
Jak synáček dostal dotazník od České školní inspekce
ŠTĚPÁN CHÁB
Tak jsem se zase jednou patřičně rozkatil nad zhovadilostí systému. Mám syna v páté třídě. A Česká školní inspekce vykoumala, že si tyto žáky (a žáky devátých tříd) přezkouší. Aby věděla, jak jsou na tom. K tomu dodala i dva doplňkové dotazníky.
Stát, v zastoupení České školní inspekce, se po testu z českého jazyka zajímal o to, co za práci vykonává žákova matka, zda je nezaměstnaná, v invalidním důchodu, na mateřské, zda podniká. Byla tam i moc milá možnost zakliknout možnost, že žák matku nemá. Po testu z češtiny. Fascinující přístup k osobním datům každého páťáka. Představuju si, že některý z žáků musel zaškrtnout kolonku – nemám matku. Zemřela, utekla od rodiny, dítě je v péči dětského domova. Pro takové dítě otázka naprosto kritická. Další série otázek opět na matku. Opět zaškrtnutí kolonku – nemám matku. Děsivá praxe, která jistě musela porušit pravidla GDPR, protože odpovědi se vážou přímo ke složce žáka.
Ale přišly i další otázky. Jak dítě bydlí? Má svůj pokoj? Svůj psací stůl? Je spokojeno samo se sebou? Nemá náhodou sebevražedné myšlenky? Nemá pocit, že by mu bylo lépe, kdyby vůbec nebylo? Otázky, na které žák musel povinně odpovědět, protože byly součástí povinného testu spojeného s identitou žáka. GDPR nás zajímá jen do té míry, do jaké s ním můžeme peskovat soukromý sektor. Ale když jde o stát, v zastoupení České školní inspekce, není třeba se nikterak znepokojovat. Stát může sbírat jakkoliv citlivé údaje o vašem dítěti. I zda cítí depresi, zda se chce zabít.
Ta představa, že jsem kluk v páté třídě, z umrtvujícího vzdělávacího procesu s chronickou depresí, s matkou sraženou nějakou moderní nemocí do hrobu, jdu si to po vyplnění dotazníku hodit. A kdybych přece jenom u otázky o touze po smrti svou chronickou depresi zahnal a s nadějí se dotazníku svěřil, že jsem do úvah o smrti ponořený až nebezpečně, jaký by byl výsledek? Přišla by nějaká reakce? Nějaký zásah z vyšších míst, který by mi poskytl pomoc? Nebo se jedná jen o otázku, která má skončit ve statistikách, protože dítě je nám venkoncem ukradené? To bych si to jako páťák hodil tuplem. Chápal bych to jako odpověď systému na má trápení. Ignorace. Nezájem. Jen statistická položka. Můj život jako statistika pro byrokratický aparát.
Stát si jen udělá čárku, že 15 % páťáků má deprese, a nechá to dítě sedět v lavici s jeho černými myšlenkami. To je dokonale chladný, byrokratický cynismus.
Člověka v tom hledat nejde. Není tam. Bez citu vytěžit ty nejosobnější informace.
Jen státního šmíráka, který porušuje svá vlastní pravidla, aby se dostal pod kůži vašemu dítěti, vaší rodině.
Přitom žádnou otázku neprovázela možnost odpovědět – nechci odpovídat. Žádná možnost vyjádřit svůj nesouhlas s formou dotazníku a dotazů. Jen povinnost vyplnit, jinak hrozí postih za nesplnění. Dotazník byl součástí testu z češtiny i matiky, bez jeho vyplnění nešlo test ukončit. Já nevím, za bolševika by se něco takového dalo, sice s odporem, ale chápat. On mohl, protože u kormidla byla neomylná strana a vláda. Ale teď? Už se vracíme do praktik, kde je jedno, že si hrajeme na GDPR, protože zájem státu je přednější než právo na soukromí dětí, jejich rodičů, jejich rodin?
A pozor. Celá akce se inspirovala mezinárodními výzkumy jako PISA. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že ve výzkumech PISA jsou dotazníky striktně anonymní a dobrovolné, zatímco Česká školní inspekce je integrovala do povinného školního testování pod žákovskou identitou.
Nakonec je tu i komická vsuvka od ministra školství Roberta Plagy, který teprve když se ozval virvál ze všech stran, si všiml, že jemu podřízený úřad dělá lotroviny a je tedy z ministerské sesličky hotov testování zastavit. Jen je tu jeden zásadní problém. Testování jede od 11. května a končí 5. června, takže valná část žáků už má po testech. Je fascinující, že ministr neví, co za hříšný pelech spravuje a dozvídá se všechno až za plného běhu. To ministerstvo nemá kontrolní mechanismy, které by ministrovi ušetřily perné chvilky s hledáním toho, na koho to hodit? Chyba. Chyba, pane ministře. To může znamenat, že v některých situacích můžete být za vola. A třeba i nezaslouženě.

