4.7.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Czexit nic neřeší. Jedinou možnou záchranou naší společnosti je SOXIT

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 04|07|2016

Pokud si někdo namlouvá, v souvislosti s výsledkem referenda ve Velké Británii, že i u nás by byl všelékem na politické či ekonomické neduhy společnosti náš odchod z Evropské unie, mám za to, že je přehnaným optimistou. Pokud se totiž podíváme kdo by zde i nadále vládl, na všechny ty sociální inženýry s mentalitou bolševiků napříč politickým spektrem, rozdíl bychom nepoznali, ba co víc, mohlo by být paradoxně ještě hůř.

[ad#clanek-respo]

Sorta našich vládnoucích socialistů, ať již přímo se tak deklarujících, či se skrývajících za pseudopravicovou maskou, není o nic lepší, nebo možná ještě ve své podstatě daleko horší, než eurosocialistická reprezentace z Bruselu. Jediným možným vysledovatelným rozdílem totiž je, že ti naši mají navíc jen lokajskou náturu a za dotační „velkopanská“ eura by dokázali vlézt do análu komukoliv a kdykoliv a ještě přitom zapřít vlastní národ.

Povšimněme si, co zaznělo v prohlášeních premiéra Sobotky či faktického vládce ČR Babiše ve dnech po vyhlášení výsledků britského referenda. Jako červená niť se všemi jejich sděleními k brexitu táhne strach o dotace, o zmenšený objem penězovodu na páchání „dobra“. A není divu. Jiné myšlenky než je zneužívání cizích peněz totiž jako ortodoxní socialističtí „národohospodáři“ ani nemají. V případě Andreje Babiše pak ještě s přidanou nadhodnotou erárního pseudopodnikání z učebnic fašistické ekonomiky.

Dovolím si tedy zde možná kacířskou myšlenku. Czexit v současné podobě brexitu by české společnosti nepřinesl nic lepšího, nic dokonalejšího. Nemáme zatím silnou a vykrystalizovanou politickou stranu, která by odchod z byrokratického multikulturně socialistického bruselského molochu dokázala přetavit v to, po čem touží svobodomyslní občané. Tedy ve svobodnou společnost volného trhu s minimálním byrokratickým a mocenským aparátem. V sebevědomou neutrální zemi, která by těžila ze své strategické polohy a vyjednala dobré smlouvy o volném pohybu zboží, kapitálu i občanů.

S našimi současnými vládnoucími partajemi bychom se dočkali nejspíše velmi nemilého překvapení. Útěk od diktátorského „turka“ k ideologickému poturčenci není totiž žádné vítězství. Stejně jako ještě děsivější, a přesto také velmi často zmiňovaný, návrat do náruče velkého bratra na východě, kde prý nyní vládnou ty pravé konzervativní křesťanské hodnoty a volnětržní prosperita. Bylo by to obojí stejné – od neomarxistických bruselských komoušů k místním bolševickým parazitům nebo k putinovské kágébácké pseudosociální oligarchii. Ani o jedno nestojím.

Ale abych byl správně pochopen. EU je ve své současné podobě dle mého názoru už jen navoněná fasáda původního dobrého záměru. Něco jako „tábor míru a socialismu“ neblahé paměti v posledním tažení. Největším neštěstím pro nás je, že se kdy do jejího vedení, ať již faktického nebo z mocenské pozice silného státu, dostali soudruzi jako Barroso, Juncker, Schulz, Merkelová, Hollande a další z nové vlny marxisticky degenerovaných dobroserů a přetvořili ji k obrazu svému. Obrazu tradiční socialistické zkázy: Po nás potopa.

Nerozumím však jedné věci. Podle různých anket a výzkumů pochopilo neudržitelnost současné podoby EU něco mezi 60 až 90 procenty našich spoluobčanů. Podle stejných anket a sociologických průzkumů jim však nevadí stejné parametry domácí politiky. Jak je možné, že doma by volilo, s odkazem na stále stejné výsledky průzkumů volebních preferencí, eurosocialistické parazity skoro stejné množství lidí, kteří nadávají na parazity z Bruselu? Nedochází jim ta podoba, ta stejná koncepce „sociálního“ státu? Ty stejné lži, pokrytectví, přezíravost, ty stejné vzdušné zámky?

Jedinou šancí naší společnosti tedy není sám czexit, ale myšlenka, která jej provází. Uvědomění si lidí … voličů … demokratické většiny, že ta rochnící se prasata u koryt v Bruselu jsou špatně, ale stejně špatně jako ta naše z domácího chovu. Že nelze akceptovat bruselskou šikanu, přezíravost a okrádání produktivních lidí, ale stejně tak nelze akceptovat stejnou politiku jejich místních ideologických souputniků a dívat se při tom s nadějí do Moskvy na jen lépe propagandisticky zvládnutou, ale jinak stejnou společenskou stoku.

[ad#clanek-respo]

Naší jedinou šancí tedy je, že již probíhající „euexitus“ dokáže vygenerovat ve společnosti novou politickou elitu, která dokáže lidi přesvědčit o tom, že mají svůj vlastní mozek, svůj vlastní úsudek, svoje vlastní síly a nepotřebují k životu berličky ani z Bruselu, ani z Lidového domu, ani z Čapího hnízda ani od nikud jinud. Že jim ty berličky v konečném důsledku život ničí a pomáhají jen těm, kteří jim je se sveřepou zarputilostí pod pláštíkem všeobecného dobra tak vehementně nutí. A hlavně, že není rozdíl mezi socialistickou berličkou z EU a stejnou berličkou z domácích luhů a hájů. Obojí jsou křivé, falešně vyztužené a s jedovatými výrůstky.

Jediným racionálním a možným řešením je tedy prostě a jednoduše SOXIT. Tedy absolutní, myšlenkový i praktický, odchod ze socialistické klece, do které jsme se cestou pryč bohužel znovu navrátili zadními dveřmi.

bloger

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (38 votes, average: 4,68 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky