22.1.2017
Redakce
0
Kategorie: Humor

Recenze na víno

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN

Onehdá se mi stala zvláštní a poměrně nepředvídatelná věc. Byl jsem požádán, abych napsal recenzi na víno. Jako takhle. Já víno občas piju. To zase jo. Jsem schopen pouhým zrakem rozeznat bílé víno od červeného. Dokonce občas poznám, že víno je suché nebo sladké. V tom mám tak padesátiprocentní úspěšnost uhádnutí, což je podle mě více než solidní.

[ad#clanek-respo]

Jelikož nejsem zase úplně vyhlášený vinař, tak mě nabídka recenze poměrně zaskočila. Zaskočen jsem nebyl dlouho, neboť jsem si uvědomil, že se to dalo čekat. Že vlastně konečně vinařský průmysl docenil můj selský pohled na vína. Takovou tu poctivou člověčinu bez příkras a honosných slovíček.

Od té doby, kdy nabídka přišla, jsem vinařsky zpychnul a přesel z krabicových vín na vína lahvová. Protože přeci jsem ten vinařský recenzent.

Na samotnou recenzi jsem se připravoval poměrně dlouho. Pil jsem různá vína a cvičil jazyk, nos i játra. I jsem si o vínech něco málo prostudoval na internetu.

Jakmile jsem usoudil, že jsem připraven. Šel jsem na věc. Dítě jsem odklonil na noc k babičce a pro mě a manželku doma přichystal romantickou večeři v čele s vybraným vínem. Vzal jsem to poctivě, to je pravda. Mělo to být opulentní a posh.

Kdesi vzadu v paměti jsem vydoloval, že k vínu patří ryba. Plán byl pomalu tažený candát v bešamelové omáčce. Candáta jsem neměl a bešamelová omáčka, to nevím, co je a jak se to dělá, tak jsem udělal kapra v trojobalu ve friťáku s hranolkama a tatarkou. To si myslím, že romantické večeře zkousne. Hlavní bylo přeci víno.

Zapálil jsem svíčky a přivolal manželku ke stolu. Zatímco ona pomalu z kapra vybírala kosti, já jsem rozdělával víno a chystal se na show, protože přeci jsem ten recenzent vína.

Zkušeně jsem víno otevřel tak, že jsem korek nožem zamáčkl dovnitř (nemohl jsem najít vývrtku). Tím pádem odpadlo očuchávání korku, což byla trochu škoda, protože to mělo být mé velké antré.

Vzal jsem tedy lahev vína do ruky s tím, že manželce víno představím. Podíval jsem se na etiketu a zjistil jsem, že nemám ponětí, jak se to vlastně vyslovuje. Poměrně mě to zmátlo a zaskočilo, takže jsem zmateně prohlásil: „Představuju ti víno. Bílé víno“ a nalil si do skleničky. To že to víno bylo červené, manželka přešla pouze úšklebem bez nějakých připomínek. Tato záměna šla na vrub mé nervozitě.

Nalil jsem si víno do skleničky, tuto vzal, začal s ní kvedlat, až jsem si trochou vína potřísnil oblečení, dlouze jsem se na skleničku zahleděl a zkušeně jsem pravil: „Buket dobrý. Víno je krásně táhlé“. Pak jsem si přičichl: „Hmm cítím z toho jižní svahy Toskánska“, snažil jsem se vypadat chytře a zkušeně. Chybělo už jen ochutnat. Decentně jsem tedy vzal skleničku za stopku a celých ty dvě deci jsem do sebe vyklopil.

“Parádní chuť. Lehce kořeněné. Jahodový nádech. Je to ovocnější víno“, prohlásil jsem znalecky, aniž bych měl tušení o tom, co říkám.

Manželka dostala záchvat smíchu. To bylo netaktní a neprofesionální. Když jsem se obhajoval, tak mi vmetla do tváře, že k červenému vínu se ryba nedělá.

Tak abych tu recenzi tak nějak zkrátil. Víno bylo dobré. Chutnalo mi. Chutnalo i manželce. Ráno mi po něm nebylo blbě, jako po krabicovém víně, takže za mě pět hvězdiček z pěti.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Deníček moderního fotra

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky