
Hysterický řev „expertů“ je logický. Jde jim o holé přežití
THOMAS PAUKNER
Hysterická, místy až šílená reakce některých „odborníků“ po oznámených rošádách na Úřadu vlády odkryla paniku ze změny zavedeného systému, který generoval doslova těžko uvěřitelné peníze. Matěj Hollan označil změny za „šaškárku“ a Janka Michailidu, která odešla coby přesvědčená marxistka z Pirátů proto, že byli příliš málo levicoví, jednala obdobně.
Celý týden jsme mohli sledovat výroky jednotlivých „expertů“, kteří změny popisovali jako zemětřesení. Podle některých oslovených by se i zdálo, že přijdeme o lidská práva i rovnost žen a mužů a rodiny se stanou semeništěm domácího násilí, zatímco české ulice zaplaví nekontrolovaný příliv drog.
Problematiku drog a protidrogové agendy v dnešním článku řešit nehodlám. Jde o nebývale komplexní, nebývale potřebou a stále se zhoršující agendu. Vedle tradičních drog přichází zejména psychofarmaka a jelikož mám děti na střední škole, vím své o ohromných a nepříliš medializovaných problémech s duševním zdravím mladé generace.
Úplně odlišné téma jsou dvě další uskupení, Rada pro lidská práva a Rada pro rovnost žen a mužů. Bez větší nadsázky lze obě uskupení popsat jako rakovinu zhoubné agendy, která metastázuje do všech sfér státní správy, zejména pak do sociálního systému, školství a vědy.
Ženy a muži jsou si totiž alespoň v rámci pracovních odměn v České republice rovnější než jinde, třeba ve Francii, Švýcarsku nebo v Lucembursku. Onen mzdový rozdíl má své důvody. Ženy pracují méně přesčasů, při péči o děti využívají zkrácené úvazky a také podnikají značně méně pracovních či služebních cest. „Nerovnost“ se objevuje u středně placených pozic, kdežto u těch nejvyšších řídících a manažerských jsou si ženy a muži rovní s odchylkou několika málo procent.
Péče o rodinu je také ekonomická činnost. Stát by tak měl čas žen strávený výchovou dětí ocenit, pochopit a zahrnout do celkového vyjádření efektivity přínosu obou pohlaví, jinak budou muži vždy „na sílu“ ti špatní a ženy vykreslovány jako „druhořadá“ kasta.
Nyní je třeba přejít k oběma Radám a uvést, kdo v nich zasedá. V otázce rovnosti žen a mužů se totiž neřeší odměňování, důchody či zhodnocení ekonomického výkonu žen pečujících o rodinu. Poslední tři roky se řeší téměř výhradně genderová problematika.
Fráze „genderově podmíněné násilí“ zní dostatečně abstraktně k tomu, aby se kolem tohoto sousloví mohl vytvořit stamilionový ekosystém neziskových organizací, které budou vytvořený fenomén zkoumat.
V Radě vlády pro rovnost žen a mužů lze jako tyto dotační „experty“ jmenovat zástupce organizací NESEHNUTÍ, Gender Studies, Genderového informačního centra NORA, Fóra 50 %. a další podobné neziskovky.
Jen v letech 2022 až 2024 přitom získala organizace NESEHNUTÍ následující granty a dotace: „Cesta k angažované společnosti“ v hodnotě 4,8 milionu, „Cesta pro Ukrajinu“ v hodnotě 4,1 milionu, „Nezávislá média a angažovaná společnost v Jižním Kavkazu“ za 6,8 milionu, „Participativní cesta k rozvoji regionů v Arménii“ za 6,3 milionu a „Posílení občanské společnosti a médií v Gruzii“ za 6,8 milionu. Bylo toho více – jen v dotčených letech organizací „proteklo“ na grantech 36 milionů. Další desítky milionů přispělo v nenárokových dotacích Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo školství, Ministerstvo zemědělství a množství evropských institucí po boku norských fondů, Open Society Foundation a institucí navázaných na zahraniční politické strany.
Některé neziskové organizace se pak „drží“ jedné tématiky, například klimatického vzdělávání či neustálých „výzkumů“ genderu, ale jiné, což je příklad NESEHNUTÍ, fušují takzvaně do všeho. Výzkum klimatu, výzkum rovnosti, zahraniční agitace za peníze státu, lektoring na školách a školkách – to vše organizace s rozpočtem 25 milionů korun ročně dělá. Soukromí dárci jí přitom přispívají pouze 300 až 400 tisíc korun.
Ten nejzvrácenější příklad „výzkumu“ hrazeného státem je příručka „Školka pro mě“ z roku 2019, kterou hradila částkou 600 tisíc korun Rada vlády pro rovnost žen a mužů skrze Úřad vlády. Organizace tak dotaci přiřkla de facto sama sobě, protože její zástupce v dotčené Radě seděl v roce 2019 a sedí tam dodnes.
Za 600 tisíc korun lektoři NESEHNUTÍ organizují besedy ve školách, kde pod dohledem „zkušených“ lektorů probíhají takzvané „hry na doktory“(!!!). Děti se zcela plánovitě osahávají navzájem na intimních partiích a lektoři do pracovních listů zapisují, jak jim to dobře jde. Věc je určená pro děti ve věku 4 až 6 let.
Čtení jen pro silné povahy zde – https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=122190966410834629&id=61575038884900
NESEHNUTÍ zastupuje v Radě vlády pro rovnost žen a mužů Nika Mazániková, absolventka Genderových studií na Univerzitě Karlově v Praze. Zabývá se podle vlastních slov propojováním psychologie s feministickou perspektivou.
Organizace vynaložila jen v roce 2024 celkem 2,4 milionu za cestovné, dopravné a ubytování vlastních zaměstnanců. Hrubé mzdy pracovníků dosáhly 8 milionů korun bez zahrnutí 1,3 milionu na sociální a zdravotní pojištění. Celkové mzdové náklady, cestovné, školení zaměstnanců a náklady na „odborné služby“ stály neziskovou organizaci celkem 18 milionů korun z celkového rozpočtu 26 milionů.
Náklady a cesty organizace NESEHNUTÍ platili z 98,3 % evropští a čeští daňoví poplatníci skrze odvedené daně.
Radě pro rovnost žen a mužů předsedá Eva Lukešová z Genderového informačního centra NORA. Organizaci živí státní dotace, konkrétně jde o 3,9 milionu za rok 2024. Na platy bylo v tomtéž roce vynaloženo 3,7 milionu korun.
V Radě působí zástupce organizace Gender Studies o.p.s. Organizace v roce 2024 utržila na dotacích 5 milionů korun. Náklady na 4 zaměstnance dosáhly 4,8 milionů korun, tedy 1,2 milionu na zaměstnance.
V Radě dále působí organizace Fórum 50 %. Státem dotovaná nezisková organizace zaměstnávala v roce 2024 dva zaměstnance, na které vynaložila 2,25 milionu korun, tedy 1,13 milionu na osobu.
A mohl bych pokračovat donekonečna. Mohl bych popsat činnost Národního centra pro gender a vědu při Akademii věd, které uplatňuje inkluzivní kvóty, alokuje peníze na genderový výzkum a produkuje absolutně bizarní projekty typu dvou následujících.
* Sílící trend genderově nespecifických jmen v současném Japonsku. Číslo projektu GA22-08916S, cena 3,36 milionu Kč
* Genderové aspekty pandemie: redefinice péče v důsledku krize spojené s nemocí COVID-19. Číslo projektu GA21-13587S, cena 4,9 milionu Kč
Nemám na to ale sílu. Pohled na desítky podobných projektů, na které jsme z rozpočtu vynaložili desítky, někdy i stovky milionů korun, mne vyloženě bolí. Hysterický řev „odborníků“ přisátých na státní rozpočet tak dává naprostou logiku – dotčeným organizacím jde doslova o život. Když se kohoutky zavřou, skončí i jejich činnost a oni „experti“ tak musí neustále vytvářet novou agendu, které se budou za státní peníze věnovat, aby obhájili vlastní existenci.
Menšiny nepotřebují, aby je někdo zkoumal. Potřebují vzdělání, legislativu a příležitosti k úspěchu. Ženy nepotřebují být vykreslovány jako méněcenné, slabé a „znevýhodněné“, potřebují definici péče o rodinu coby ekonomické činnosti a zisk souvisejících benefitů. Stovky milionů korun na dotacích a desítky „expertů na čerpání státních peněz“ nejsou odpovědí ani na lidská práva, ani na rovnost žen a mužů.
Diskuse o protidrogové agendě je přitom zcela legitimní a vysoce potřebná.
Šalom.
FB
Latest posts by Redakce (see all)
19 komentářů


Citace:
Za 600 tisíc korun lektoři NESEHNUTÍ organizují besedy ve školách, kde pod dohledem „zkušených“ lektorů probíhají takzvané „hry na doktory“(!!!). Děti se zcela plánovitě osahávají navzájem na intimních partiích a lektoři do pracovních listů zapisují, jak jim to dobře jde. Věc je určená pro děti ve věku 4 až 6 let.
To je tedy hnus.
Jestli dobře počítám, tak každý „zaměstnanec“ uvedených neziskovek má plat průměrně 100 táců měsíčně. To v plné nahotě vyjadřuje jejich „potřebnost“ pro společnost.
Už ani korunu na tyto obskurní neziskovky!
Drogová problematika zas tak těžká není: 90-95% trablů s drogami je důsledkem represí, takže většinu trablů odstraníme jejich zrušením, což ušetří obrovské prostředky – ty pak bude možné vynaložit na prevenci. Do škol se za státní peníze distribuují reklamy na pervitin v podobě údajně protidrogových brožurek, za peníze z daní nás, našich dětí, vnoučat i pravnoučat – to musí přestat, ty brožury musí začít psát někdo, kdo nemá perníkovou varnu jako hlavní zdroj příjmu a zároveň problematice alespoň trochu rozumí.
Výchova dětí jako ekonomický faktor je jen další krok na cestě do pekel. Jádrem není nerovnost příjmu, ale výše daní, která je absurdní a většině populace znemožňuje jakýkoliv rozvoj. Financování mateřství jako eugenický experiment už probíhá přes 30 let a výsledkem je setrvalý nárůst populace celoživotních neděláků na úkor pracujících. Je nutné pracovat na straně daní, nechť má žena za každé děcko nezdanitelný měsíční základ třeba o 10 tisíc větší a to včetně odvodů na straně zaměstnavatele!
Každý expert má svoje zaručené metody. Problém je, že když se přihlásí jako expert, tak na něj lidi začnou nadávat. A ještě větší problém je, že jakkoliv mu zní rozumně, tak v praxi to pak často nefunguje. Navíc se vždy ukáže, že existovali jiní experti, kteří měli jiné názory. (:
„Hysterický řev „expertů“ je logický. Jde jim o holé přežití“
– – – –
V běžných povoláních se lidé mají mizerně. V podstatě by se dalo říct, že tak systém lidi nutí, aby se sebe „experty“ dělali. Upřímně řečeno si myslím, že i většina z těch co na ně nadává by po takové příležitosti skočila, kdyby měli tu možnost. A stejně tak si myslím, že kdyby „experti“ příležitost nedostali, tak by nadávali na lidi jako jsou oni sami. Z tohoto důvodu bych si spíš než na „experty“ stěžoval na systém. Příležitostí slušně se uživit je málo.
Když hovno umíte, tak je příležitostí vždy málo – bez ohledu na právě vládnoucí režim. Tzv. „experti“ jsou jen finálním produktem totálně zkurveného školství i totálně zkurvených rodičů…
Když hovno umíte a stát vám nerokrade většinu výplaty, pořád máte na důstojný život. Ale když vám stát rozkrade většinu toho, co vytvoříte, pak se nemáte nijak růžově ani s výraznými schopnostmi.
No, i když stát „okrádá“, tak alespoň část nějak lidem vrátí. Přesto ale existují miliardáři, kterým to okrádání nijak nevadí. A pokud se podíváte na rozdělení bohatství ve společnosti, tak je jasné, že nerovnost je větší problém než stát. Ano, stát není bez problémů a je třeba aby byl efektivnější, ale hlavní příčina dnešních problémů je jinde.
Kterým lidem? Z toho co vidím zejména těm, kteří to nepotřebují, tomu se říká přerozdělování a vždy a za všech okolností vedlo od chudých k bohatým, nikdy jinak.
Souhlasím, že hlavní problém je nerovnost, ale ta je důsledkem sociálního státu, ne důvodem pro jeho posílení.
Lidé umí to co umí. A společnost s tím musí pracovat nebo se musí změnit. Co změníte tím, když budete obviňovat lidi že nic neumí? Zlepší se něco? Ne. Pokud chcete aby toho lidé uměli více, pak musíte změnit systém tak, aby měli více příležitostí a učení pro ně bylo snadnější a výhodnější. Místo toho aby jste se snažil něco opravit, tak jen fňukáte že lidi nejsou dost dobří. Myslím že je to dost ubohé. I když jsou lidé jinak stejní, tak to co umí závistí velmi na prostředí, v jakém žijí a jaké mají příležitosti a motivace. Tyhle věci můžete změnit. Lidi nezměníte.
Proč by si měl stát platit komouše jako dredovatá zablešená Michailidu? To mohl dělat jenom brněnský Fiala…
Co se týče nerovného odměňování žen, tak to má své důvody. Nehledě na historické důvody, tak ženy jsou fluktuantky, často mění práci, i když jsou spokojené, jenom aby poznaly nové lidi. Ženy také práci nedávají tolik mentální energie jako muži. Zkrátka ji vykonají, jak jsou zvyklé. Dneska, zítra, za rok… A pak samozřejmě bývají dlouho doma s dětma a jsou všemožně chráněné. Není divu, že zaměstnavatelé do nich nechtějí tolik investovat.
Kromě toho od muže se očekává, že bude živit rodinu. Příjem ženy je něco navíc. Žena může být doma bez práce, ale muž, kterého by živila žena, je vyjímka z nouze. To vědí i šéfové, jelikož jsou sami ve stejné situaci, takže ti lepší jsou solidární.
S vaší kritikou levicových „expertů“ lze částečně souhlasit, ale pravicoví „experti“ nejsou lepší a na problémech této společnosti se podílí minimálně stejným dílem. Snaha nechat trh aby vyřešil vše také nefunguje.
– – –
„Žena může být doma bez práce,“ – – – Tak když je sama tak nemůže a v kapitalismu má jen málo mužů takový příjem, aby sami uživili rodinu a manželka mohla být jen v domácnosti. Jinak ale jde souhlasit s tím, že ženy si vybírají méně rizikové a méně náročné povolání, takže je do určité míry logické že mívají menší mzdy. Pokud jde o to, že bývají doma s dětmi, tak když jim to snižuje mzdu, je logické že to omezuje počet dětí. Takže to napomáhá tomu, že vymíráme a nahrazují nás přistěhovalci, kteří mají mnohem nižší životní úroveň. Aktuální řešení jsou možná špatná, ale co navrhnete vy? Další volný trh který ty rozdíly ještě více zvětší a bude dále znemožňovat mužům, aby rodinu uživili sami?
Psal jsem o rodině. Co se týče řešení – neřešit. Pokud žena není spokojena s platem, tak si může najít jinou práci. Jak jsem psal, změnu ženy snášejí lépe (někdy ji i vyhledávají) a vzhledem k průměrně nižší kvalifikaci najdou odpovídající práci snadněji než muži. Práce pro ženu také není statusová záležitost (žena nepotřebuje mít určitý status, aby našla partnera), což jí umožňuje přijmout i „horší“ práci. Nerovnost zkrátka vychází z biologicko-psycho-sociálních předpokladů a na trhu práce se tyto 2 póly doplňují.
To je ta úžasná mantra:
„Pokud někdo není spokojen s platem, může si najít jinou práci“
Ach jo….
A co je na tom špatně? Jaký nárok na chod zaměstnavatele zaměstnanec má? A kde ho podle Vás vzal?
Ne, každý to může zkusit jinde. Někdo se uchytí kdekoliv, někdo jen někde a poměrně velká část společnosti bere potřebu pracovat jako hmotné zlo – a ti pak nejsou spokojeni nikde, což je obvykle oboustranné, takže s nimi také nikde nejsou spokojeni.
A když to nejde jinak, pořád je možnost jít do rizika a založit si živnost nebo malou firmu.
Že je pracovní trh nepružný a dělá ze zaměstnavatele a zaměstnance vzájemná rukojmí? A že je tento stav komparativní výhodou pro velké korporáty? Ano je, ale tak to přece voliči chtěli, jinak by nevolili 30 let v kuse socialisty!
Měl byste se nechat vyšetřit:-(
Paraziti všech zemí spojte se!…….vždyť oni zmotňují tmu!
Vyhnat na pole vyorávat kobzole.
Zajímavé je, že o rovnosti žen a mužů se plká v souvislosti s platy v nadnárodních megakorporacích ale ne při práci v dolech nebo asfaltování silnic, pokud rovnost tak i tam, ženy mohou vyrazit na stavby, kde chybí tisíce dělníků, ale to asi nepůjde, teď vážně, nařizovat státem poměr žen a mužů ve vedení firem je blbost, ženy které po tom touží už tam dávno jsou, jinak experti z neziskovek je zoufalá kapitola, expertem v neziskovce může být každý debil
Máte pravdu, jen jedna věci mi přišla trochu úsměvná: „ženy které po tom touží už tam dávno jsou“ – – to opravdu ne. Ve vedeních podniků je míst velmi málo a jsou dobře placená. Chtěl by to dělat kde kdo. Počty mužů i žen kteří chtějí být ve vedení podniků určitě extrémně převyšuje počet míst, která jsou vůbec k dispozici. Kdyby byli ve vedení všichni kdo chtějí, už by moc lidí na práci na nižších pozicích nezbylo.
jj, stejně hýká osel když dojde k vyschlému napajedlu ,
nicméně „ryba smrdí od hlavy“ a tato vláda jen žvaní a žvaní a její konání jsou jen výmluvy