24.5.2026
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika628 přečtení

Proč Pavel cení zuby?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Rozvědčík z Hradu se zase vyznamenal. V rozhovoru pro britský deník Guardian Pavel bouřil proti Rusku a vyzýval k „dostatečně rozhodným, potenciálně i asymetrickým“ reakcím, které by čelily provokativnímu chování Moskvy vůči NATO. Prý je nezbytné, aby aliance konečně „ukázala zuby“, a navrhl řadu nových, protiruských aktivit, které by v tom směru byly žádoucí. Jako třeba vypnutí internetu, odpojení bank od globálních finančních systémů a sestřelování letadel, která narušují spojenecký vzdušný prostor…. Proč? Proč to dělá a zrovna teď?

Nejprve se podívejme na situaci, ve které svá smělá slova pronášel. Ukrajina je u konce s dechem. Docházejí zdroje. Jak materiální, tak lidské. Na frontové linii, po celé délce, má asi 300 000 vojáků. Tedy 483 vojáků na jednu míli. Což je žalostně málo. Během studené války západní plánovači odhadovali, že úspěšná obrana hranice mezi NATO a Varšavskou smlouvou by vyžadovala přibližně jednu divizi (25 000 vojáků) na 16 mil – tedy asi 1 500 vojáků na míli. Podle tohoto pravidla má Ukrajina méně než polovinu počtu vojáků potřebných k úspěšné obraně frontové linie.

Nízké počty vojáků neumožňují jejich střídání (rotaci) a navíc, zásobování vázne. Před nedávnem obletěly svět fotografie vyhublých vojáků z 2. mechanizovaného praporu 14. samostatné mechanizované brigády ukrajinských ozbrojených sil, přidělených k 2. praporu 30. mechanizované brigády Kostjantyna Ostrožského. Po dlouhou dobu zůstali bez jídla a pitné vody a velení na jejich situaci nijak nereagovalo. Ve zprávě se uvádí, že „Vojáci ztráceli vědomí hladem a pili dešťovou vodu.“

Vystřídat podobné nešťastníky, uvízlé v zóně dronové smrti ovšem není jak, a hlavně, není kým. Podle zprávy, zveřejněné před pár dny Pentagonem, se odhadem 200 000 vojáků ukrajinské armády právě nyní „nedovoleně vzdaluje od svých jednotek.“ Tedy jinými slovy, dezertovalo a skrývá se. Další přibližně 2 miliony ukrajinských mužů se „aktivně vyhýbají už vydaným příkazům k mobilizaci.” Nechodí do práce, do obchodu ani do hospody a nevylézají z úkrytů, zpravidla u chápajících a vstřícných příbuzných. Útoky obyvatelstva na „náboráře“, odchytávající „živé maso“ na ulicích se také množí. K letošnímu 12. dubnu, jich bylo zaznamenáno 620. A kdo mohl, tak z Ukrajiny utekl. Podle oficiálních ukrajinských zdrojů se v zahraničí ukrývá na 6,9 milionu občanů…

Ano, občas se Ukrajincům podaří trefit nějakou ruskou rafinerii, jak nás o tom halasně ujišťují naše média. Anebo třeba školu… Ale význam to má zhruba stejný, jako německá „trefa“ balistickou raketou V-2, která 16. prosince 1944 zasáhla v belgických Antverpách kino Rex. Střela tehdy zabila 567 lidí, včetně 296 spojeneckých vojáků z Británie, Spojených států, Polska a Kanady. A Hitler údajně zajásal: „zase jednou pořádná trefa…“ Ale vliv na konečný výsledek války neměla tato tragedie naprosto žádný.

Zpět k Ukrajině. Všeobecně se očekává, že nejpozději do konce roku hodí vyčerpaná země ručník do ringu. Pokud se jí nepodaří uvrtat NATO do přímé konfrontace s Ruskem. O což se velice snaží. Od roku 2022, a to usilovně. Vzpomeňte jen na všeliké rakety v Polsku, drony v Rumunsku, Polsku a v Lotyšsku… Ale pokud se podaří udržet bruselské válečné štváče ještě pár týdnů na uzdě, bude vymalováno. Tak proč? Proč proboha vrhá ten náš nešťastník z Hradu do skomírajícího ohně západních, protiruských vášní, další kýbl benzínu?

Co to jenom připomíná? Možná že třeba Škodovku. Tu plzeňskou. Na samém konci války, 25. dubna 1945, když už bylo opravdu všechno rozhodnuto, zaútočily americké bombardéry na Škodovy závody a vojenské letiště na Borech. Přičemž to odnesla i část města Plzně… Podobné to bylo s vybombardováním rafinerie v Záluží u Mostu, 16. ledna 1945, rafinerie v Kralupech dne 22. března, 1945 anebo se známějším útokem na Prahu ze 14. února 1945. Všechno akce, které už konec války nemohly nijak ovlivnit. Ale… poválečný vývoj ovlivnit mohly. A lidé vysoko nad velením těch bombardérů měli přesné informace, co přijde do sféry SSSR. Kudy povede čára. Tak tam nechali hodit něco pum…

Co to má společného s Pavlovým protiruským hecováním? Mnoho. Evropa je surovinově vyprahlá a energeticky na kolenou. A tak za ohnivými projevy všelikých Kallasových, Layenových a dalších figurek začínají rozumnější státníci zcela jistě vysílat signály směrem k Rusku. Zatím tajně a neoficiálně. Že jako, pochopte, my „jsme museli“ a „donutili nás“… Aby se, po skončení války, mohlo najet na bussines as usual. Ostatně, jistý Starmer, stále ještě premier churavějící Británie, před pár dny povolil dovoz paliv z Ruska. Sankce nesankce.

O totiž Starmer může, protože je mimo EU. Friedrich Merz, z podobně churavějícího Německa, by taky rád. Ale pro udržení morálky v Únii musí, aspoň prozatím, držet lajnu. Nicméně čas obnovy smluv se blíží. A aby pak v Moskvě nebyla tlačenice, aby se velcí mohli domlouvat mezi sebou bez malého, obtížného plebsu z východních provincií, je třeba udělat zavčas jistá aktivní opatření. Třeba anulovat nenápadné, vstřícné signály nové české vlády a znovuzařadit Česko mezi hlavní ruské arcinepřátele. Se kterými se Putin bavit nebude.

Naštěstí k tomu mají na Hradě ochotného, disciplinovaného služebníka.

Redakce

Sdílejte článek:
628 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)