6.10.2014
Kategorie: Společnost

Říká se tomu poslední tažení …

Sdílejte článek:

LUBOMÍR BOUŠE 06|10|2014

…..aneb výstižně lidově chcípající kobyla kolem sebe kope. Všimli jste si poslední dobou překvapivého fenoménu, jak se Evropská unie z původně mírumilovné organizace stala agresivní ? To je pro nás nové členy poměrně nóvum, když vezmeme v úvahu všechny ty léta nám jejími vesměs levicovými představiteli vnucované symboly, ústavy, hvězdičky, vlaječky, listiny, dokumenty, prohlášení, sliby, atd., kde se to vzletnými slovy o míru, spolupráci a vzájemném porozumění mezi národy jenom hemží. Člověk by i nejednu slzičku dojetím zamáčknul, jak to vypadalo zpočátku věrohodné. I písničku Ódu na radost za ruce se držíce nás nutili zpívat.

 

[ad#hornisiroka]

 

Nevrtá vám hlavou, co je toho příčinou ? Každý umírající organismus podvědomě ví nebo alespoň tuší, že smrt je již nedaleko a že jeho osud je zpečetěn, ale přesto se s danou neúprosnou realitou nechce smířit a v posledním tažení kope kolem sebe. Stejně tak dnešní deprimovaná Evropská unie. Jak vidno, její představitelé pobláznění všemi …. ať to nemusím na polovině stránky vyjmenovávat, když se vžil výstižný název euronesmysly, tak tedy pobláznění všemi těmi euronesmysly tuší, že brzy zazvoní zvonec a pohádky bude konec, takže v závěrečném tažení aspoň způsobíme co nejvíce škod ostatním. Kriminalisté mají pro takové jednání označení rozšířená sebevražda.

 

Takovou sebevraždou spojenou s vraždou ostatních nevinných ocitnuvších se na blízku se socialistické EU nabízí třeba i světová válka, optimálně s Ruskem a jemu na pomoc přišedší Čínou a s vysokou pravděpodobností i Indií. Jen tak na okraj, jak že to svého času říkala bájná věštkyně Sibyla o žluté rase ? Tyto tři ekonomické kolosy sdružené v seskupení BRICS se totiž na rozdíl od skomírající EU-kobyly bouřlivě rozvíjejí, misky světových vah se překlápějí na jejich stranu, což je jistě jejich největším „hříchem“. Ostatně evropští levičáci mají s rozpoutáváním světových válek velkou praxi. Tu první zavinili němečtí sociální demokraté svým hlasováním pro vstup císařského Německa do války (jinak by se jednalo o lokální balkánský konflikt) a tu druhou bez pochybností Hitlerovi zfanatizovaní socialisté národní.

 

Po Listopadu 89 to vypadalo docela nadějně. Byli jsme tenkrát uchváceni všemi těmi vymoženostmi, o kterých se nám všem za železnou oponou mohlo jenom zdát, a proto jsem volali zpátky do Evropy. Neuvědomovali jsme si, že v Evropě jsme byli vždycky a že naše zkušenosti s totalitním režimem se nám ještě budou hodit. Čas neúprosně pádil dál. V roce 2003 zůstávalo kolem Evropské unie ještě mnoho nezodpovězených otázek, a proto jsem se svou rodinou v referendu o vstupu do EU volil negativně. Nebylo nás sice moc, ale také ne málo, kteří jsme si nemysleli, že je to sázka na dobrého koně. Pohříchu historie naší předvídavé menšině dala za pravdu – ta kobyla byla už tehdy hodně kulhavá a prolezlá chorobami, i když načančaná a navoněná.

 

Zatímco ostatní tančili a zpívali, že od teďka nás čekají jenom „samá pozitiva a sociální jistoty“, už tehdy mnozí celou řadu chorob oné nemocné kobyly dokázali diagnostikovat. Nezvyklou míru socialismu, přerozdělování, direktiv, dotací a regulací, totalitních manýrů, jak jsme je důvěrně znali z nedávné doby čtyřicetiletého stalinského socialismu, eurohujeři bagatelizovali slovy, že když někam vstupujeme,tak si nemůžeme poroučet a že na to je čas, až tam budeme. A jak to dopadlo ? Za předchozích 10 let jsme jim do jednoho odkývali absolutně všechny euronesmysly, které nám nařídili.

 

Celá řada chorob naší umírající kobyly byla nakažlivých, taková záludná infekční onemocnění. Protože se zdánlivě jevila nevinně a na první pohled lákavě, mnoho spoluobčanů se jimi nakazilo. Klimaalarmismus, feminismus, rozvraty rodin, likvidace manželství, ekologismus, homosexualismus, multikulturalismus, „kvótismus“, likvidace průmyslových odvětví, zejména průmyslu a zemědělství a další. Pověstná čertova kopýtka zabalená do vzletných frází o ničem, ale s devastujícími následky.

 

Metastázemi a paralýzou prolezlý evropský svaz tedy co nevidět dodýchá a skape, tak jako zatím vždycky skončily všechny říše kolem nás, s nimiž jsme se nejdříve jako Slované a poté jako Češi v našem středoevropském regionu za 15 minulých století potkali. Všechny jsme přežili.

 

 

 

Co to pro nás nyní znamená ? Co máme dělat ? V podstatě nic zvláštního. Ještě máme na zásadní rozhodnutí nějakou dobu čas, než ta ležící kobyla pojde úplně. Říkají, že k vystoupení z toho invalidního spolku je potřeba souhlasu všech jeho členů. Zajímavé. Vždycky jsem si myslel, že když chci odněkud odejít, standardně odejdu a těch zůstávajících se ptát nemusím, přičemž mezi dveřmi řeknu slušně nashledanou nebo sbohem. Když odcházíme z hypermarketu, tak se také neptáme všech několika set návštěvníků, jestli už můžeme jít.

 

Ale přemýšlet, co dál, bychom měli už ode dneška. Zejména o tom, proč naši předkové obývající české země byli tak úspěšní, zatímco celá řada desítek evropských národů, národností i etnik, říší, království, států i civilizací skončila navěky v propadlišti dějin. Stačilo být normálními, mít všech pět pohromadě, logicky myslet, tvrdě pracovat, z chyb se poučit, znát tradice, na nichž jsme vznikli, a předávat je dalším pokolením. Zkrátka nic mimořádného, všechno už tady bylo.

 

Závěrem by připomenul, co nám před třemi tisíci lety vzkázala Sibyla, královna ze Sáby : Všechna období lidstva se budou vždy měnit každých sedm, sedmdesát, sedm set a sedm tisíc let. Nechci nikoho strašit, nicméně příští rok uplyne 7 let od počátku drtivé hospodářské krize a přesně 70 let od konce poslední světové války. Náhod nějak moc, nemyslíte ? Předsmrtná agónie krachující Evropské unie nás tedy může vyjít setsakramentsky draho.

 

[ad#velkadolni]

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...