Otče náš, jenž jsi …
ŠTĚPÁN CHÁB
Dnes budu trochu osobnější, protože nestačí jen obecné poučky, které vypadají univerzálně, ale neodžitě.
Největší nežit a slabina Babišovy vlády Adam Vojtěch chce do českého legislativního systému zavést možnost pro ženy, žádat o umělé oplodnění bez účasti muže. Adam Vojtěch, progresivista každým coulem, tak chce českou legislativu nabídnout ku znásilnění ideologickým vlnám nové doby.
Marek Dobeš pro KrajskéListy.cz sepsal obhajobu otců. Vypsal jejich nezastupitelnou roli pro vývoj dítěte. Ve svém textu citoval terapeuta Aleše Kalinu. Dovolím si jeho citaci uzmout i pro vlastní potřebu:
Teď k tomu osobnějšímu. Pokusím se to vzít v krátkosti. Co se také nořit do trapnosti. S mým zesnulým otcem jsem měl a mám velmi nevyrovnaný vztah. Asi v mých sedmi letech nás opustil. Žil o kilometr dál, s ředitelským platem, s poctami získávanými jak v Praze, tak i v zahraničí. My měli často hlad, do dvaceti jsem nezažil boty, do kterých by mi neteklo. Pamatuju si jedny Vánoce, kdy přijela sousedka z Německa (koupili vedle dům). Přijeli na štědrý den, zaskočila nám popřát, my děti seděly u stolu a ona povídá – co je? A my řekli – máme hlad. Vyděsilo ji to a hned jela nakoupit a dovezla nám tašky jídla. Otec měl u sebe už s novou ženou štědrovečerní večeři, za kterou by se nemusel stydět ani ministerský.
V jakémsi trucu jsem se s otcem přestal bavit. Úplně. Někdy od desátého nebo jedenáctého roku. Trvalo to tři roky. Když jsem ho jednou ve vesnici potkal, nepozdravil jsem ho. Dítě v odporu. On ani nezaváhal a pokračoval v chůzi. Nezastavil se, nepromluvil na mě. Vždyť jsem byl dítě. Navíc jeho.
Nastoupil jsem na střední, kde jsem dokonale pohořel. Nelíbilo se mi tam, nenáviděl jsem to tam. Vykopli mě. O rok později jsem si měl podat přihlášku na další školu. Ta předchozí, mnou nenáviděná, byla nedaleko, neměl jsem rozhled a ani odvahu, řekl jsem tedy, že chci znovu tam. Nijak zapáleně. Prostě musím, tak půjdu. Třeba mě u toho zabijte. Řekl jsem to otci na chodbě jeho úřadovny. Koukl na mě, pokrčil rameny a řekl – když chceš. A odešel. Revolucionář i v tom školství, ale vlastního syna pohodil jako hadr na podlahu. Další rok na nenáviděné škole proběhl prakticky stejně. Nenáviděl jsem ji, utíkal z ní, psychicky mě ta systémová tupost ubíjela (to mám po tatíčkovi), byl jsem vyhozen.
Jakýs takýs vztah jsem si s ním pracně vybudoval pouze přes knihy. Někdy od dvanácti let jsem začal hltat všechno, co se mi dostalo do rukou. A později jsem se naučil chodit za otcem pro knížky. Ahoj, nemám co číst, nemáš něco? Dal mi knížku. Kvalitní, vždycky kvalitní. Hltal jsem je. Nikdy se nezeptal jestli se mi líbila. Prostě jen taková podivná povinnost. Všechny jeho děti jsme k němu, mám pocit, dolézaly škemrat o nějaké uznání naší existence. Leč marně. Aspoň v mém případě.
Do dospělosti jsem se pak vypravil zkroucený, nejistý, ustrašený, s pocitem, že muži jsou chátra a ženy téměř bohyně. Velmi nezdravý pohled, s kterým částečně bojuju dosud. A vlastně se snažím ten vztah stále pochopit, vyrovnat se s ním, smířit se s otcem. Protože jaký je vztah mezi synem a otcem, u syna vlastně definuje jaký má v dospělosti vztah ke světu.
Vím, zní to jako fňukání. Ale jak jinak popsat to, že synovi ta otcovská ruka, pozornost i láska skutečně bolestně chybí a ta prázdnota ho vlastně pronásleduje celý život? I proto jsem si z otce vlastně vybudoval vnitřně odstrašující příklad a svým dětem tu pozornost dávám neustále. Až mám někdy špatný pocit, že jdu na druhou stranu extrému a dělám z nich mamánky, v tomto případě spíš papánky.
Adam Vojtěch, ta progresivní část Babišovy vlády, ta největší chyba Babišovy vlády, chce do české legislativy vecpat právě tohle. S argumentem, že se to zavádí všude v Evropě. Že se to zavádí všude na Západě? Tam se také zavádí padesát pohlaví a cenzura na internetu. Skutečnost, že některé západní společnosti páchají civilizační a rodinnou sebevraždu v přímém přenosu, není důvodem, abychom z úřední moci dělali z dětí pokusné králíky moderního sociálního inženýrství.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Vladimír Rozinek 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Michal Fleišer 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč
Celkem za měsíc: ... 13 920,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
- Když lidé loví lidi - 13.9.2026
- Plynu je dost, ale ta cena! - 13.9.2026
- Uprostřed Sodomy - 13.9.2026
Podobné příspěvky
Změna klimatu … kdo nejde s námi, jde...
JAN BARTOŇ Pamatuji si dobu vlády bolševika velmi dobře, vyrůstal jsem v ní a byl jsem školským systémem připravován
Když zaváděli šikanující vyhlášku, sl...
JINDŘICH PILC Kdo podporuje šikanování ostatních lidí státní mocí, dočká se toho, že státní moc si při vynucování jím
Ten chystaný zákon je pro lesby. Nedovedu si představit, že by si takhle pořizovala dítě budoucí samoživitelka. Proč by to dělala? Klasická cesta je mnohem snesitelnější neřkuli příjemnější než nějaká inseminace, nemluvě o chybějící jakékoliv představě o otcovi. Dítě ani není ekonomické terno. Jistě zajistí ženě společenský status, ale ten je u samoživitelky stejně nízký.
Jinak souhlas s článkem. Matka dítě zaopatří, naučí všechny praktické záležitosti, ale tajemství, iracionálno, objevování, všechny „zbytečnosti“ vidí dítě u otce.
To se tedy hluboce mýlíte, takto si dítě už dávno pořizovaly i budoucí samoživitelky – tedy ne takto, spíš s pomocí nějakého milence, nejlépe ženatého, který pak nebude dělat problémy. Ne každá ženská najde chlapa, se kterým založí rodinu, dřív, než jí biologické hodiny dotikají. V porodnici jsem byla pokaždé s nějakou takovou – nebyla vdaná, bylo jí nějakých třicet šest, třicet osm a chtěla dítě. Tak si ho nechala udělat od někoho, kdo si myslel, že jde jen o nezávazný sex s milenkou.
Byly to vždycky velice dobře situované ženské a otce do rodného listu neuváděly.
Když chce žena dítě, ale nemá k tomu stálého partnera, je-li zdráva, způsob najde. Je lepší, když to nebude muset dělat rizikovým způsobem.
Neříkám, že to je správně, dítě by mělo mít oba rodiče. Ale zase na druhou stranu, svět prostě není ideální, i dítě, které otce mělo, o něj přijde a vyrůstá bez něj. A žena s dítětem si někdy může najít partnera, který tátu nahradí. (Můj táta mi kdysi řekl, že od určitého věku by hledal spíš ženskou s dítětem, protože by se spíš poznalo, jestli je to spořádaná ženská, nebo nějaká povětrnice).
Samoživitelky, ale materiálně zajištěné. Ono to ani s tím zákonem nebude masová záležitost. Normální ženská chce chlapa na zajištění sebe i dítěte. A když jí tikají hodiny, tak si to taky dovede zařídit přirozenou cestou, někdy včetně chlapa. Vybíravost a arogance žen prudce klesá s věkem a touhou po dítěti.
autore jsi ta nejtupější tužka v penále, tohle všechno je dávný plán soukmenovců
zpěvákovi vymyl mozek aspen institut, tak jako mnoha jiným politikům, hlavně všem v STANu.
právo dítěte má být na prvním místě!!!! každé dítě má mít tak jako tomu bylo po celá tisíciletí tátu+ mámu! je sobectví chtít dítě jako hračku! zlatí komanči!!
Dnes prostě patříme na západ a nikdy jinak i kdyby nám na hlavu hovna padala.
Tak to je, všeho ze socialismu jsme se zbavili, bohužel i toho dobrého, co jsme si však ponechali tak hromadu komoušů co ovládli veřejný prostor ve jménu převlečení kabátu včetně soudruha na hradě v hávu chameleona.
Jak já autorovi rozumím ….
…. a soucítím.
Měl jsem to podobné, jen fotr byl alkoholik, kterým jsem opovrhoval – z chlapa měl akorát kocovinový smrad.
Proto je paradox, že mně dělá radost vlastní výroba alkoholu, speciálně likéry (černý jeřáb je moje láska) ….
….a vyloženě ožralý jsem byl naposledy po narození prvního dítěte.
Ale ten zákon chápu něco jako regulaci prostituce.
To geco (ejakulát) přece pochází z prodeje – někdo si na klinice za prachy vyhonil klacek, a potomci z něj ho už nezajímají, prioritně šlo o obchod.
A pokud ho ženská koupí (asi přes pokladnu), tak je to regulérní obchod jak se šlapkou (tady šlapákem) na ulici.
Každá žena která touží po dítěti, je dobrá žena, a má mít šanci si to splnit.
A i když jsem vyloženě rodinný typ, tak dnešní ženské chápu, že ty mladé mamánky nechtějí a hledají jiné způsoby jak přijít k dítěti.
Není to ideální, ale co už.
I za mého mládí ženské mudrovali, že prý co s chlapem na celý život. Udělá děti, a pak už je nepoužitelný, a stane se z něj jen další děcko o které se ženská musí starat.
Beru to tak, že dvě oči jsou pro každého ideální.
Ale zaplať PánBůh alespoň za jedno funkční.
Velmi zmatený čánek. Pan Cháb tedy navrhuje, aby o umělé oplodnění mohly žádat ženy pouze s mužem…..který by je pak opustil? Neschválení nebo schválení tohoto návrhu mezilidské vztahy nebo egoismus jaksi neřeší.