
Kšeft století, kolem nějž se vrší mrtví
MAREK DOBEŠ
Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky. A také to dává větší smysl naší existenci.
Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Mohla by skupina nepříliš inteligentních podnikatelů defraudovat státní miliardy bez posvěcení z vyšších míst? LTO nejsou zkratkou pro druhořadou country hudební skupinu, jde o kauzu Lehké topné oleje, která zahrála v naší moderní historii několik smrtících akordů jako z filmu Tenkrát na Západě.
V české historii devadesátých let existuje kapitola, která dodnes vyvolává mrazení. Oficiálně jde o případ daňových úniků, neoficiálně se však o kauze lehké topné oleje (LTO) mluví jako o největším organizovaném podvodu, který mohl jen stěží fungovat bez posvěcení z těch nejvyšších pater politiky. Major Pavel Vydrář, člen vyšetřovacího týmu Daně: „O tom, co se odehrává, věděli policisté, věděly o tom různé kontrolní orgány, věděli o tom hlavně celníci a finanční úřady. Jenomže zákony jim neumožňovaly dokonce ani to, aby si poznatky mezi sebou vyměňovali. Úředníci finančních úřadů nesměli poznatky předávat dokonce ani policistům, neboť naši zákonodárci přijali zákony, podle kterých jim hrozily až půlmilionové pokuty, pokud by jim něco takového bylo prokázáno.“
Mechanismus legálního rozkrádání státní pokladny
Princip podvodu byl na první pohled brilantně jednoduchý, ale v důsledcích devastující. Legislativa tehdejšího Ministerstva financí ČR umožnila, aby tentýž produkt – motorová nafta – byl papírově deklarován jako lehký topný olej, přičemž rozdíl ve zdanění těchto dvou komodit činil 11 až 14 korun na litr. Až 96 procent veškeré motorové nafty spotřebované v ČR bylo v té době papírově topným olejem, což umožnilo masivní odliv financí mimo státní kasu.
Podvod nebyl pouze v neodvedené dani, neboť prodejci si navíc nechávali od státu vyplácet vratky daně za fiktivní či skutečné vývozy této komodity do zahraničí. Odhaduje se, že státní pokladna přišla minimálně o 60 miliard korun, přičemž investigativní novináři, jako reportérka ČT Jana Lorencová, jsou přesvědčeni, že reálná částka je mnohem vyšší, neboť v ní nejsou započítány další miliardové úniky skrze Chemapol.
Vládní požehnání kmotrů?
Příznivci teorie, že kauza byla řízena shora, poukazují na řadu znepokojivých skutečností, které nelze považovat za náhodu. Ministerstvo financí pod vedením Jana Klaka vydávalo takzvané vysvětlivky k zákonům, které přímo nařizovaly policistům, celníkům a finančním úředníkům považovat tyto obchody za legální. Úředníci finančních úřadů měli dokonce zákonem zakázáno sdílet informace s policií pod hrozbou vysokých pokut, což fakticky znemožnilo efektivní vyšetřování.
Jakmile se vyšetřovatelé z týmu Daně začali přibližovat k vysoce postaveným politikům a konkrétním jménům, celý vyšetřovací tým byl rozpuštěn. Jiří Večeř, jeden z aktérů, který se rozhodl promluvit, otevřeně tvrdí, že o podvodech nejenže věděli, ale přímo je řídili představitelé tehdejší vlády včetně tehdejšího ministra financí Ivana Kočárníka.
Cesta lemovaná mrtvými a zmizelými
Kauza LTO není jen o ekonomické kriminalitě, ale i o děsivém násilí a nevyjasněných úmrtích těch, kteří se dostali příliš blízko pravdě. Seznam obětí je dlouhý a brutální. V roce 1993 byl u řeky Moravy zastřelen Radomil Poprach, v roce 1994 byl v nabouraném autě nalezen mrtvý Ivan Havránek, v roce 1995 byl v Praze zavražděn Lubomír Holý a ve Zlíně nalezen mrtvý Miroslav Kovařík. Marka Lehkého, který měl s podvody také zkušenosti, našli v roce 1995 na Kroměřížsku roztrhaného trhavinou.
Hlavní postava kauzy, bývalý šéf hospodářské kriminálky Vratislav Kutal, byl sice nakonec odsouzen za organizování vražd a výbuchů, avšak jeho následné propuštění po odpykání pouhé poloviny trestu soudkyní Marcelou Benešovou, přestože zákon vyžadoval v jeho případě dvě třetiny, dodnes vyvolává ostré dohady o protekci.
Stopy vedoucí do zahraničí a zapomenutá fakta
Jana Lorencová ve své knize Krvavé oleje naznačuje hlubší propojení mezi špičkami české politiky, bývalými příslušníky komunistické StB a sovětskou KGB, kteří měli na obchody s oleji dohlížet. Peníze z těchto obchodů měly podle dostupných informací končit na tajných kontech v Lichtenštejnsku či Švýcarsku a spekuluje se, že právě ony financovaly tehdejší politické strany skrze nejasné sponzorské dary od mrtvých či neexistujících firem.
Zatímco společnost byla svědkem kšeftu století, státní orgány paradoxně selhaly v zabavení majetku či peněz hlavním aktérům, z nichž mnozí si i dnes užívají své výsluhy. Celá kauza zůstává varovným příkladem selhání systému, přičemž důvodem může být skutečnost, že chapadla zločinu sahala mnohem výše, než si tehdejší společnost byla ochotna připustit. Odpověď na otázku, kdo skutečně tahal za nitky, zůstává ukryta v archivech, pro veřejnost záhadně nedostupných. Stejně jako samotná kniha Krvavé oleje…
Novinářka Jana Lorencová: „Já jsem přesvědčena, že ta částka je mnohem, mnohem vyšší. Krom jiného v ní nejsou zahrnuty ani daňové úniky, ke kterým došlo vývozy motorové nafty prostřednictvím Chemapolu. I v tomto případě šlo o další miliardy, které jsme jako občané ze zákona zaplatili. To, co přijelo do republiky jako LTO, se pouze přejmenovalo na motorovou naftu, tentýž vlak jel do zahraničí, například do Německa nebo do Rakouska, a státní pokladna tak vracela Chemapolu DPH a spotřební daň. Totéž se odehrávalo v případě, že Chemapol jako obchodní organizace nakoupil od českých rafinérií naftu, označenou jako LTO, za cenu LTO (cca 3,80 – 4 koruny za kilogram) a pod označením motorová nafta ji rovněž vyvezl do zahraničí. Teoreticky tentýž vlak mohl dokonce křižovat střední Evropou pouze fiktivně, aniž by se fyzicky pohnul po kolejích.”
Epilog, nekrolog, prolog: Od LTO k Dozimetru
Závěrem lze říci, že kauza LTO není pouze historickou kapitolou české transformace, ale slouží jako mrazivý precedens pro následné politicko-ekonomické skandály, které společností otřásají dodnes. Stejně jako v devadesátých letech, kdy se kolem obchodu s nezdaněnou naftou vršila těla mrtvých obchodníků a aktérů, i moderní kauzy, jako je hospodaření kolem kampeličky, kde bývalý předseda ODS zapomněl milion, či aféra Dozimetr spojená s hnutím STAN naznačují, že propojení politiky, zákulisních hráčů a finančních toků zůstává v české realitě hluboce zakořeněno.
Zatímco u kauzy LTO byla cena za „přehlížení“ faktů lemována násilnými úmrtími a explozemi, dnešní skandály se odehrávají v sofistikovanější rovině systémového ovlivňování veřejných zakázek, sponzorských darů a obsazování klíčových pozic loajálními lidmi. Smrt klíčových svědků a aktérů v kauze LTO stejně jako politické konce a trestní stíhání u kauz jako Dozimetr tak představují jen různé formy téhož fenoménu: střetu mezi zájmy politických špiček a zájmy daňových poplatníků, kteří tuto kriminalitu v konečném důsledku vždy dotovali ze svých kapes.
V souvislosti s kauzami Dozimetr a nejasnostmi kolem financování politických subjektů (včetně tzv. kampeličky Petra Fialy) figurují v mediálním a veřejném prostoru jména osob, jejichž úmrtí byla dávána do souvislosti s vyšetřováním či historií těchto institucí. V kauze Dozimetr byl klíčovým obviněným Michal Redl, který je však naživu; skutečnými zemřelými přímo z nitra této kauzy jsou obviněný podnikatel Petr Adam, který spáchal sebevraždu krátce po policejním zátahu, a manažer Peter Dovhun, jenž si sáhl na život přímo ve vazební věznici.
V širším politicko-byznysovém okruhu kolem struktur spojených s hnutím STAN v téže době náhle zemřel také spoluzakladatel hnutí Věslav Michalik a exmanažer Martin Horák. V souvislosti s historií družstevní záložny, v níž měl prostředky uloženy i premiér Petr Fiala, jsou zmiňována úmrtí osob spojených s jejím založením a fungováním, mezi něž patří Pavel Seis, Karel Míka a právník Petr Kruliš. Největší pozdvižení však na začátku roku 2024 vyvolala smrt předsedy představenstva této záložny Roberta Zelenky, jehož policie nalezla mrtvého a případ uzavřela jako sebevraždu.
Dále jsou v tomto kontextu frekventovaně zmiňována jména jako Petr Vlček či další lidé, spojení s dřívějším vedením či vlastnickou strukturou záložny, u nichž došlo k úmrtí v různých časových obdobích, přičemž tyto případy jsou médii a částí veřejnosti reflektovány jako body hodné pozornosti s ohledem na jejich vazby na finanční toky a vlivové operace v rámci těchto kauz. U žádné z těchto osob zatím nebyla orgány činnými v trestním řízení oficiálně prokázána násilná příčina smrti v přímé souvislosti s vyšetřováním těchto konkrétních politicko-ekonomických afér. Zatím…
Poděkování: Karel Coma
Zdroje: Wikipedia (ZDE), Jana Lorencová: Krvavé oleje
- Vypadnul jak jak cukrář, ale ať tak nebo tak … stejně asi vyhraje. Bohužel - 9.6.2026
- O dobrých úmyslech fanatiků - 9.6.2026
- Čau Praho! Byl to pokus o Dozimetr 2? - 9.6.2026


(22 votes, average: 4,64 out of 5)
Mě se hrozně líbí jak jste do toho opět nezapomněli zatáhnout KGB-čeští popřevratový demokratičtí zloději a vychcanci si udělali zákony šitý na míru,ale zase za to může ten zlej Rus…🙂
Vy už musíte být opravdu na palicu😡
Sra’čky, v zálivu se už dva dny střílí. A Evropský noviny mlčej. Český novináři to SOU fakt strašný sračky, všichni do jednoho. No a do toho ten dement Macinka, ten si taky ještě nevšimnul, 6e 20 století skončilo.
https://www.aljazeera.com/news/liveblog/2026/6/1/iran-war-live-israels-expanding-invasion-of-lebanon-draws-global-alarm
autore, retardace ? to’s nasmolil sám nebo AI ?
To má být nějaká novinka, že kolonyje ukroczechyja je mafiánský zločinecký projekt korporátních fašounů?
A že tupé ojroovce, které v ní bydlí jsou jen kanonenfuter, který je navíc ještě tak debilní, že svůj status oslavuje a volí své otrokáře a katy stále znova do vedení?
Od konspirativní činnosti k organizovanému zločinu
Ti, s nimiž se zacházelo po „Sametové revoluci“ v rukavičkách, byli především příslušníci StB. Za svou oddanou činnost straně dostali vysoké odstupné, které v té době bylo vpravdě revoluční. Odnášeli si za svou škůdcovskou činnost takovou výslužku, která jim umožňovala být na čele těch, kdo dostali potřebné casch peníze na své podnikatelské záměry.
A tak založili celou řadu bank, kampeliček a fondů, které pak zevnitř vytunelovali. Že všechny peníze z jejich bank zmizely, svedli na dobré úmysly. Protože svět jurisdikce byl personálně provázán, byla jejich „malá domů“ zcela beztrestná. Navzájem se přesvědčili o tom, že žádná jiná motivace, než dobré úmysly nebyla. Tuto verzi sdělili oficiálně národu, tedy okradeným.
Následovalo dějství, kdy si právě vzniklé mafie vykolíkovaly svá pole působnosti a to bolelo. Výhrůžky, vydírání, mrtví a k tomu nástup na politickou scénu. Bylo třeba odstranit z cesty všechny ty, kteří by mohli svou informovaností mafiány ohrozit. Kdo na jejich činnost poukázal a mohl jejich trestnou činnost dokázat, byl okamžitě obviněn z celé řady trestných činů. Byl napaden a dehonestován ve sdělovacích prostředcích , byl kriminalizován a hrozil mu vysoký trest odnětí svobody.
Tím si kmotři vyčistili veřejný prostor od lidí, kteří by je mohli ohrozit. Od té doby jim naše republika patří. Proniknout mezi ně je zcela nemožné. Jenomže všechno má svá ale…
Zahraniční bankéři, většinově Židé, nepřipustili „naše“ banky do mezinárodního finančního systému, protože ztráty nových bankéřů, estébáků, byly stoprocentní. Z tohoto faktu se vycházelo při převzetí „našich“ bank mezinárodním kapitálem.
Protože Židé mají své politické zájmy, musí všichni ti, kdo si původně beztrestně nakradli, chodit v předklonu před těmi, kteří ví s jistotou, že jednají s ničeho se neštítícími gaunery, kteří si prokazatelně na své jmění, nemovitosti i „své“ miliardy, (stovky milionů korun) nakradli. Ve finančním světě je veškerý obchodní obrat dohledatelný. Pokud finančně nesedí stav majetku a stav na kontě ti, kdo u nás mají finanční instituce, ví zcela přesně, jak a kolik si kdo nakradl. A tak se karta obrátila. Ti, co vydírali a kradli, jsou sami vydíratelní. Aby o své obří majetky nepřišli musí „držet basu“ s těmi, kdo je mají finančně rozebrané jako budík.
A tak se holt musí poslouchat a obhajovat veškeré kroky, co si přejí a prosazují ti, kdo jim vidí do talíře. Jinak by je systém vyplivl a předhodil veřejnosti. Takže naši kmotři musí táhnout za jeden provaz. Nic jiného jim nezbývá.
Dnes s jistotou víme, že konflikt na Ukrajině vedou z nejvyšších pater Židé, že mu velí a rozhodují o vyzbrojení svých ukrajinských obětí. Svět financí je s tímto konfliktem spjat především. Bez stovek miliard dolarů by nebyl uskutečnitelný. Víme kdo světem kapitálu disponuje, takže je snadné domyslet si vazby, provázanost činnosti našich kmotrů a světa kapitálu. V „naší“ propagandě nesmí zaznít jediný falešný tón, který by se odlišoval od úsilí židovských majitelů pravdy, která je u nás důsledně prosazována a dodržována.
Proto jsme svědky vzácné jednoty našich mafií. Zločincům jde o majetky a pokud budou chybovat… Proto ten jednotný tah na branku. O náš „lid“ co je volil jim vůbec nejde, jde o to, aby zachovali stejný postup, totožný s úmysly Židů stojících v čele (nejen) ukrajinského konfliktu a byli jim ve všem nápomocní.
K tomu slouží jimi ovládaná ČT i ČRo. Proto se tam skáče do řeči každému, kdo by jenom nastínil, jak se věci ve skutečnosti mají. A jak se na zločince sluší a patří, platíme si je ze svého. Od toho jsou to zločinci, aby kradli peníze každému z nás a ani poledne nedrželi.
Mějte se hezky.
Oni nám demokraté a kapitalisti vysvětlí, že za to nemůže režim ale jednotlivci, a proto je to v pořádku.
„Celá kauza zůstává varovným příkladem selhání systému, přičemž důvodem může být skutečnost, že chapadla zločinu sahala mnohem výše, než si tehdejší společnost byla ochotna připustit.“ — kauza je zejména varovným příkladem důsledku absurdně vysokých daní, stejně jako methanolová aféra a další úlety daného typu. Vše další je nadstavba.