
Proč nejsou Češi bohatší než Němci, když pracují o měsíc ročně déle?
LUKÁŠ KOVANDA
Evropa pracuje stále méně. Zatímco ještě v roce 2015 činila průměrná skutečně odpracovaná délka pracovního týdne zaměstnanců v Evropské unii 36,9 hodiny, loni už to bylo pouze 35,9 hodiny. Evropský žebříček vede Řecko (39,6 hodiny), následované Bulharskem (38,7 hodiny), Polskem (38,7 hodiny) a Litvou (38,4 hodiny). Na opačném konci stojí Nizozemci (31,9 hodiny), Dánové a Němci (shodně 33,9 hodiny) a Rakušané (34 hodiny).

Právě srovnání České republiky s jejími sousedy nabízí nejzajímavější pohled. Český zaměstnanec stráví v práci v průměru 37,5 hodiny týdně. To je o více než tři a půl hodiny týdně více než v Německu nebo Rakousku. Za celý rok tento rozdíl představuje zhruba 180 hodin navíc, což odpovídá více než jednomu celému pracovnímu měsíci. V regionu střední Evropy sice Češi nepracují úplně nejdéle, protože Poláci odpracují v průměru 38,7 hodiny a Slováci 37,6 hodiny týdně, přesto je náš časový náskok oproti západním sousedům obrovský.
Německo i Rakousko však dokážou za každou odpracovanou hodinu vytvořit výrazně vyšší ekonomickou hodnotu. Hodinová produktivita práce dosahuje v Německu 122,9 procenta průměru Evropské unie a v Rakousku 115,9 procenta. Naproti tomu Česká republika se pohybuje na úrovni 78,4 procenta evropského průměru, Slovensko na 81,2 procenta a Polsko na 68,6 procenta. Český zaměstnanec sice pracuje déle, ale za hodinu práce vytvoří přibližně o 36 procent méně ekonomické hodnoty než jeho německý protějšek. Data jasně ukazují, že delší pracovní doba sama o sobě automaticky k vyšší ekonomické výkonnosti nevede.
Tato realita je důvodem, proč se české mzdy stále nemohou plně přiblížit západoevropské úrovni. Bohatství země totiž nevzniká primárně množstvím času stráveného v práci, ale tím, kolik hodnoty dokáže ekonomika během těchto hodin vyprodukovat. Rozhodující roli zde hrají moderní technologie, automatizace, kvalita infrastruktury, organizace práce a také podíl výroby a služeb s vyšší přidanou hodnotou.
Produktivita se pak přímo promítá do nákladů práce, které úzce souvisejí s výší výdělků. V Německu činí průměrné hodinové náklady práce 45 eur a v Rakousku 46,3 eura. V České republice dosahují 19,8 eura, což nás staví na srovnatelnou úroveň se Slovenskem (19,8 eura) a těsně před Polsko (19,1 eura). Tyto propastné rozdíly vůči západním zemím EU z velké části pouze odrážejí celkovou ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí. Vyšší mzdy a vyšší náklady na zaměstnance si totiž mohou dlouhodobě dovolit jen ty ekonomiky, které dokážou každou hodinu využít efektivněji.

Tento vztah mezi produktivitou a životní úrovní se pak naplno projevuje v celkovém bohatství společnosti a v tom, co si lidé mohou reálně koupit. Když se podíváme na hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly, Německo dosahuje 115 procent průměru Evropské unie a Rakousko dokonce 117 procent. Česká republika se nachází pod tímto průměrem, konkrétně na úrovni 92 procent. Stále jsme na tom ale lépe než Polsko (81 procent) a Slovensko (75 procent).
Data tak potvrzují, že český problém rozhodně nespočívá v nedostatku odpracovaných hodin. Naši západní sousedé jsou jasným důkazem, že cesta k prosperitě a vyšším mzdám nevede přes delší pobyt na pracovišti, ale přes vyšší hodnotu vytvořenou během každé jedné hodiny.


PROTOŽE JSME KOLONIE a kolonisté nedovolí aby se otroci měli stejně dobře nebo dokonce lépe než vládnoucí kasta, co jsme si vycinkali po hadráku to máme, chovali jsme se jako laciná prostitutka, cizákům jsme pokorně odevzdali za hubičku i vodu pod zemí , takže s námi zacházejí jako s lacinou ku—ou
Ano.
to je paradox 😂
všude samej ajnštajn , všichni rozumí všemu a životní standart klesá a klesá , možná to zachrání papa107 s posseltem , hand in hand, wikommen 🤑
Od autora známé a tak trochu povrchní údaje, které se obecně ví, nicméně nenašel odvahu napsat, proč tomu tak je a udělat patřičný rozbor.
ale na to nemá koule tenhle Aspeňák!
Nezdá se mi, že by se Holanďani oproti Čechům třikrát předřeli, jak by odpovídalo rozdílu ve výplatě. Nicméně pravdou je, že se tu v práci chlemtá kafe z půllitrových hrnků.
A je tu nejmíň státních svátků snad v celé Evropě, nedávno byl jeden a další jsou až vánoce.
Asi Holanďani nemaj co slavit. A kafe z půllitrovejch hrnků, no, třeba maj rádi slabý.
Tupé, vyžilé, zbabělé a konzumní ukrotschechischen ojroovce nezajímalo ani nezajímá co bude za týden, kdo jak rozkrádá jejich daně a k čemu to povede. Jen chlemtají pivo u fotbalu, shánějí módní kousky ve kterých budou hezky vypadat na ksichtoknize, sledují slevové akce na cokoli a vykupují vstupenky na zábavu pro opice.
Na dotazy ohledně budoucnosti odpovídají neřeš nepřepínej.
Tak jsou v řiti a už se z ní nevyhrabou.
Protože jejich nevědomosti a lenivosti jiní zneužili k tomu aby pro ně musdely tupé ojroovce bez naděje na únik otrocky makat.
Kovanda se plete a klučík vykládá o věcech, kdy ani nebyl na světe, tzv. starým zemím uHnije se přibližujeme, to již totiž dávno nejsou ty státy, kde hlava rodiny pořídila za svůj plat na hypošku bydlení, auto na leasing, mamču v domácnosti a dva smrady si upekla k tomu.
A do bazénku před domečkem kachničky plastové Made in China.
A tato západní část uHnije se nám dynamicky chudnutím přibližuje.
A to pánkovo-kolářovo euro již není dávno světově vyhledávaná měna a investiční úložka plus s blížící se prohrou uHnije na UA se jí svět zbavuje.
Pávek-Kolář a jejich Trautenbergové chtějí euro, aby nás mohli rozpustit a vypustit v Německu, což je nyní stopro projekce jejich poslední nacistické říše. která skončí stejně. A tentokrát ovšem my skončíme jako oni, na straně poražených, dojených a rozpalcelovaných jako kolonie na sektory USA, RU a ČLR. Kuliové.
Problém je hlavně v tom, že tu máme cizí fimy, které u nás vyrobené věci prodají s minimálním ziskem zahraniční mateřské firmě, která pak prodá výrobek za násobek nákupní ceny a vytvoří zisk. Z toho pak žíví EU a GD, aniž by to ovlivňovalo obyvatele tak silně, jak to ovlivňuje východoevropské státy, což jsou všechno novodobé kolonie západu s otroky, pracujícími za minimální mzdy, ze kterých se jim EU snaží ještě víc vzít. Hnus.
Je to tak. Pro východní kolonie je následkem nižších příjmů Grýn dýl asi 3x dražší – západ nechápe náš odpor. Přesto vzorně stavíme věrníky, které vůbec nepotřebujeme, i za cenu občanské války. A zavíráme uhelné elektrárny a doly, které potřebujeme.
Zdravím, řešení je naprosto jednoduché. Zestátnit strategické komodity, které nám v současnosti nepatří, Všechny klíčové podniky by vlastnil stát. Řeči, že soukromý vlastník hospodaří lépe je nesmysl. Všechno je otázka důkladné kontroly hospodaření a nekompromisní vymáhání sankcí za nedodržování nastavených podmínek a pravidel. Takže pokud by vláda chtěla tak máme během půl roku platy jak v německu jak nám naivkům kdysi sliboval Klaus. Ve sněmovně mají vetšinu tak by nebyl problém při schvalování zákonů. Jenže to by nesměl být předsedou vlády chameleon..
V prvé řadě nám chybí západní koloniální minulost,
a naopak přebývá komunistické dědictví.
Německo, Británie, Holandsko, Španělsko, …..
Ti měli stovky let čas hromadit majetek, plnit svá konta, a skupovat nemovitosti a pozemky po světě.
Když se dnes Hans nebo James rozhodne podnikat a otevřít si firmu, málokdy začíná od nuly a s dluhem u banky. Většinou to řeší zděděnými úsporami, majetky nebo cennými papíry.
A i když nakrásně podnik řeší úvěrem, tak díky finančnímu a materiálnímu zázemí, má úplně jiné podmínky úvěru než u nás. A nikdy to není jedinný zdroj financování.
U nás za tisíc let málokdo stihnul nabrat majetky, protože žádné kolonie jsme neměli, a nemohli je obrat o zdroje.
A těch pár movitých, spolu s většinou středně zajištěných, pak stejně obrali komunisti.
A i když se v restitucích nějaké majetky vracely, tak 50 jalových let, kdy dvě generace nepokračovaly v práci jejich otců, tě vyřadí z trhu na dalších 50 let.
A ten zbytek, co začal podnikat s úvěrem za zastavený družstevní byt, bez financí a zásob cenných papírů, ten prostě tlačí lokomotivu bez páry do kopce.
Ten rozdíl ve finančním zázemí západu a postkomunistických zemí, se přirozeně musí projevit.
Jak na finančním zdraví firem, tak na mzdách.