Tanečky kolem pokuty za výběr mýta už zavání fraškou

[ad#clanek-respo]

Ministerstvo dopravy dostalo od Úřadu pro hospodářskou soutěž milionovou pokutu za to, že přidělilo zakázku na výběr mýta firmě Kapsch bez výběrového řízení.

Ministr Ťok: “Škoda nevznikne daňovým poplatníkům to v pohodě uhradíme z nákladů ministerstva a navíc to půjde z jedné státní organizace do druhé státní organizace.”

Ministr Ťok dále rozvádí, že firma Skytoll, která výběr firmy Kapsch napadla, je právě ten největší gauner. Ona bude moci za to, že se mýto přestane úplně vybírat a kvůli ní přijde stát o peníze. Nikdo jiný podle něj na vině není. Že ministerstvo dopravy svou nečinností tuto situaci zapříčinilo, o tom ani slovo. To je jen klasická záměna příčiny a důsledku.

Udělení pokuty ve výši jednoho milionu korun je skutečně úsměvné. Stát na mýtě vybírá 40 milionů denně. To je jako byste za překročení rychlosti v obci zaplatili nějakých 30 korun, při srovnání např. s výší průměrného denního platu. To by se to ve městech frčelo! Pokuta by prostě neměla svůj význam.

V jednom má ministr “pravdu”, že to nezaplatí daňoví poplatníci. Peníze jdou z jedné kapitoly státního rozpočtu do druhé (Ale kdo ten rozpočet plní? Nejsou to náhodou daňoví poplatníci? – pozn. PP). A nic nebrání tomu státu tu kapitolu rozpočtu ministerstva dopravy zase o tu pokutu navýšit. Prostředky na to budou v té kapitole, kam poplyne pokuta. Absurdní.

Vraťme se k tomu příkladu pokuty za vysokou rychlost v obci. Představme si, že peníze z těch pokut by plynuly do nějakého fondu dopravy. A představenstvo toho fondu, coby státní instituce řízená volenými politiky, by podle pokynů těch politiků každý rok rozhodovalo, co s vybranými penězi udělat. A ti politici by ve snaze pro své znovuzvolení rozhodli, že se peníze použijí třeba na zpětnou refundaci těch pokut. Přitažené za vlasy? Ale takhle to přesně funguje v případě pokut mezi státními institucemi mezi sebou. Akorát se při tom politici tváří sklíčeně, když je nějaká pokuta udělena, ale myslí si své. Hlavně je to nijak nebolí.

Zaměstnanec vůči zaměstnavateli ručí za způsobené škody výší svých čtyř měsíčních platů. Nechápu proč toto neplatí ani pro ministry a jiné státní úředníky. Pak by to o něčem bylo. Kdyby to s pokutami takto fungovalo v soukromé firmě, tak by se nikdo nesnažil jednat nějak odpovědně a firma by za chvíli šla ke dnu.

Hnutí ANO chce přeci stát řídit jako firmu. Zatím jsem ale nezaznamenal jediný legislativní návrh, jak tuto frašku s pokutami řešit tak, aby úředníci skutečně museli mít zájem se tomu vyhnout. Tedy že by za své pochybení, prodlení, nečinnost ručili za vzniklou škodu až čtyřmi platy. Nemluvím o úmyslu, to už by bylo něco jiného, tedy trestný čin. Naopak, ministr z a hnutí ANO, Dan Ťok, si svými vyjádřeními z nás všech dělá akorát srandu.

Nebo je to jinak a už dopředu předjímá. Pokuta by skutečně, i kdyby šla třeba nějaké mezinárodní instituci do zahraničí, což se ještě může stát, nebyla placena z peněz nás všech. Stát už by byl firmou. Šlo by to z peněz firmy. Firmy vlastněné panem Babišem.

[ad#clanek-respo]