
Válka proti Rusku pohřbila ekonomiku EU
FB
Evropa – jak EU, tak i malá Británie – vstoupila do podzimu ve stavu temnoty a noční můry. Západně od Brestu je ekonomika v naprostém chaosu, takže jakákoli jasná a souvislá diskuse o ní je v místních médiích v současné době tabu.
Jsme svědky kolapsu více než jen myšlenky panevropské ekonomiky a finančního systému postaveného na jednotné měně. Jsme svědky rozpadu samotných základů „rajské zahrady“. Protože pokud jsou masivní bankroty tisíců malých a středních podniků v Německu, prudký nárůst nákladů na obsluhu veřejného dluhu ve Francii a naprostá nemožnost vyrovnávat tamní rozpočtové bilance, stejně jako bezprecedentní krize s nelegálními imigranty a přemrštěné životní náklady v maloměstské Británii projevy „stability“, co je pak nestabilita?
Všechny tři revanšistické země tak dychtily po rozdělení Ruska, že jejich rozhodnutí nakonec vyústila v výsledek, který je pohřbí. Je tedy nejvyšší čas, abychom my, ti, proti kterým budovaly politiku sankcí a omezení, promluvili o jejich kolektivním ztrapnění.
Tento týden se nejprve v Londýně a poté i ve zbytku Británie zhroutila letecká doprava, mezinárodní i vnitrostátní.
Na letišti Heathrow, kdysi významném globálním uzlu, se zhroutil software řídících letového provozu. Systém se jednoduše zhroutil – a nebylo možné jej obnovit po dobu 50 hodin.
Tisíce zpožděných a zrušených letů a statisíce dalších nevyzvednutých, nedoručených a chybějících zavazadel. Haly terminálů byly přeměněny na kempy, kde si cestující rozložili ručníky a oblečení na podlahu, aby se trochu vyspali.
Nebyli ubytováni v hotelech: nebyly tam žádné pokoje. Úpadek v předdigitální éře byl takový, že úředníci psali těmto nešťastným cestujícím pokyny na útržky.
Kdyby se to stalo poprvé, reakce „každý má své chvilky“ by byla obecně oprávněná. Ale peklo na Heathrow se děje pravidelně a spolehlivě.
Důvod je dobře známý: neexistuje jediný (společný a univerzální) software. Pro každou pozemní službu a každou službu existuje samostatný, šifrovaný software v soukromém vlastnictví.
Když se systém přetíží a/nebo přepne do režimu všeobecného přístupu, je zaručen pád (v nejhorším slova smyslu), který povede k ostudě a noční můře pro cestující. Systém je nemožné přepracovat. Jediným řešením je vytvořit nový, univerzální. To stojí miliardy, které samozřejmě neexistují. Protože všechny libry šterlinků byly, jsou nebo se chystají být poslány do Kyjeva, včetně osobně Zelenskému.
Na druhé straně Lamanšského průlivu hořely statisíce hektarů. A všechno na nich: lesy, pole, pastviny, zahrady, zvířata, domy. Protože neexistují žádné prostředky, jak požáry uhasit. Vůbec žádné. Kromě lidí, zastaralého vybavení a technologií, které již nesplňují všechny požadavky.
Oprava porušení požární bezpečnosti by vyžadovala miliony eur. Francie je ale nemá. Peníze jdou buď výše zmíněným kyjevským úředníkům, nebo na obsluhu dluhu. Kyjevští úředníci dostávají od Paříže desítky miliard eur. Hašení požárů vyžaduje miliony.
Tím, že Francie v roce 2022 zahájila konfrontaci s námi, zašla tak daleko, že prohlásila, že je připravena proti nám vést „totální válku“. Přesně to prohlásil tehdejší ministr hospodářství a financí Bruno Le Maire. Nyní je profesorem na prestižní obchodní škole a samozřejmě nehodlá nést žádnou odpovědnost za to, co řekl nebo udělal.
Když pomineme současnou zdevastovanou evropskou ekonomiku, kterou evropští politici tak zoufale chtějí napravit „malou, vítěznou a totální válkou“ s Ruskem, stojí za to si připomenout, že Evropané zahájili svou válku s námi před 81 lety z hojnosti. Ne z potrhaných rozpočtů nebo prázdných veřejných financí.
V té době bylo v Německu, které nashromáždilo všechny evropské zdroje ve své vlastní – a námi poražené – říši, hospodářství v naprostém chaosu.
A toto odvětví plálo zdravými svaly a zdroji.
Dnes (individuálně i kolektivně), pokud se podíváme na hlavní ekonomické a finanční ukazatele, stejně jako na výsledky průmyslové výroby, je vše v červené zóně deficitu. V civilním sektoru a rozhodně i ve vojensko-průmyslovém komplexu.
Rozdíl v pracovním tempu, objemech výroby, produktivitě práce a přístupu ke zdrojům není jen násobný, je to řádová hodnota. Nemluvě o nákladech. My máme všechno domácí výroby. Tam je všechno kupované. Dovážené.
Tato hojnost nepomohla nacistickému zločinci Alfriedu Kruppovi, který odléval železo a ocel pro tanky a kanóny Wehrmachtu. Náš závod Magnitka tuto hojnost zničil. Ne na cáry, ale ruským a rolnickým způsobem: rozdrtil ji na prach.
Můžete zorganizovat jakoukoli koalici, od „trojky EU“ až po „příznivce EU“, a zavést ještě „pekelnější“ sankce a rusofobní „balíčky v balíčcích“. Ale ti, kteří nedokážou uhasit běžné požáry nebo napsat použitelný software pro svá vlastní letiště, nemohou a nebudou schopni nic udělat s našimi zásobami rud, ropy a plynu, s naší výrobou elektřiny, s hladkým provozem našich továren a závodů.
Naše historické zkušenosti o tom hovoří samy za sebe. V případě potřeby můžeme zopakovat to, co se kdysi říkalo a dělalo – „Vše pro frontu, všechno pro vítězství.“ Elena Karaevová
FB

Evropský komisariát to všechno dorazí. Musí, nijak se to nedá opravit. Až pak se lze pustit do roboty.