
Thomas Paukner: Rozpočtové peklo. Jak z toho „pravicově“ ven?
THOMAS PAUKNER
Schodek 389 miliard je doslova šílený. Má však i své důvody a bez razantní transformace správy majetku je výhled poněkud nepříznivý.
Končí například Národní plán obnovy. V roce 2025 šlo o 93 miliard, letos se dofinancovává 39 miliard. Další rok nebude NPO nahrazen ničím novým, příjmy jednoduše skončily.
Končí windfall tax. Příjmy státu z této daně dosáhly zhruba 40 miliard ročně, opět, WFT končí bez náhrady a první rok, kdy budou státu příjmy chybět, je právě příští rozpočtové období 2027.
Proti roku 2025 je na rok 2027 naplánováno o 21 miliard více do dopravy skrze SFDI. V roce 2025 tvořily evropské zdroje 39 miliard z celkových 160, v příštím roce Evropská unie poskytne na investice ve výši 181 miliard příspěvek ve výši pouhých 15 až 18 miliard, zatím jde o odhad.
Rozdíl? Dalších 45 miliard. Jsou to ale dálnice a železnice, ty přece nikdo škrtat nechce, nebo ano?
Školství? Černá díra, ale školy přece slučovat nebo rušit nechceme, i když do nich žáci téměř nezavítají, nebo ano? Inkluze? Na 15 dětí mají školy jednoho asistenta, stojí v nákladech zhruba 40 000 korun. Dalších 30 miliard.
Odvody unii? Zvyšují se. Příjmy? Snižují se. Evropská unie je předlužená a nemá peníze, navíc se snaží pro další období získat ze státních rozpočtů více a vrátit jim méně. Do toho vymýšlí nové daně – recyklační poplatek, CBAM, separátní daň z tabáku a další výmysly. Raději je nebudu rozvádět, „pravičákům“ by se udělalo nevolno.
Jen windfall tax, Národní plán obnovy a dopravní investice dají dohromady přes 130 miliard korun v penězích, které je třeba vydat navíc proti roku 2025. Do toho se zvyšují výdaje na obranu a abychom neměli nejdražší elektřinu na světě, převzal na sebe stát poplatky POZE – dalších 19 miliard.
Jde o absurdní odpustky solárním baronům z let 2009 a 2010, z nichž část následně zamíří ve formě grantů a studií do politických neziskovek, aby prosadily něco obdobného, leč v novém hávu. Například výkupní bonusy pro větrné elektrárny a „podporu flexibility“. Menší tunely, stejný model.
Asociace pro mezinárodní otázky, Fakta o klimatu, Hnutí DUHA – ti všichni jsou na solární cecek přisátí a v době škrtů dotací neziskovkám jsou tito „sosači“ o to agresivnější zejména v médiích.
Financování, fakta o klimatu, solární baroni – https://faktaoklimatu.cz/…/files/2025-vyrocni-zprava.pdf
Nic z výše uvedeného škrtnout nelze. Buď jde o chybějící příjmy, nebo o výdaje, jejichž škrtnutí by nevedlo nikam. Dálnice jsou nutnost, obrana jakbysmet a rušení škol je politicky neprůchozí, zvlášť ve vládě vedené Andrejem Babišem.
Jak z toho tedy ven? Existují tři poněkud radikální, leč zajímavá řešení.
Máme Národní rozvojovou banku. Ta má 250 zaměstnanců a v roce 2025 spravovala majetek ve výši 45 miliard, ale poskytla úvěry jen za 500 milionů. Vykázala zisk, jak jinak, než z uložených vkladů a jejich úročení skrze ČNB.
Obce mají na účtech 500 miliard. Úroky z těchto peněz plynou ke komerčním bankám, které hlásí rekordní zisky, rekordní dividendy a rekordní růst akcií. Jak by ne, když úročí vklady občanů do samospráv, které dávají vydělávat zahraničním bankovním domům.
Jen Praze leží na účtech 169 miliard. Na příští rok mají úroky vynést 2,95 miliardy, tedy méně než 2 %. Součet přebytků za všechna města činí 424 miliard korun, při započtení krajů pak částka naroste na 625 miliard.
U ČNB však mají kraje, města a obce uloženo „jen“ 50 miliard. Pouze úročením vkladů peněz daňových poplatníků tak komerční banky získávají přes 20 miliard ročně.
Nabízí se PPP projekty, nákup státních dluhopisů samosprávami a další aktivace těchto prostředků, nebo jejich vklad do NRB. Nikomu se do toho ale nechce, „válka“ o peníze mezi státem a samosprávami před komunálními volbami je, opět, politicky neprůchodná.
Využitím peněz k nákupu domácího dluhu nebo k financování státních projektů formou PPP by nákladové/výdajové úspory dosáhly nižších desítek miliard ročně.
Když jsme u těch obcí, přes 3 000 samosprávných celků tvoří obce s méně než 500 obyvateli. Jen náklady na platy zastupitelů, starostů a personálu radnic dosahují více než 18 miliard korun. Máme nejvíce obcí v přepočtu na obyvatele na celém světě (…). Efektivnější samosprávní celky se spodním limitem na 1 200 či 1 000 obyvatelích by zredukovaly současný počet obcí o 30 až 35 %.
Dalších hezkých zhruba 10 miliard ročně a efektivnější investice – jen by Matěj z Tetína již nemohl být starostou, ale co už, Tetín by se možná stal konečně solventním.
Je také možné snížit daně z tabáku. Za posledních 8 let se podíl kuřáků snížil jen minimálně, ale výnosy státu klesly o 35 %. Odpověď je v Polsku, které získává cca. 20 miliard ročně ze zdanění levnějších cigaret a tabákových výrobků. Snížením daní by se do českého pohraničí vrhli Rakušáci, Slováci a Němci.
Za své neřesti by platili České republice, nikoli Polákům a Češi by nefinancovali polské, nýbrž české zdravotnictví.
Dalších 20 miliard.
Navýšení mýta pro dálkovou dopravu ve spojení s potřením pracovních agentur zaměstnávajících cizince i Čechy s odvody mizejícími do černé díry řetezců firem by se výše uvedené úspory mohly alespoň přiblížit onomu výpadku 120 miliard mezi lety 2025 a 2027.
To však nestačí. Schodek by pak dosáhl 250 až 300 miliard a stal by konstantním, zatímco by se náklady na obsluhu dluhu zvyšovaly a řetězily v nekonečné smyčce. Demografie je navíc neúprosná a plátců důchodů bude s dnešní bezdětnou mládeží pohlcenou „klimatickým žalem“ stále méně.
Skutečný „pravičák“ by v takovéto situaci bez východiska sáhl k něčemu pomyslně šílenému. Tedy k vytvoření Národního fondu bohatství po vzoru Norska, Švýcarska, Kataru, Singapuru nebo Číny.
Rozpočtovou díru může ucpat pouze Česká národní banka, která se v uplynulých letech vydala na riskantní, leč nevyhnutelnou cestu aktivní správy více než 3 bilionů (!!!) rezerv. Vydělává slušně, investuje do akcií i dluhopisů a chybí jí jediné – větší volnost a přísun prostředků.
Na účtech penzijních společností leží přes 400 miliard, z toho 200 ve starém systému s výnosy kolem 2 % ročně.
Nalitím těchto peněz do státních dluhopisů se sice opticky navýší obsluha státního dluhu, změní se ale recipienti úroků z belgických a francouzských bank na české důchodce nebo střadatele na důchod. Říká se tomu aktivní správa majetku a vyrostlo na tom Japonsko či Singapur – nepopiratelně úspěšné země.
Vladimíru Špidlovi, antitezi „pravičáka“, se za výrok „zdroje tu jsou“ smáli. Špidla ale myslí socialisticky, tudíž se snaží zdroje státu navýšit a přerozdělit. Teze pravice je zdroje aktivně spravovat, respektive nehledat výnosy v daních, nýbrž v aktivní správě majetku státu – stát tvoří občané, tudíž jsou jejich majetky a úspory také součástí onoho obřího státního koláče. Když stát hospodaří špatně, padnou tyto úspory na sanaci obřích schodků tak, jako tak.
Z výše uvedeného výčtu nových „chybějících“ příjmů lze dovodit, že se k prosperitě nelze proškrtat, v tom má Andrej Babiš pravdu. Situace je však natolik tristní, že již není možné k prosperitě ani „vyrůst“, jak Babiš slibuje. Nákladů je příliš a příjmy mizí, jak se Evropa noří stále hlouběji do krize způsobené vlastními „skvělými“ nápady.
Šílený experiment se snížením zdanění tabáku by vynesl desítky miliard, zrušení části obcí vytvoří další zdroje, ale to skutečné bohatství leží na účtech penzijních společností, komerčních bank, České národní banky a obcí i samospráv. Jen využitím těchto peněz pro sanaci vnitřního dluhu nebo formou investic do infrastruktury či nákupu dalšího majetku a podílů na kapitálových trzích lze dosáhnout kýženého výsledku.
Zatím to ze strany Andreje Babiše na příliš transformační myšlení nevypadá, naopak lze v resortech Adama Vojtěcha, Roberta Plagy nebo i v rozpočtu vnitra sledovat smutný „business as usual“.
Závěrem lze dodat jediné. Petr Fiala, Zbyněk Stanjura a Vít Rakušan musí vrnět blahem, jak současná vláda bojuje s rozpočtem a nedaří se jí to. Docela by mne i zajímalo, jak by si s nevyhnutelným schodkem ve výši 350 až 400 miliard na příští rok poradil „čaroděj z Opavy“.
Kam vlastně Stanjura zmizel? A co na to Jan Tleskač?
Šalom!
fb
Latest posts by Redakce (see all)
1 komentář

Co zrušit senát? Zredukovat počet poslanců? Zprivatizovat Čt? Slovenští vysokoškoláci by si studia na našich univerzitách mohli začít platit sami a nikoliv z našich daní. A že jich tu je! Nic proti Slovákům, ale tohle je další Klausova prasárna. Zredukovat počet vysokých škol. Zredukovat počet krajů. Zdroje tu jsou, jak Špidla říkával. Jenže není tu osoba, která by na tohle měla koule.