17.4.2018
Kategorie: Společnost

Ochránce lidských povinností

Sdílejte článek:

VLASTIMIL BRÁZDIL

„Ještě, než přistoupíme k otázkám prospěchu, musím vás, ač nerad, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Lidi velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko – PRÁVA!“ „Odkud to přišlo?“ „Od nás to nemají.“ „A to říkají všichni?“ „Všichni. Komunisti taky.“

[ad#textova1]

Rád bych Pelíškovou parafrázi z úvodu vysvětlil. Nemám samozřejmě nic proti právům jako takovým, ale přijde mi, že je jich v poslední době čím dál víc, a plnou ústa jich mají zejména ti, kteří mají jen a pouze kapitálkami psaná PRÁVA. Podle mě přicházejí práva na řadu až po/při splnění povinností. I svobodu samotnou chápu jako povinnost postarat se o sebe, neomezovat a neobtěžovat jiné. Kdo to nezvládne, nemůže být opravdu svobodný. Stát by měl maximálně zpovzdálí dohlížet a moderovat případné spory.

Asi nejzábavnější jsou PRÁVA komunistů. Strany, která necítila ani povinnost změnit si alespoň název, který přímo implikuje největší zrůdnost v dějinách se 100+ miliony mrtvých. Sice dle svého aktuálního programu usilují (trošku schizofrenně) „jen“ o socialismus, ale drzost jim zůstala vpravdě proletářská. Teď naposled prý mají PRÁVO nominovat do kontrolorů kontroly policie osvědčené kádry ze souručenství pendreků. Jediné právo, které mělo komunistům hned po revoluci zůstat, je právo na spravedlivý proces.

Slovo vlast dnes není příliš populární. Vlast totiž znamená především povinnosti. Pak teprve práva. Pokud to většina lidí nevezme za své, bude to u nás fungovat do prvního většího problému. Mám neblahý pocit, že by tu běhaly miliony lidí s PRÁVY, ale naše země by byla volně k odběru.

Celou uprchlickou krizi bylo možno zastavit hned v zárodku. Pokud by povinnosti předcházely právům. Všichni opravdoví uprchlíci, kteří splní elementární povinnost prokázat, že se na ně statut uprchlíka vztahuje, mají plné právo, žádat o azyl v první bezpečné zemi tak, jak jim to garantují mezinárodní smlouvy. Tak jednoduché to je.

I náboženství míru má na čem pracovat. Listina základních práv a svobod nebo Úmluva o právech dětí, jsou základní kameny Euroatlantické civilizace, které se rodily dlouho a bolestně. NIKDO NIC LEPŠÍHO NEMÁ. Jsou to naše povinné fundamenty a nejsou k diskuzi. Konec věty o PRÁVU Šaríja v Evropě, má v případě místních znít z vazby, v případě „hostů“ z dopravního prostředku, který je odveze tam, kde budou moct svou víru praktikovat řádně a patřičně.

Soudě dle výročních zpráv amerického Ministerstva zahraničí nebo Amnesty International, jsou u nás i PRÁVA menšin někde na úrovni Eritreje. Když jsem onehdy četl srdcervoucí artikl o zoufalé hygienické situaci v ghettu v Ústí, přímo na stránkách vlajkové lodi menšinového zpravodajství ROMEA, našel jsem tam spoustu věcí, které je město povinno udělat. Menšiny prý prostřednictvím této obecně prospěšné a neziskové organizace nabízí pomoc a asistenci. Podle mě menšinám, které samy pocítily potřebu na zlepšení svých životů, nikdo nijak zvlášť nebrání.

Ani pohlaví už není věc intimní. Povinnost schovávat je na veřejnosti je pryč. Naopak vykukuje všude. I na Facebooku můžete vybírat z asi padesáti variant. Aktuální zkratka alternativ je LGBTTQQFAGPBDSM. Trošku mi na konci chybí M a F pro muže a ženy, kteří už jsou v součtech nejspíš také alternativními menšinami. Trans gender, fluid gender a spousta jiných -gender/non gender, chtějí vlastní toalety, protože na to přece mají PRÁVO. Měly by tedy být v duchu Ústavy ve všech veřejných budovách padesátery záchody? No a PRÁVO na výchovu dětí homosexuálními páry? Chcete-li děti, máte plné právo si je udělat. Pokud to nejde, bude někde chyba.

Dalo by se pokračovat dál a dál. Stranu práv občanů i Ochránce lidských práv už máme. Na jejich povinnostní ekvivalenty, které bych tak rád viděl, si ještě nejspíš chvíli počkám.

 [ad#pp-clanek-ctverec] 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...