
Druhá olympiáda zmrvených hadrů!
D. D. KRAJČA
Píšu to z Peru. Daleko s jinými starostni a s hlavou v které jsou jiné problémy než „české hadry“. Ale já musím, prostě mi to nedá. A píšu to proto, že právě odsud je nejvíc vidět, jak moc se to nepovedlo. Tady zimní olympijské hry opravdu nejsou předmětem dne. Lidi řeší úplně jiné věci. Práci, rodinu, peníze, bezpečí. Olympiáda je tu někde na okraji zájmu, maximálně jako krátká zmínka v televizi. Jednoduše tam není fotbal. A přesto se ke mně tenhle obraz dostal. A přesto mě z něj zamrazilo. I tady. I tak daleko.
Vycházím jen z fotografií. Nemám atmosféru stadionu, nemám emoce davu, nemám přímý přenos. A přesto je mi úzko. Protože už z těch fotek je jasné, že oblečení české výpravy nikoho nenadchne. Ne proto, že by bylo nenápadné.
Ale proto, že není české. Druhá olympiáda zmrvených hadrů. A tentokrát už bez jakýchkoli pochybností.
Kdyby ti sportovci nenesli českou vlajku, nepoznal by vůbec nikdo, že jde o nás o ČECHY. A to je základní selhání.
Reprezentace má být čitelná sama o sobě. Ne až s titulkem pod obrazem.
Autorka Jana Nováková tvrdí, že ta tmavá barva je tmavě modrá. Jenže není. To, co vidím, je černá. Obyčejná černá.
Ne noblesní, ne národní, ne modrá. A žádné vysvětlování s tím nic neudělá. Oko není hloupé. Žlutá, o které se tvrdí, že je zlatá a že symbolizuje budoucí zlaté medaile, není zlatá. Je to prostě žlutá. A obhajovat tohle takovou symbolikou je už spíš trapné než odvážné. Zlatá barva má lesk, hloubku a váhu. Tohle nemá nic. Jen barvu. A červená? Ta červená nepůsobí jako národní symbol. Připomíná stranickou knížku Pepy z osmdesátých let. Zatuchlou, ideologickou, bez elegance a bez hrdosti.
Dohromady to nedává trikolóru. Nedává to modrou, bílou a červenou. Ty barvy tam nejsou. Ne jasně, ne čitelně, ne hrdě. Výsledný dojem klidně patří Belgii nebo Německu. Barvám našich kolonizátorů, ne barvám našeho státu. A přesně tohle mi vadí nejvíc. Protože není vidět, že je to moje země.
A když už je to celé v prdeli, dovolím si aspoň ironii. Kdyby měli ti sportovci na čele připláclý knedlík politý gulášem a ještě by k tomu smrděli pivem, byly by to aspoň indicie. Aspoň něco, čeho by se dalo chytit. Aspoň by si člověk řekl, jo, tohle budou Češi. Takhle tam není vůbec nic. Žádný symbol, žádná nadsázka, žádná odvaha říct ano, jsme Češi a nestydíme se za to.
Ať mi nikdo netvrdí, že je to moderní, progresivní nebo světové. Olympiáda není módní laboratoř ani hřiště pro ego návrhářů. Je to chvíle, kdy má být národ vidět. Kdysi si nás pletli se Slováky, s Rusy, se Slovinci, s dalšími zeměmi, které mají trikolóru modrá, bílá, červená. To byla realita. Ale dnes? Dnes nás pletou s Belgií nebo Německem. A to je jako v pořádku? Kurva, není.
Nejsem nasraný na autorku jako na člověka. Jsem nasraný na ty, kteří to schválili. Na ty, kteří se na to podívali a řekli ano, takhle chceme vypadat. Protože v tu chvíli rezignovali na národní identitu. Ne na vkus. Na identitu.
A možná právě proto, že jsem tak daleko, je to vidět ještě ostřeji. Protože z dálky se špatně přehlíží, když se země sama rozpustí v cizích barvách. A přesně to se tady stalo.
A s tím mám problém. Velký. Jděte do hajzlu. Klidně střih pytel, ale nechte trikolóru tak, jak je, a nesnažte se ji modifikovat. Vy odstíni, progresivci, novovidení stylisté, novotrendisti… BLBCI.
Daniel Danndys Krajča, fb
- Pokud je to pravda, Rakušan musí skončit - 1.4.2026
- Neveselá situace - 1.4.2026
- Lukačovič ztratil trpělivost a prozradil se. Jak skutečně fungují jeho média? - 1.4.2026


Pane autore, nepochopil jste myšlenku Evropského směřování naši zemè do Německé a Bruselské řiti, až vàm to dojde budete jako většina salaše Česko spokojen.
Nakonec můžete být rád, že jsme tam zatím ješrě nepochodovali ve žlutomodré, možná už příště.
Vše mohlo být podle tvé vize. Stačilo udělat údajně tmavomodrou o pár odstínů světlejší a…
Já bych z toho nedělal vědu a určitě nic, co by mě dokázalo naštvat. Je to strakaté, flekaté ale ne nehezké.
Hlavní jsou úspěchy našich borců.
Ještě tomu chyběly rolničky na čepicích, aby byl šašek od páníčka odlišen. A kdyby se ta šaškárna konala v Praze roku 1938, tak by Pražané u toho omdlévali blahem.
Zabývat se olympičádou znamená skočit na chazarské divadýlko pro tupé gojim.
Vypadá to jako ze zbytků vlny uštrykované vytahané oděvy v německých barvách. Návrhářka je asi barvoslepá, když černou vydává za modrou. A předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval tyto oděvy obhajoval, že starší generace tomu nerozumí. Měl by to zaplatit ze svého, a ne, že my starší to také platíme ze svých daní.
Mne se ten ohoz take nelibi.