13.12.2014
Redakce
0
Kategorie: Humor

Deníček milujícího tatínka aneb další sluníčkový den

Sdílejte článek:

DOMINIK LANDSMAN 13|12|2014

Poslední dobou (zhruba tak rok a půl) přicházejí ohlasy z mého okolí, že ke své situaci fotra přistupuju tak nějak pesimisticky. Že si nedokážu vychutnat každý moment s malým dítětem a působím negativně.
.
Inu, řekl jsem si, že už nemám co ztratit (trpělivost, důstojnost i radost ze života jsou již dávno v tahu), a proto na zkoušku provedu změnu přístupu k výkonu rodičovského práva a překopu svoje smutné uvažování, které přetavím na ryze optimistické a plné naděje a lásky.

[ad#hornisiroka]
.
Krok to byl velmi zásadní, a proto si myslím, že by bylo nasnadě se podívat i na to, co si o tom myslí Čeněk
Přikládám úryvek z prvního dne milujícího tatínka a simultánně i úryvky s Čeňkova deníčku.
 .
5:00 – Jé, Čeněček se vzbudil. To je nádhera. A už takhle hezky brzo, když je venku ještě tma. No ten se stoprocentně taťky nemohl dočkat, tak se samou nedočkavostí probudil už takhle brzo.
 .
Já jsem tomu jenom rád. Beztak jsem nespal a celou noc ho sledoval v postýlce, jak spinká. Je to moje zlatíčko
 .
5:00 – Tak jsem vstal, co nejdřív to šlo, abych vytrestal fotra. Jen tak. Rád ho trestám. No ale ten pošuk už byl vzhůru a čuměl na mě. Podle mě na mě čuměl celou noc. Buď mu už hráblo a nebo je to pedofil. Obojí je smutný.
 .
5:15 – Samou radostí z toho, že ten kluk jeden ušatej je už vzhůru, jsem si na chvilku vyčerpáním schrupnul. Prostě mi láskou spadla hlava na rantl postýlky. Možná, jestli to není tím, že jsem v noci nespal, ale jak můžu spát, když mám tady doma takovýhle malý poklad.
Čenda mě naštěstí po pár minutách vzbudil tím, jak mě hladil po hlavě. On má svého tátu opravdu rád.
 .
5:15 – Tak táta usnul a hlava mu spadla na rantl postýlky, kde mi přiskřípl ruku. Mlátil jsem do něj vší silou, než se konečně vzbudil.
 .
5:30 – Beru Čeňka z postýlky a odnáším ho do ložnice za Natašou, abych se o to malé štěstí taktéž podělil. Nebudu přeci sobec.
 .
Nataša, patrně v návalu kladných emocí a prýštící sympatie k mé osobě, mě oslovila spoustou vlídných slov, usmála se na mě a pak se otočila na bok ode mě a usnula. Je to milující osoba.
 .
5:30 – Takže táta mě donesl za mámou, ta ho nazvala kreténem, pak jí cuknul spodní ret a buď omdlela, usnula, nebo umřela. Nevím. Neřeším. Každopádně jsem jí vyrval solidní chuchvalec vlasů a tím jsem vše uvedl do pořádku.
 .
5:35 – Čenda si hraje s vlásky Nataši, takže můžu jít do kuchyně udělat mu pořádnou a vydatnou porci ranního mléka, aby kluk prospíval a vyrostl z něho zdravý jedinec. Během převařování vody jsem se lehce opařil, ale to je dobře. Alespoň cítím tu lásku, která mi proleptává kůži. Jsem tomu rád.
 .
5:35 – Táta odešel do kuchyně udělat mi ranní chálku. Ranní chálku mám rád. To se vždycky naperu, co to jde a pak trošku tý ranní chálky vybliju. Během vaření se táta opařil, vzekle zařval a zuřivě zkopnul odpadkový koš. Pak řekl, že se na to všechno může vykašlat a chtěl si jít zakouřit. Cestou na balkon se ale otočil, řekl: “No vlastně jo”, nahodil úsměv a šel zase vařit.
 .
7:00 – Nataša odešla do práce. Konečně jsme s klukem sami. Nyní se mu můžu naplno věnovat a žít jenom pro něj. Budu ho rozvíjet, hrát si s ním a dělat různé taškařice. Není nic lepšího, než šťastné a spokojené dítě.
 .
7:00 – Máma odešla a s tátou je něco špatně. Je nějakej divnej. Normálně se svalí na podlahu, brnká si na rty a nebo brečí. Teď tady pobíhá jak šílenec, pořád mi nutí nějaký debilní leporela a hází mi míček. To si jako myslí, že ten míček budu chytat a házet mu ho zpátky? Tak na to ať zapomene.
 .
7:20 – Čeněček je šikovný chlapec. Vzal si z kuchyně nůž a propíchl míček, kterým jsem ho rozvíjel. Jsem na něj pyšný. Není však čas zahálet, je třeba ho dát na nočník a vyčistit mu zuby.
 .
7:30 – Už deset minut sedím na nočníku. Táta sedí na zemi přede mnou a usmívá se na mě. Je to velice nepříjemný moment. Je to divný. Podle mě je celkem možný, že za chvíli vytáhne šroubovák, kterým mě ubodá a pak ubodá i sebe. Fakt na to teď vypadá. Mám se bát?
 .
7:40 – Čenda pořád sedí na nočníku a zatím nic. Chce to ale trpělivost. On to zvládne. Hlavně ho musím povzbudit, aby viděl, že mu fandím a stojím při něm.
 .
7:40 – Ten šílenec vytáhnul kytaru, a zatímco sedím na nočníku, svíjí se přede mnou v křeči a zpívá nějakou odrhovačku. Tady to balím.
 .
7:42 – Čenda sice do nočníku nic neudělal, ale zato vstal, utíkal do pokojíčku a počůral Pana Pandu. I tak si zaslouží pochvalu. Kluk se snažil a to je hlavní. Není potřeba vyhrát. Důležitá je ta snaha.
 .
7:42 – Zdrhnul jsem do pokojíčku a počůral jsem Pana Pandu. Tak nějak jsem doufal, že se táta probere, začne řvát a já budu spokojený. Místo toho stál ve futrech, dělal: “jééé, šikulka” a tleskal. Ten chlap je asi poznamenanej.
 .
9:00 – Venku jsou hezké dva stupně a je zataženo. Je to ideální příležitost na procházku. Odchytil jsem Čendu, který se mnou laškoval a hrál na honěnou, obléknul jsem ho a můžeme vyrazit.
[ad#velkadolni]
 .
9:00 – Venku je hnusně na poblití a ten pošuk zavelel, že půjdeme ven. Snažil jsem se mu zdrhnout, abych do tý hrůzy venku nemusel, ale on mě dostihnul, oblíknul a fakt jdeme ven. Začínám mít pocit, že nemám žádnou vlastní vůli. Až budu velkej a silnej, tak tátu zmlátím mopem.
 .
9:30 – Venku je opravdu nádherně. Jsem tak nabitý pozitivní energií, že si občas při tlačení kočárku zatančím a nebo si prozpěvuju. Čenda je na tom podobně. Taktéž je v dobrém rozmaru. Jelikož se v kočárku celý tetelil blahem, vyndal jsem ho, postavil na chodník a hrál s ním opět na honěnou. Ten kluk tu hru miluje.
 .
9:30 – Kristova noho, to je ostuda. Jdeme po městě, já jsem v kočárku a uprostřed davu, z ničeho nic, si táta začne zpívat a ještě se u toho kroutí, jak kdyby měl úplavici. Doufám, že nepotkáme nikoho známýho.
 .
Táta mě položil na zem, takže jsem okamžitě chtěl zdrhnout, protože na takovouhle hanbu já nejsem vůbec zvědavej. Samozřejmě, že mě hned chytil
 .
10:30 – Tak jsme doma z procházky. Bylo to inspirativní a s Čendou nás to velmi sblížilo v rovině otec-syn.
 .
10:30 – Nejhorší procházka na světě. Nesnáším svýho fotra. Tahal mě parkem, pořád mě honil, a když jsem chtěl jít do kočárku, protože mě už to celý začínalo lízt na nervy, tak mě vzal do náruče a prej, ať mu dám pusu. Plácnul jsem ho a on mě pohladil.
 .
11:00 – Zavedl jsem na chvilku volnou zábavu. Aby se taky kluk učil samostatnosti. Budu na něj ale nenápadně zpovzdálí dohlížet, ať se učí samostatnosti správně.
 .
11:00 – Táta mě položil na zem, postavil se asi dva metry přede mě a zírá na mě. No nevím, co chystá, ale já u toho být nemusím. Vzal jsem si kovovou naběračku a jdu do kuchyně rýt do zdi obrazce. To mě baví.
 .
11:30 – Čenda se ani lépe samovolně rozvíjet nemohl. Hnán svým talentem, vzal si naběračku a začal na zdi dělat umění. Vyrývá krásné obrazce. Ihned jsem sáhnul po fotoaparátu a tyto jsem vyfotil. Jsem znovu na svého syna pyšný. Dnes již po druhé.
 .
11:30 – Ne. Fakt nevím, co se děje. Ryju vší silou do zdi, abych ho naštval, a on nade mnou stojí, zasněně vzdychá a snad si to i fotí. Normálně mě seřve, schová naběračku a já pak musím rýt něčím jiným. Takhle mě to nebaví. Jdu dělat něco jinýho.
 .
13:00 – Čenda se napapkal a je čas, aby šel spinkat. Položil jsem ho k sobě do postele, hladím ho na bříšku a říkám mu pohádku o Karkulce.
 .
13:00 – Jsem šíleně ospalej a táta mě prostě nenechá spát. Hladí mě na břiše, což je mi vrcholně nepříjemnný, a vykládá mi o nějaký náně, která si spletla vlka s babičkou. Navíc to moc prožívá a přehrává to. Už skoro usínám, když tu zařve: “To abych tě lépe viděla” a v tu ránu jsem vzhůru.
 .
13:30 – Byla to fuška, ale Čendu jsem nakonec uspal. Chtělo to přidat ještě o trochu víc lásky a pohádku doplnit o zvukové efekty a měnit hlasy. Obzvlášť co se týče vlka, tam si myslím, že napodobení jeho hlasu se mi povedlo.
 .
No nic. Čeněk už spí, takže můžu s chutí a radostí vyžehlit, vyprat a umýt nádobí. Na světě je prostě nejkrásněji.
 .
14:30 – Domácí práce jsem sfouknul celkem rychle. Když to člověk dělá s radostí, jde mu to lépe od ruky. Ve volné chvilce jsem Čendovi složil písničku o otcovské lásce, takže se nemůžu dočkat, až se vzbudí a já mu jí zazpívám.
 .
15:00 – Čeněk pořád ještě spí. Já mám ale pro něj připravenou písničku o otcovské lásce a nemůžu se dočkat, až mu jí zazpívám.
 .
15:15 – Ne, fakt to nejde. Už nemůžu čekat. Jsem toho plný. Prostě mu jí zahraju, i když spí.
 .
15:15 – No to snad ne. Co to má znamenat? On mě regulérně vzbudil. A navíc hraje na kytaru a kvílí nějakou hrůzu. Tak ale teď toho mám dost.
 .
15:20 – Kdyby to někdo počítal (já ano), tak jsem dnes již potřetí pyšný na svého syna. Když viděl, jak táta hraje na kytaru, chtěl Čenda taktéž. Jsem totiž jeho velký vzor. Vzal mi kytaru a snažil se zahrát mou písničku o lásce mezi synem a otcem. Ještě sice není tak obratný v hraní, takže nejdřív přerval dvě struny a teď s kytarou mlátí o zeď. Ono to ale přijde. Talent ten kluk má.
 .
17:15 – Ach jo, Nataša přišla z práce. Sice tím končí náš hezký den otec-syn, ale zase jsme kompletní rodina a na tom se dá taktéž stavět.
 .
17:15 – Díky bohu. Máma je doma. Hurá. Okamžitě za ní běžím a říkám jí, že táta je rozbitej, že chci jinýho. Máma není očividně moc dobře naladěná. Vypadá unaveně. Nejdřív odtrhla tátu, kterej k ní taky příběhl a hned ji chtěl objímat, načež mu zavřela kytaru do skříně, když se jí snaživě snažil přehrát tu svojí hrůzu, kterou složil.
 .
20:00 – Tak a je to tu. Bohužel. Je čas, aby Čenda šel spát. Pokusil jsem se Nataše navrhnout, že bude spát s náma, aby nám byl celou dobu nablízku a my se na něho mohli společně celou noc koukat, ale Nataša se neztotožnila s mou filosofií absolutní pozitivity, takže Čeňka odnesla do postýlky.
[ad#velkadolni]
 .
21:00 – Čeněk leží v postýlce a kouká na mě. Přestěhoval jsem se totiž k němu do pokojíčku a nespustím z něj oči. On kouká na mě a já na něho. Podle mě jsme si ještě nikdy nebyli blíž. Dnes budu opět celou noc koukat, jak spinká, a předávat mu pozitivní energii, aby měl hezké sny. Třeba o tátovi.
 .
21:00 – Krasojízda nebere konce. Táta na mě už hodinu civí. Bezva. Máma je vedle v pokoji, takže neuslyší moje naříkání, až mě ten vyšinutej psychopat udusí polštářem.
 .
Nevím, co se to s ním stalo, ale nelíbí se mi to. Měl jsem mnohem radši, když byl jenom labilní hromádka neštěstí, se kterou jsem si mohl dělat, co se mi zlíbí. Jestli se mi dneska podaří usnout, tak to vypadá na parádní noční můry. Jestli to tak půjde dál, tak ze mě vyroste emař. Dám tomu ještě týden a pak uteču z domu …
 .
***********************************************************************************************
.
 00den
.
A je to tu. Knižní událost léta, která prozřetelně vychází již v zimě, je tu. Chystáte se na to, že vás někdo zbouchne? Chystáte se někoho zbouchnout? Znáte někoho, kdo se chystá někoho zbouchnout? Zakupte si (jemu) antikoncepční knížku Deníček moderního fotra a myšlenky na rozmnožování vás, popřípadě dotyčného rychle přejdou, aneb pojďme spolu bojovat proti stoupající porodnosti.
 .
Knížka mapuje dobu před porodem a první rok Čeňkova života. Jsou tam i hezké obrázky a knížka je z papíru. Knížka splňuje nejpřísnější normy jakosti ISO 9000 a proto je vhodná i pro diabetiky, bulimiky, kardiaky a maniaky.
 .
Knížka vychází 10. prosince a už nyní ji lze koupit v předprodeji u některých knihkupců. Cena je kolem dvou stovek a liší se u různých knihkupců o pár drobných v závislosti na jejich maržích. Aktuálně se dá zakoupit u zhruba desítky knihkupců na jejich internetech a do kamenných obchodů dorazí, až se někdo uráčí jim to tam dovézt. Slovenské čtenáře jistě potěší, že knížka lze zakoupit i na Slovensku. Naopak zklamu svou početnou fanouškovskou základnu z Bangladéše. Tam u vás se prodávat nebude.
 .
Knihu najdete mimo jiné i v těchto e-shopech.
 .
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky