
Atentát na Heydricha … promyšlený státnický čin nebo zbytečně zmařené životy mnoha nevinných lidí?
ZDENĚK LANZ
Ve středu 27. května 2026 uplynulo 84 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Fakta o vlastním provedení atentátu jsou známá. 29. prosince 1941 seskočili do Němci okupovaného Československa (tehdy již Protektorátu Čechy a Morava) Jozef Gabčík a Jan Kubiš, členové paradesantního výsadku Anthropoid. Ti pak, po několika měsících peripetií plánování, příprav a skrývání se, provedli atentát na zastupujícího říšského protektora. Poté se spolu s výsadkáři z jiných skupin ukryli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje a po prozrazení v hrdinném, ale marném boji s přesilou se v kryptě kostela zastřelili. Jan Kubiš zemřel až v lazaretu SS v Podolí. Ovšem daleko složitější a dosud ne zcela vyjasněné je zákulisí operace Anthropoid. Tedy především to, kdo dal pokyn k provedení této akce. Názory historiků se často liší.
Jedno je však jisté. Vztahy mezi protagonisty našeho londýnského zahraničního odboje včetně Beneše, ale i s britskými institucemi, nebyly nijak ideální. Dnes by se asi řeklo „normální politické hrátky“. Jen s tím rozdílem, že tehdy šlo bezprostředně o životy.
A tak není v souvislosti s plánovaným atentátem od věci ani úvaha bývalého důstojníka SOE (Special Operations Executive – Správa speciálních operací), o tom, že odbojová hnutí vedou válku kvůli dosažení politických cílů. A těmi cíli nejsou vítězství nebo osvobození, ale získání nebo znovuzískání politické moci.
Samozřejmě, nikdo nevidí do tehdejšího myšlení, v období protektorátu již bývalého prezidenta Beneše. Při svém rozhodování jistě vždy zvažoval řadu možností a alternativ. Ale byl to právě on, kdo spolu s dalšími protagonisty října 1918 v čele s T. G. Masarykem pomáhal vytvořit samostatný stát v intencích spolužití s více než třemi miliony Němců. Stát, který i vzhledem k tomu neměl příliš šancí na delší existenci.
Při rozhodování mohla hrát roli i skutečnost, že se Heydrichovi brzy po příjezdu do Prahy v září 1941 podařilo „utužit“ morálku obyvatelstva a potlačit domácí odboj.
Často je také uváděn argument, že na Beneše tlačili Britové a Sověti a vyčítali mu malou aktivitu domácího odboje i to, že „československé“ zbrojovky naplno vyrábějí pro Třetí říši, zatímco jejich vojáci umírají na frontě.
Správnou odpověď by asi bylo možné sestavit z výpovědí šéfa SOE, Dr. Beneše a plukovníka Moravce, šéfa exilového československého vojenského zpravodajství. Ale tito pánové si „svá tajemství“ vzali s sebou na věčnost.
Po válce, v již obnoveném Československu, se k této akci z pochopitelných důvodů nikdo příliš nehlásil. A tak otázky, kdo všechno za atentátem stál, kdo dal pokyn k jeho provedení a zda byla tato izolovaná akce skutečně potřebná, zůstaly nezodpovězeny, nejen pozůstalým popravených. A není příliš pravděpodobné, že by se to ještě historikům podařilo.
Českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš tedy provedli 27. května 1942 atentát na zastupující říšského protektora Reinharda Heydricha. A to i přes varování domácího odboje do „Londýna“, že tento čin povede k brutálním represím na obyvatelstvu a k rozprášení odboje. Nevyslyšeli ani výzvu jednoho z jeho předních představitelů, Vladimíra Krajiny, který se jim osobně snažil jejich záměr z týchž důvodů rozmluvit. Byli to vojáci a měli své rozkazy. Nenáviděný tyran zemřel na následky zranění 4. června 1942.
O čtrnáct dní později – 18. června – zahynuli i hrdinní výsadkáři. Ti však byli při odletu srozuměni s tím, že s jejich návratem se nepočítá.
Vztek a běsnění Němců se obrátily především proti civilnímu obyvatelstvu. Heydrichiáda, jak se jedno z nejtemnějších období naší novodobé historie nazývá, měla katastrofální následky. Tak, jako velmi často v podobných případech, neselhala jen technika (zaseknutý závěr britského samopalu), ale i lidský faktor. Bylo vyhlášeno stanné právo. Domácím odbojářům a odvážným obyvatelům protektorátu, kteří parašutistům pomáhali, byly doslova v patách příslušníci gestapa.
Následovalo zatýkání, výslechy, popravy. Několik set lidí bylo popraveno za přímou účast na pomoci parašutistům v koncentračním táboře v Mauthausenu a na střelnici v Kobylisích. Byly zmařeny životy příbuzných těch, kteří pomáhali, ale i lidí, kteří byli jen podezřelí ze schvalování atentátu. Byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky. Domácí odboj byl na dlouhou dobu prakticky zdecimován.
Německý teror nepřežil ani generál Alois Eliáš, bývalý předseda protektorátní vlády a exponent domácího odboje. Byl zatčen již 27. září 1941, v den jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem, a 1. října odsouzen k trestu smrti. Na žádost prezidenta Háchy o milost, kterou prostřednictvím samotného Heydricha podal přímo Hitlerovi, byla poprava odložena. Ale po atentátu již neměli Němci slitování. Generál Eliáš byl popraven v Kobylisích 19. června 1942.
Ať už ale bylo pozadí atentátu jakékoliv, zejména to, co po něm následovalo, významně zasáhlo i do života tehdy již nemocného Dr. Emila Háchy. Ten jako státní prezident se snažil v rámci svých omezených možností pomáhat, kde se dalo. Mj. dosáhl propuštění zatčených studentů. Nic však nebylo zadarmo. Jeho zdraví, zejména to duševní, se v důsledku heydrichiády prudce zhoršovalo. Stal se loutkou v rukách okupačních vůdců. Jak trefně vyjádřil Václav Junek ve své velmi zdařilé publikaci Emil Hácha, stal se z něho muž, který obětoval vlastní čest.
Význam operace Anthropoid pro zviditelnění odporu obyvatel protektorátu proti tyranii byl jistě nesporný. V mnohém také přinesl výhodu pro jednání Beneše s vládami zemí protihitlerovské koalice. Je možné, že ho někdo mohl a může vnímat alespoň jako dílčí, zejména morální úspěch.
Na druhé straně utrpení v okupovaných a válkou sužovaných zemích se tímto činem nezkrátilo a jejich osvobození neurychlilo.
Odpovědět si na otázku, zda tato operace stála za to nesmírné utrpení, které po ní v protektorátu následovalo, zůstává pak na každém z nás.



(22 votes, average: 3,27 out of 5)
Představa, že něco ztratíme a pak se toho domůžeme zpět bez obětí, je v drtivé většině případů nerealistická.
Opravdu to autor neví, nebo tuto nevědomost jen předstírá?
Občas nastanou okamžiky, kdy je dobré řídit se radou Benita Mussoliniho:
„Lépe žít jeden den jako lev, než 100 let jako ovce“.
P.S. Mussoliniho výrok mi přišel jako nejvhodnější, i přes hloubkou úctu ke všem obětem fašismu i německého národního socialismu a pohrdání všemi libtardími tupci, v současné době oba termíny často používajícími – aniž by ta nebetyčně blbá hovada chápala jejich význam!
Zbytečný incident, který stál životy tisíců nevinných českých civilistů.
Měli ho nechat být a po válce by byl postaven před demokratický soud, kde by stejně dostal trest smrti.
To že by Heydrich žil o 3 roky víc nebo míň je zcela nepodstatné.
Ovšem nebyl to čistě akt českého odboje, nejspíš to byl nápad Britů a Češi to jen vykonali.
Ať tak či tak nemělo se to stát.
Pokud to byl nápad Britů, tak Britové jsou zodpovědní za smrt tisíců českých civilistů běhěm Heydrichiády.
Já bych vás jen trošku poopravil-češi nevykonali nic,protože v operaci Anthropoid byl čech jen jeden-Karel Čurda,jinak byli všichni z Moravy+jeden Slovák
My nemáme žádné právo hodnotit, zda to stálo, či nestálo za to. My v té době nežili a nesnášeli utrpení způsobené nacistickou okupací! Za vše můžou Němci, oni to začali, oni nás terorizovali, oni mohou za vznik odboje a za pomstu, kterou zde páchali např. vypálením Lidic! Oni jsou viníky všeho, i toho, že jim při přesunu někdo exnul! Za vše mohou jen a pouze oni!!!!!!! Nikdo tady nemá právo zpochybňovat rozhodování našich předků na základě následných událostí, které nevyšly dle představ. Do hajz lu s takovým uvažováním. Za chvilku z toho vyleze Hitler jako hodný taťka a bránící se národ pak jako zločinec!!!!
https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/wp-monalisa/icons/wpml_good.gifhttps://pravyprostor.net/wp-content/plugins/wp-monalisa/icons/wpml_good.gif
Francouz Laurent Binet napsal o atentátu román „HHhH“ (Himlers Hirn heisst Heydrich) a hodnotí jej s obrovskou úctou jako největší odbojový čin II.WW. Atentát měl přímý vli na oduznání Mnichova a Československo se dostalo do podvědomí světa. Gestapáci tři týdny byli bezradní a zuřili, dokud nepřišla zrada.
Tenhle čin vešel do dějin a měl pro náš poválečný vývoj velký význam. A ta svině Heydrich mohl celý týden přemýšlet o „českých lokajích“ (o tupých tschechischen ojroovcích, jak zde soustavně otravuje jistý diskutující).
Tak jest.
Mikela se však musím zastat.
Není jeho chybou, že se nechceme (pročpak asi?) do jeho zrcadla podívat.
Jako vždy, anglosasové obětovali slovanskou krev aby bezvýznamně narušili válečnou výrobu v protektorátu. Tu válečnou výrobu, kterou nacistům sami darovali v Mnichově, když ještě mysleli, že pro ně wermacht otevře ruské přírodní bohatství.
Hloupým čecháčkům slíbili uznání když se pro jejich zájmy zase obětují a hloupí čecháčci zase naletěli. Ukradené československé zlato ale anglosasové nikdy nevrátili, dokonce jeho část věnovali nacistům.
Později, aby si hloupí čecháčkové nepřipadali tak blbě, přistoupili na hru, že atentát na Heidricha měl mezinárodní význam a přispěl k porážce nacismu.
Přitom nacismus nebyl ve 2. světové válce poražen, právě naopak, zvítězil. Postupně se všechny tzv. vítězné mocnosti staly fašistickými, protože fašismus je nejlépe propracovaná vládnoucí technologie a taková se hodí vždy a všem. Stejně jako se nejhorší fašističtí vrahouni hodili demokratickým režimům, takže k denacifikaci nikdy nedošlo. V kombinaci s islámem fašismus ovládne tupý gojim dobytek dokonale a nevratně.
A dokud bude 90% obyvatel kolonyje ukroczechyja tupými, vyžilými, zbabělými a konzumními ojroovcemi, budu je stále nazývat tupými ojroovcemi. Věci před kterýmu varuji se plní, na rozdíl od naivních výmluv tupých ojroovcí, které padají jedna za druhou.
Nenechám si vyčítat od zbabělých zdebilizovaných ojroovcí, že nechci skončit ve fašistickém digitálním koncentráku jako ony.
další nacista schovaný za „utrpením lidu“ , který se nedotknul tematu ani na povrchu
Heydrich byl chytřejší než Hitler. On ho mohl zlikvidovat, válku ukončit kompromisem a my bychom zde už nebyli. Pro nás měl poněmčení a likvidaci těch, kteří by to odmítli.
jste zde jediný, kdo chápe jak byl R.H. nebezpečný ,
1) přerostl své stvořitele a ohrožoval je
2) redukoval by neněmeckou populaci v protektorátu o 90%
nicméně atentát na něj nebyl z Benešovy hlavy , na to byl Beneš pouhý byrokrat plnící zadání mocných za oponou
Ano jedna z reálně možných teorií. Atentáty na dolfiho od jisté doby sám Churchill svým tajným zakázal, protože dolfi to nacistům po odborné vojenské stránce kazil.
Jenže i Churchill byl jen slaboch řídící se kompletně bandou jasnovidců a esoteriků, které platil ze státního rozpočtu. Takže opravdu těžko najít pravdu a místo kde začínají nitky všech loutek.
… asi záleží na úhlu pohledu, pamětníci z řad obyšejných lidí, to popisovali jako zbytečnou akci která vedla ke zbytečnému teroru. Budovala se Nová Evropa, zpívala jí k tomu Madla a nějakcí terrosti odělalají místodržícího, který to tu postavil do latě.
… asi záleží na úhlu pohledu, pamětníci z řad obyšejných lidí, to popisovali jako zbytečnou akci která vedla ke zbytečnému teroru. Budovala se Nová Evropa, zpívala jí k tomu Madla a nějakcí terrosti odělalají místodržícího, který to tu postavil do latě.
Ano. Po odstranění smrtihlava Heydricha nastaly zvýšené represe než obvykle. Jenomže situace už se začala zhoršovat po nástupu Heydricha do úřadu – cukr a bič. Máme být na co hrdi, přestože to stálo mnoho životů. Odstranili jsme tyrana, ze kterého měli strach i samotní Měmci. Pro jeho efektivitu a touhu po moci. Takový vylepšený Hitler. A byl mladší, ten by se určitě nezakecal… Čest památce statečným lidem!
Dobře rozebráno.
Četl jsem před časem rozhovor s neteří Jana Kubiše ( nebo praneteří, nevím přesně), která řekla, že obdivuje J.Kubiše a statečnost všech, kteří se na akci proti Heydrichovi podíleli, ale vyjádřila se – zcela objektivně- v tom směru, že chápe i ty, kteří posuzuji atentáv optikou počtu obětí.
A s tím lze souhlasit. Bylo by to na delší diskusi, ale jinde vyslovený názor, že jeden Němec nestál za životy pěti tisíc Čechů je podle mne naprosto správný. Nelze též nevidět, že atentát byl proveden de facto proti vůli domácího odbjoje a nebyl s ním předtím konzultován.
Je zajímavá otázka, zda Heydricha v nemocnici nedorazili sami nacisté. Nepřátel měl dost – na Hitlera údajně sháněl informace o jeho původu, Himmlera začal ohrožovat mocensky, Martin Bormann, údajný sovětský agent v okolí Hitlera ho také nemusel. Dokonce se měly mezi jeho německými lékaři pak řešit spory o správnosti léčby.- Pěkný víkend všem.
Je otázka, nakolik by Heydrich přispěl k německému válečnému úsilí; IMHO hodně. A Němci měli v souvislosti s koncem války podstatně menší možnosti vraždit. Je otázka, zda by Heydrich natolik neprodloužil válku, že by těch českých obětí nebylo víc, než kolik nás stála heydrichiáda.
Vše je na polemiku, nevím co na to říct.Z mého subjektivního pohledu to byl hrdinský čin a ti, kdo ho provedli hrdiny před nimiž s úctou smekám.
Ostatně byli to Němci ne nějací abstraktní nacisté, co to vše vyvolali!!!
Podle mě by RH zlikvidoval víc lidí, kdyby zůstal naživu. Pokud by válka byla delší, tak by nás deportovali jako Židy. Nechali by tady dočasně jen pracovní sílu. Každopádně atentát byl zpackaný, kdyby bastard nedostal sepsi, tak by přežil. Někde se psalo, že chytil plynatou sněť .
Aby nezahynula a žila, musí být svoboda člověka čas od času pokropena krví. Obávám se, že v blízké budoucnosti nás čeká další kolo, protože Evropa je zase nasycena protiruským nacismem jako za Hitlera.
Žádná česká oběť nebyla ve válce proti Německu o naše národní a občanské svobody zbytečná, protože jsme válku vyhráli.
Bylo to sice dlouho na vážkách, ale vyhráli.
Obávám se, že máš pravdu :-/
Jen zažitý omyl. Válku jsme nevyhráli. Už jen určit co, nebo kdo je to „my“ by byl velký problém.
Hlavní problém byl zřejmě v tom, že atentát byl řízený ze západu a vnímaný jako obrovské hrdinské politické gesto lidí bezpečně schovaných za kanálem, kteří ale zcela ignorovali nebo neznali české poměry takže netušili jak strašně za to lidé v Česku zaplatí, paralelu hledejme i dneska, kdy by nás vyžrouti z Brusele pro svoje krásná gesta nahnali nejraději do zákupů na Ukrajině a nechali pochcípat abyse mohli prsit, jak úspěšně potírají ruské zlo. Ovšem atentátníci na protektora bezesporu hrdinové byli a věřili tomu, co dělají, bohužel se z nich stali také oběti cizí vůle, čest jejich památce