19.5.2026
Redakce
18
Kategorie: Společnost1248 přečtení

Porouchané děti: Srážka logiky s etikou

Sdílejte článek:

STANISLAV KORITYÁK

Vášnivá facebooková diskuse o paní učitelce, která nadepsala složku na dokumenty slovy „porouchané děti“, otevřela ostrý spor.

Pro jedny je to nepřípustné nálepkování, pro druhé věcné pojmenování reality. Před námi však nestojí otázka střetu dobra a zla, ale konflikt mezi jazykovou logikou a etickým citem. Příčina je totiž úplně jinde, v ideologicky motivovaném přenosu slova „porucha“ z technického prostředí do oblasti výchovy a vzdělávání, kam z principu nepatří právě z etických důvodů. Nepochybila paní učitelka, ale ti, kteří slovo „porucha“ aplikovali na děti. Paní učitelka tuto absurditu jen dovedla do logického (a logicky správného) konce.

Porucha jako technický výraz k dětem nepatří

Řekneme-li o motoru, že má poruchu, víme, že nefunguje, jak má. Nikoho to neuráží. „Porouchaný motor“ je věcný popis. Slovo „porucha“ převzala medicína a psychologie právě z technických oborů. Význam zůstal stejný: funkční odchylka od normy. Přesně tak je porucha definovaná v lékařském významu.

Ovšem tento popis beze zbytku odpovídá i významu tohoto slova v technice. Nefunkční motor je funkční odchylka od normy. A právě zde přichází základní rozpor mezi technickým a „pedagogicko-psychologickým“ pojetím slova „porucha“. Zatímco technici hledají příčinu, kterou následně odstraní, humanitní obory pouze konstatují přítomnost poruchy, ale nepovažují za svou povinnost nalézt příčinu. Stačí jim diagnóza ve smyslu závěru, nikoliv znalosti příčiny. Neřeší, proč k odchylce došlo, jen potvrzení, že porucha je. Zčásti to dělají z etických důvodů. Určit příčinu by mnohdy znamenalo určit viníka. V tom případě se však už nejedná o etiku, ale o pokrytectví.

Když tedy lékař napíše do zprávy „porucha chování“ nebo „porucha pozornosti“, říká tím: Chování tohoto dítěte se funkčně odchyluje od normy. Jinak řečeno nefunguje, jak by v daném věku a situaci fungovat mělo. To není urážka. To je popis. Z lingvistického hlediska by klidně mohl napsat, že je dítě porouchané – význam je stejný.

Bumerang se vrací

Problém je v tom, že lidé nejsou stroje. Když řeknete o dítěti, že je „porouchané“, technicky nelžete. Má-li diagnostikovanou poruchu, je to popis skutečnosti. Stejně jako u motoru. Ale dítě to (na rozdíl od motoru) vnímá a slyší. Slyší to i jeho okolí. Najednou slovo, které je v technických oborech věcné a neutrální, nabývá zcela jiného významu. Proč? Protože „porouchaný“ znamená „vadný“, „rozbitý“, „k ničemu“. A to žádné dítě není. Tohle není chyba logiky. Tohle je problém etiky a kontextu.

A tady se dostáváme k jádru sporu. Kdo zavedl slovo „porucha“ do výchovy a pedagogiky? Byli to aktivisté, kteří chtěli nahradit stará, pravdivá, ale nepohodlná slova jako „nevychovanost“ nebo „závadné chování“. Chtěli odstranit vinu z dítěte či rodiče a přenést ji na „stav“. Jenže zapomněli na jednu důležitou maličkost. Slovo „porucha“ neztratilo svůj původní technický význam. A tento technický význam je „závada“.

Paní učitelka, která nadepsala složku „porouchané děti“, neudělala chybu. Neučinila nic jiného, než že technický význam slova dovedla do důsledku. Logicky je to správně. Problém je, že to není vhodné říkat. Ne proto, že by to nebyla pravda, ale proto, že to je dehumanizující. Dítě není motor.

Na to však měli myslet ti, kteří slovo „porucha“ začali na děti aplikovat. Na nich spočívá vina. Právě tady se logika a etika rozcházejí. Jsme u příčiny problému. Příčina je v inkluzivní ideologii, která „nezraňující“ popisy vyžaduje. Důsledky jsou však jiné, než politicky korektní „krotitelé jazyka“ očekávali. Teď situaci chtějí řešit moralizováním a ostrakizací těch, kteří jejich hloupost dovedli do důsledku.

Některé „poruchy“ jsou skutečné, některé jsou výmluvy

Musíme být fér. Ne všechno, co se dnes nazývá poruchou, je jen výmysl. ADHD je nejlépe neurovědecky podložená dětská psychiatrická diagnóza.

Dítě s těžkým ADHD nemůže jen tak „zabrat“, i kdyby opravdu chtělo. Jeho mozek funguje jinak. Je to skutečná porucha. A tedy – logicky – to dítě je v technickém smyslu „porouchané“. Přitom nemusí být vůbec nevychované.

Naproti tomu „porucha opozičního vzdoru“ (ODD) nebo lehčí formy „poruchy chování“ jsou často jen popisy nevhodného chování. Dítě, které nemá stanovené hranice, které neslyšelo „ne“, které vyrůstalo u obrazovky, není nemocné. Je nevychované. Nazývat to poruchou je zneužití termínu. A hlavně: Je to únik od odpovědnosti rodičů.

Dáváme dvěma zcela odlišným skupinám dětí stejné označení „porucha“. A pak se divíme, když paní učitelka využije plného spektra gramatických forem slova „porucha“.

Farmaceutický průmysl je na koni

Neurčitost termínu „porucha“ je živnou půdou pro byznys. Na skutečnou diagnózu (například těžké ADHD) potřebujete psychiatra, vyšetření a čas. Na pseudodiagnózu (lehčí „porucha chování“) stačí krátký dotazník. A pak už následuje recept. Léky, které zlepšují pozornost a tlumí impulzivitu. Ale za jakou cenu?

Peter Breggin, americký psychiatr, mluví o „deactivation syndrome“ – chemické lobotomii. Dítě je „hodné“, ale za cenu snížené emocionální citlivosti, spontánnosti a kreativity. Amy Arnsten z Yale Medical School dodává: Léky nemění Homera Simpsona na Einsteina. Jen uvádějí mozek do optimálního stavu.

Pokud ovšem dítě v optimálním stavu už je (tedy nic mu není a léky bere zbytečně), efekt je nulový nebo negativní. A co hůř, studie ukazují, že stimulanty nezlepšují učení nových informací. U zdravých lidí mohou zhoršit flexibilitu myšlení. Dlouhodobé účinky na vyvíjející se mozek zatím nikdo nezná.

Správně diagnostikovanému dítěti s ADHD mohou léky změnit život k lepšímu. Ale kolik dětí je dnes bere jen proto, že jsou „zlobivé“?

Spotřeba psychofarmak u dětí vzrostla šestinásobně

V České republice vzrostla spotřeba psychofarmak od roku 2000 šestinásobně! Každý sedmý šestnáctiletý bere léky na uklidnění – na předpis. A každý čtvrtý teenager už někdy zneužil psychoaktivní léky, často v kombinaci s alkoholem.

Paní učitelka, která napsala „porouchané děti“, popsala realitu, kterou systém vytvořil – a nyní se aktivisté tváří zděšeně, když to někdo řekl nahlas.

Obdobná situace je i v zahraničí. V Austrálii se mezi roky 2013 a 2021 zdvojnásobil počet dětí, užívajících psychofarmaka. V Polsku vyskočilo užívání během pandemie o 161 procent. V Německu vzrostlo užívání antidepresiv u dospívajících dívek o 482 procent během osmi let.

Nejhorší situace je asi ve Finsku. Tam data ukazují více než dvacetinásobný nárůst užívání léků na ADHD dětmi mezi lety 2000 a 2018. Čtete správně – spotřeba psychofarmak tam vzrostla dvacetkrát! Je to rub finského „vzdělávacího zázraku“?

To nejsou nemocnější děti. Je to systém, který místo výchovy a hranic předepisuje pilulky – a farmaceutický průmysl si spokojeně mne ruce.

Porouchané nejsou děti, ale ti, kteří začali užívat slovo „porucha“

Paní učitelka, která napsala „porouchané děti“, nepochybila. Slovo „porucha“ opravdu znamená nefunkčnost. I v lékařském významu. Děti s poruchou jsou v rámci logiky skutečně „porouchané“. Psychiatr Radkin Honzák napsal knihu „Osobnosti úžasné i porouchané“. Z etického hlediska se samozřejmě jedná o selhání.

Ovšem není to selhání paní učitelky. Ta jen dovedla do konce absurditu současné terminologie. Je to selhání systému, který do výchovy vnesl technický termín, aniž by promyslel důsledky takového kroku. Kdo zasel vítr, nemůže se divit, že sklidí bouři.

Nejde o to, kdo má pravdu. Je třeba najít řešení (jak vidíte, jsem technik, takže hledám řešení, nediagnostikuji poruchu komunikace). Řešení spočívá v tom, že přestaneme ve vztahu k dětem užívat slovo „porucha“, které svou neurčitostí umožňuje udělat „diagnózu“ prakticky z čehokoliv. Také musíme rozlišovat mezi dítětem třeba s ADHD (které potřebuje pomoc, ne nálepku) a dítětem nevychovaným (které potřebuje hranice, ne pilulku, dle staré metodiky rákosku). A hlavně přestaneme používat technické termíny na lidské duše.

Poznámka na závěr

Mějme na paměti, že psychologie a psychiatrie patří mezi ideologicko-prostituční vědy, které mají své pevné místo v propagandě. Daly nám eugeniku, rasovou hygienu a dokázaly vědecky stanovit „diagnózu“ i pro útěky otroků z plantáží v USA.

Tato „porucha“ se nazývá drapetomanie, jež byla definována jako „duševní nemoc, která otroky zbavuje vůle podřizovat se autoritě“. V současné klasifikaci poruch drapetomanii nenajdeme, ale stále je z čeho vybírat.

Duševní poruchou je dnes oficiálně nuda, genofobie, ale také syndrom Alenky v říši divů. Za pozornost stojí jeruzalémský a pařížský syndrom. Podívejte se, moc zajímavé čtení. Kupodivu tam nenajdeme homofobii. Ta dnes společně s xenofobií spadá spíše do klasifikace předsudků. Příznačné je, že u většiny těchto „diagnóz“ není známa příčina.

U drapetomanie je to jasné – v nejsvobodnější zemi světa zaniklo otrokářství (příčina) a s ním i diagnóza, která byla zároveň popisem příčiny.

Nevíte, jakou poruchou trpím já, když nechávám povalovat své smradlavé ponožky? Určitě musí existovat nějaké vědecké vysvětlení. Není to ono?

Chronická habituální abandonomie textilních exudátů (CHATE)
(ponožkový syndrom dislokované odpovědnosti)

 

Diagnostická kritéria:        

perzistentní abandonomie – opakované zanechávání párových textilií v prostorách, kde nemají co dělat (obývák, koupelna, pod stolem, na židli)

olfaktorická necitlivost – neschopnost vnímat vlastní pachové exudáty, přestože okolí hromadně kolabuje

abnormální párová disociace – ponožky se nikdy nevyskytují jako pár; jeden kus vždy zmizí v jiné dimenzi (pravděpodobně pod postelí)

 

Léčba dle současné metodiky:

„Není to lenost, je to speciální potřeba volného pohybu ponožek.“

„Neodsuzujme, zavedeme podpůrné opatření – koš na špinavé prádlo s asistentem.“

„Farmaceutické řešení? Léky na snížení pachové produkce chodidel.“

 

Překonané metody léčby:

„Seber to, smrdí to!“

 

Zdroje: Wikipedia (ZDE), Peter Breggin: Brain-Disabling Treatments in Psychiatry. Springer, 2008; Amy Arnsten: Prefrontal cortical network connections. Yale Medical School, 2015; Radkin Honzák: Osobnosti úžasné i porouchané. Galén, 2019; Meta-analýza methylfenidátu, Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 2024; Studie o adolescentním mozku, Frontiers in Public Health, 2022; diskuse na Facebooku

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1248 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,72 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

18 komentářů
  1. Nojo 06:25:45 Odpovědět

    No, já si myslím, že všechny v článku vyjmenované poruchy se u nás začaly hromadně vyskytovat vzápětí poté, co jsme začali patřit na západ. Na ten demokratický západ.

    • KRaťas 08:26:37 Odpovědět

      To je blábol. Za socíku to jen jinak fungovalo:
      — když byl sjezd v Paláci kultury, tak měl Jedličkův ústav zakázané vycházky
      — když dítě dokonale nezapadalo do poslušného kolektivu, končilo ve většině případů ve zvláštní škole, kde tehdy stále běžně fungovaly fyzické tresty a i sebechybněji umístěné dítě se nakonec zlomilo a stalo se ubožákem.

      Prostě za totáče tu byli budovatelé socialismu a obtížné faktory se systematicky odsouvaly na okraj společnosti, či za něj. Běžné byly vynucené sterilizace, dneska naopak motivujeme i lidi s prokazatelně dědičnými onemocněními k plození potomstva – obojí je eugenický experiment, tedy postup trestně stíhatelný a extrémně neetický. A s humanitou to nemá nic společného, protože se velmi obtížně srovnává humanita nějakého kroku v kontextu času – co je humánní z hlediska dneška může být velmi nehumánním prokletím pro generaci příští a vice versa.

      Takže ne, na první dobrou to „patření na západ“ vedlo k tomu, že se o těchto odchylkách začalo veřejně mluvit a pro mnoho lidí to byla dost tvrdá srážka s realitou – celej život vnímáte, že sice existují jacísi vozíčkáři (a dva jste viděli na vlastní oči!!!) a že tu máme blázince a zvláštní školy, válečné invalidy už vidě nestihli. Homosexualita byla trestná a ačkoliv většina lidí o někom cosi tušila, v praxi si jejich existenci nepřipouštěla. Jenže najednou se tu jakoby roztrhl pytel s diagnózami a v běžné společnosti se začali pohybovat disgrafici, dislektici, diskalkulici, lidé s parkinsonem nebo turetem, gayové i lesbičky a nevědomí chudáci si to celé špatně vyložili.
      Druhá vlna je pochopitelně špatně, tam se z toho, že i tito lidé patří do společnosti a mají svou lidskou důstojnost začalo se zbožšťováním některých diagnóz, formálním prohlašování některých diagnóz za nenemoci, neodchylky a přejmenováváním fůry diagnóz na nové, méně o stavu jedonce vypovídající. Vrcholem takového úletu jsou pochopitelně festivaly kýče a nemravnosti zvané pochody hrdosti. Tam, kde pan Hromada viděl rozumnou metu – registrované partnerství – tam navázali magoři a táhnou to do stavu, kdy je v řadě ohledů homosexuální parodie na manželství na úplném piedestálu. Vedle toho pak vypadá inkluze dětí přesvědčených o tom, že jsou morčaty do normálních škol jako veselá historka.

      • Nojo 14:39:13 Odpovědět

        A do hlavičky přišel úder kdy, za socíku, nebo až za kapíku ?

        • ygorek 15:58:18 Odpovědět

          Mohl to být i překotný porod…

  2. Ethanol 07:35:48 Odpovědět

    Já su len vesnický sprosták,
    a vůbec mi nejde na pochop, co tento článek vlastně řeší?

    Označujeme dnešní děcka sněhovými vločkami.
    Ale děláme je z nich my (někteří).

    Děcko si prdne a už se to musí diagnostikovat, řešit, konzultovat, léčit, osvětit, prevencovat …..

    Dnešní děcka již nedostávají šanci poprat se s životem (i vlastními démony) samy.

    Pokud děcko upadne,
    a místo toho aby se samo postavilo a oprášilo si kolena,
    tak sedí na prdeli a rozhlíží se kde je maminka …..

    ….. tady je už ve výchově …. ehm …. porucha. :wacko:

  3. ab 07:48:17 Odpovědět

    Takže nikdo neřeší problémy ve školství a změnu koncepce, ale všichni řeší použití nějakého slova. To jsme dopadli.

    • Mikelo 09:05:11 Odpovědět

      Přesně takhle to ojroovce běžně dělají. Maskují tím neschopnost vyřešit cokoli.

    • ab 12:41:12 Odpovědět

      Tady bych spíše věřil tomu článku než vám. Jinak ADHD může mít mnoho příčin, včetně genetických, ale cukr mezi ně nepatří. Vztah mezi cukrem a hyperaktivitou či poruchou pozornosti (ADHD) je jedním z nejčastějších mýtů v oblasti dětského chování a výživy. Mnoho rodičů má vysledované, že po sladké oslavě děti „divočí“, ale vědecké výzkumy ukazují trochu jiný obrázek. Rozsáhlé vědecké studie a metaanalýzy opakovaně prokázaly, že samotný cukr není příčinou ADHD a u většiny dětí nezpůsobuje hyperaktivitu.

      • ab 12:42:32 Odpovědět

        Tohle patří k příspěvku níže.

  4. KRaťas 08:15:10 Odpovědět

    „Musíme být fér. Ne všechno, co se dnes nazývá poruchou, je jen výmysl. ADHD je nejlépe neurovědecky podložená dětská psychiatrická diagnóza.“ — tady tady u toho nesmyslu jsem přestal číst. Do té doby velmi dobré, ale konkrétně ADHD je ta nejideologičtěji rozpracovaná diagnóza, která se obvykle opírá o nekompletní anamnézu – zásadním faktorem ADHD je příjem a zpracování cukru, to je objektivně ověřený a prokázaný fakt. Prostě jde o přetlak energie, ten vede k pro okolí obtěžujícímu jednání a to pak k medikaci. Jenže namísto zkoumání hladin cukru se akorát předepisují drahé prášky, děti jsou vypínány chemií a ve škole jsou v lepším případě jako ve snách, což je nebezpečné pro ně i ostatní. Obvykle se tam vůbec nic nenaučí a chodí tam naprosto zbytečně.

    Proč má někdo potřebu napsat na první pohled zajímavý článek a v půlce ho zkopne žvástem na úrovni tzv. České televize???

    • Mikelo 09:08:28 Odpovědět

      Nechtěl jste místo cukr napsat aspartam a acesulfam K?

  5. Euridika 09:06:40 Odpovědět

    Asi bychom meli deti vic vychovavat a mene z nich delat „osobnosti“, ktere nemusi nic, ale mohou vsecko. Cim to je, ze generace prarodicu techto zpovykanych, porouchanych spratku, zvykla na spartanskou vychovu, ordinace psychiatru nezaplnila a farmaka po hrstech nezrala? Ani generace mych rodicu, narozena za valky, netrpela, kupodivu, traumaty? Vysvetli mi to nekdo?

    • Mikelo 10:14:56 Odpovědět

      Debilní ojrorodiče nemohou vychovat nic než debily.

      • Ethanol 10:27:22 Odpovědět

        Tvým rodičům se to tedy povedlo dokonale. :yes:

    • HleDutch 10:35:25 Odpovědět

      Bias přežívšího. Zkoumána byla jen ta letadla, která se z boje vrátila. Právě místa, kde nebyly žádné zásahy (např. motor, kokpit), jsou nejcitlivější – letadlo zasažené tam se totiž nevrátilo a nebylo v datech vidět.
      To, co píšeš, není důkaz, že tito lidé netrpěli traumaty. Je to jen důkaz jejich mimořádné odolnosti a/nebo toho, že měli štěstí. Ti, co ne, zemřeli dříve, neměli děti, nebo byl jejich mechanismus vyrovnání se s traumatem předat ho dál. A hlavně se o těchto věcech téměř nemluvilo.

  6. HleDutch 10:21:45 Odpovědět

    Též jsem Á-Dé-Háďátko. Funguji. A řekl bych, že lépe než typický, neurotypický příslušník mé generace (aniž bych se chtěl chvástat, některé věci si narozdíl od nich uvědomovat a vnímat není žádný med…)
    Můj motor není rozbitý. Mám upravenou, jinak naladěnou řídící jednotku. Svítící „kuře v troubě“ možno směle ignorovat, motoru je úplné 💩…
    Na to, že i útěkářství otroků mělo svou diagnózu, jsem si vzpomněl hned na začátku článku, a chtěl to sem napsat ještě předtím, než jsem zjistil, že to v pozdější části článku je zmíněno 😁
    Spíše bych označil neurotypičnost za „ovcoidní syndrom“: osoba stižená touto poruchou slepě poslechne jakýkoliv příkaz kdejaké samozvané rádoby autority bez ohledu na to, jak velká kravina nebo sviňárna to je. To je diagnóza, kterou bychom měli léčit! Systém, který vidíme kolem sebe, přesně na těchto lidech stojí. A pokud bude chtít tahat na moje dítě rákosku, dotyčnou rádoby autoritu si najdu a tu rákosku jí zalomím v (_!_), to přísahám Perunovi!

    P.S.: Lékem na abnormální párovou disociaci je nákup velkého balíku zcela totožných ponožek.

  7. Roman 17:40:44 Odpovědět

    Staletími osvědčený výprask byl nahrazen psychofarmaky, o kterých nakonec ani nevíme, co všechno způsobují.

    • HleDutch 18:43:51 Odpovědět

      Řekl: „Škoda dobré rány, která padne vedle.“ Tak jsem mu jednu vrazil. Nechápu, proč tolik vyváděl 😛

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)