14.5.2026
Redakce
4
Kategorie: Politika321 přečtení

TROUBA TÝDNE: Tomáš Zdechovský aneb když Facebook nahradí přemýšlení

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Evropský parlament kdysi alespoň navenek působil jako místo, kde se očekává určitá úroveň vystupování, práce s informacemi a schopnost zachovat si chladnou hlavu i v době emocí. Jenže pak přišla éra sociálních sítí a část politiků se proměnila v cosi mezi internetovým aktivistou, profesionálním moralistou a rozčíleným hostem čtvrté cenové skupiny. A Tomáš Zdechovský znovu dokázal, že v této disciplíně patří mezi evropskou špičku.

Jeho facebookový výkřik o „ruském útoku na mateřskou školku“ nepůsobí jako vyjádření europoslance demokratické země, ale jako hysterická reakce člověka, který už dávno rezignoval na fakta, kontext i základní schopnost přemýšlet dřív, než stiskne tlačítko „publikovat“. Dnes už totiž nikoho nezajímá, co se skutečně stalo. Nikoho nezajímá, zda byl objekt prázdný, zda šlo o přímý zásah, trosky poškozeného dronu, výsledek elektronického boje nebo práce protivzdušné obrany. Na podobné detaily už dnešní internetová propaganda nemá čas. Stačí napsat „Rusové“, přidat školku a internetový dav dostane přesně tu emoční potravu, kterou miluje.

Nejděsivější na tom však není samotný status. Internet je plný hlupáků, fanatiků a lidí, kteří si pletou emoce s realitou. Skutečně alarmující je fakt, že podobný slovník používá člověk, který se zároveň stylizuje do role obránce evropských hodnot, demokracie a údajné politické kultury. Ve skutečnosti však předvádí obyčejnou kolektivní nenávist zabalenou do moderního progresivního obalu. Výrok o tom, že pro Rusy přestalo existovat slušné označení, totiž není politický názor. To je primitivní odsudek celého národa, který by v jakémkoliv jiném případě okamžitě vyvolal hysterický křik o xenofobii, extremismu a nebezpečné generalizaci. Jenže pokud je terčem Rusko, najednou je nenávist módní, morální a společensky schválená.

A právě tady člověk začíná chápat, jak nebezpečně se dnešní veřejný prostor posouvá. Historie totiž nikdy nezačínala tanky. Začínala jazykem. Odosobněním lidí. Přesvědčováním davu, že určitá skupina už vlastně ani není hodna normálního zacházení. A když dnes europoslanec bez mrknutí oka hází miliony lidí do jednoho nenávistného pytle, ještě za potlesku části publika, je to možná mnohem smutnější obraz Evropy než samotná válka, o které tak rád píše.

Celý status Tomáše Zdechovského je nakonec hlavně ukázkou naprosté intelektuální bídy současné politiky. Žádná analýza, žádná opatrnost, žádná snaha hledat pravdu. Jen jednoduchý emocionální kopanec do davu, který si rád zanadává na správného nepřítele a následně se cítí morálně nadřazený. Politika pro dobu, kdy je hysterie považována za odvahu a přemýšlení za podezřelou činnost.

A člověk si při čtení podobných výlevů opravdu začne říkat, zda některým dnešním evropským moralistům pomalu nezačíná růst zvláštní knírek. Protože ta posedlost kolektivní vinou, to odlidšťování celého národa a ta fanatická potřeba ukazovat prstem na „ty správné nelidi“ už totiž z evropské historie velmi dobře známe.

Za mimořádný přínos k hysterizaci veřejného prostoru získává Tomáš Zdechovský první titul v nové disciplíně: TROUBA TÝDNE

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
321 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

4 komentářů
  1. L.Vylíčil 09:22:40 Odpovědět

    Zdechovského činy jsou logické.

    Jeho progresivním liberálům jde všechno do kopru. V Británii, Francii i Německu jsou vládnoucí politici na chvostu popularity v rámci celého světa (viz. Morning Consult). Tam, kde ještě loni kraloval Fiala…
    Zkrátka evropský lid je nastolicovaný, nespokojený a současný establishment už v nadpoloviční většině nenávidí. Protože chudne a ubývá mu svobody i možností a žádná z progresivních vlád to neřeší.
    Oni už to drží jen silou, fintami a podvody (viz třeba Rumunsko).
    .
    Takže co má chudáček Zdechovský, který službě progresivismu zasvětil celou svou karieru, teď dělat? No jasně – zvýšit hlas, ječet a vyšilovat. Posunout se k ještě většímu extrému. Jak to v koncích režimů bývá.
    .
    Vzpomeňte na občanské hlídky, které v dubnu 1945 v obleženém Berlíně chytly zběhy a věšely „defétisty“… To je jedna ze známek blížícího se konce – že se zoufale šílí ad absurdum.

    • Kryštof Drechsler 10:05:23 Odpovědět

      Přesně tak. Hroutí se jim to na všech stranách, hroutí se jim to před očima – jak jste napsal o Německu a Holandsku. To, nač vsadili politickou kariéru, chcípá v šeredném smradu, a oni mají řiť staženou strachy. Celé roky měli živobytí z papouškování mocnějších – a teď ti mocní buď zmateně blábolí, nebo přímo zvolili opačný směr. Jestli mi slovník libtardů v roce 22 připomínal válkychtivé fanfáry roku 1914, teď je to blábol německého a rakouského generálního štábu na podzim 1918. Velké říše se hroutí – a jejich přicmrdávači jsou z toho v paroxysmu úzkosti.

  2. Pijack 09:31:29 Odpovědět

    Tvl, ten kkot neumí ani mluvit, natož myslet. Jeho akcent silně připomíná cikána. Zadrhává a plete si pojmy, které s tématem hovoru nemají nic společného. Ovšem pravda je, že je to bývalý nadpraporčík. Kde vzal ty tuny titulů je mi fakt záhadou :-)

    • Vlastenec 09:57:28 Odpovědět

      Pijack
      čím větší blbec, tím víc titulů.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)