyvrhele nic dobrého nepotká a projeví se u něj naplno Boží mlýny
Jak pravil Švejk: On ta šlechtic je degene, deregene, derenege…. no je zkrátka blbej
To říká vodník Čochtan ústy pana Wericha v pořadu „Čochtan vypravuje“.
Co čekat od zdegenerovaného kreténa, který prodal pivovar s jménem své rodiny Číňanům….
Ale fotrem kolaborujícím s nacisty se chlubit sódruch šlechtic nebude.
Tupé ukrotschechischen ojroovce bohužel nic nechápou a tak na adoraci šlechtických degenerátů naskočily a těší se jak zase budou chodit s hráběma makat na šlechticovo pole. Ani ty hrábě už jim patřit nebudou.
Tupé ojroovce ve své debilitě zahazují všechny výhody co jim jejich prapra- a prarodiče vymohli za cenu potoků krve. Jejich rodiče už vymohli prd, jen se vezli a mysleli, že to tak půjde samo a bezpracně furt, takže svá blbá děcka neinstruovali k žádné obraně jejich zájmů.
Jestli von náhodou nebude pankrot.
Blbcům ze zámku bylo podhradí vždycky ukradené, označit důchodce za zloděje je hnus velebnosti, už proto, že řada důchodců ze svých důchodů podporuje mladé rodiny zatížené dluhy a hypotékami, obstarává mladým nákupy dává kapesné vnoučatům, bez důchodců a jejich důchodů by řada mladých rodin drhla zadkem po zemi a topila se v chudobě a dluzích, nemluvě o tom, že tihle „rozkradači budoucnosti“ pro tuto zemi desítky let pracovali v podmínkách za kterých by tohle kníže nevstalo ani z postele, pro tuhle zemi udělali daleko víc než tento titulovaný parazit vniklý degenerativním křížením
Pokud se podíváte hluboko do minulosti, tak většina prvních „šlechticů“ byli vlastně loupeživí lumpové, lapkové a zloději, kteří si za uloupené a nakradené peníze koupili šlechtické tituly, viz první Přemyslovci.
Pak vyvraždili své konkurenty a tím se dostali k totální moci. A nakonec vyvraždili i své rodinné konkurenty.
Další vlna byli tzv. „šlechtici“, kteří ke svým majetkům přišli po Bílé Hoře udáváním nepohodlných. Mám takový dojem, že mezi nimi byli i Lobkowiczi. Od té doby je udávání nepohodlné konkurence naším národním sportem.
Po druhé válce byly komunisty veškeré šlechtické tituly zrušeny, což byla podle mě dobrá volba.
Takže i takový „šlechtic“ Lobkowicz má do prdele stejnou díru, jako já nebo vy.
Navíc se u naprosté většiny těchto lidí jedná o partu zdegenerovaných kreténů, většinou po příbuzenském páření a prznění, viz Habsburkové.
Jo, po Bílé hoře si katolické větve rodiny přišly na velké majetky! Nemají se čím chlubit!
A jak si myslíš a kde se vzali současní miliardáři?
Hodně složitější k vysvětlení. To by dalo na takových dvacet stránek hodně redukovaného textu.
Celkový rozbor by dal na knihu, hodně tlustou knihu. Možná se do toho někdy nějaký specialista pustí.
Šlechtické tituly byly zrušeny po vzniku republiky v r. 1918.
oni to maju v genoch a navic su zdegenerovani ale ten puch stredoveku je z nich stale citit enom kolik se jich pred 2 svv prihlasilo k nemeckemu narodu a k fasismu nechutny je to tvor bylo by dobre prozkoumat jeho restituce
Já se domnívám, že měsíc tedy přesněji pouze jeden měsíc by nikomu kdo nemusí přemýšlet nad tím zda vydání z jeho rodinného rozpočtu
(příjmem je pouze starobní důchod, bydlení vyřešené – ve vlastním bytě, který si, protože již v mládí myslel na stáří, obstaral sám, není zadlužen a je samoobslužný a relativně zdráv)
je nutné nebo ne, zda je možné ho posunout, odsunout nebo to něco není vůbec nutné, prospěšné, prostě bylo by to na nic a k ničemu.
Doporučuji pro poněkud prachatého člověka takovou zkoušku s průměrným důchodem k dispozici – žádný jiný příjem, nikoliv na jeden měsíc ale minimálně na jeden rok v kuse.
On totiž, jak říkávala moje babička, pak i rodiče SYTÝ HLADOVÉMU NEVĚŘÍ.
Před léty jeden poslanec zkusil žít jeden měsíc s průměrným platem. Nevydržel s ním ani 14 dnů.
Ano, volit sice může každý, ale na řízení světa to má marginální vliv :).
historické děje se pravidelně opakují, byť jejich intenzita bývá různá. Někdy se vyšlechtěný krk přidusí, nebo přeruší a někdy jenom vyšlechtěná zadnice rozkope…
Pan Lobkowicz důchodcům závidí jejich zasloužený důchod, jinak to nevidím. Už je mu rádoby „mladíkovi“ také pěkných 70 let. Když získal československé občanství, bylo 34 let. Možná má také český důchod a jako mnoho herců by si asi rád postěžoval, že ho má malý. Kolik dává ze svého navráceného bohatého majetku na dobročinné účely? Třeba by mohl přispět několika málo důchodcům, kteří mají skutečně nízký důchod a nestěžují si.
Nabubřelý panák, jinak to nevidím.
(Šlechtické tituly byly zrušeny v prosinci 1918.)
Takový člověk má dostat facku od každého, koho potká.
Důchodci soudruha Lobkowicze musejí štvát. Oni totiž žili podstatnou část svého života v komunistickém režimu, který byl jednou velkou konspirací (nebudovala se bohatá beztřídní společnost, ale vykrmovali se rudí papaláši). Proto důchodci snadněji poznají konspirace jako cosi, co už zažili. Např. snůšku bezcenných lží o klimatu, která opět nemá jiný účel, než zajistit bezpracný a pohodlný život jejich hlasatelům.
Jak se „vykrmovali“ rudí papaláši? Víte někdo detaily? Já např. jen vím to, že žádný z těch známých „papalášů“ neodkázal potomkům žádné významné majetky. O takovém Ant. Novotném je známo, že ze svého prezidentského platu obdarovával kamarády. Dr. Husák vlastnil 3+1 v paneláku v Petržalce a část platu vracel do státního rozpočtu. Jeho nejluxusnější dovolená byla, když ho s. Brežněv pozval do vládní vily na Krymu. Jinak měli čeští ministři k dispozici služební chaty na Slapech. Nejbohatším prezidentem byl Ludvík Svoboda, jeho rodina vlastnila předválečnou vilku.
Jeho knížeci trapnost by si co ejdříve připomenout
erbovní heslo svého vrhu.:
“ POPEL JEM A POPELEM BUDU
Velice rád by ten zasranej zkurvysyn, nastolil opět feudální pořádky.Jo nasrat ty opičí potrate!!!
Omlouvám se opicím za příměr.
A to vše nám od toho roku 89 rozkradlo a rozprodalo pár papalášů střídajících se dodnes u vládních koryt. A odnášejí to ti, kteří svýma šikovnýma rukama a chytrými mozky to vše tvořili. A i ta zhýčkaná a líná omladina si vymyslela slogan, který právě o nich samých vypovídá mnohé, jeko je tento: „dědeček a babička nám ujídají chlebíčka“. A je jim jedno, že právě mnozí z nich mají bezplatný „hotel“ právě od a u jejich mamulek a babulek mnohdy až do svých 40 let. Atd. atd., inu mládež vychovaná tím „nádherným“ libtardím světem.
Jane R., s tím sloganem se mýlíte. Ten je známý už z dob I. republiky a nejen od tehdy, ale už od dob R.U. monarchie. Ještě já, pamětník, jsem měl v čítance povídku Dědova mísa, která kritizovala poměry za I. Republiky. A moje tchyně ji z I. republiky znala ve verších – učili se o poměrech za monarchie. Autorem básně je (?) Jan Neruda:
Neruda: Dědova mísa
Česká literatura.cz
https://www.ceskaliteratura.cz › texty › neruda
Inu, ona ta „šlechta“ má jeden společný znak s muslimy. Páří se převážně v rámci příbuzenstva, i když různě vzdáleného. Samotný fakt, že u nás byly šlechtické tituly zrušeny již se vznikem první republiky, jaksi neberou na vědomí a jsou přesvědčeni o vlastní nadřazenosti – dílem to bude vinou omezeného chápání coby následku příbuzenské plemenitby, dílem vinou výchovy. Netřeba to brát vážně.
Blbec, který obviňuje lidi, kteří strávili většinu života prací, z rozkrádání budoucnosti svých dětí, když očekávají příjem umožňující důstojně dožití, ačkoli sám sedí na zámku, na který si jistě nikdo z jeho předků sám poctivou prací nevydělal, není hoden pozornosti.
Např. takoví Liechtensteini měli panství prakticky po celé Moravě a Slezsku. No a pak v Rakousku a celé Lichtenštejnsko. Když např. v 17. stol. stavěl kníže nový kostel ve Valticích, poddaní robotovali zdarma 3 dny v týdnu na panském. A ještě i odváděli desátky. To se pak budovalo.
Soudruzi, slechta je nasim spolecnym nepritelem. A soudruh Lobkowitz je rozumu mdleho a vime i z uceni našich velikanu, ze slechta zdegenerovala. Soudruh Lobkowitz je toho prikladem, vlastne to je druh dinosaura, ktery nam muze polibit Brusel. Je vsak treba zachovat svobodu projevu, at snadno identifikujeme soudruhy blbce. Pisu si Lobkowitz.
Nejen naše šlechta je hrubě zdegenerovaná.
Když se podíváte na Francii, tam to došlo do takových konců, že se vyskytovaly těžké tělesné vady.
V současnosti v Anglii, Dánsku a Španělsku hledali partnery dědiců královských úřadů mezi běžnými lidmi, protože už nebylo kde brát, vzdálené sestřenice a bratranci buď vymřeli nebo by to špatně dopadlo.
Pan Krajča napsal i jiný článek: https://pravyprostor.net/vydra-zradil-smysl-herectvi-at-jde-delat-politruka-na-plny-uvazek/ ………….
Připomněl mně pana Vydru, jak jednou v TV vyprávěl, že má koně a že se byli s přáteli projet. A že si chtěli zkrátit cestu a tak jeli přes pole a vyběhl na ně sedlák s bičem. A Vydrovi že vyčítal, že by jeho otec něco takového neudělal. A pan Vydra humorně rozváděl, že kdyby tam jel jeho otec, tak že by ten sedlák s čepicí v ruce řekl: „Jsem rád pane hrabě, že jste se ráčil projet po mém poli.“