22.8.2025
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika11 přečtení

Zpráskané evropské čivavy

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Tak zvaní představitelé a leadeři sjednocené Evropy, zažívají v poslední době dost nešťastné období. Jako by se to na ně přímo sypalo. Nejen že jejich vliv na světové dění a „velkou“ politiku poklesl k nule, ale co horšího – už se to o nich veřejně ví. Už se to nedá ani okecat, ani zamaskovat. Protože to celý svět viděl na vlastní oči. Ostatně, posuďte sami.

Po schůzce s Vladimírem Putinem si americký president Trump pozval na koberec ukrajinského satrapu, Volodymira Zelenského. Do předpokoje jejich jednání se ovšem na sílu vnutilo i několik „nejvýznamnějších vůdců demokratické Evropy“. Nejspíš proto, aby se skrze svou milovanou, ukrajinskou marionetu, pokusili ještě naposled ovlivnit presidenta USA. Který do jejich dosavadní politiky hází, s bohorovností sobě vlastní, vidle. Sestavu měli, podle svého názoru, silnou: britský premiér Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, italská premiérka Giorgia Meloniová, německý kancléř Friedrich Merz a jako jakási demokratická dekorace, i finský prezident Alexander Stubb.

Studená sprcha je čekala hned na začátku. Zatímco pro ruského presidenta se natahovaly červené koberce, stavěly čestné jednotky, organizovaly se přelety vojenského letectva a uprostřed vší té slávy jej s úsměvem a rukou nataženou k podání, vítal osobně americký president, evropská delegace se musela spokojit jen s šéfkou protokolu u dveří Bílého domu. Tato úřednice, Monica Crowleyová, jim po řadě podávala ruku u vchodu do baráku, řekla pár teplých slov… a šmitec. To jim muselo stačit. Pan president se neobtěžoval ani vyhlédnout z okna. Ostatně, není tak dávno, co v únoru letošního roku nechal francouzského presidenta Macrona, aby se dovnitř Bílého domu dostal víceméně sám. A to šlo o dlouho dopředu domluvenou, oficiální návštěvu…

Jak jednání dopadlo, je všeobecně známo. Z pohledu hlavních, válečných štváčů, typu Starmera a Merze, šlo v podstatě o Világoš, Bílou horu a Weterloo v jednom. Aby jim pak nezůstaly ani sebemenší pochyby o tom, že vůli presidenta USA nezmění ani další pokusy „válečné strany“, sezval si následujícího dne generál Dan Caine, nejvyšší vojenský poradce prezidenta Donalda Trumpa a předseda Sboru náčelníků štábů, některé zvláště vybrané evropské vojenské protějšky na večeři do svého domu ve Fort Myeru ve Virginii. Tam jim vše podal ještě jednou a po lopatě. S tím, aby si doma pohlídali ty nezodpovědné politické mameluky, kteří by se snad mohli domnívat, že to, co jim Trump řek, nemyslel úplně vážně, nebo že se z toho vyspí.

Schůzky se zúčastnili náčelníci obrany Spojeného království, Francie, Německa a Finska, A podle bruselského Politico prý docela dost tlačili prý na americkou stranu, aby řekla, co je ochotna poskytnout v podobě vojáků a leteckých prostředků na pomoc Ukrajině pro udržení mírové dohody s Ruskem. Když už tedy holt bude muset časem začít ten mír… I tady padla kosa na kámen. Generál Caine jim sdělil, že USA plánují hrát jen naprosto minimální roli v jakýchkoli bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Současně s touto jobovkou, museli evropští generálové strávit i další potvrzení, a to z nejvyšších míst, že v tom s Ukrajinou zůstali sami. Americký president oznámil novinářům, že případná účast USA na bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu rozhodně nebude zahrnovat žádné americké vojenské jednotky v terénu. Vzápětí to potuploval vicepresident Vance ve vysílání stanice Fox News slovy: „Je to jejich kontinent, je to jejich bezpečnost…“

A je hotovo. Bez amerického krytí se nikdo na Ukrajinu nepohrne. Sklady jsou prázdné, vojáků sotva deset do tuctu, ochota obyvatelstva k odříkání kvůli „vítězství hodnot“ klesla pod nulu a proti ruské technologii nemá Evropa co postavit. Ne, ne, bez Ameriky za zády do toho nepůjde ani šílený Merz… Koalice ochotných proto začíná kličkovat a mlžit, aby nějak zrelativizovala své předchozí výroky o desetitisících vojáků na Ukrajině. A vojáci? Ti se po uvedených informacích zcela stáhli a jen z povinnosti poštěkávají, jak malý ratlík za plotem. Příkladem budiž sám předseda Vojenského výboru NATO admirál Giuseppe Cavo Dragone: „Co se týče Ukrajiny, potvrdili jsme naši podporu. Prioritou je i nadále spravedlivý, důvěryhodný a trvalý mír.“ Bla , bla, bla.

Ale to ještě není všem Unijním ponížením konec. Určitě jste postřehli, že americký president vnutil Ukrajincům, jako součást dohod o ukončení války, nákup amerických zbraní za neuvěřitelných 100 miliard dolarů. Kterýžto obchod je zásadní podmínkou pro získání bezpečnostních záruk po skončení války s Ruskem. Bez toho „kaufu“ nebude nic. A teď pozor. Zmíněný nákup amerických zbraní bude financován evropskými zeměmi. Ano, rozuměli jste dobře. Aby Ukrajina dostala alespoň nějaké záruky, musí odebrat americké zbraně za sto miliard. Které vyplázne Evropa. A nyní to úplně nejlepší: americký ministr financí Scott Bessent včera uklidňoval v rozhovoru pro stanici FOX News americké daňové poplatníky, že Spojené státy na podpoře Ukrajiny netratí, ale naopak vydělávají. Evropským státům totiž prodávají zbraně, určené pro Ukrajinu, s desetiprocentní přirážkou…

Také máte takovou radost, že jsme součástí Západu i „koalice ochotných“ a že přes to všechno, co jsme pro podporu Ukrajiny doposud obětovali, nás čeká podíl na dalších mega-platbách, padajících do té veliké, černé díry na východ od Slovenska?  A mimochodem, kontrolní otázka: kdeže slavný Západ ty prachy, na svůj podíl, asi tak vezme? No ano, správně…. Takže si to shrňme. Náš veliký, oranžový král pozval kolegu, východního krále. Se všemi královskými poctami, jak se sluší a patří. Na něčem se přátelsky domluvili. O co šlo, po tom je poddaným kulový. Pak si král nechal nastoupit šafáře. Postavil je do pozoru, seřval je, mírně profackoval, a nařídil nové berně a tributy. Schlíplí pohůnkové vyrazili k domovu a cestou přemýšleli, kde na ty nové dávky vzít. A proto, že mají nás, nemuseli přemýšlet dlouho.

Jak by se v takové situaci mělo zachovat vedení země, které má alespoň zbytky rozumu a cti? Není už opravdu ten nejvyšší čas, začít se poohlížet okolo po nových obchodních partnerech, po nových a staronových spojencích, se kterými bychom mohli společně bouchnout do stolu a říct šafářům cizích zájmů, přijíždějícím z Brusele jadrné, francouzské, historií osvědčené „merde“? Říci ne cizí válce, ne financování cizí politiky, ne zelenému úpadku, ne nesmyslům, rozkládajícím národ a stát…

A přesně o tom budou blížící se parlamentní volby.

Redakce

Sdílejte článek:
11 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (41 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...
18 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)