Pan Čulík a paní z chudších vrstev

Pan Čulík se pokusil na výčitky uživatelky FB, zřejmě z chudších pracujících vrstev, stěžující si na to, jak je politická levice v podstatě opustila, nějak zareagovat. Vzhledem k tomu, že se tento pán již delší dobu míjí s realitou, vznikl jednoznačný paskvil.

Stížnosti

Paní si stěžovala na to, že přívod imigrantů podporuje vrstva zbohatlíků, kteří bydlí v bohatých čtvrtích, kam imigranti nepáchnou, a jejich vydržování prosazují tito lidé proto, že se dotkne jejich peněženek jen zanedbatelným způsobem, zatímco pro chudé občany bude kromě nutnosti žít vedle imigrantů a být permanentně obtěžován jejich aktivitami a ohrožován jejich netolerantním jednáním k místní populaci, znamenat jejich přítomnost také podílet se nějakým způsobem na jejich ekonomickém zajištění, a to buď dalšími daněmi a poplatky, nebo dalším omezováním benefitů od státu vůči této kategorii občanů (píše mj. o bytech).

Já bych k tomu, co dotyčná paní uvádí, doplnil to, že zkušenosti z Německa a Francie (o Velké Británii nemluvě) jsou zcela jednoznačně takové, že imigranti dříve nebo později začnou obtěžovat nebo  dokonce likvidovat i onu zbohatlickou vrstvu, která je jim příznivě nakloněna. Muslimové si prakticky vždy cíleně budují v zemích, které hodlají ovládnout, páté kolony, které ovšem následně zlikvidují pod (IMHO rozumným) heslem, že kdo zradil jednou, zradí i podruhé. A paní také zapomenula na skutečnost, že péče o migranty se promítne také do nákladů a volných kapacit zdravotnictví, přičemž opět dojde k tomu, že některé výkony prevence i kurativy budou pro naše občany hůře dostupné, nebo zcela nedostupné.

Pan Čulík

Pokud začnu koncem (nebo skoro koncem), tak jím uvedený příklad, Humzy Yusafa má spíše opačnou konotaci.

Tento pán jako první muslimský ministr skotské vlády procpal zločinný zákon, který v duchu islámských pseudohodnot kriminalizuje i “politicky nevhodné” výroky soukromého charakteru, čímž do značné míry narušuje jednu ze základních evropských vymožeností, svobodu svědomí. Za jejíž nastolení se v Evropě proti afroasiatskému póvlu, především fundamentalistickým křesťanům, bojovalo a umíralo celá staletí.

Asi není náhodou, že multikulturní politrukové nad jeho působením ucvrkávali blahem stejně jako komunističtí nad prvním syfilitickým presidentem Československa (tedy, oni tvrdili “dělnickým”, ale on jako dělník nepracoval před svou inaugurací už celá desetiletí, někdy od 20. let, zatímco tu Treponemu z něj dostali až sovětští balzamovači, takže tahle charakteristika této “osobnosti” je asi výstižnější).

Pochopitelně, islám, stejně jako původní, fundamentální, křesťanství, potřebuje populaci změnit na masu snadno ovladatelných polozvířat, pro něž je i ona svoboda svědomí, něčím naprosto nepřípustným. A stejný dojem mám i z četby Starého Zákona o judaismu. Až Nový Zákon do jisté míry pracuje s člověkem jako individuem, nikoli jako jako kapkou v louži davu.

Pan Čulík uvedl na obhajobu nesmyslů, které hlásá, právě příklad toho, jak moc je islám s hodnotami evropské společnosti neslučitelný, a že nelze připustit, aby nám lidé s tímto “kulturním zázemím” mluvili do života. I za cenu jejich případného vyhoštění z Evropy, jako byli z řady zemí po válce vyhoštěni Němci.

Obávám se, že kdybychom pomocí nějakého stroje času přivezli k nám tvůrce maleb v jeskyni Altamira, tak by byli zařaditelnější do naší civilizace spíš a lépe než muslimové.

Přínos imigrantů

Pokud se týká “pozitivních imigrantů”, jejichž příklady pan Čulík uvádí, nikdy se nejednalo o muslimy ze zemí třetího světa, ale o obyvatele civilizovaných zemí, ohrožených Hitlerem, případně o lidi cíleně z evropských států “vytažené” do USA (např. von Braun a spol.). Šel bych dál a připomenul uprchlíky před bolševickou totalitou, kteří se do Evropy a USA dostávali ve 20. letech, a kteří byli pro své cílové státy jednoznačným přínosem. Můžeme za mnohé jmenovat světoznámého Vladimira Nabokova. Navíc nikdy nešlo o ekonomické migranty, ale opravdu o uprchlíky před zločinnými režimy. USA jistě přijímaly i ekonomické imigranty, ale jejich počty jednak regulovaly, jednak bylo podmínkou úspěšné imigrace zařazení se do společnosti (americký “melting pot”, dělající z přistěhovalců Američany). Jakmile tento tlak povolil, dostaly se USA do svízelné situace od řádění etnicky definovaných gangů (např. mafie téměř stoprocentně tvořená etnickými Italy) a dalších protispolečenských jevů.

Takže srovnávat negramoty z islámských zemí s otci projektů Manhattan nebo Apollo je prostě totální nesmysl, z těch prvních téměř nikdy nic pozitivního pro cílové státy nebude, a navíc je problémem i následující generace, která se v cílové zemi nezachytí. Ostatně, přesně o tom je i známá West Side Story, jejíhož autora zcela jistě nemůžeme podezřívat z nějakého etnického šovinismu, nicméně více-méně přesně popsal to, co viděl kolem sebe a napasoval to na syžet známé Shakespearova tragédie, v němž Monteky a Kapulety zastupují právě etnicky definované gangy. A to ještě tito lidé nebyli muslimové, takže se dalo předpokládat, že se alespoň někteří z hrdinů tohoto příběhu v pozdějším věku socializují.

Pokud pan Čulík šanžíruje lordem Dubsem, židovským chlapcem, zachráněným útěkem před Hitlerem z českých zemí, já nemohu nevzpomenout francouzskou občanku židovské etnicity, která přežila koncentrák a byla nedávno zavražděna vyhozením z okna svého bytu islámským radikálem. I toho pána by mohl potkat podobný osud, pokud se politika Velké Británie k islámské imigraci radikálně nezmění. Nebo bude tento devadesátiletý pán za pár let prchat, jako prchají (nejčastěji do Izraele) Židé z Francie.

Změny charakteristik státu

Pan Čulík taky přímo ucvrkává blahem, jak “skotští občané” zabránili soudem nařízenou deportaci islámského teroristy ze země.

Je mi velice líto, já v této události vidím signál, že ve Velké Británii demokracie v podstatě končí a začíná být nahrazována vládou lůzy, tedy lůzokracií. Přičemž cílovým stavem může být buď propad do totálního chaosu a ztráta funkčnosti státu, nebo únik z tohoto stavu znamená nastolení nějaké formy “vlády tvrdé ruky” za podpory těch občanů, kteří ještě neztratili příčetnost, nebo kteří ji nabyli po praktických zkušenostech s vládou lůzy.

Takto to dopadlo v Chile, které rozložil Salvátor Allende, dokud ho neodstranil Pinochet, hůř to dopadlo v Německu, kdy rozpadající se Výmarskou republiku “dal do cajku” Hitler. Faktem ovšem je, že dokud Hitler nezačal válčit, tak se poměry v Německu radikálně lepšily a lidem, jako je ona paní diskutující s panem Čulíkem, se dařilo jednoznačně lépe.

Můžeme se tedy domnívat, že těm, kdo prosazují v podstatě nijak neregulovanou imigraci, jde o totální zničení evropských (ještě jakž takž) demokratických států a nastolení vlády lůzy, která ostatně ani nemusí mít občanství některé evropské země. Nebo jejím členům bude EU, ta myšlenka už také padla, dávat občanství EUrounijní, třeba hned na hranicích a na počkání.

Totální rozpory

Mezi tím, co prosazují lidé jako pan Čulík a tím, co požadují lidé, vytvářející reálné hodnoty, z nichž je krmena i terciální sféra, v níž pracuje pan Čulík, jsou naprosto drastické a IMHO neslučitelné (tedy po marxisticku antagonistické) rozpory.

Progresivisté nevidí naprosto žádné problémy s nijak neregulovanou imigrací ve stylu soudružky Merkelové “to zvládneme”. Normální lidé vidí obrovské sociální a ekonomické problémy, které většinou přímo (na daních) nebo nepřímo (tištěním nekrytých peněz a snížením jejich hodnoty) zaplatí ti nejchudší pracující.

Progresivisté žvástají o obrovském ekonomickém přínosu imigrantů, zejména ilegálních, normální lidé je vidí flákat se od doby, kdy oni sami jdou do práce, do doby, kdy jdou zase z ní.

Progresivisté blekotají o kulturním “přínosu” těchto lidí, normální lidé mají informace o dění na školách, pracovištích, kam se nějakého imigranta podařilo umístit, apod., které mají přesně opačný charakter. Vidí také, co se děje okolo na ulicích. Jejich pozornosti neuniknou ani dealeři drog, kteří jsou z naprosté většiny ilegálními, nebo alespoň ne zcela legálními imigranty.

Jistěže je obrovský rozdíl mezi současnými hlasateli přínosnosti imigrace a normálními lidmi ještě v rodinném zázemí. Ti první jsou až na výjimky bezdětní, ti druzí mají běžně více dětí a mají reálné obavy o jejich osud. (Jan Čulík má už děti dospělé.) Na druhé straně jsem zde na blogu již reflektoval situaci, kdy fanatičtí vítači nedokázali reflektovat ani zavraždění vlastního dítěte imigrantem, což připomíná spíš myšlení lidí vymozkovaných členstvím v náboženské sektě, než lidí normálních.

Zkrátka a dobře, pan Čulík ukázal naprosto jednoznačně, že se on, jako zástupce “progresívní levice” (obě části tohoto pojmenování lze rozporovat) a člověk z pracujících vrstev, spíše v ekonomickém nedostatku, naprosto míjejí a nejsou s to ani porozumět jeden druhému, přičemž jednoznačně vidím vyšší podíl viny na straně té “progresívní levice”. Nelze se tudíž divit, že tyto síly stále více ztrácejí podporu tradičně levicových voličů, kteří jdou tam, kde jejich steskům alespoň částečně porozumějí.