
Kdo nejde s říší, je proruský. Kdo pochybuje, je extremista. A kdo se ptá, je dezinformátor.
THOMAS PAUKNER
Vítejte ve světě českého veřejnoprávního zpravodajství.
Stačí se podívat na způsob, jakým se dnes mluví o AfD. Česká televize používá označení jako „pravicově extremistická“, zatímco její reportáže a komentáře rámují stranu především prostřednictvím jejího údajného radikalismu.
A samozřejmě – AfD je legitimní předmět kritiky. Stejně jako každá jiná politická strana.
Jenže problém nastává ve chvíli, kdy se politická interpretace začne tvářit jako samotný fakt.
Připomíná vám to něco?
Mně ano.
Ne snad proto, že by dnešní moderátoři byli komunisté.
Ale mechanismus politického jazyka může být nápadně podobný.
Kdysi existoval „správný“ politický názor a lidé mimo něj byli označováni za reakcionáře, imperialisty nebo nepřátele režimu.
Dnes máme jiný slovník.
Proruský.
Dezinformátor.
Populista.
Extremista.
Krajní pravice.
A někdy stačí jediný názor, který se odchýlí od převládajícího evropského mainstreamu.
Donald Trump je krásný příklad.
Před americkými volbami byl v českém mediálním prostoru často prezentován jako kontroverzní, nebezpečný nebo rozdělující politik. Po jeho vítězství ale přišla realita: americký volič rozhodl jinak.
A ČT sama po jeho vítězství konstatovala, že Trump uspěl lépe než Kamala Harrisová u všech důležitých voličských skupin.
Takže otázka není, jestli máme Trumpa, AfD nebo kohokoliv jiného milovat.
Nemáme.
Otázka je mnohem jednodušší:
Dokáže veřejnoprávní médium informovat o politickém protivníkovi stejně věcně jako o politickém spojenci?
Protože pokud občan začne mít pocit, že jeden názor je automaticky „demokratický“ a opačný automaticky „proruský“, potom už se nebavíme pouze o informování.
Bavíme se o formování veřejného názoru.
A přesně tady by měla začít největší kontrola veřejnoprávních médií.
Ne zákazem.
Ne cenzurou.
Ale otázkami.
Proč jsou hosty veřejnoprávních pořadů lidé, kterých jediná “odbornost” spočívá v podpoře opozice? Krásným příkladem jsou hosté nedělního programu, mezi kterými se objevila Iva Pazderková, jakási herečka bez vzdělání (nebo zpěvačka?) jejíž odbornost spočívá v moderování debat Petra Fialy?
Proč je pravidelným bezpečnostním odborníkem muž bez zaměstnání Roman Máca, progresivní eurolevicový h…xuál žijící se dvěma morčaty, jehož odbornost je nulová a zároveň je tvůrcem opoziční sekty štít demokracie, která vybírá peníze od důvěřivých seniorů?
Mohl bych pokračovat dále desítkami pseudoodborníků.
Kdo určuje rámec debaty?
A proč je jeden názor označen jako legitimní a druhý jako extremistický?
Protože veřejnoprávní televize nemá být televizí jedné ideologické bubliny.
Má být televizí i pro člověka, který volil Trumpa. I pro člověka, který sympatizuje s AfD. I pro člověka, který odmítá současnou evropskou politiku.
A právě tam se ukáže skutečná nezávislost.
Ne tehdy, když televize kritizuje lidi, které kritizují všichni.
Ale tehdy, když dokáže dát prostor i lidem, se kterými její vlastní redaktoři nesouhlasí.
Jinak nám zůstane jen stará otázka v novém kabátě:
Kdo nejde s ŘÍŠÍ, je proruský.
Šalom.
FB
Latest posts by Redakce (see all)
4 komentářů

Konečně to Bubeníkovi, voliči Fialy i Pávka, došlo. Špatná zpráva je, že pozdě.
Je to nadhera, jak presne mne v titulku posali. Mam byt na co hrdy!
Normálka, ne? Tito teď – liberální retardi. Rodiče – kariérní komunisti. Prarodiče kariérní fašisti. Furt to samé.
Pak jsem tedy proruský. A odmítám dále hrát lepševickou hru na předstíranou, že je na tom něco špatného!