
Je heslo „Sláva Ukrajině“ fašistické?
D. D. KRAJČA
Heslo „Sláva Ukrajině“, ukrajinsky „Slava Ukrajini“, dnes zaznívá na demonstracích, ve zprávách, z úst politiků i na sociálních sítích a pro mnoho lidí se stalo symbolem ukrajinského vlastenectví, po roce 2022 především symbolem odporu proti ruské invazi. Jenže historie nezačala v únoru 2022 a nezačala ani Majdanem v roce 2014. Pokud chceme nějaký symbol hodnotit poctivě, měli bychom znát nejen význam, který mu přisuzujeme dnes, ale také cestu, kterou prošel. A právě historie hesla „Sláva Ukrajině“ je podstatně složitější, než jak bývá v současné politické debatě prezentována.
Je fér začít tím, co odpůrci spojování tohoto hesla s fašismem zdůrazňují a v čem mají pravdu. Jeho kořeny jsou starší než Stepan Bandera i Organizace ukrajinských nacionalistů. Různé podoby podobného pozdravu se objevovaly v ukrajinském národním a vojenském prostředí již během bojů o státnost na počátku 20. století, zejména v období revolucí a zápasu o nezávislost v letech 1917 až 1921. V tomto původním kontextu tedy nelze heslo jednoduše označit za fašistické. Vyjadřovalo především ukrajinský patriotismus, snahu o vytvoření samostatného státu a odpor proti mocnostem, které tehdy o ukrajinské území soupeřily. To je historická skutečnost a nemám sebemenší potřebu ji obcházet jen proto, že se mi nehodí do výsledného názoru. Jenže dějiny hesla rokem 1921 neskončily.
Ve 30. letech se stále výrazněji spojovalo s prostředím Organizace ukrajinských nacionalistů, OUN, která se později rozdělila na dvě hlavní frakce, jednu spojenou s Andrijem Melnykem a druhou, radikálnější, vedenou Stepanem Banderou. Právě banderovská OUN-B následně přijala spojení „Sláva Ukrajině“ a odpověď „Hrdinům sláva“ jako svůj organizační pozdrav. A tady podle mého názoru začíná část historie, kterou dnes nelze odstranit pouhým konstatováním, že heslo přece existovalo již dříve. OUN byla radikálně nacionalistickým a autoritářským hnutím, v jehož ideologii existoval kult národa, důraz na disciplínu, násilný politický boj a představa etnicky homogenního ukrajinského státu. V počáteční fázi druhé světové války část tohoto hnutí spojovala své naděje na vytvoření nezávislé Ukrajiny také s nacistickým Německem.
Stejně nepoctivé by samozřejmě bylo tvrdit, že vztah OUN k nacistickému Německu byl jednoduchý a po celou válku neměnný. Nebyl. Německo nemělo zájem na skutečně nezávislé Ukrajině a Bandera i někteří další představitelé OUN-B se později dostali do německého vězení a koncentračních táborů. To však nemůže zpětně vymazat předchozí období, stejně jako nelze přehlédnout masakry civilního obyvatelstva spojené s radikálním ukrajinským nacionalismem, především masové vraždění Poláků na Volyni a ve východní Haliči, ani antisemitismus přítomný v části tohoto politického prostředí. Historie prostě není samoobsluha, ve které si z regálu vezmeme to, co se nám hodí, a zbytek necháme ležet.
Právě v roce 1941 je tato složitost vidět snad nejlépe. Po německém útoku na Sovětský svaz část OUN-B věřila, že válka vytvoří příležitost pro vznik samostatného ukrajinského státu. Ve Lvově byla vyhlášena obnova ukrajinské státnosti a její představitelé tehdy deklarovali ochotu spolupracovat s nacionálně socialistickým Německem. Německé vedení však jejich představy velmi rychle zchladilo, protože samostatnou Ukrajinu ve svých plánech nepotřebovalo.
Následoval konflikt a zatýkání některých představitelů ukrajinského nacionalistického hnutí. OUN tedy nelze poctivě označit jednoduše za prodlouženou ruku Hitlerova Německa, ale stejně absurdní by bylo zpětně z ní vytvářet demokratické národně osvobozenecké hnutí podle dnešních měřítek. Bylo to radikální nacionalistické hnutí své doby a jeho ideologie i činy obsahovaly prvky, které já osobně považuji za fašistické.
Po získání ukrajinské nezávislosti v roce 1991 začalo heslo „Sláva Ukrajině“ postupně znovu pronikat do veřejného prostoru jako výraz vlastenectví. Zásadní změna přišla po roce 2014, během Majdanu a následně po ruské anexi Krymu, kdy se jeho používání rozšířilo daleko za prostředí nacionalistických skupin. Začali jej používat běžní občané, politici i vojáci, tedy obrovské množství lidí, kteří s historickou OUN nemají ideologicky nic společného. V roce 2018 se spojení „Sláva Ukrajině“, „Hrdinům sláva“ stalo oficiálním pozdravem ukrajinských ozbrojených sil a jeho používání se následně rozšířilo i v dalších státních strukturách. Pro miliony dnešních Ukrajinců tedy toto heslo bezpochyby neznamená podporu Bandery, etnických čistek ani fašismu. Znamená jejich vlast, národní identitu a po ruském útoku především odpor proti agresorovi. To jim neberu a ani nemám důvod jim tvrdit, co si mají při jeho vyslovení myslet.
Stejně tak ale odmítám druhý extrém, tedy představu, že současný význam symbolu automaticky vymazal všechno, co bylo před ním. Ruští představitelé a ruská média dlouhodobě používají historii OUN jako argument, že „Sláva Ukrajině“ je samo o sobě fašistické heslo, a není pochyb o tom, že tento výklad dnes slouží také ruské válečné propagandě. Jenže skutečnost, že nějaký historický fakt používá propaganda, ještě sama o sobě neznamená, že tento fakt přestal existovat. Stejně problematické je proto opačné tvrzení, podle něhož spojení hesla s OUN-B, Banderou a radikálním nacionalismem představuje pouze jakýsi ruský konstrukt. Nepředstavuje. Tato kapitola existovala a je součástí ukrajinských dějin, ať se nám to dnes politicky hodí, nebo ne.
A právě tady se dostávám ke srovnání, které odpůrce mého názoru pravděpodobně nadzvedne ze židle, totiž ke svastice. Samozřejmě znám argument, že tradiční svastika a nacistický hákový kříž nejsou vždy zobrazovány totožně, že se diskutuje o směru zalomení ramen, natočení symbolu a jeho grafickém provedení. Jenže právě to považuji ve vztahu k této debatě za kosmetickou záležitost. Svastika existovala tisíce let před Hitlerem, používala se v hinduismu, buddhismu a dalších kulturách a její původní význam neměl s nacismem vůbec nic společného. Existovaly přitom různé podoby a orientace tohoto pradávného symbolu. Hitlerův režim však určitou podobu svastiky převzal, učinil z ní jeden z nejznámějších politických symbolů moderních dějin a vtiskl jí význam, který v evropském prostředí už prakticky nelze oddělit od nacismu. Můžeme do nekonečna diskutovat o tom, zda jsou ramena otočena tím či oním směrem, zda je symbol postaven rovně nebo na koso a jak přesně vypadal v Indii před několika tisíci lety. Pro mou úvahu je to vedlejší. Rozhodující je, co s významem symbolu udělala historie.
A právě proto mi nestačí argument, že „Sláva Ukrajině“ existovalo před OUN. Ano, existovalo, a nikdy jsem netvrdil opak. Stejně jako svastika existovala dávno před Hitlerem. Otázkou podle mě není pouze to, kdo nějaké heslo nebo symbol použil jako první, ale také kdo mu v určitém historickém období vtiskl význam, s jakou ideologií se následně spojil a zda lze tuto kapitolu po desetiletích jednoduše odříznout. Podle mého názoru nelze. Historický význam není fotografie pořízená v okamžiku vzniku symbolu. Je to celý jeho životopis.
Proto na otázku položenou v titulku odpovídám za sebe jednoznačně: ano, „Sláva Ukrajině“ považuji za fašistické heslo. Netvrdím tím, že každý člověk, který jej dnes vysloví, je fašista. To by byla nesmyslná zkratka. Netvrdím ani, že toto heslo vytvořili fašisté, protože historicky by takové tvrzení neobstálo. Tvrdím něco jiného. Jeho historie byla v jednom ze zásadních období natolik silně spojena s radikálním ukrajinským nacionalismem, OUN-B a ideologií, kterou osobně považuji za fašistickou, že tuto stopu odmítám vymazat jen proto, že heslo později dostalo jiný význam.
Někdo jiný samozřejmě může dojít k opačnému závěru a tvrdit, že současné používání hesla jeho někdejší význam přepsalo. Beru takový názor na vědomí, ale nesdílím ho. Historii totiž podle mého názoru nelze upravovat podle toho, komu právě fandíme. Můžeme ji vysvětlovat, zasazovat do kontextu a připouštět, že jeden symbol mohl v různých dobách znamenat různé věci. Neměli bychom z ní ale vystřihovat kapitoly, které se nám nehodí. Proto se bez problému podepíšu pod větu, že já osobně považuji heslo „Sláva Ukrajině“ za fašistické, stejně jako dnes považuji svastiku za symbol fašismu a především nacismu, přestože velmi dobře vím, že její historie začala tisíce let před Adolfem Hitlerem.
To není popírání historie. Právě naopak. Je to odmítnutí vybírat si z historie jen to, co se nám právě hodí.
Daniel Danndys Krajča, FB
