21.11.2014
Redakce
0
Kategorie: Historie, Kultura a tipy

Jiří Wonka o pomlouvačném filmu Libuše Rudínské “Pavel Wonka se zavazuje”

Sdílejte článek:

JIŘÍ WONKA 21|11|2014

Shodně jako biskup Václav Malý chci k filmu uvést toto. Režisérka Libuše Rudinská tímto filmem znevážila život a smrt Pavla Wonky. Hází špínu na ty, co se v době totality dokázali postavit na odpor a dokázali říci režimu pravdu do očí. Ale pozor. Nehází ji na živé, kteří se mohou hájit. Hází ji na ty, co se z hrobu již nemohou bránit. To nevyžaduje žádnou odvahu. K tomu stačí velká lidská neslušnost, kterou někdy nazýváme spíše hyenismem.

 

 

[ad#hornisiroka]

 

Pavel i já jsme se bohužel narodili s Kainovým znamením a sice, že naši dědové byli Němci. Tak si na nás někteří fanatici vybíjejí už 70 let zlost. Ale otec již měl českou národnost a jeho maminka ho dala do české menšinové školy. Děda byl sociální demokrat protinacistického smýšlení. Za války předával Čechům zprávy z protinacistického rádia a pomáhal ruským zajatcům. Zásoboval je jídlem a cigaretami a ochraňoval je před těžkou prací. Jsou na to písemná svědectví zaměstnanců firmy Horáčka a Erlebacha. Otec byl ještě jako dítě bez rozumu nucen vstoupit do mládežnické organizace poplatné nacistické vládě. Jakmile dospěl, organizaci opustil. Toto rozhodnutí uprostřed války uvnitř protektorátu mohlo znamenat deportaci do koncentráku a smrt. Jsou na to písemná svědectví. Po vojně otec pracoval na úřadu práce jako řidič a pomocná síla a pomáhal přes svého bratra každému Čechovi, který nechtěl být nasazen na práce pro Hitlera. I na to jsou písemná svědectví. Ta Rudinskou nikdy nezajímala. 

 

 

Nevím, zda je opravdu Rudinská z komunistické rodiny pracující kdysi na Vojenské správě, jak mi řekl účastník natáčení. Ale nyní natočila o bratrovi pomlouvačný film s pomocí členů Státní bezpečnosti a Komunistické strany. V něm zcela lživě popisuje Pavla jako spolupracovníka STB a našeho otce jako spolupracovníka Gestapa. Ani jeden jím nebyl. Otec ani Pavel se již nemohou bránit. Jsou mrtví. Oba zemřeli velmi mladí. Prožili jsme si tak už dvě rodinné tragédie. Nyní přichází další trauma. Filmová štvanice na naší rodinu.

 

 

K samotné osobnosti Rudinské doporučuji shlédnout rozhovor s ní na webu DVTV tečka cz. www.DVTV.cz,  odkaz.  Tento televizní rozhovor odkryl její osobnost. Vyšla zde najevo neuvěřitelná míra sebestřednosti, cynismu a nabubřelosti v její mimice. MUDr. František Koukolík tyto lidi s podivným chováním, kterému nerozumíme, popisuje jako nebezpečné asociální deprivanty. A u nich prý přestává veškerá sranda. Já sám to nechci více komentovat, nemám na to odborné vzdělání. A jako člověk omylný se mohu mýlit. Každý ať se přesvědčí na vlastní oči. Web o deprivantech a o skutcích Rudinské je na internetu.   

 

Po r. 1989 se podařilo zrušit 14 rozsudků bratří Wonkových, byly v tom i vyhazovy se zaměstnání. Pavel byl plně rehabilitován. Co rozsudek, to zločin. Pavel oprávněně říkal, že největší zločinci jsou soudci, ti dávají tu poslední tečku. Snažil jsem se, aby byl někdo za zločiny potrestán, a vysloužil jsem si, že mně 3 krát po r. 1989 trestně stíhali a byl jsem v r. 1995 brutálně zmlácen sadistickým policejním komandem vedeným Martinem Motyčkou. Takovou brutalitu jsem nezažil ani za totality, dokonce mně na týden uvěznili.

 

 

Rudinská vystříhala z filmu prakticky všechny osoby, které o Pavlovi mluvili kladně :

 

  • Ladislav Smolík,
  • Eva Tomášková,
  • Alena Zelinková,
  • její sestra Jiráková, podala písemné svědectví
  • Jiří Kubík
  • Marie Vávrová,
  • Eva Procházková,
  • Josef Tomcsík,
  • Božena Martincová,
  • Vladimír Kubec,
  • Evžen Klokočka (dal jí výpověď),
  • Jana Millerová,
  • Mirek Petr.

 

 

Místo nich ten prostor zaplnila anonymními estébáky bez tváře. Přitom prohlašuje, že chtěla natočit „seriózní dokument“. Stejně jako v 50. letech za totality. I pár disidentů ve filmu promluvilo, ty ale Rudinská nejprve rozeštvala pomluvami proti Pavlovi, že byl údajně udavačem disidentů, což nebyl. A pak po tomto jejich subjektivním ovlivnění teprve s nimi jako dokumentarista natáčela. Pracuje tedy podobně jako kdysi STB, KSČ a jejich deník Rudé Právo.

 

K tomu je zajímavé toto z rozhovoru paní Rudinské pro Deník: “Jak jste přiměla k výpovědi bývalé estébáky? Oslovila jsem jich celkem deset. Souhlas s natáčením dali dva.” To znamená, že VŠE, CO JE V TOM FILMU TVRZENO, spočívá jedině na prohlášení DVOU osob! Navíc jde o prohlášení bez jediného důkazu.

 

 

Všechny sponzory filmu Rudinská sprostě podvedla tím, že je seznámila s plánem natočit film “Pavel Wonka – advokát chudých“. To později změnila na skandalizační film o Pavlu Wonkovi jako spolupracovníkovi STB. Na to jí ale sponzoři statisíce nedali! Každý si může udělat o tomto férovém jednání vůči dárcům úsudek sám.

 

 

V současné době Rudinská nabízí některým bývalým příslušníkům STB úplatu až 30.000,- Kč, když budou mluvit na kameru proti Pavlu Wonkovi. Jinak se jí film prý zhroutí. Někteří se nechali koupit a vyhověli. Má z čeho je uplácet, obdržela od České Republiky dotaci 300.000,- Kč. Tuto dotaci získala také trochu nepoctivě, když fond Ministerstva kultury oklamala s tím, že chce natočit film o památce mého bratra, zvaný „Pavel Wonka – advokát chudých“. Těch peněz “na film” bylo rozhodně víc, než zmiňovaných 300tisíc, protože v souvislosti s Šináglovou sbírkou se Rudinská nechala slyšet, že státní dotace rozhodně nestačí, že bude potřebovat víc. Odkud je asi tak sehnala?

 

 

Ohledně vztahů mezi občanem a STB si musíme uvědomit tehdejší dobu. Vztahy mezi estébáky a disidenty byly na maloměstě zcela odlišné než v Praze, kde byly jen stovky estébáků na tisíce disidentů. Nemohli je tedy v Praze zdaleka pokrýt. Na maloměstě to bylo naopak. Byly tu desítky estébáků na několik jedinců z odpůrců komunismu. Takže je neustále kontaktovali a stýkali se s nimi i proti jejich vůli. Byla to vládnoucí tajná policie a dělala si, co chtěla. Mučila, zavírala, unášela, vydírala, zabíjela. Styk s tyrany nebylo možné odmítnout. Jako asi všude si dělili tito policisté taktické role na ty zlé a ty hodné. Zlý vás terorizoval, vydíral nebo mlátil pěstmi,hodný s vámi kamarádil, tykal vám, předával vám důvěrné informace o plánovaných zatykačích. Čímž získával léta vaší důvěru. STB tím získala o vás větší přehled. Jestli to bylo i kouskem svědomí anebo jen taktikou nevím. Oboje je možné.

 

 

Rudinská na podporu své fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel se nechal registrovat jako důvěrník policie. To je však naprostá lež. O registraci důvěrníka rozhodovalo bez vědomí občana vedení STB. Ale ani to Pavla nikdy nezaregistrovalo jako důvěrníka tedy s písmenem D.  V archívech byl Pavel chvíli veden jako KTS, tedy kandidát tajné spolupráce, což však není o spolupráci. V jejich metodice toto znamenalo, že si vás – rebela oni sami bez vašeho vědomí takto označili, aby se pak pokoušeli to z vás v praxi udělat a tím vás zkompromitovat. A ukončit váš odpor nebo odboj. Toto označení měla proto na počátku většina protistátně vystupujících osob. Dalším označením Pavla bylo PO – tedy prověřovaná osoba, podezřelá z protistátní činnosti. A posledním označením Pavla bylo NO – tedy nepřátelská osoba komunistického státu.

 

 

Tyto věci Rudinskou nezajímaly a výklad historika Petra Blažka z ústavu ÚSTR zcela ignorovala. Jeho připomínky k filmu si můžete vyslechnout prostřednictvím webu DVTV. A on, na rozdíl od paní Rudinské, JE kvalifikovaným historikem.

   

 

Rudinská tvrdí, že na 1. výročí pohřbu mého bratra v dubnu 1989 odmítl jít Václav Havel. Na toto setkání. Opět naprostá lež. Ten byl v té době totiž ve vězení. Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel při propouštění z lágru žádal o telefonát na linku STB onomu důstojníkovi, který ho léta měl sledovat. Pokud ano, byl to skvělý husarský kousek, jak bachaře vyděsit a už nikdy se do této konkrétní věznice nevrátit. Což mu vyšlo. Velitel lágru prý zavolal do Prahy, že už ho tam nikdy nechce. Dle Rudinské je toto důkaz kolaborace s STB.

 

wonkarud

 

 

Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel 15 let (!!) spolupracoval s represivními složkami a že udal emigranta. Je to lež. Než pochopil politickou situaci, chtěl za mlada pracovat jako kriminalista na zločincích, možná chvíli i jako pohraničník. Který kluk nechtěl být poldou. Každý druhý. Kovbojem být nemohl, ze všech rančů byla politická družstva JZD. Plány mu ale nevyšly, národnostní původ hrál svoji roli. Dnes je za to Rudinskou vydáván jako spolupracovník s represivními složkami. Ale co je hlavní, Pavel nikdy žádného politického odpůrce komunismu Státní Bezpečnosti neudal. Proto má čistou lustraci od Ministerstva vnitra ČR. Tu mám k dispozici. Pokud snad práskl či napsal stížnost na nomenklaturní tuneláře nebo zločince, je to něco jiného, a udělal dobře.

 

 

Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že se Pavel nabídl STB jako zahraniční agent. To je však polopravda účelově vytržená z kontextu, aby dala jiný smysl. Jelikož mu hrozily za politické delikty větší a větší perzekuce a vězení, připravoval v jednu chvíli emigraci a chtěl k tomu využít této předstírané spolupráce. K ní však vůbec nedošlo a naopak byl těsně před vystěhováním do Německa poslán nemocný do vazby a tím na jasnou smrt.

 

 

Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel podepsal závazek spolupráce s STB. Opět polopravda účelově vytržená z kontextu, aby dala jiný smysl. Jenomže kontext odkrývá pravdu. Tento papír podepsal neoficiálně mimo STB a venku ho předal do úschovy tomu důstojníkovi, který se léta prezentoval jako jeho kamarád a jeho pomocník před perzekucí a také mu tykal. Předal proto, aby mu v případě nouze, např. hrozícího zatčení, závazek aspoň trochu pomohl. Zoufalý člověk dělá zoufalé činy. Což Rudinská v zápalu své kampaně jen těžko pochopí. Tento závazek také nikdy nebyl doručen do úřadovny STB a zůstal navždy pouze v bytě tohoto důstojníka. STB se tak o něm nikdy až do svého zániku nedozvěděla. Podle demagogie Rudinské je však hlavním důkazem spolupráce s STB. Ona sama by podle mne neobstála u výslechu s fyzickým a psychickým nátlakem anebo v lágru ani den.

 

[ad#hornisiroka]

 

 

Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel jel na Hrádeček vyzvídat jako agent mezi chartisty u Václava Havla. Lustrace Pavla Wonky ústavem ÚSTR ve všech možných archívech však prokázala, že Pavel nikdy s STB nespolupracoval a nikoho z opozice nikdy neudal. A onen formálně sepsaný závazek není podle historiků i právníků v žádném případě důkazem spolupráce. Tím by muselo být konkrétní donášení. Samotný závazek byl u většiny občanů často získán vydíráním vyhazovem z práce, ze školy, vyhrožováním, trikem, v tísni na betonové kobce apod. Proto má Pavel také čistou lustraci od Ministerstva vnitra ČR.

 

 

Film na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že Pavel se znal s lidmi, o kterých po revoluci vyplynulo, že spolupracovali s STB. A že nesli i jeho rakev. To je však velmi, velmi nečestně vytrženo z kontextu. S těmi jsme se znali v této zemi všichni, akorát jsme o jejich spolupráci s STB nevěděli. Jak asi jsme o tom mohli vědět, když byli tajní.

 

 

Rudinská na podporu fámy o kolaboraci tvrdí, že její názor o spolupráci Pavla s STB potvrdil i písmoznalec a dále trestanec Černík. Jde o naprostou filmovou lež jak z 50. let za Gottwalda. Písmoznalec se nikdy ke spolupráci nevyjadřoval, neboť nikdy žádnou složku o udávání v ruce neměl, když neexistuje. Vyjádřil se pouze k písmu na závazku, který však není důkazem spolupráce. 

 

 

A  radikální antisemita, trestanec Černík vypověděl o Pavlu Wonkovi v letech 1986 do výslechu a 1990 do novin jenom kladné vzpomínky. Cituji z jeho výpovědi: Pavel Wonka se na Borech se mnou dělil o balíčky a zastával se těch slabých a chodil za to celý modrý zmlácený od vězňů Stolaříků. A nyní po 25 letech Rudinská nabitá statisíci ze státní dotace Černíka párkrát navštíví a výpověď charakterního trestance je přesně opačná – že Pavel chodil ve vězení udávat. Bez jediného důkazu.

 

 

Film popisuje Pavla jako kriminálníčka, šmelináře, veksláčka, neboť tajně dovážel z Polska zboží anebo vozil kamarády na hraní karet o peníze. Přesně jako kdysi Rudé Právo pomluvilo a veřejně zostudilo každého známého odpůrce režimu nebo signatáře petice. Dnes je dovoz zboží legální živností a hraní karet o peníze je občanskou svobodou.

 

 

Pavel určitě není ani umělá politická modla ani kult osobnosti jak tvrdí Rudinská.

 

 

Tohle je jedna z jejích větších drzostí a zároveň trapasů – na to, aby mohl být modlou nebo aby se kolem něho tvořil nějaký kult osobnosti, na to byl (a je) Pavel Wonka příliš málo známý.

 

 

 

 

Byl rebel, drzoun a drobný průšvihář. Byl trochu provokatér, dobrodruh a konfliktní povaha. Byl obchodník ignorující totalitní zákaz soukromého podnikání. Byl stěžovatel stěžující si na všechna možná komunistická bezpráví a zločiny. Ze začátku byl levicový demokrat, později demokrat antikomunista. Byl neposlušný občan, který dopisem vyzval komunistického prezidenta Husáka, aby dodržoval zákony anebo jako zrádce národa odstoupil z funkce (za to se v totalitě zabíjelo).

 

 

Byl taky sakra odvážný chlap, který se jako jediný člověk z 15 miliónů Čechoslováků rozhodl kandidovat do parlamentu proti 200 komunistickým a socialistickým kandidátům. A to s proti-komunistickým programem o právním státě. A s obrovským množstvím politických statí bojujících za demokracii, které svým rozsahem a svojí otevřeností naprosto šokovaly komunistickou vládu. Dnes normální věc, tehdy rozsudek smrti.

 

 

Byl také advokát chudých, který zastupoval a pomáhal desítkám zoufalých občanů – mužů i žen v jejich právních sporech. Jejich seznam existuje. Komunističtí soudci dostávali amok, když v tolika různých kauzách poznávali jeho strojopis a museli číst jeho typické výpady proti komunistické justici a vládě.

 

Mimochodem i v záznamu z estébáckého výslechu jedné náchodské soudkyně, která si na tuto Pavlovu pomoc velice hlasitě stěžuje a dožaduje se toho, aby za ni byl potrestán, tedy jde o svědectví o Pavlově pomoci lidem od osoby, která rozhodně neměla zájem na tom ho nějak přikrašlovat.

 

 

Dnes Rudinská ale tvrdí podobně jako dehonestační pomluvy z Rudého Práva, že šlo jen o jeho milenky. Někdo jí řekne do uší příjemný drb a ona ho hned řekne do médií jako fakt. Bez ověřování. S lidmi, kterým Pavel Wonka právnicky pomáhal, se někdy setkala, ale vystříhala je z filmu nebo o ně vůbec neměla zájem a odmítla se s nimi setkat.

 

 

Pavel nebyl světec a měl tedy své klady i zápory. Jako každý z nás. Ale tancovat na jeho hrobě pomlouvačný mediální tanec mi připadá už trochu jako morální zvrácenost lidské hyeny, omlouvám se za výraz. Svojí svobodu slova může tato filmařka používat i díky boji Pavla Wonky za svobodu slova. Za  tuto její svobodu on však položil život…   

 

 

Prvního pohřbu Pavla Wonky se navzdory dohledu STB zúčastnily davy lidí včetně diplomatů a zástupců německé televize.

 

 

Druhého pohřbu a to pohřbu Pavlovy osobnosti, který dnes vystrojila svým komunistickým filmem Rudinská, se opět účastní média, kina, televize a veřejnost. Je vidět, že jméno Pavla Wonky doslova děsí některé zatím nepotrestané zločince i čtvrt století po jeho smrti. A asi proto bylo potřeba ho zabít podruhé…

 

A opět za státní peníze…  

 

[ad#velkadolni]

 

 

Tatínek zemřel jako nemocný v pouhých 28 letech roku 1953. Pavlovi bylo 9 neděl.

 

 

Pavel zemřel na vězeňská zranění a psychické trýznění v pouhých 35 letech roku 1988. Předtím jen taktak přežil nechvalně známý rudý koncentrák Minkovice. Zemřel jako nemocný, zoufalý člověk, bez svých blízkých, s kterými by se mohl obejmout a rozloučit. Jako to vždy mohli udělat odsouzenci na smrt. On nemohl.

 

 

Myslím, že poslední dny, poslední hodiny a poslední minuty myslel v hlubokém žalu a v hluboké bolesti na svojí maminku někde doma 73 kilometrů daleko, která nic netušila. Takto on umíral, polonahý na mokrém betonu vězeňské kobky vedle záchodu s dírou do země.

 

 

Domů přišel telegram mamince až 2. den. Text byl:  SDELUJI VAM, ZE DNE 26.4.1988 U UTVARU SNB CSR HRADEC KRALOVE NAHLE ZEMREL VAS SYN PAVEL WONKA NAROZEN 23.1.1953. ZADAME VAS O SDELENI ZDA SI POHREB ZARIDITE SAMI NEBO MA-LI BYT PROVEDEN NA STATNI UTRATY. VASE ROZHODNUTI SDELTE ZDEJSIMU UTVARU POKUD MOZNO OBRATEM.

                                    NACELNIK Z ROZKAZU NPOR. BARTOS JIRI

 

 

Podle Rudinské bylo asi potřeba i dnes ostatky umučeného advokáta chudých v jeho hrobě rozšlapat na prach a konečně tak ukončit ten nepříjemný příběh o osamoceném bojovníkovi proti bezpráví a proti velmi hnusné diktatuře zločinců.

 

 

Podívejme se tedy na společný film Libuše Rudinské plus Státní Bezpečnosti plus Komunistické strany a vykonejme tak perzekuci Pavla Wonky podruhé. Můj umučený bratr už bohužel nemůže z hrobu vstát a paní Rudinské dát trestní oznámení anebo aspoň pár facek…

 

 

 

ZDROJ:  Jiří Wonka

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky