
Příspěvky na nástěnku smíření
ŠTĚPÁN CHÁB
Jeden z největších německých deníku Die Welt psal o Sudetoněmeckém sjezdu v Brně. Psal o projevech, o hostech i o protestech odpůrců sjezdu. Po najetí na diskusi pod článkem je pak k dočtení přímo fascinující důkaz smíření.
V diskusi pod článkem deníku Die Welt byly a stále jsou takovéto myšlenky: Sudetští Němci byli jedinými skutečnými oběťmi druhé světové války. Nikomu nic neudělali a byli bezdůvodně vyvlastněni a vyhnáni. To je většinový vzkaz z diskuse. Češi nepatří do moderní Evropy, když mají jiné vzpomínky. Vyhnáni byli z pohraničí hlavně ženy, děti, starci, nevinní civilisté. Češi jsou nacionalisté. Následovalo přání, aby se vrátila železná opona a Němce od té české lůzy (zaznělo několikrát) odstřihla. Případně klení na adresu německých politiků, kteří zvedli ruku pro vstup České republiky do EU. Vstupu mělo předcházet zrušení Benešových dekretů a navrácení majetků.
Jen nemnoze se objevily poznámky o příčině a následku či o masivní podpoře pohraničních Němců Henleinovi či Hitlerovi.
Naše peníze chtějí, ale naši historii nikoliv.
Jsme sami, nikdo se za nás nepostaví, nikdo nemá rád Němce.
Už jsme se za minulost káli dost, stačí. Teď je řada na dalších.
Jen pár postojů z diskuse.
Celek vyzněl unaveně. Celek vyzněl jako velké pohrdání Čechy, Poláky, Slováky, celou východní Evropou. Celek vyzněl ve smyslu – my už jsme se smířili, vy tupci necivilizovaní, kteří by zasloužili… neznělo to moc jako smíření. Znělo to jako výčitka bez smíření. Zaznělo, že Československo byl umělý stát, který pro svou neschopnost v roce 1938 opustili za pomoci německé vlády Slováci. Nedodalo se, že si založili svůj Slovenský štát, „ktorý bol autoritatívny, klerikálno-fašistický štát, ktorý vznikol ako satelit nacistického Nemecka. Režim na čele s prezidentom Jozefom Tisom sa aktívne podieľal na holokauste a potláčaní ľudských práv,“ píše Wikipedie. Takovou neschopností se Československo vyznačovalo. Uzavřením do kleští doby, které byly setsakra pevné. V roce 1938/1939 to nebyla „neschopnost“ Prahy, ale přímý důsledek Mnichovské dohody a Hitlerova ultimáta, které republiku roztrhalo za asistence právě sudetoněmecké páté kolony.
Z druhé strany je také málo sebereflexe. Postoloprty, masakr v Ústí, pochod smrti z Brna… Nebo není? Já nějak nezaznamenal v české diskusi argumenty, že odsun, včetně toho divokého, násilného, neprováděli Češi. Prováděli. Ví se to. Jsme, my Češi, se svou zlobnou minulosti smíření. Víme o ní, nepopíráme ji. A ano, dodáváme, že po příčině přichází následek. Neomlouvá to násilí, ale ono to trochu zaznít musí, aby historie nezačínala účelově datem, jež se té které skupině hodí.
A tak se musí člověk zadívat i do první republiky. Do propuknutí světové ekonomické krize vcelku přátelské soužití. Pohraniční Němci s úděsem hleděli do Německa, které se vzpamatovávalo z první světové války, byl tam hlad a chudoba. Život v rozkvétajícím Československu byl oproti tomu pohádka. Jazyk ani kulturu Němcům nikdo nezakazoval. Jen uvnitř jich samotných možná trochu pálila žáha z toho, že u vlády je ta česká lokajská lůza, která byla za Rakousko-Uherska zkrátka pod nimi. Jistě žáha nepálila ve všech. To jistě ne.
Jenže přišla světová ekonomická krize. Ta dopadla i na průmyslové pohraničí. Zavládla nespokojenost, protože nedostatek dopadl i na pohraniční Němce. Z krize vzlínaly na povrch dvě strany. V Německu ta Hitlerova. V Československu ta Henleinova. Henleinova Sudetoněmecká strana, německá a protičeská strana uvnitř Československa (toliko k zákazům a předválečné diskriminaci Němců, protičeská Henleinova strana si to Německo dala i do názvu).
Hitler i Henlein zneužili světovou ekonomickou krizi k namalování terče. Hitler na židy, Henlein na Čechy. Henleinova strana se v roce 1935 stala nejsilnější v československém parlamentu, takovou sílu měl elektorát pohraničních Němců. Stále je nikdo nezakázal. Zato v pohraničí probíhaly čistky a lynče tam žijících Čechů. Německý element se dožadoval svých práv opět vládnout nad lůzou. Jak Čechy nazvali v diskusi smíření v deníku Welt.
A ano, odezva sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu byla v České republice silná. Proč?
Strach. Strach, že se v Německu zase, už zase probouzí démon touhy srovnat si tu lůzu do latě. Strach, že se i přes politické smíření vynoří konečné řešení otázky Benešových dekretů, které jsou hrází proti zapomínání a dělání z oběti viníka. Strach z toho, že z křivd minulosti se začnou pracně budovat křivdy budoucnosti. Strach vycházející z historické paměti, kdy se nás Němci po celé tisíciletí snažili vyhnat, vyhladit nebo zcela poněmčit. Strach z toho, že naši političtí eunuši by byli schopni podlehnout a od záštity sjezdu v Brně přejít k otevřené diskusi s Posseltem o Benešových dekretech.
Z německé strany má zaznít – promiňte, promiňte, že jsme vám zabili Vladislava Vančuru, Josefa Čapka a 360 tisíc dalších lidí. Z české strany má zaznít – promiňte, že jsme propadli zlu pomsty a byli příčinou poválečných masakrů.
Tečka.
Řešit tehdejší na rozumu pomatenou dobu dnešním pohledem má velmi silný potenciál vyvolat další křivdy.
Němci v českém pohraničí byli vyhnáni a byl jim zabaven majetek. Na druhou stranu, poválečnému Československu nebyly vyplacené reparace za válečné utrpení. Stejně jako Polsku, které si zlobu tehdejšího Německa odskákalo mnohonásobně víc. Odsun Němců nebyl svévolný akt české zloby, ale rozhodnutí Postupimské konference vítězných mocností ze srpna 1945. Tyto mocnosti zároveň rozhodly, že konfiskovaný sudetoněmecký majetek propadá Československu jako přímá náhrada za válečné škody, protože zdecimované Německo nebylo schopné platit reparace.
Češi mlčí, nekřičí o reparacích. Smíření, mám ten pocit, z české strany proběhlo. Masakr v Postoloprtech nebo ústecký masakr jsou v české historiografii plně zdokumentovány a odsouzeny. Na rozdíl od internetových debat v Německu, česká oficiální linie hříchy vlastní země nezastírá. Z německé strany je smíření stále nedořešené. Jako kdyby tam stále nepřišlo smíření s výsledkem války, kterou Německo rozpoutalo.
A na závěr malé připomenutí doby ve dvou citátech:
Kouničky
„Nezapomeňte, jak se klaní
Hluboce podle rozkazu,
Jak dřepívá za pokání
Na chladné chodbě za mrazů,
Jak zpívali jsme za vysrání,
Tichounce noc se skláněla
A ryli nehty do těla,
Když řehtali se strážní páni.
Bože, můj Bože, co mi brání
naplíti sviním do tváří
a pojít kulkou v žaláři.“
Antonín Štuka, poštovní úředník, báseň napsal v Kounicových kolejích, kde byl popraven za protiněmecký odboj, kdy jako poštovní úředník likvidoval anonymní udavačské dopisy směrované na gestapo.
A ještě jeden citát. „Němečtí občané přicházeli na popravy jako na velkou společenskou událost. Valná většina z nich se netajila radostí, že ti zlí Češi jsou nekompromisně trestáni. Jakoby měli pocit zadostiučinění, že za první republiky přišli o své výsostné postavení.“ Citováno z moc povedené bakalářské práce Hany Skalníkové, která vycházela při psaní z učených knih.
Nebyli vyhánění nevinní, ale ti, kteří do hloubi duše pohrdali českým elementem. Kdyby tu zůstali, navíc jako poražení, vedlo by to k neuvěřitelné nenávisti, která by dříve nebo později zase vyplula na povrch. Odsun Němců jak z českých, tak i polských zemí, bylo jediné možné řešení, pokud jsme chtěli střední Evropu udržet stabilní.
Jenže pro sudetoněmecké „krajany“ by bylo obtížné smířit se s tím, že jejich „nevinná“ babička v Brünnu, kterou Češi po válce vyhnali, se se slovy „české potvory a bestie jsou stříleny“ řítila s nadšením dívat se na popravy českých lidí z odboje i lidí, kteří se z bůhvíjakého důvodu znelíbili německé okupační vládě.
Rezultát. Sudetoněmecký landsmanšaft a jeho činnost je přímým odkazem Sudetoněmecké strany Konrada Henleina. A Němci, usuzuju z diskuse v magazínu Die Welt, se dosud nesmířili s výsledkem druhé světové války. Na povrchu možná, vnitřně nikoliv.
- Nadčlověčí rakovina - 28.5.2026
- Klima: Vedro aneb přirozené a „nepřirozené“ klimatické podmínky - 28.5.2026
- Příspěvky na nástěnku smíření - 28.5.2026


Každý u nás by si měl položit otázku,jak by s námi asi ti „naši milí krajané“ naložili,kdyby tu válku neprosrali a Rudá Armáda nás neosvobodila?Moc velký iluze si o nich teda nedělám!!!!😡
já souhlasím s odsunem i s divokým odsunem. hnát ta německá prasata holí
No jak by Němci, kdyby válku vyhráli, s Čechy naložili? Přece podle plánu tehdejšího protektora. Třetina na Sibiř, třetina poněmčit a makat na ně, třetina podle konečného řešení.
Jestli někdo věří Němcům byť jediné slovo, je magor, duševně postižený, vylízaný idealista, nebo kolaborant,Nic mezi tím!!!