7.6.2026
Kategorie: Politika936 přečtení

Když si státní vyznamenání nezaslouží Miloš Zeman, kdo tedy ano?

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Když jsem si přečetl vyjádření předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Jana Jakoba, který označil Miloše Zemana za nejhoršího prezidenta v historii České republiky a odmítl myšlenku jeho státního vyznamenání, musel jsem si položit jednoduchou otázku. Kdo vlastně dnes soudí člověka, který patří k nejvýraznějším politickým osobnostem moderních českých dějin?


Miloš Zeman není člověk, kterého by bylo možné odbýt jednou větou nebo nálepkou. Byl premiérem České republiky, předsedou Poslanecké sněmovny a následně osm let prezidentem republiky. Ať už jej člověk miloval nebo nenáviděl, nelze mu upřít jednu zásadní věc. Po celá desetiletí patřil mezi nejvlivnější české politiky a výrazně se podílel na podobě země, ve které dnes žijeme. Na rozdíl od mnoha současných politiků za ním nezůstávají jen tiskové zprávy, fotografie na sociálních sítích a marketingové kampaně, ale konkrétní politické kroky, konkrétní rozhodnutí a konkrétní výsledky.

Lze mu vyčítat mnoho. Sám by se tomu nejspíš pousmál. Jenže současně je třeba připomenout, že právě za jeho vlády Česká republika dokončila svou cestu do NATO (pozamka autora, BOHUŽEL), že dokázal dlouhodobě oslovovat miliony voličů napříč společností a že i ve funkci prezidenta dokázal vést debatu bez čteček, bez připravených odpovědí a bez armády poradců, kteří by mu každou větu předem schválili. Zeman mohl být ostrý, mohl být provokativní, mohl být někdy nespravedlivý, ale byl svůj. V době, kdy se politika stále více mění v marketingové divadlo, je to vlastnost téměř vymírající.

Především však za sebou nezanechal obraz politika, který by musel vysvětlovat policejní razie, kampeličky, Dozimetry, dotační aféry, podezřelé zakázky nebo nekonečné řetězce výmluv. Během jeho dlouhé politické kariéry se o něm napsaly tisíce článků, novináři obrátili naruby každý detail jeho života a jeho odpůrci využili každou příležitost k útoku. Přesto po desetiletích na vrcholu politiky nezůstal symbolem korupční kauzy, ale symbolem výrazné osobnosti, která budila emoce. Ať už kladné nebo záporné.

Možná ještě zajímavější je jiná věc. Miloš Zeman dlouhá léta věnoval polovinu svého prezidentského platu na dobročinné účely. V době, kdy mnozí politici mluví o solidaritě, pomoci druhým a společenské odpovědnosti, šel a udělal to. Ne na měsíc. Ne jako předvolební gesto. Ne kvůli fotografii do novin. Prostě to udělal. Dodnes jsem si nevšiml, že by se předháněli jeho kritici v tom, kdo věnuje polovinu svého platu potřebným. Možná jsem si toho jen nevšiml. Možná se taková fronta nikdy nevytvořila.

Právě proto mě fascinuje lehkost, s jakou dnes někteří politici rozdávají rozsudky. Zejména tehdy, když jejich vlastní politická stopa je zatím sotva viditelná. Jan Jakob má samozřejmě právo na svůj názor. To mu nikdo neupírá. Jenže stejně tak mají občané právo se ptát, jaké mimořádné zásluhy za Českou republiku za sebou zanechal on sám, aby mohl s takovou jistotou a povýšeností hodnotit prezidenta, kterého si dvakrát zvolily miliony občanů této země.

Historie bývá neúprosná. Nezajímá ji počet tiskových konferencí, počet příspěvků na sociálních sítích ani počet správně naučených frází. Zajímá ji stopa, kterou člověk po sobě zanechá. A právě zde se rozdíl mezi Milošem Zemanem a mnoha jeho dnešními kritiky ukazuje v celé své nahotě. Odkaz Miloše Zemana budou historici hodnotit ještě desítky let. Budou se přít o jeho rozhodnutí, budou rozebírat jeho výroky, budou hledat jeho chyby i jeho zásluhy.

To je úděl státníků.

U mnoha dnešních kritiků si však nejsem jistý, zda si na jejich jména veřejnost vzpomene ještě za jedno volební období. Někteří politici přicházejí a odcházejí tak rychle, že si člověk sotva zapamatuje jejich tvář. Miloš Zeman byl naopak osobností, kterou nebylo možné přehlédnout ani obejít. Mohl člověka rozčilovat, mohl ho inspirovat, mohl ho pobuřovat, ale nikdy nebyl nevýrazný.

Miloš Zeman nebyl dokonalý prezident. Takový ostatně nikdy neexistoval. Byl však prezidentem, který měl vlastní názor, nebál se ho říkat a dokázal jej obhajovat před přáteli i protivníky. A právě proto si podle mého názoru zaslouží respekt. Ne slepý obdiv, ne nekritické uctívání, ale respekt, který náleží člověku, jenž zasvětil většinu svého života službě státu.

Když dnes slyším představitele několika procent voličské podpory vyhlašovat, že Miloš Zeman byl nejhorším prezidentem české historie, nepřemýšlím ani tak nad Milošem Zemanem. Přemýšlím spíše nad tím, jak snadno se v české politice zaměňuje okamžitá mediální pozornost za skutečný význam. Přemýšlím nad tím, jakou stopu po sobě jednou zanechají lidé, kteří dnes tak sebevědomě rozdávají známky státníkům.

Protože zatímco o Miloši Zemanovi budou jednou psát učebnice dějepisu, o mnoha jeho dnešních soudcích možná nezůstane ani poznámka pod čarou.

A na závěr si neodpustím něco od podlahy…

Když si státní vyznamenání nezaslouží Miloš Zeman, kdo tedy ano?

Člověk, který byl premiérem České republiky, předsedou Poslanecké sněmovny, osm let prezidentem republiky, který desítky let spoluutvářel českou politiku a který významnou část svých prezidentských příjmů věnoval na dobročinné účely? Nebo snad někdo jiný? Jan Jakob? Některý z dnešních profesionálních moralistů, jejichž největším životním výkonem je správně odříkaná tisková konference a pečlivě nacvičený výraz před televizní kamerou?

Možná by bylo dobré sestavit seznam lidí, kteří jsou podle TOP 09 hodni státního vyznamenání. Aspoň bychom konečně věděli, zda se stále bavíme o ocenění za celoživotní službu republice, nebo už jen o odměně za správný politický názor a dostatečnou míru poslušnosti vůči aktuální módě.

Historie totiž bývá neúprosná. Nezajímá ji, kdo byl zrovna miláčkem redakcí, kdo měl nejvíce sledujících na sociálních sítích ani kdo dokázal nejhlasitěji odsoudit svého politického soupeře. Zajímá ji jediná věc. Co po člověku zůstalo.

Miloš Zeman bude i za padesát let součástí českých dějin. Budou se o něm psát knihy, vznikat dokumenty, historici budou rozebírat jeho rozhodnutí, jeho chyby i jeho zásluhy. O mnoha jeho dnešních soudcích si tím už tak jistý nejsem. Někteří totiž připomínají volební billboard u okresní silnice. Chvíli stojí, chvíli překáží, chvíli budí pozornost.

A pak zmizí, aniž by si někdo vzpomněl, co na něm vlastně bylo napsáno.

A právě proto na mě dnešní rozsudky nad Milošem Zemanem nepůsobí ani přísně, ani moudře. Působí spíše úsměvně. Protože když politický trpaslík měří státníka, většinou tím neprozradí velikost státníka. Prozradí pouze vlastní výšku.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
936 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
18 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)