Směrem k rozpadu Německa

I když si to neuvědomujeme, kolaps Zelenského vlády na Ukrajině pravděpodobně spustí rozpad Moldavska, Německa a Evropské unie. To je pracovní hypotéza Ruska, Číny a Spojených států. Jsme na to však zcela nepřipraveni a naši političtí představitelé a média tuto možnost prozatím ani nezvažují.

Rozpad dvou Německ

Nepochopili jsme, že sjednocení Německa, za které se zasazovali prezidenti Helmut Kohl a François Mitterrand, bylo provedeno v rozporu s mezinárodním právem: s lidmi v Německé demokratické republice (NDR) se nikdy nekonzultovalo. Přijali jsme to, protože se to zdálo logické a protože se během 14 měsíců Angela Merkelová, šéfka komunistické propagandy Svazu komunistické mládeže NDR, stala křesťanskodemokratickou ministryní pro mládež v západním Německu [1].

Osobní dráha této političky však v žádném případě není reprezentativní pro její lid. Vnímáme pouze perspektivu Západu (62 milionů obyvatel v době sjednocení), nikoli Východu (16 milionů obyvatel ve stejné době).

Východní průmysl byl vypleněn ve prospěch Západu. Nezaměstnanost dnes dosahuje 7,5 %, zatímco na Západě je to pouze 5,7 %. Průměrný hrubý plat činí 3 973 € na Východě a 4 810 € na Západě. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele činí v pěti východních spolkových zemích v průměru 37 711 €, zatímco na Západě je to 54 162 €.

V posledních spolkových volbách se obě země střetly: Východní Němci, formovaní sovětskou okupací, hlasovali drtivou většinou pro Alternativu pro Německo (AfD), zatímco západní Němci, formovaní americkou okupací a nacisty, které si přivlastnili, hlasovali pro křesťanské demokraty a sociální demokraty. Ve skutečnosti neexistuje jedno Německo, ale dvě [2].

Dnes je sjednocené Německo ovládáno svou větší částí, západem, který se snaží potlačit politické vyjádření své východní části. 2. května 2025 byla strana Alternativa pro Německo (AfD) označena za „krajně pravicovou extremistickou“ organizaci, což potvrdil Spolkový úřad pro ochranu ústavy. Tato strana je pouhou reakcí na navrhovanou evropskou konfederaci, projekt zakořeněný v Neuordnung Europas (Nový evropský řád), který vymyslel Walter Hallstein pro kancléře Adolfa Hitlera, než se stal prvním generálním tajemníkem ESUO (později EHS a Evropské unie). Podobně Spolkový úřad pro ochranu ústavy v Mnichově, který v 50. letech sloužil k přeškolování bývalých důstojníků gestapa, dohlíží na represe vůči novinářům a myslitelům, kteří by mohli zpochybňovat německé předpoklady [3].

Zatímco si uvědomujeme hrůzy páchané Státní bezpečností (Stasi) ve východním Německu, nevíme o těch, ke kterým docházelo v západním Německu proti komunistům a homosexuálům. Přesto to byla krutá realita.

Současné sjednocené Německo je pod vlivem malé skupiny potomků nacistů, kteří po válce spolupracovali s anglosaskými okupanty. Samotný kancléř Friedrich Merz je vnukem nacistického hodnostáře, jehož protislovanské předsudky převzal. Nemá žádné výčitky ohledně spolupráce s ukrajinskými „integrálními nacionalisty“, kteří tvrdí, že pocházejí z varangských Vikingů a rozhodně ne ze Slovanů. Zatímco germánská tradice odmítala spolupracovat s Rusy (odtud schizma z roku 1054 oddělující Svatou říši římskou od Konstantinopole, století poté, co Ukrajina a Rusko konvertovaly ke křesťanství), pouze nacisté usilovali o vyhlazení všech Slovanů a zabrání jejich zemí (Lebensraum, neboli životní prostor Německa). V každém případě sjednocené Německo nevzneslo ani nejmenší námitku proti nacistizaci Ukrajiny, od její nezávislosti v roce 1991 až po převrat na Euromajdanu v roce 2014. Vynakládá velké úsilí, aby ignorovalo stovky památníků postavených na Ukrajině na památku nacistů a jejich kolaborantů. Ignoruje plán Zelenského vlády postavit Pantheon ukrajinských hrdinů a na rozdíl od památníku Yad Vashem odmítlo komentovat státní pohřeb zločince proti lidskosti Andrije Melnyka dne 25. května 2026. [4]

Rozpad Moldavska a Podněstří

Během rozpadu Sovětského svazu vyhlásilo Podněstří 2. září 1990 nezávislost. Jedná se o malé údolí podél řeky Dněpr, které se pyšní pozoruhodným mikroklimatem a které Sověti proměnili ve vědecké centrum. Téměř o rok později, 27. srpna 1991, vyhlásilo nezávislost také Moldavsko. Tyto dva státy však dříve tvořily jeden region, Moldavskou sovětskou socialistickou republiku. 28. února 1992 přijaly Spojené státy do Organizace spojených národů osm nezávislých sovětských republik, včetně Moldavska. Ale ne Podněstří. V očích OSN je to prostě součást Moldavska. Bezprostředně poté se CIA pokusila Podněstří podrobit ve válce, na kterou se již z velké části zapomnělo [5].

Od té doby se Moldavsko a Podněstří vyvíjely odděleně. Situaci dále komplikuje skutečnost, že Podněstří zůstává sovětskou republikou, která naplnila sen Michaila Gorbačova o smíření komunismu a demokracie. Není však bez vad a nepodařilo se mu vyřešit problém organizovaného zločinu, jak to udělalo Rusko s Vladimirem Putinem.

Podněstří, které od své nezávislosti hostí ruský arzenál a od války v roce 1992 ruské mírové síly, dostává zdarma ruský plyn, protože kontroluje křižovatku několika ruských plynovodů do východní, střední a západní Evropy [6].

Od roku 2019 se americký vojensko-průmyslový komplex snaží oslabit Rusko tím, že ho vtahuje do konfliktů na Ukrajině a v Podněstří [7]. V roce 2005 jmenovala tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová Ursulu von der Leyenovou svou poradkyní. Obě ženy prosadily vytvoření Mise Evropské unie pro pomoc při ochraně hranic v Moldavsku a na Ukrajině (EUBAM). Tento evropský orgán by obklíčil Podněstří tím, že by obklopil jeho hranice s Moldavskem a Ukrajinou, a to i přesto, že ani jeden z těchto dvou států není členem Evropské unie.

Dohoda uzavřená mezi prezidenty Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem v Anchorage dne 15. srpna 2025 stanoví, že Donbas a Novorossiya jsou ruským územím. To znamená, že Oděsa nebude osvobozena silou, ale připojena prostřednictvím mírové smlouvy. Oděsa hraničí s Podněstřím. Před dvěma týdny udělil prezident Putin ruské občanství všem občanům Podněstří, kteří o něj požádali [8]. Podněstří se tedy po válce na Ukrajině, která by způsobila rozpad Moldavska, stane ruským. Jeho obyvatelstvo již dvakrát vyjádřilo svou podporu tomuto kroku.

Rozpad Evropské unie

Jednota Evropské unie se nám jeví jako nepochybná. Přesto se Spojené království připojilo v roce 1973 a vystoupilo v roce 2020. V roce 2005 voliči ve Francii a Nizozemsku odmítli referenda o Evropské ústavě. Byli ignorováni a EU se odchýlila od svých „demokratických hodnot“. V roce 2013 evropská trojka (tj. v té době Německo, Francie a Spojené království) uvalila na Kypřany přímou konfiskaci bankovních vkladů přesahujících 100 000 eur, čímž se Evropská unie ještě více vzdálila od svých „demokratických a liberálních hodnot“. V roce 2024 Evropská komise tajně zasáhla do rumunských prezidentských voleb, čímž definitivně opustila své „hodnoty“. Dnes členské státy EU, s výjimkou Slovinska a Maďarska, zpochybňují jednomyslné fungování Evropské rady.

Mezitím Spojené království, které již není součástí EU, vytváří novou vojenskou alianci, „Northern Marines“. Tato nová síla se skládá z ozbrojených sil Dánska, Estonska, Finska, Nizozemska, Islandu, Litvy, Lotyšska, Norska a Švédska. Očekává se, že brzy do ní vstoupí také německá, polská a turecká armáda; a možná i Francie, avšak vzhledem k neshodám mezi Londýnem a Paříží v roce 2025 to již není reálné. Zdá se, že Northern Marines mají nahradit NATO, jakmile Spojené státy opustí Atlantickou alianci v polovině roku 2027, podle týmu prezidenta Trumpa.

Tato aliance je však neslučitelná s existencí EU, což je důsledkem tajných ustanovení Marshallova plánu (1948).

Poznamenáváme, že německé zbrojení je financováno jak Evropskou unií, tak Spojeným královstvím. Ve 30. letech minulého století financovalo Spojené království německé zbrojení proti Sovětům. Teprve po Mnichovské dohodě (29.–30. září 1938) uzavřel SSSR, přesvědčený, že je další kořistí Třetí říše, německo-sovětskou smlouvu (23. srpna 1939) a Berlín se obrátil proti Londýnu.

Odkazy

[1]„Angela Merkelová, neokonzervativkyně v čele Evropské unie“, Thierry Meyssan, Voltaire Network, 16. února 2007.

[2] Le second Anschluss. L’annexion de la RDA. L’unification de l’Allemagne et l’avenir de l’Europe, Vladimiro Giacché, překlad Marie-Ange Patrizio, nakladatelství Delga (2015).

[3] „Kognitivní válka na Západě“, Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network, 24. září 2024.

[4] „Ukrajina hodlá postavit chrám zasvěcený nacistickým zločincům proti lidskosti“, „Ukrajina repatriuje ostatky Sofie a Andrije Melnykových, stejně jako ostatky Jevhena Konovalce“, překlad Gregor Fröhlich, Voltaire Network, 3. dubna a 22. května 2026.

«@yadvashem», X, 25. května 2026.

[5] « V roce 1992 se Spojené státy pokusily vojensky rozdrtit Podněstří », Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 17. července 2007.

[6] « Au cœur de la „Guerre du gaz“, la petite République de Transnistrie », par Arthur Lepic, Réseau Voltaire, 3. července 2007.

[7] Extending Russia: Competing from Advantageous Ground, Raphael S. Cohen, Nathan Chandler, Bryan Frederick, Edward Geist, Paul DeLuca, Forrest E. Morgan, Howard J. Shatz & Brent Williams, Rand Corporation, 25. května 2019.

[8] „Výkonný příkaz udělující ruské občanství občanům Podněstří“, Prezident Ruska, 15. května 2026.