10.4.2014
Kategorie: Humor

Z deníku marketera (2): Každý šéf je grafik

Sdílejte článek:

OD: MARKETER 10|04|2014

„Když založíte firmu, ve Vaší hlavě blikne ten blyštivý vzkaz Ježíše, který řekne, že nyní můžete kecat úplně do všeho. Jste highlanderem hoven, jste spasitelem, jste grafikem.“

Tomáš Akvinský jr.

 

[ad#hornisiroka]

 

Absolutně nechápu, proč jsou dneska ještě školy pro détépáky. V poslední firmě, kde jsem dělal, byl majitel a šéf v jednom, který grafice naprosto rozuměl. Každou čárku na monitoru grafika byl schopen rozebírat dlouhé hodiny a sral se s tím tak, že to vypadalo, že je to nejdůležitější byznys na světě. Má-li firma fungovat, musíte kecat ze všeho nejvíc do grafiky. To je asi nejdůležitější vzkaz při studiu zmrdího managementu. A podřízený toho šéfa, můj šéf, ten měl zjevně v hlavě zavedenou poslední verzi Photoshopu a InDesignu a i když jeho největší životní zkušeností bylo následování šéfa kamkoliv šel on, grafice „rozuměl“ také! Byl to grafický guru rejpání do všeho.

 

A když nad tím tak přemýšlím, tak majitel firmy před firmou, kde jsem dělal naposledy, byl taky vysazený na grafiku. Ale tenhle poslední? To byl fakt expert.

 

Je vůbec zajímavé sledovat, jak všichni rozumí marketingu, který se v očích Zmrdů smrsknul na reklamu a jak OPRAVDU ALE ÚPLNĚ VŠICHNI ROZUMÍ grafice.

 

Lámání klasického měsíčního katalogu se vždycky protáhlo na neúnosnou mez. Týdenní práce trvala celý měsíc. Odcházelo se domů po desáté večer, protože on vždycky chytil v sedm slinu a absolutně odmítal respektovat všechny marketingové, grafické, typografické, polygrafické, barevné, copywriterské… prostě odmítal respektovat všechno, co se lidé sedících na židlích zodpovědných za grafické výstupy firmy, naučili a během své kariéry dokázali. Hlavně tedy odmítal uznat, že jsou i lidi, co mají přátele a rodinu a ne pouze menší zmrdy, co kamarádství jen předstírají.

 

On byl Herr Vkus a rozhodoval o tom, zda modrá je dostatečně modrá a dokázal ztropit hysterickou scénu, proč na stránce není kolečko. „Každý ví, že kolečko tam musí být, kolečko je středobodem lidské koncentrace.“ O dva týdny později zprcal grafika za úplně identické kolečko a prohlásil, že jen úplný debil dává do takového materiálu kolečko. Lidi tyhle symboly přeci úplně nesnášej! Grafik odevzdaně odstranil kolečko a on pak prohlásil, že nejvíc funguje ježek. Což prosím vás není klasické kolečko, ale je to takové to kolečko z ostny, které vypadá spíš jako sluníčko. Začali jsme tedy dělat sluníčka.

 

„Celou dobu říkám, že to má vypadat takhle a nikdo mne neposlouchá, protože tady grafici neumí dělat grafiku.“

 

To bylo v únoru. V březnu dostal hlavní grafik strašlivý pojeb, proč je sluníčko TADY S TĚMA VYPÍČENEJMA OSTNAMA, to přeci každého ruší.

 

 

Jeho poskok, co prudil grafiky s každou píčovinou, pak vždycky zdůrazňoval, že mu jde o samostatně myslící lidi a nechce v týmu přizdisráče.“Nechci v týmu přizdisráče,“ říkal a nikdy se nedíval do očí. Možná proto, že sám takovým přizdisráčem byl. Parta grafických přizdisráčů však už dávno samostatná nebyla. Kdyby jim někdo řekl, že modrá je zelená, klidně by se pod to podepsali. Šikanózní tým zmrdů říkající si vedení z nich důsledně vytloukl poslední zbytky samostatnosti. Jedinou kreativní věcí, co grafici mohli dělat, byly cestičky v bramborové kaši na obědě v nedaleké hospodě.

 

Občas do týmu přilezl nějaký kokot, netušíc, co je tenhle cirkus zač. Prolezl nesmyslně dlouhým výběrovým řízením, kde na kandidátech vyzvídal fundovaný tým HR magorů, co dělají rádi ve volném čase, co přinesou firmě a nakonec systémem: Máme pět hovad, vybereme jednoho, ho vytáhli z pomyslného klobouku. Další blb bez benefitů, pod cenou, co netušil, že dostane o třicet procent méně, než mu slíbili den před podepsáním smlouvy. To dorovnáme po zkušebce. Jo to říkat umí.

 

Chudák, co většinou už v kreativě dělal, dělal a rozuměl trochu grafice, ale bylo to úplně jedno. Modrá je zelená, chápete! Nějaký píčus s novým myšlením nebude rozvracet zaběhnutý a fungující kolos, že.

 

Tak, tenhle týpek se pokoušel o změnu. Týden!

 

Ve firmách jako byla tato, máte dvě možnosti. Přizpůsobit se zmrdství a dělat podle Zmrda. Tím pádem jdete s davem a pravděpodobnost průserů eliminujete na minimum. Riskujete samozřejmě nezdravé změnění mysli a přenesení zmrdských návyků na jiná pracoviště. Může se stát, že narazíte dokonce na firmu, kde bude fungující management, lidé se zdravým úsudkem – profíci. Pak jste v prdeli. Za pár týdnů poznají, že jste nesamostatný idiot, který se chodí ptát na úplné píčoviny.

 

Nebo můžete odejít. Je to asi ta nejlepší volba. Ale říkejte to někomu, kdo má dvě malé děti, ženu na rodičovské a hypotéku. Takový člověk je v pasti a Zmrdi to moc dobře vědí.

 

Tady měl být vtipný obrázek, jak boss řve na grafika, ale už jsem nechtěl nic hledat.

 

Jeden takový dialog. Mluví za všechno.

 

Zmrd: „Proč je tady ta čára?“

 

DTP: „Tu čáru jste chtěl minule a říkal jste, že ta čára odděluje..“

 

Zmrd: „To jsem neříkal…“

 

DTP mlčí, neví, jak teď reagovat. Svědci v kanclu mlčí také. Odvaha nezvítězila.

 

DTP: „Nene, říkal jste to minule, máme tady i zápis z porady.“

 

Zmrd: „Kdo co? Jaký zápis? Já žádný zápis nepsal. Aha, váš vedoucí. Zavolejte mi vedoucího, ten člověk nemůže psát něco, co jsem neříkal. ještě jednou bude dezinterpretovat a budeme se muset rozloučit.“

 

Chvíli se vyšetřuje, kdo napsal zápis, ale po hodině se téma opět vrací k čáře.

 

DTP odstraní čáru, Zmrd spokojeně odejde. To bylo dopoledne. Večer přijde na přetřes schvalování u Zmrda.

 

Zmrd: „Kde je ta čára? Jasně jsem řekl, že v případech, kdy je čára nezbytně nutná, musí tam být. O čáře psal i Jobs, který ji označil za zásadní předěl vnímání prostoru zákazníkem.“

 

DTP polkne, chce se mu brečet. Je úplně v prdeli.

 

DTP: „Jasně, ta čára tam musí být.“

 

[ad#velkadolni]

 

Tak a je to. Děláte v tom také? Také máte Zmrda? Napište.

 

ZDROJ: kyblmrkve.cz

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,11 out of 5)
Loading...