26.10.2021
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Z Putinova projevu na letošním Valdajském fóru

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilV minulém týdnu proběhla v ruském Soči další z výročních konferencí Diskusního klubu Valdai. Jedná se o mezinárodní organizaci, založenou v roce 2004 v Rusku. Bylo to u jezera Valdai poblíž Novgorodu. Úkol nové organizace spočíval v instrumentaci svobodné výměny názorů na nejrůznější otázky politiky, světa a společnosti. Aktivit klubu se účastní více než 1000 vědců z 85 zemí. Na zasedáních a konferencích společnosti pravidelně vystupuje také V. Putin. Vyjadřuje se k nejrůznějším otázkám a otevřeně odpovídá na dotazy členů z celého světa.

Že se naše média ani letos o této akci slůvkem nezmínila, to nikoho soudného nepřekvapí. Pojďme se proto alespoň letmo a ve zkratce podívat na letošní, zahajovací Putinův projev. Byl totiž skoro celý o kulturní válce, probíhající u nás. Na tzv. Západě. Přečíst si jej, stejně jako následující Putinovy odpovědi na aktuální dotazy z Ruska i zahraničí, můžete zde.

Na samém počátku své řeči vyzdvihl V. Putin úlohu suverénního státu: „Pouze suverénní státy mohou účinně reagovat na výzvy doby a požadavky občanů.” A pak logicky dovozoval, že demokracie, tedy vláda v zájmu lidu a podle přání lidu je možná jen v suverénním státě. Ano, nejde o žádnou novinku. Každý přemýšlející člověk k takovému poznání dříve či později dojde. Stejně jako k jistotě, že jakákoli nadstátní, jednotlivým státům nadřízená entita nemůže být z principu demokratická. Ale je osvěžující, když to člověk slyší na vlastní uši. Nota bene od vedoucího představitele jedné ze tří supervelmocí.

Ale k těžišti projevu. V. Putin neskrýval své ohromení nad právě vrcholící kulturní sebevraždou Západu. „S úžasem se díváme na procesy, probíhající v zemích, které byly tradičně považovány za nositele pokroku. Sociální a kulturní otřesy, ke kterým dochází ve Spojených státech a západní Evropě, samozřejmě nejsou naší věcí; tomu se vyhýbáme. Ale někteří lidé na Západě zřejmě věří, že agresivní eliminace celých stránek z jejich vlastní historie, obrácená diskriminace vůči většině vlastní země v zájmu menšiny a požadavek vzdání se tradičních představ o matce, otci, rodině a dokonce pohlaví…, že toto všechno jsou zářivé milníky na cestě k sociální obnově.”

Dále vypíchl některé extrémní příklady, kam až to současné západní pokrokářství dospělo. „Každý, kdo se odváží zmínit, že muži a ženy skutečně existují, což je biologický fakt, riskuje, že bude ostrakizován. „Rodič číslo jedna” a „rodič číslo dvě”, „rodící rodič” místo „matka” a „lidské mléko” nahrazující „mateřské mléko”, protože by to mohlo rozrušit lidi, kteří si nejsou jistí svým vlastním pohlavím….”

Za tu největší zvrhlost pak označil transsexualitu, zejména pak nátlak na děti kvůli „možnosti” zvolit si pohlaví. „…To znamená, že učitelé jim ve skutečnosti vnucují volbu, kterou údajně máme všichni. Dělají to a přitom vyřazují rodiče z procesu a nutí dítě činit rozhodnutí, která mohou zvrátit celý jeho život. Ani se neobtěžují konzultovat s dětským psychologem – je dítě v tomto věku vůbec schopné takového rozhodnutí? Nazývat věci pravými jmény, to hraničí se zločinem proti lidskosti a děje se tak ve jménu a pod praporem pokroku.”

Na závěr se zmínil o něčem, co je pozorovatelné i u nás. Že totiž společnost, která si prošla totalitou, je extrémně citlivá na její nové počátky. Současně je také dosti imunní, proti novým ideologiím, slibujícím „zářné zítřky”. Vzpomněl přitom zkušenost svých lidí. Ruska. „Troufnul bych si však tvrdit, že naše země má výhodu. Dovolte mi vysvětlit, v čem tato výhoda spočívá. Souvisí to s naší historickou zkušeností. Možná jste si všimli, že jsem se o tom v průběhu svých poznámek několikrát zmiňoval. Bohužel jsme si museli vybavit mnoho smutných vzpomínek, ale naše společnost si alespoň vyvinula to, co nyní označují jako stádní imunitu vůči extremismu, který dláždí cestu k otřesům a socioekonomickým kataklyzmatům. Lidé si skutečně cení stability a schopnosti žít normální život a prosperovat a přitom věřit, že nezodpovědné choutky další skupiny revolucionářů nezkazí jejich plány a budoucnost.”

Ano, a teď musí následovat logická otázka – k čemu nám to je? Proč se o téhle řeči zmiňovat? Když to pro nás, tady doma, v Česku, nebude mít žádný význam, dopad a efekt? Odpověď může být trojí. Jednak není špatně připomenout něco, co Česká televize obešla štítivým obloukem a veškerý mainstream totálně vyignoroval. I kdyby jen proto, aby se zvýšila povědomost o věcech, u kterých si elita velice nepřeje, abyste o nich informováni byli.

Za druhé pak kvůli udržení vědomí, že stále existuje jeden kout naší, bílé civilizace, který zatím odolává. Refugium, kam ten pokrokářský zmar ještě nepronikl. A které se mu aktivně (a hlavně úspěšně) brání.

No a zatřetí kvůli posílení toho vnitřně hřejivého pocitu, že my přece „patříme na Západ”…

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (39 votes, average: 4,74 out of 5)
Loading...