Bundeswehr má v plánech na rok 2029 červenou čáru jako datum možné války s Ruskem!

Německý náčelník generálního štábu Bundeswehru Carsten Breuer prohlásil [1], že podle jeho analýz může být Rusko připraveno zaútočit na území NATO do roku 2029, případně dokonce ještě dříve. Podle něj všechny ukazatele – zbrojení, mobilizace průmyslu i personální rozšiřování armády – směřují právě k tomuto horizontu. A zatímco v Bruselu a Berlíně se hovoří o budoucím střetu mezi NATO a Ruskem, na východní hranici Evropy již zaznívají výhrůžky, které připomínají přípravy na skutečnou válku.

Ukrajinské velení oznámilo [2], že má připraveno 500 cílů na území Běloruska pro případ, že by se Minsk aktivně zapojil do války po boku Ruska. Velitel ukrajinských bezpilotních sil Robert Brovdi, známý pod přezdívkou Magyar, uvedl, že první stovky cílů jsou již vytipovány.

Běloruský prezident Alexander Lukašenko odpověděl způsobem, který mnozí bezpečnostní analytici označili za mimořádně výmluvný. Na dotaz novinářů reagoval slovy, že Bělorusko má na Ukrajině také jeden důležitý cíl nedaleko hranic. Nebylo třeba dlouhého vysvětlování. Prakticky všichni pochopili, že narážel na Kyjev.

Ukrajina a Bělorusko si vzájemně přes média vyměňují seznamy cílů k úderům

Zatímco západní Evropa diskutuje o rozpočtech a strategických dokumentech, na severní frontě ukrajinského konfliktu probíhá jiný proces. Proces vytváření konkrétních plánů budoucích úderů. Ukrajinské velení veřejně oznámilo existenci seznamu 500 běloruských cílů. Podle dostupných informací jde o vojenskou infrastrukturu, sklady, velitelská stanoviště a logistické uzly. Smyslem sdělení nebylo pouze informovat veřejnost.

Šlo o klasickou strategickou komunikaci směrem k Minsku. Jinými slovy o vzkaz: pokud vstoupíte do války, máme připravené cíle. Lukašenkova odpověď byla stejně symbolická. Zatímco Ukrajina mluví o stovkách cílů, Minsk hovoří o jednom jediném. Ale o cíli, který představuje samotné politické centrum Ukrajiny. Tedy mluví o Kyjevu. Takové výroky už nepatří do diplomatického slovníku. Patří do slovníku odstrašování mezi státy připravujícími se na možnost přímého střetu.

V Kyjevě sílí přesvědčení, že by se Bělorusko mohlo stát odrazovým můstkem pro novou ruskou operaci proti severní Ukrajině. Ukrajinské vedení proto posiluje obranu severní hranice a pravidelně upozorňuje na pohyby vojsk a společná rusko-běloruská cvičení. Obavy posílily také společné rusko-běloruské jaderné manévry a pokračující vojenská integrace obou zemí. Běloruský průmysl dodává komponenty pro ruské zbrojní programy a běloruské území zůstává důležitou logistickou základnou pro ruské operace.

Právě tato integrace vede část ukrajinského velení k názoru, že případná budoucí válka nebude pouze válkou proti Rusku, ale současně i proti běloruské infrastruktuře podporující ruské operace. Ukrajina a Běloruska si tak vzájemně vyhrožují a Evropu se chystá na válku s Ruskem, zatímco sama čelí ekonomickému rozvratu, podobně jako kdysi Římská říše.

Andrej Babiš přirovnal EU k Římské říši v jejím závěrečném úpadku

A právě český premiér Andrej Babiš přirovnal EU k Římské říši v jejích posledních letech a tvrdí, že Brusel svou hospodářskou, klimatickou a bezpečnostní politikou oslabuje tento blok. V rozhovoru [3] zveřejněném v neděli Babiš obvinil Brusel, že svou agresivní agendou dekarbonizace směřuje ekonomiku Unie k úpadku. „EU se nyní pravděpodobně ubírá stejnou cestou jako na sklonku Římské říše,“ řekl deníku Financial Times. Snaha EU o postupné ukončení využívání fosilních paliv vyvolává stále větší rozporuplné reakce.

Kritici v Německu, Itálii, Polsku, Maďarsku a na Slovensku tvrdí, že klimatické cíle, cena uhlíku a ekologické předpisy zvyšují náklady na energii a oslabují konkurenceschopnost průmyslu, zatímco vlády zároveň čelí rostoucím výdajům na obranu a ekonomickým dopadům konfliktu na Ukrajině. Babiš rovněž uvedl, že Praha letos pravděpodobně nesplní cíl NATO, který stanoví výdaje na obranu ve výši 2 % HDP, ačkoli tvrdí, že jej v roce 2025 splnila.

Za tuto situaci částečně vinil deficit, který zanechala předchozí proevropská vláda Petra Fialy. Tato otázka zapadá do širší debaty v rámci EU o závislosti na Spojených státech, na něž připadá přibližně 60 % celkových vojenských výdajů NATO. Prezident Donald Trump varoval, že USA by mohly omezit svou roli v evropské obraně, pokud země NATO výrazně nezvýší své vojenské výdaje. Tato debata odhalila protichůdné názory v rámci českého vedení.

Kolaps římské říše je scénář, který zřejmě čeká i Evropskou unii

Ekonomický tlak, obavy o bezpečnost a závislost na vnější vojenské ochraně jsou základem Babišova srovnání se starověkým Římem. Pozdní století Římské říše se vyznačovala politickou nestabilitou, ekonomickými potížemi a přetížením vojenských sil. Říše se stále více spoléhala na zahraniční vojáky a zároveň se potýkala s financováním své obrany, zatímco obchod a ekonomická aktivita upadaly.

Vnější tlaky narůstaly a Západořímská říše formálně zanikla v roce 476 n. l., kdy byl sesazen její poslední císař. Politická moc se rozdělila mezi nástupnická království a Evropa vstoupila do období trvajícího prakticky 10  století, které se vyznačovaly decentralizací a nestabilitou spojenou se zánikem věd, učení, dovedností, řemesel, lékařství a především bezpečnosti.

Po rozpadu Římské říše nastalo období nazývané jako “1 000 let temna” v důsledku zániku elementárních prvků civilizace, jako je znalost čtení, psaní a počítání. Obchodní římské cesty v Evropě zanikly a zarostly nejprve trávou, potom náletem keřů a nakonec splynuly s neprostupnými hvozdy lesů. Dlážděné římské cesty si nejen chudina, ale i šlechta rozebrala na stavby domů, hradů a sedláckých usedlostí.

V té době si veškeré znalosti ponechala pouze církev a Vatikán, čímž obrovsky vzrostla moc kléru jako nikdy předtím v dějinách. Babiš určitě čte alternativu, o tom není pochyb, protože o tezích zániku Římské říše a podobnosti se zánikem systému Pax Americana a celé evropské kultury píšeme u nás v poslední době prakticky pravidelně.

Evropa přestává mluvit o míru a začíná mluvit o termínech války

Výrok Carstena Breuera je v tomto směru mimořádně důležitý. Nejde totiž o komentátora nebo novináře. Jde o nejvyššího vojáka Německa. Pokud takový člověk veřejně stanovuje rok 2029 jako možný termín střetu NATO s Ruskem, neznamená to pouze vojenskou analýzu. Znamená to současně signál průmyslu, politikům i veřejnosti.

Znamená to vytváření psychologického rámce, ve kterém se celá společnost připravuje na možnost budoucí války. Německo současně investuje desítky miliard eur do Bundeswehru, rozšiřuje výrobní kapacity zbrojního průmyslu a buduje logistickou infrastrukturu pro přesuny vojsk směrem na východ. Podobné procesy probíhají v Polsku, pobaltských státech i dalších zemích NATO.

Právě v tomto kontextu je zajímavé Babišovo srovnání Evropské unie s pozdní Římskou říší. Historická paralela s Římem není náhodná. Pozdní Římská říše rovněž čelila kombinaci ekonomického vyčerpání, rostoucích vojenských nákladů, politických sporů a tlaku na hranicích.

Samozřejmě nelze tvrdit, že dnešní Evropská unie stojí před identickým osudem, ale vyloučit to nejde. Tím myslím osud rozdělení EU jako kdysi bylo rozdělení na Svatou říší římskou (Západní římskou říši) a na Byzantskou říši (Východní říše římská). Samotný fakt, že takové přirovnání používá premiér členské země NATO, však ukazuje na hloubku současné nervozity uvnitř evropských elit.

Jazyk odstrašování se postupně mění v jazyk příprav a nyní už dokonce i v jazyk konkrétních datumů

V moderních konfliktech často existuje okamžik, kdy se slovník politiků začne měnit. Nejprve se hovoří o rizicích. Poté o hrozbách. Následně o scénářích. A nakonec o konkrétních termínech, cílech a plánech. Právě tento přechod dnes pozorujeme napříč Evropou. Němečtí generálové hovoří o roce možné války. Ukrajinští velitelé zveřejňují počty připravených cílů v sousední zemi. Běloruské vedení naznačuje možnost úderu na Kyjev. NATO buduje nové obranné plány.

Evropské vlády navyšují vojenské rozpočty. Zbrojní výroba se vrací na úrovně, které Evropa nezažila od studené války. Současně pokračují ruské raketové a dronové útoky na Ukrajinu. Nedávné použití střel Orešnik a rozsáhlé údery proti Kyjevu dále zvýšily nervozitu evropských vlád. Nikdo dnes nedokáže s jistotou říci, kdy skutečně dojde k přímému střetu NATO a Ruska. Stejně tak nikdo neví, kdy současný konflikt na Ukrajině skončí příměřím, zamrzne na současné linii nebo se naopak rozšíří. Prezident Lukašenko již dokonce nařídil mobilizaci části běloruské armády.

To podstatné je něco jiného. Prakticky všechny hlavní mocenské struktury Evropy začínají jednat tak, jako by možnost velké války považovaly za reálný scénář. Nejde už pouze o rétoriku. Jde o investice, reorganizaci armád, rozšiřování výrobních kapacit, plánování logistiky a vytváření nových vojenských struktur. Babiš ve Financial Times použil obraz umírající Římské říše. Němečtí generálové stanovují možné datum budoucího střetu. Ukrajina a Bělorusko si navzájem vzkazují, kolik cílů mají připravených ke zničení.

Každý z těchto výroků lze posuzovat samostatně. Pokud je však postavíme vedle sebe, vytvářejí obraz kontinentu, který se stále více vzdaluje představě poválečné Evropy založené na ekonomické integraci a stále více připomíná prostor rozdělený do soupeřících vojenských bloků. A právě v tom spočívá největší varování současné doby. Ne v jednotlivých prohlášeních politiků či generálů. Ale v tom, že tato prohlášení začínají zapadat do jednoho společného rámce a válečné mozaiky v rámci Evropy, která už nepřemýšlí o tom, zda je velký konflikt možný, ale stále častěji o tom, kdy by mohl přijít a na jaké datum v kalendáři.